ALBERTO VILLASANA - DOPIS BENEDIKTU XVI.

26/12/2013 Svatý otče, kardinálové Herranz, Tomko a De Giorgi předali Tvé svatosti výsledky šetření, ke kterému jsi je poprosil 17. prosince 2012. To ve spojitosti s důvěrně schraňovanými dokumenty, které se pak staly všeobecně známými pod jménem „Vatileaks“, respektive zvláště ve spojitosti tou výhrůžkou smrti vůči tvé osobě, která se prosákla pro noviny s názvem „Il Fatto Quotidiano“, a o kterém, Svatý otče, jsi byl informován prostřednictvím kardinála Daria Castrillóna. [1]
Když, Tvoje svatosti, jsi zjistil, že uvnitř vatikánských kruhů ti, kteří patří k zednářství, opravdu se rozhodli tě ohrozit na životě, rozhodl jsi se odstoupit. Během několika dnů jsi sdělit svému bratru, otci Georgu Ratzingerovi, že opustíš křeslo Svatého Petra, vždyť nikdy tě ani nenapadlo, že bys jednou mohl poznat „tuto tvář tvé církve“. Již před vánocemi jsi přijal toto rozhodnutí ohledně tvého odstoupení, i když veřejně jsi nedal prohlášení až do 11. února 2013.[2]
Ne, že by jsi měl strach se rozloučit se svým životem, vždyť při jmenování kardinálem, jsi dal slib, že jsi připraven dát svůj život pro Krista. Skutečně jsi svůj počin mířil k prospěchu církve, zohlednil jsi tak to, že kdyby atentát mířený vůči tobě byl opravdu úspěšný, tak tvá smrt by zapůsobilo jako zemětřesení, které díky vnitřním sporům v kurii by rozpoutalo boj v podsvětí, který by zapříčinil snahy o získání vlivu a možnost provádění nejrůznějších machinací ve spojitosti s nástupnictvím.
Nebyl jsi veden strachem ze smrti, nýbrž tvé rozhodnutí plynulo ze snahy vyhnout se případným škodám způsobeným církvi; věděl jsi, že je lépe stát stranou, abys zneutralizoval vyhrůžku a tak dal impulz k mírovému řešení. To jsi úspěšně docílil.[3]
Jedno hlášení z pera jezuitského otce, Arnalda Zentena, které zveřejnili 9. dubna 2013 na grupobasesfys.blogspot.mx stránce, líčí, že když čerstvě zvolený papež František tě navštívil v Castel Gandolfu, totéž jsi mu sdělil, že jeden z důvodů, které rozhodovaly o tvém odstoupení, byla vyhrůžka proti tobě, když jsi musel uvědomit, že proti tobě plánují atentát.[4]
V tomto ohledu, Svatý otče, i když jsi učinil prohlášení, že odstupuješ „ze své vlastní vůle“, situace je taková, že více či méně jsi byl k tomu donucen, právě pod tíhou zmíněného tlaku. Z toho vyplývaje, tvoje svobodné rozhodnutí na základě kanonické doktríny od samých základů („in radice“) se zpochybnilo. Sice tvé rozhodnutí o tvém odstoupení jsi pronesl podle kanonického práva, které ti toto právo dává, činil jsi to pod tlakem morálního donucení, což, Svatý otče, od samých základů zneplatní toto tvoje rozhodnutí a koneckonců i to úřední prohlášení, které jsi dal.[5] (L: Papež Řehoř XII. také abdikoval, ale NEponechal si papežské jméno ani oděv, které si Benedikt XVI. ponechal. Papež sv. Celestin V. byl umučen následujícím papežem Bonifácem VIII., který ho uvěznil do cely bez střechy, aby ho zahubilo studené počasí. Papež Benedikt XVI. byl před svou rezignací ctitelem právě sv. Celestina V., věděl co ho může čekat, a tak si ponechal papežské jméno, papežské šaty a předem si zajistil střechu nad hlavou. Papež Benedikt XVI. zná celé 3.fatimské tajemství-i tu část, která nebyla detailně zveřejněna. Papež Benedikt XVI. odstoupil podobně jako apoštol Petr, když hleděl na to, že ho hned čeká podobné umučení a smrt jako Krista. Ač Petr odstoupil nejen od papežské funkce, ale i od Krista, kterého 3x zapřel, doživotní papežskou funkci mu Kristus neodebral - ač se jí Petr z hrůzy zřekl. Po svém vzkříšení Kristus Petrovi znovu připomněl jeho funkci: "Pas mé ovce!" Po selhání v Jeruzalémě se Petr choval statečněji, ale když chtěl uprchnout před novou popravou v Římě, Pán Ježíš se mu zjevil a dodal kuráž k mučednictví na kříži hlavou dolů. Neberme to na lehkou váhu. Být umučen není žádná legrace.)
