přeložil hroch
Válka klonů…
Situace v Novorusku(NR) se příliš nemění – pokračuje přísun vojsk Vojenských sil Ukrajiny(VSU) k čáře kontaktu Při nynějším počasí s nočními teplotami pod nulou, se vojska v poli držet dlouho nedají, zvláště když je k zimě připraveno maximálně 30% stavu. Dokonce i bez rozkazu k útoku, může na taktické úrovni dojít k situacím, které mhou přerůst v cokoli chcete. Vázat možný úder VSU k jakémukoli datu, nemá smysl – i když by, samozřejmě, pro Kyjev bylo nanejvýš vítané znemožnění voleb v NR 2.listopadu.
Hlavní je, že hledat logiku a racionálnost v chování Kyjeva, je vyloučené – je naprosto nemožné vyhodnotit nakolik samostatní jsou ukrajinští politici. Volby, při kterých Američané skartovacím chvatem jednoduše přepsali všechny výsledné cifry za naprosté pokory celé „politické obce“ dokazují, že jsou to oni, kdo má v rukou řízení.
Banderovská junta se v podstatě ničím neliší od nějakých Vahabitů. Na úrovni řezání hlav mají naprostou volnost – řežte si, koho chcete. Na úrovni rozhodování – jsou ale velmi pevně stanovené hranice, za které vyjít, se okamžitě negativně projeví na financování, dodávkách zbraní, techniky, přitvrzení bombardování „koalicí“. Kyjev, to jsou v tomto smyslu obyčejní teroristé Islámského státu – jen v kravatách. To, mimochodem, není jen slovní obrat – dnešní Kyjev se liší jen tím, že loutky Američanů se už prodraly k moci, zatímco na Blízkém Východě zatím ne. Ve všem ostatním jde o – Válku klonů podle George Lucase.
Hrozba ofenzívy VSU nezmizela. Dosud abstraktní předpoklady existence sil a prostředků shromážděných proti Doněcku, Torezu, Šachtěrsku, Luhansku, Horlovce jsou stále zřejmější. V první linii ve směru třech možných úderů je shromážděno více než vojáků, na 200 tanků a 500 kusů obrněné techniky, kolem 300 dělostřeleckých systémů a krom toho mají k dispozici na 100 kusů taktických balistických raket „Točka-U“. Z 18 brigád, které byly k dispozici k momentu zahájení ATO(2 tankové, 8 mechanizovaných, 3 dělostřelecké, a jedné raketové, utrpěla většina těžké ztráty, kromě raketové), jsou k dispozici prakticky všechny, kromě 51. mechanizované brigády, která byla úplně zničena během letních bojů (ale na jejím základě se formuje nová 14.- jen se neví kdy ji dají dohromady. Jistě ne brzy.). Podobně smutný osud měla 79. aeromobilní brigáda, ale ji dokázali alespoň doškrábat do praporu „Fénix“ a formálně ji nelze považovat za zničenou. Tankové brigády, přestože formálně ještě existují, ale prakticky jsou její pozůstatky rozptýleny – někde roty, jinde dokonce čety, v různých úderných skupinách.
Veškerá technika je soustředěna v praporově-taktických skupinách různého složení, které prokázaly svou efektivnost, a vcelku představuje solidní údernou sílu. Armádní jednotky, stejně jako v létě, se opírá o prapory Národní gardy, prapory územní obrany, oddíly strážní služby ministerstva vnitra a tzv. Dobrovolnický sbor, který je chybně považován za síly „Pravého sektoru“. Celá tato síla se dnes nachází prakticky v poli, což před velení staví problém, zda vyrazit kupředu, nebo stáhnout lidi a techniku do stabilních opěrných bodů. Přezimovat v postato horda nedokáže.
Ze všeho řečeného vyplývá, že pravděpodobnost ofenzívy VSU se zřejmě nerovná nule, přičemž čas na odklad rozhodnutí my už skoro nemáme.