Je nutné uznat, že i když Církev považovala za svatý a nedotknutelný ten zákon, že volba jednoho papeže je platná doživotně („ad vitam“), je přece pozitivum, že Kanonické právo počítá s tou eventualitou, že papež může odstoupit v nějaké krajnosti, jako je například vyhnanství, pronásledování, či jiné pádné důvody. Z tohoto hlediska 332. kanon v Kanonickém kodexu o právu na odstoupení, slouží jako takový „nouzový východ“, a je žádoucí, aby byl zajištěn, zvláště proto, že toto pomohlo tvé Svatosti abys neutralizoval hrozbu proti tobě a proti Církvi.[6]
Situace je ta, Svatý otče, že tudíž tvoje odstoupení díky tomuto mravnímu násilí již v základech neobstojí, z kanonicky-právního hlediska se nestalo. Potažmo, papežské křeslo se nestalo prázdným a i časem vykonané konkláve na volbu papeže v celé šíři bylo neplatné.
Z tohoto zpitvořeného a zmateného konklávu, jakože jsi Ty nikdy nepřestal být náměstkem Kristovým, vznikl proti-papež, který si dal jméno František.
Prohlášení, že Bergoglio je proti-papež, neznamená, že by nezbytně měl být zlý člověk, nebo že by měl mít zlé úmysly. V průběhu dějin církve bylo 38 proti-papežů. To ukazuje jen na to, že on není náměstek Kristův na zemi, a tím ani nedisponuje charismou papežské neomylnosti.[7]
To potvrzuje i skutečnost, že od té doby padl do množství omylů, které jsou kvalifikovány jako bludy a nezapadají do tradice církve. Takové jsou například pronášení docedistických bludů, podle čehož Kristus nebyl opravdu rozlobený, nýbrž jen se tak tvářil, nebo mojžíšský zákon Bůh nikdy nesmazal, který protiřečí Sněmu florentskému a učení mnoha papežů, jakož i popohánění, že „chudí potřebují chudou Církev“, přičemž náš Pán nás učil, že Církev má být všech, chudých i bohatých zároveň.[8]
Dále, sem patří i vetování Tridentské mše, kterou zavedl svatý Pius V., kterou Ty, Svatý otče, jsi dříve povolil pro více náboženská i laická společenství; nebo obřad poslední večeře na zelený čtvrtek, kdy umyl nohy dvou musulmánských žen a ne dvanácti kněží, jak jsi to konal ty a tvoje předchůdci vždy; přeci tuto tradici založil sám Spasitel umytím nohou dvanácti apoštolů. Mylný mezináboženský dialog, který může mít zhoubné následky na víru božího lidu, nemluvě o neustálém překračování liturgie a tradice, které svědčí o tom, jak málo si váží František papežský úřad. [9]
Stále více kněží se baví mezi sebou o těchto akcích, na které nelze najít výklad. Tak například otec Paul Kramer, odborník na fatimská zjevení, zašel až tak daleko, že veřejně vystoupil pro odstoupení papeže Františka – čímž následoval doktrínu světců jako svatý Robert Belarmino, svatý Maria Alfonso de Liguori, svatý Antonín, papež Inocenc III., kteří učili, že když se ukáže, že nějaký papež je bludař, tím automaticky ztrácí titul papeže a více se nemůže považovat za katolíka: „Kdo není členem, nemůže být vůdcem.“ Svatý František jehož jméno si vybral papež František, předem řekl, že jednou přijde papež, který „nebude zvolen kanonickou cestou“, a který „nebude opravdový pastýř, nýbrž bude rozbourávat Církev“.[10]
Víme, Svatý otče, že až do současnosti jsi chtěl se halit do dobře promyšleného, opatrného ticha, při pohledu na ty „špatné trefy“, ve snaze získat sílu, jak to dělal i Kristus, když odešel do pouště před svým utrpením a svou smrtí.
Ovšem pak musíš zvednout svůj hlas, jak budou zkoušet zfalšovat Svátost oltářní, aby ji zbavili svátostní podstaty a aby z ní udělali pouhý symbol, jak je to charakteristické u protestantů, aby víckrát nerušil lidi jiných vyznání. V ten den, který je již blízko, nebudeš dusit v sobě své rozhořčení a veřejně odsoudíš tuto svatokrádež.
Bohužel do té doby bude hodně popletených a hodně se jich vzdálí od své víry.[11]
V tomto ohledu, Svatý otče, začne se naplňovat bolestný rozkol církve, což předem prorokovalo hodně svatých a mystiků, rozdělení na církev odpadu a církev věrnou ve víře.
Proroctví nám ukazují, že se to stane ve stejné době s nečekaným dobýváním Evropy Ruskem, který zapadne do proroctví proroka Ezechiela o válce (Ez 38) a Třetí světové válce. Tehdy, legitimního papeže, tebe, Svatý otče, zradí, budou tě pronásledovat, a musíš utéct na daleké neznámé místo z Říma, přičemž proti-papež bude stále řídit církev a podporovat falešný mír, se svatokrádežným sjednocováním různých náboženství. Tento falešný mír bude náboženskou oporou světovládě Antikrista. To bude poslední a největší zkouška, kterou musí protrpět pravá Církev.[12]
Tehdy proti-papež zradí víru tím, že přijme tuto koalici mezi všemi vyznáními a náboženstvími a tím zapře samu katolickou identitu. Tebe, Benedikta XVI. budou pronásledovat až do krajnosti a dle vize papeže Pia X. zemřeš krutou mučednickou smrtí pro eucharistii, což napsala i sestra Lucie ve třetím fatimském poselství na základě své vize.
František z Assisi řekl: „Bude papež zvolený ne kanonickou cestou, který zapříčiní velký rozkol“. Blahoslavená Kateřina Emmerická zapsala: „Viděla jsem velký rozkol mezi dvěma papeži, a viděla jsem jaké smutné následky bude mít falešná církev (…) To zapříčiní takový rozkol, jaký svět ještě neviděl.[13] (L: proroctví Emmerichové se může ale týkat i toho papeže až za světovlády Antikrista dlouho po 3 dnech temnoty. Proroctví sv. Malachiáše o 112. papeži od jeho doby, za něhož bude zbořen Řím se tím pravděpodobně neruší, neboť proroctví započítávalo i vzdoropapeže. Problémem je jak ale skloubit proroctví z Fatimy a proroctví stigmatika Ruffiniho že ani Jan Pavel II. platně nezasvětí Rusko Panně Marii, ani jeho nástupce čili Benedikt XVI., ale až ten následující, které sdělil právě před knězem P. Paulem Kramerem. Proroctví z Fatimy je, že papež nakonec zasvětí Rusko jejímu Neposkvrněnému srdci a to se obrátí a bude po určitý čas mír. Po r.1989 se Rusko ke Kristu neobrátilo, umělé potraty tam trvají, a byly tam strašné války v Čečensku a terorismus tam od té doby přetrvává. Pokud je František pouhým vzdoropapežem, tak on nezasvětí Rusko Panně Marii, ale udělá to platný papež po mučednické smrti Benedikta XVI. Viditelným znamením apostase, čili odpadnutím od víry v přítomnost Pána Ježíše Krista v proměněném chlebu a víně, je u současného Františka to, že na svátek Těla a Krve Páně František odmítl pokleknout na klekátko, které zde měl připravené a nepoklekl ani mimo klekátko, ač většina ostatních duchovních i laiků klečela www.youtube.com/watch gazetawarszawska.com/…/boze-cialo-na-w… I v Ruské pravoslavné církvi se dříve před chlebem a vínem tajemně proměněným v Pána Ježíše Krista normálně klekalo. Nyní už to není tak obvyklé - naplnilo se proroctví o době po narození Antikrista, kdy odpadlictví pronikne do Pravoslavné církve až biskupové dovolí před Kristem v eucharistii neklekat)
Panna Marie řekla otevřeně v La Saletě: „Řím ztratí víru a stane se sídlem Antikrista.“
Je možno vyjmenovat množství svědectví ze soukromých zjevení i od představitelů církve:
• P. Paul Kramer říká: „Proti-papež a jeho společníci, kteří popřeli svou víru, jak to řekla Lucie, budou stát na straně čerta, takoví, kteří budou pracovat v zájmu zlého bez jakékoliv bázně.“[14]
• Výše zmíněný svatý Pius X. měl vizi: „Měl jsem strašnou vizi, nevím, jestli se jednalo o mne či o mém některém nástupci, ale viděl jsem jednoho papeže, jak uniká mezi mrtvými těly svých bratrů z Říma. Bude se skrývat na utajeném místě, brzy potom ale zemře násilnou smrtí.“
• Juan de Rocapartida: „Až se bude blížit Konec časů, díky tragickému vývoji událostí, papež a jeho kardinálové budou muset utéct z Říma na místo, kde je nepoznají a papež ve vyhnanství zemře násilnou smrtí.“