Na druhé straně fronty ale na tom nejsou o mnoho lépe. Zkoušejí vytvořit spojené velení, přičemž to dělají jediným rozumným způsobem – na rozkaz Zacharčenkův jde veškerá pomoc nejdříve do centrálních skladů, odkud se rozděluje „na místa“. Hlavní příčinou „nezávislosti“ polních velitelů jsou nezávislé kanály zásobování. Pokud Zacharčenko dokáže ořezat tyto kanály a převede celé zásobování jen „na sebe“ – stane se jednotná armáda skutečností. To všichni velitelé chápou, ale nemají nejmenší chuti k odevzdání svých zásobovacích kanálů. Jak to tam
dopadne, není jasné, ale žít a bojovat se musí právě teď. Zacharčenko je nemůže donutit, proto jde výstavba společných struktur tak pomalu.
Upřímně řečeno, dokud nebudou vytvořeny jednotné struktury DNR a LNR, má Kyjev víc šancí a proto nemá zájem na odkladu. K jaru, sice horko-těžko, ale přece, mohou být v DNR a LNR zformovány relativně disciplinované jednotky, podřízené jednotnému velení, což násobně zkomplikuje úkoly vytyčené před karateli. Mám-li se vyjádřit upřímně, šancí na to mnoho není, ale existují. A to nás opakovaně vrací k otázce o době začátku druhé vlny válečných akcí.
Humanitární situace v DNR a LNR není katastrofální, ale vykazuje všechny znaky permanentní krize. Základní problémy – jakž-takž pracující podniky, nezajišťují jakkoli přijatelný příjem a výplatu mzdy. Sociální dávky se vyplácejí v „ručním“ režimu, tedy sytém bezporuchových výplat neexistuje. To vše vede k tomu, že lidé mají kriticky málo peněz, a to způsobuje nanejvýš nízký obrat zboží, takže zboží v obchodech je, ale nejsou peníze. Neexistuje fungující systém rozdělování humanitární pomoci, a proto se její část rozkrade, nebo se rozděluje velmi „nerovnoměrně“.
Tomu odpovídá i kriminalita. Domobrana – to je milice i soud i prokuratura i výkon trestu. Přičemž na územích různých polních velitelů fungují různé pořádky. Kromě obyčejných kriminálníků pod nálepkou domobrany, ale někdy i pod silami samotné domobrany fungují tzv. „indiáni“ – tj. ozbrojenci neznámého původu. Bojují s nimi, ale jev přetrvává.
Takže, v této situaci se všichni dohadují se všemi – jak uvnitř, tak i vně představení nazývaného příměřím. Je přirozené, že nikdo nikomu nevěří, a všichni sledují především svoje čistě osobní cíle.
Obrázek dokreslují sporadické i řádné potyčky v jednotlivých bodech, ale neméně tvrdé.
Takže, přibližně takový je obrázek současného NR. Logicky je to obrázek neúplný, ale to, co bylo řečeno postačí k pochopení hloubky problémů. Jinak řečeno, to řízení, které předvádí Moskva, funguje podle hesla: „Nenecháme je zdechnout, ale žít jim nedáme také “. Jsou-li v tom všem obchodní zájmy jednotlivých zúčastněných, nebo tu probíhá nekonečný svár mezi „věžemi“ a všemožnými „lavicemi“ – to je těžké říci. Nejspíš obojí, a také mnoho druhých a třetích i čtvrtých příčin – ale celkově ten obraz totálního bordelu získal naprosto uzavřenou podobu a stabilizoval se na jakési polochaotické úrovni. Je zřejmé, že se všechno nakonec buď zhroutí (nebo naopak vše dojde jednotného pevného velení) . ale zatím se situace nalézá v jakémsi polotekutém stavu, na kterém vydělává, kdo může.
Toto je, vlastně seznam problémů, který musí někdo předložit k řešení. S přihlédnutím ke všem podpůrným i protikladným faktorům. Právě proto ti, kdo se spoléhají na Strelkova, který přijde a řekne co a jak, anebo ještě lépe, vezme do ruky otěže, právě ti se mýlí. On může vnést důležitý konsolidační moment do té situace, ale přitom přišlápne citlivá místa velmi mnohým z těch, kdo se dnes na tom bordelu přiživují. Proto budou jakékoli jeho konstruktivní kroky provázeny hysterií a novými „odhaleními“ těch, komu bordel vyhovuje. To je třeba pochopit a přijmout jako fakt.