• Svatý Mikuláš z Flui: „Papež a jeho kardinálové budou v nešťastné situaci a musí utéct z Říma, kde je neznají. Papež ve vyhnanství zemře krutou smrtí. Utrpení církve budou mnohem větší, než kdykoliv v dějinách církve.[15]
• Bartolomé Holzhauser, zakladatel společnosti světských kněží v 18. století: „Bůh dovolí, aby Církev se dostala do velkých nesnází: nečekaně a jako překvapení tam vniknou, zatímco kněží a biskupové spí. Dostanou se do Itálie a rozvrací Řím, pálí kostely, a všechno zničí.“
• Matce Aiello, známé stigmatizované daná vize, se kterou Pius XII. často konzultoval: „Itálií zatřese velká revoluce (…) Rusko bude dobývat národy, zvláště Itálii a vztyčí rudou vlajku nad kopulí Baziliky svatého Petra.“
• Juan de Vitiguero řekl: „Až svět bude pomatený, papež změní své sídlo.“[16]
• Elena Leonardi, jejíž duchovní vůdce byl páter Pio: „Vatikán podmaní komunističtí povstalci. Zradí papeže. V Itálii bude velký převrat a dojde k očistě velkou revolucí. Rusko vtáhne do Říma a papež bude ve velkém nebezpečí.“
• Enzo Alocci: „Papež zmizne na přechodnou dobu, a to se stane tehdy, když se rozvine velká revoluce v Itálii.“
• Blahoslavená Ana Maria Taigi (zesnula 1837): „Náboženství bude pronásledováno, kněze budou vyvražďovat. Svatý otec bude nucen opustit Řím.“
• Maria Steiner mystička: „Budou pronásledovat Církev, Řím zůstane bez pastýře.“
• Zjevení v Garabandalu: „Papež se nebude moci zdržovat v Římě, bude pronásledován a bude muset se schovávat.“[17]
• P. Stefano Gobbi mystik, a zakladatel Mariánského kněžského hnutí má toto poselství od Panny Marie: „Zednářské síly skrytým a maskovaným způsobem se dostanou do církve a utáboří se právě tam, kde pracuje náměstek mého Syna, Ježíše. Pomalu se naplňuje to, co obsahuje třetí část mého poselství, které, i když nebylo zveřejněno, přesto se stalo zřejmým skrze události, které musíte nyní absolvovat.“
• Tvůj předchůdce, papež Pavel VI. tvrdil, že Antikrist se objeví přesně tehdy, až papež bude odstraněn: „Víte přece, co zatím brání tomu, aby se ukázal dříve, než přijde jeho čas. Ta nepravost již působí, ale jen skrytě, dokud nebude odstraněno z cesty ten, kdo tomu brání. A pak se ukáže ten zlý (...)“ (2 Te 2, 6-8)[18]
Osvícený Canónico Roca, který byl exkomunikován kvůli spolupráci v nepřátelských infiltracích do církve, píše takto: „Nynější forma papežství zmizne, nový společenský řád bude postaven z Říma, a zároveň pomíjením Říma, bez Říma, vzdor Římu, proti Římu. A tato nová církev, i když si nic neponechá ze scholastické discipliny, a z počáteční formy prvotní církve, Řím přesto ji bude žehnat a bude ji kanonizovat.“
Nová církev pod vedením proti-papeže bude podporovat sjednocování všech náboženství a falešný mír, čímž splní to, co řekl Kristus, dle čehož i vyvolené bude možno poplést.[19]
Kardinál Wojtyla řekl jasně před kongresem v Pensylvánii v roce 1977, že: „Stojíme před největší dějinnou konfrontací, jakou kdy lidstvo zažilo. Stojíme před konečným bojem mezi církví a proti-církví, Evangeliem a proti-evangeliem. Tato bitva patří do plánů Boží Prozřetelnosti a je taková výzva, kterou Církev nesmí odmítnout.
V Portugalské Fatimě třem dětem, pastýřům, bylo dáno stejné zjevení, pouze s většími podrobnostmi, jaké viděl papež svatý Pius X. o několik roků dříve ve své vizi: „Viděli jsme biskupa v bílém obleku, o kterém jsme si mysleli, že je Svatý otec, jak z jednoho zbouraného města je na útěku chvějící, s nejistými kroky.“[20]
Fatimská obměna zjevení ještě více ukazuje tím směrem, že se tam píše o Tobě, Svatý otče, jak to tak rozvíjí: „Viděli jsme biskupa oblečeného v bílém, o kterým jsme si mysleli, že je Svatý otec.“
Kdyby bylo jednoznačné, že jde o tehdy regnujícího papeže, to by bezesporu řekli. Ovšem viděli „biskupa oblečeného v bílém.“ Oni by si nikdy nemysleli, že může nastat tvoje „odstoupení“, čili opírali se o svojí „domněnku“.
Druhý moment je ještě přesnější, a výmluvnější: viděli ho na útěku „chvějící, nejistými kroky“, což může plynout z tvého vyššího věku.[21]
A ještě třetí, výmluvná věc: o tom stejném biskupovi v bílém, kterého dříve viděli na útěku z Říma, později potvrdili, že když viděli jak je vražděn, že se jednalo o Svatého otce.
Následně po útěku legitimního papeže, proti-papež zůstane v Římě v čele „nové církve“, a bude podporovat odpadlické sjednocení různých náboženství. Není to nic jiného, než prorokem Danielem dávno předem prorokovaná „zoufalá hrůza“, kterou postaví na svatém místě, a která spadá do období zařizování se Antikrista v potřetí znovu-postaveném jeruzalémském chrámě.[22]
Použitím slov kardinála Luigi Cappiho, osobního teologa Jana Pavla II.: „Třetí Tajemství nám ukazuje, že ztráta víry Církve, čili odpad od víry (apostaze) bude pramenit z centra Církve.“
Svatý otče, rádi bychom, abys věděl, bez přestání se modlíme za Tebe, aby tvá víra se nikdy neoslabovala, a aby Bůh Ti dal patřičnou sílu, abys dal svědectví, že z lásky k němu jsi ochoten přivinout k sobě i martyrium. Stále nám zní v uších to, co jsi řekl naposled z křesla svatého Petra: „Vy zůstanete při mne, i když před světem budu skrytý.“ (řeč k římskému kléru, 14. února 2013) Jsme při Tobě, Svatý otče, a budeme i nadále při Tobě, ať pro Tebe schovává Prozřetelnost Boží cokoliv.
POZNÁMKY:
Autor překládal z maďarské stránky - www.masodikeljovetel.hu
Původní článek: Carta a Benedicto XVI
Dále překladatel sděluje, že čísla v hranatých závorkách nemají rušit čtenáře, protože si je vytvořil sám a ponechal jako svou technickou pomůcku. Díky za pochopení.
L: znamená doplnění od pravoslavného kněze Libora Serafíma Halíka.
www.stepanalbert.estranky.cz/clanky/alberto-villasa…
Veřejná doména

26.12.2013 španělsky originál CELÝ: www.alertadigital.com/…/carta-a-benedic…
26/12/2013 Carta a Benedicto XVI

Alberto Villasana.- Beatísimo Padre: El 17 de diciembre de 2012 los cardenales Herranz, Tomko y De Giorgi te entregaron el expediente con los resultados de la investigación que les pediste realizar acerca de las filtraciones de documentos confidenciales conocidas como “Vatileaks” y acerca, sobre todo, de la amenaza de muerte que había contra tu persona, filtrada al periódico “Il Fatto Quotidiano”, y de la cual te había informado en su momento el cardenal Darío Castrillón.
Al constatar que, efectivamente, altos prelados dentro de El Vaticano, pertenecientes a la logia de la masonería eclesiástica, habían tomado la decisión de matarte, tú te resolviste a renunciar. A los pocos días comunicaste a tu hermano, el sacerdote Georg Ratzinger, que abandonarías la Sede de Pedro pues nunca imaginaste conocer “ese rostro de la Iglesia”. Antes de las Navidades ya habías decidido renunciar, si bien lo diste a conocer públicamente el 11 de febrero de 2013.
No es que hayas tenido miedo de perder la vida, pues sabemos que desde tu nombramiento como cardenal prometiste estar dispuesto a dar la vida por Cristo, pero lo hiciste por el bien de la Iglesia, al considerar que si de hecho lograban asesinarte, tu muerte habría ocasionado un terremoto, desatando una pugna infernal de influencias y maniobras turbias derivadas de los antagonismos internos en la curia de cara a la sucesión. No por temor a la muerte, sino por el posible daño que ésta hubiera causado a la Iglesia, decidiste que era mejor hacerte a un lado para desmontar las amenazas y adelantar una sucesión pacífica. Y, de suyo, sí lo lograste.
En un informe que elaboró el sacerdote jesuita Arnaldo Zenteno, publicado el 9 de abril de 2013 en grupobasesfys.blogspot.mx señalaba que, cuando el recién electo Papa Francisco fue a verte a Castel Gandolfo, le confiaste eso mismo: que una de las causas que influyeron en tu renuncia fueron las amenazas que recibiste, pues pudiste constatar que ya se había tomado la decisión de matarte.