El-murid _ 29.10.2014
A ještě jeden starší rozhovor se Strelkovem
Rozhovor Alexandra Krutova – hl.red. časopisu „Russkij dom“ s Igorem Strelkovem
K: Právě jsme spolu shlédli film „Poslední rytíř impéria“ o člověku, který celý život prožil, aby byl věrný Rusku, své vlasti, svému lidu. Je dnes těžké být dnes jako Solovevič?
IS: Myslím si, že je to dost těžké, i když ne tak, jako v jeho době. Minimálně proto, že k tomu, aby byl člověk věrný Rusku, nemusí nutně utíkat z koncentračního tábora a stahovat se do emigrace. Jste-li patriotem, najdete si uplatnění uvnitř země a nebát se, že tě mohou za to kdykoli zavřít, nebo zastřelit.
Podle Vašeho názoru – co dnes čeká Rusko?
IS: Válka. Pokud se mám vyjádřit stručně, nemyslím si, že to bude válka v té nejkrutější formě, ale bojovat budeme muset – o tom nepochybuji. Oni nás na pokoji nenechají. Už jen pokus vyskočit z toho místa, které nám vyčlenili v tom spřežení, které táhne svět do katastrofy, úplnému mravnímu a následně i dalšímu úpadku. Samotný ten pokus bude potrestán, nebo se nás aspoň potrestat pokusí.
Proč tak nemají rádi Rusko a konkrétně ruský lid?
IS: Protože chceme být jinými, než jaké z nás chtějí udělat oni, protože jsme si i přes všecky historické zvraty, přes tu bakchanálii počátku min. století, jsme si dokázali uchovat mnohem vyšší chápání hodnot, než kdokoli jiný ve světě. Především hodnot křesťanských. Myslím si, že Rusko je jedinou zemí ve světě, která je schopna minimálně znovuzrození katanství, nehledě na prodělané represe. U obyvatelstva hrají křesťanské hodnoty stále větší roli, a státní moc na to slyší.
Chcete tím říci, že nás nemají rádi, protože jsme pravoslavní, a naši lidé, i když třeba nejsou aktivní pravoslavní, mají křesťanství založeno už v genech?
IS: Dalo by se to říci i tak, ačkoli existuje řada jiných průvodních momentů. Ale mohu konstatovat, že samotný fakt existence země, která se úplně nevejde do zákrytu spěšně se rodícího světového řádu, stavěného velmi hrubě, spěšně a nekvalitně, sám ten fakt, že Rusko, byť se ještě neobrodilo, ale stouplo na cestu k obrození jako suverénního státu, je pro stavitele nového světového řádu nepřijatelný. Odsud pocházejí takové útoky s cílem nedopustit návrat Ruska ke své tradiční roli ve světě, a budování Ruska jako alternativy tomu, co se staví dnes. Jestliže se dnes říká, že Čína je tou alternativou, která se postaví USA, není to podle mne vůbec pravda, protože právě psychologie Číňanů je blízká tomu, co chtějí vidět na Západě. To je velmi omezená duchovnost a krajní sklon k materiálním hodnotám.
Vidí-li Západ v Rusku rodící se nový stát, tak právě to v nich vyvolává ty agresivní reakce?
IS: Ano, i když říkat, že se Rusko stává novým mohutným státem, není pravda, když pokusy o to tu byly, ale Západ leká sama možnost – to za prvé. Za druhé, Rusko, které nezapadlo do toho nového světového řádu, představuje lákavé sousto svými lidskými i přírodními zdroji, které je možno a nutno rozkrást v zájmu prodloužení existence „zlatého věku“ západní civilizace. Zlatý věk hedonizmu, který nastoupil.
Byl tu národ Ruského impéria, pak národ sovětský, dnes národ ruský. Je to národ jeden, nebo jsou odlišné?
IS: Já si vůbec nemyslím, že jde o různé národy. Protože srovnáváme-li národ s člověkem – a to lze, protože národ, stejně jako člověk se rodí, stárne, marodí, umírá – to je historicky přirozený proces a ten se nikdy nezmění. A čím je pevnější a semknutější národ, tím déle žije. Nic se nezměnilo. Odlouply se některá území, ale národ ne. To co dnes prožíváme na Ukrajině, to je vnitroruská krize, protože ukrajinský národ je nedílnou součástí národa ruského. Pokud se podaří s konečnou platností Ukrajince odtrhnout, tj. to jejich zatím přechodné poblouznění, se změní v přesvědčení, pak…
V Rusku probíhá proces sebeuvědomění. Jedni jdou na Bolotné náměstí, druzí jedou do domobrany na Ukrajinu…- jsou to různí lidé?