En este sentido, Santo Padre, si bien es cierto que en tu declaración expresaste renunciar “libremente”, el hecho es que en mayor o menor medida fuiste forzado por la presión de una fuerte acometida, por lo que tu libertad, según la doctrina canónica, fue condicionada “in radice”. Si bien tomaste la decisión de renunciar de acuerdo a las facultades que te concede el Código de Derecho Canónico, la tomaste bajo la coacción de una violencia moral, lo cual, Beatísimo Padre, invalidó desde la raíz tu decisión última y acabó por hacer inválido el acto que realizaste.
Hay que reconocer que si bien la Iglesia ha considerado siempre una ley sagrada que la elección de un Papa es ad vitam, es bueno que el Derecho Canónico contemple la posibilidad de la renuncia para casos de extrema gravedad, como puede ser el exilio, la persecución u otra causa grave. En este sentido, la renuncia prevista en el Canon 332 del C.D.C. es como una puerta de salida de emergencia, y es conveniente que exista, tanto así que esa salida te ayudó, Beatísimo Padre, a huir de la amenaza que se cernía sobre tu persona y sobre la Iglesia.
El hecho es, Santo Padre, que al estar el acto viciado de raíz, por esa violencia moral, tu renuncia fue canónicamente nula por inexistencia. Por lo tanto, nunca hubo sede vacante y el cónclave que le siguió fue totalmente inválido.
De ese cónclave, desvirtuado y confuso, al no haber cesado tú en ningún momento de ser el Vicario de Cristo, surgió un antipapa, el cual tomó el nombre de Francisco.
Afirmar que Bergolio es un antipapa no necesariamente quiere decir que sea una persona mala, o mal intencionada. En la historia de la Iglesia han habido 38 antipapas. Quiere decir únicamente que él no es el Vicario de Cristo y que, por lo mismo, no goza del carisma de la inerrancia.
La prueba de que no lo posee es que ya ha caído en varias herejías y faltas a la tradición, como al hacer eco de la herejía docetista diciendo que Cristo no se enojaba en verdad sino que solo fingía, o que la alianza mosaica no fue abrogada por Dios, contradiciendo el Conciclio de Florencia y el magisterio de varios Papas, o al postular, en un análisis libearcionsita y marxistoide, que debe haber una “Iglesia pobre para los pobres”, cuando nuestro Señor enseñó que la Iglesia debe ser para todos, ricos y pobres, o al vetar la Misa de San Pío V, que tú, Santo Padre, habías aprobado para varias comunidades de religiosos y laicos, o al lavar los pies a dos musulmanas en la ceremonia de la Última Cena del Jueves Santo, y no a doce sacerdotes, como siempre lo hiciste tú y quienes te precedieron, tradición que fue fundada por nuestro Salvador al lavar los pies a sus discípulos. Falso diálogo interreligioso que amenaza en llegar a terribles consecuencias para la fe del pueblo de Dios. Esto, por no hablar de las continuas transgresiones a la liturgia y a la tradición, las cuales dejan ver el exiguo aprecio que Francisco tiene por la investidura papal.
Cada vez son más los sacerdotes que en privado comentan los despropósitos de Bergolio. Alguno, como el Padre Paul Kramer, experto en las apariciones de Fátima, se ha atrevido a exigir públicamente la renuncia de Francisco, siguiendo la doctrina establecida por San Roberto Belarmino, San Alfonso María de Liguori, San Antonio y el Papa Inocencio III, los cuales enseñaron que cuando un Papa se muestra como un herético manifiesto, deja automáticamente de ser Papa, pues no es un católico: “Quien no es miembro, no puede ser cabeza”. Y San Francisco de Asis, de quien Bergolio tomó nombre, predijo que vendría un Papa “no electo canónicamente”, el cual no sería “un verdadero pastor, sino un destructor de la Iglesia”.
Sabemos, Padre Santo, que hasta ahora has preferido un prudente silencio ante tántos atropellos, fortaleciéndote espiritualmente como Cristo se fortaleció cuando se retiró al desierto antes de su pasión y muerte.
Pero tú tendrás que levantar la voz el día en que pretendan adulterar el sacramento de la Eucaristía para quitarle el carácter de sacrificio y dejar sólo el de memorial, al estilo protestante, para no incomodar a los otros credos. Ese día, que ya no es lejano, no resistirás la indignación y condenarás públicamente la apostasía y el sacrilegio. Lamentablemente, muchos habrán sido ya embaucados y se habrán alejado de la fe.
En este sentido, Beatísimo Padre, comenzará a cumplirse la situación predicha por santos y místicos, quienes predijeron el doloroso cisma de la Iglesia, la división entre la iglesia apóstata y la Iglesia fiel.
Las profecías dicen que ese cisma será simultáneo a una repentina invasión de Rusia sobre Europa, en coincidencia con la guerra descrita por el profeta Ezequiel (Ez 38), la Tercera Guerra Mundial. Entonces, el Papa legítimo, tú Padre Santo, serás traicionado y perseguido, y tendrás que huir de Roma para refugiarte de oculto en un lugar lejano, mientras que el antipapa se quedará gobernando la Iglesia apoyando la falsa paz, la sacrílega unificación de las religiones. Esa falsa paz será el soporte religioso del gobierno mundial del anticristo. Esa será la última y mayor prueba que sufrirá la Iglesia fiel.
En ese momento, el antipapa traicionará la fe aceptando la coalición de todos los credos y renunciando a la propia identidad católica. Tú, Benedicto XVI, serás perseguido hasta el final, y morirás mártir de la Eucaristía por una muerte cruel, según la visión que tuvo el Papa San Pío X y la que también tuvo Lucía y narró en el tercer secreto de Fátima.
Dijo San Francisco de Asís: “Habrá un Papa electo no canónicamente que causará un gran cisma”. Y la beata Ana Catalina Emmerick, religiosa agustina, precisó: “Vi una fuerte oposición entre dos Papas, y vi cuan funestas serán las consecuencias de la falsa iglesia (…) Esto causará el cisma más grande que se haya visto en el mundo”.
La Santísima Virgen dijo explícitamente en la Salette: “Roma perderá la Fe y se convertirá en la sede del anticristo”.
Y hay muchas revelaciones privadas y anuncios de jerarcas de la Iglesia:
• Dice el P. Paul Kramer, “El antipapa y sus colaboradores apóstatas serán, como dijo la Hermana Lucía, partidarios del demonio, los que trabajarán para el mal sin tener miedo de nada”.
• Y lo ya mencionado, dado a conocer por el Papa San Pio X: “He tenido una visión terrible: no sé si seré yo o uno de mis sucesores, pero vi a un Papa huyendo de Roma entre los cadáveres de sus hermanos. Él se refugiará incógnito en alguna parte y después de breve tiempo morirá una muerte cruel”.
• Juan de Rocapartida: “Al acercarse el Fin de los Tiempos, el Papa y sus cardenales habrán de huir de Roma en trágicas consecuencias hacia un lugar donde permanecerán sin ser reconocidos, y el Papa sufrirá una muerte cruel en el exilio”.
• Nicolas de Fluh: “El Papa con sus cardenales tendrá que huir de Roma en situación calamitosa a un lugar donde serán desconocidos. El Papa morirá de manera atroz durante su destierro. Los sufrimientos de la Iglesia serán mayores que cualquier momento histórico previo”.
• El venerable Bartolomé Holzhauser, fundador de las sociedades de clérigos seculares en el Siglo XVIII: “Dios permitirá un gran mal contra su Iglesia: vendrán súbita e inesperadamente irrumpiendo mientras obispos y sacerdotes estén durmiendo. Entrarán en Italia y devastarán Roma, quemarán iglesias y destruirán todo”.
• La revelación recibida por la Madre Elena Aiello, famosa estigmatizada que fuera consultada con frecuencia por el Papa Pio XII: “Italia será sacudida por una gran revolución (…) Rusia se impondrá sobre las naciones, de manera especial sobre Italia, y elevará la bandera roja sobre la cúpula de San Pedro”.
• Las palabras de Juan de Vitiguero: “Cuando el mundo se encuentre perturbado, el Papa cambiará de residencia”.
• Elena Leonardi, asistida espiritual del Padre Pio: “El Vaticano será invadido por revolucionarios comunistas. Traicionarán al Papa. Italia sufrirá una gran revuelta y será purificada por una gran revolución. Rusia marchará sobre Roma y el Papa correrá un grave peligro”.
• Enzo Alocci: “El Papa desaparecerá temporalmente y esto ocurrirá cuando haya una revolución en Italia”.
• La Beata Ana María Taigi: “La religión será perseguida y los sacerdotes masacrados. El Santo Padre se verá obligado a salir de Roma”.
• La mística María Steiner: “La santa Iglesia será perseguida, Roma estará sin pastor”.
• Las revelaciones en Garabandal: “El Papa no podrá estar en Roma, se le perseguirá y tendrá que esconderse”.
• Al P. Stefano Gobbi, místico y fundador del Movimiento Mariano Sacerdotal, le confió la Santísima Virgen: “Las fuerzas masónicas han entrado a la Iglesia de manera disimulada y oculta, y han establecido su cuartel general en el mismo lugar donde vive y trabaja el Vicario de mi Hijo Jesús. Se está realizando cuanto está contenido en la Tercera parte de mi mensaje, que aún no ha sido revelado, pero que ya se ha vuelto patente por los mismos sucesos que estáis viviendo”.
• Tu antecesor el Papa Paulo VI: “El humo de Satanás ha entrado por las grietas de la Iglesia” (Homilía del 29 de junio de 1972).
• Según San Pablo, el anticristo se manifestará precisamente después de que el Papa sea echado a un lado: “Tan solo con quitar de en medio a aquel que lo retiene, entonces se manifestará el impío” (2 Tes 2, 6-8).
Escribía el Canónico Roca, iluminista excomulgado que colaboró en la infiltración contra la Iglesia: “En su forma actual, el Papado desaparecerá, el nuevo orden social se implantará desde Roma pero al margen de Roma, sin Roma, a pesar de Roma, contra Roma. Y esa nueva Iglesia aunque tal vez no deba conservar nada de la disciplina escolástica y de la forma rudimentaria de la Iglesia antigua, recibirá sin embargo de Roma la consagración y la jurisdicción canónica”.
La nueva iglesia, liderada por el antipapa, apoyará la unificación de las religiones y la falsa paz, cumpliéndose lo dicho por Jesucristo en el sentido de que incluso los elegidos podrán ser engañados.
El Cardenal Karol Wojtyla fue muy claro cuando declaró, ante el Congreso Eucarístico de Pennsylvania, en 1977: “Estamos ante la confrontación histórica más grande que la humanidad haya tenido. Estamos ante la contienda final entre la Iglesia y la anti-iglesia, el Evangelio y el anti-evangelio. Esta confrontación descansa dentro de los planes de la Divina Providencia y es un reto que la Iglesia entera tiene que aceptar”.
En 1917 les fue revelado a tres pastorcitos en Fátima, Portugal, la misma revelación que tuvo el Papa San Pío X unos años antes, solo que de forma todavía más precisa: “Vimos a un obispo vestido de blanco, que teníamos el presentimiento fuera el Santo Padre, huir de un ciudad en ruinas tembloroso y con paso vacilante”.
La versión de Fátima apunta todavía más a que pudiera tratarse de ti, beatísimo Padre, y explicaría la frase “Vimos a un obispo vestido de blanco, que teníamos el presentimiento fuera el Santo Padre”. Si hubiera sido evidente que se trataba del Papa reinante, lo habrían dicho de forma innegable. En cambio, vieron a un “obispo vestido de blanco”. Ellos nunca se pudieron imaginar el tema de tu “renuncia”, por lo que solo tuvieron “el presentimiento”.
El segundo elemento es todavía más preciso y revelador: lo vieron huyendo “tembloroso y con paso vacilante”, lo cual puede deberse a la avanzada edad que ya tienes.
Y un tercer elemento también revelador: de ese mismo obispo vestido de blanco que antes ven huyendo de Roma, después afirman, a la hora en que es asesinado, que sí se trataba del “Santo Padre”.
Posteriormente a la huida del Papa legítimo, el antipapa se quedará en Roma liderando la “nueva iglesia”, apoyando la unión apóstata de las religiones. Es la “abominación desoladora” anunciada desde antiguo por el profeta Daniel, instaurada en el lugar santo, la cual coincidirá con la instalación del anticristo en el templo de Jerusalén reconstruido por tercera vez.
En palabras del Cardenal Luigi Ciappi, teólogo personal del Papa Juan Pablo II: “El Tercer Secreto se refiere a que la pérdida de la fe en la Iglesia, es decir, la apostasía, saldrá de la cúspide de la Iglesia”.
Queremos decirte, padre santo, que estamos orando continuamente por ti, para que tu fe no desfallezca y Dios te dé las fuerzas necesarias para dar testimonio y estar dispuesto a abrazar el martirio por amor a Él. Siempre recordamos unas de tus últimas palabras estando aún en la Sede de Pedro: “Ustedes estarán a mi lado, a pesar de que para el mundo yo permanezca oculto” (Discurso al Clero Romano, 14 de Febrero de 2013). Estamos, Beatísimo Padre, y seguiremos estando a tu lado en el futuro que la Providencia te depare.
Veřejná doména
Ostrik
Myslet si, že to není znamení, může jen ateista. :)
Libor Halik
Kdyby to bylo tak snadné, jak jste poznamenal mat300, tak by se při rezignaci Benedikta XVI. nesetmělo a viditelně nepráskl blesk z nebe do kupole chrámu sv. Petra. Když si toho všimli pravoslavní Rusové, hned řekli, že něco není odteď v pořádku.