IS: Myslím si, že to rozdělení nezačalo v 17. roce a neskončilo dnes. Máme národ aktuálně rozdělený, ale dle mého názoru, skutečnost, že v národě začíná něco žít, tj. jedni vycházejí na Bolotné náměstí, i když dle mého názoru ne z hlubokých přesvědčení, ale z jakéhosi přechodného oslnění..Jiní zase jedou do NR bojovat a riskovat život, potvrzuje to, že v lidech zůstává cit pro spravedlnost, přání změny života k lepšímu. To nezemřelo a to je ve skutečnosti moc dobře. Po tom umrtvení společnosti v pozdně sovětském období, kdy se na jakoukoli víru, názory dívali s úsměškem. Víra se posuzovala s hlediska jakési licoměrnosti i naším úřednictvem. Proto také SSSR padl. Jeho činovníci chtěli jedno, mluvili druhé a dělali třetí.
Myslíte si, že se něco změnilo?
IS: Nechci říci, že velmi silně, ale budeme věřit v lepší. Z toho prostého důvodu, že máme před sebou válku a v ní buď vyhrajeme, nebo prohrajeme a budeme zničeni.
Ale ta válka bude proti komu?
IS: Fakticky mohu říci, že proti nám bojuje celá západní civilizace, jak se sama chápe. Když se u nás snaží dělat rozdíl mezi Evropou a USA, hovoří a píší o tom, že prý Evropa má jiné hodnoty než USA,pak vychází z čistě materialistického pohledu. O tom, že Evropa má některé ekonomické zájmy, které ji plně oddělují od USA – není řeč. Oni mají protikladné zájmy v řadě otázek. Ale mentálně jsou stejní. Mentálně jdou Evropané s Američany stejnou cestou, s výjimkou malých nuancí. Všichni sledují jeden cíl.
Ale na druhé straně, žijí dobře, mají všeho dostatek, – k čemu potřebují Rusko?
IS: Už jsme hovořili o tom, že jejich svět je postaven na čistě materiálních hodnotách, lidé úplně zapomněli na Boha. U nás také dost lidí se formálně k víře nehlásí, ale podvědomě žijí dle principů, které mají v sobě generacemi založeny. Evropa podle takových principů žít přestala.
Co od nás chtějí?
IS: Už jsem řekl, že chtějí likvidovat samu možnost obrody Ruska jako jiné cesty téže civilizace. Ale kromě likvidace, řekněme ideologických, rozporů , od nás chtějí naprosto materiální zisk. Aby si prodloužili svůj „zlatý věk“, musí nutně rozkrást nějakou velkou zemi. A zlatý věk pro ně začal v momentě, kdy Gorbačov prodal zemi, a celá jeho kumpanie lidí, kteří zaslouží nejvyšší trest – i když teď to nemá smysl, protože je budou soudit na onom světě. Ale z lidského hlediska zaslouží tu nejstrašnější popravu, jakou jen lze vymyslet, protože oni zahubili ne miliony, ale desítky milionů lidí.
Vrátím se k původnímu – oni obdrželi svůj „zlatý věk“ rozkradením SSSR. Dostali miliony vzdělaných a kvalifikovaných imigrantů, kteří odjeli na západ a zvedli jim tam vědu. Získali nejtajnější špičkové technologie, kvalifikované ruce a mozky. Dostali možnost si podřídit, rozkrást gigantické sovětské dědictví, přičemž jeho část prostě zničili a část si podřídili, aby jim sloužila. Prakticky bezplatně dostali nerostné suroviny, dostali všechno. A jakmile lidé zblblí propagandou dostali kult zlatého telete, oni získali moc nad celou zemí. To byl pro ně ohromný kus, který ani nečekali. Dostali podstatně víc, než mohli dostat v 17. roce.
A teď chtějí totéž udělat se zbytky Ruska.
Říkáte, že se Rusko probouzí, že je to znervózňuje. Myslíte si, že se v Rusku podaří vybudovat společnost spravedlnosti, dobra, Krista – tu společnost, která by se stala příkladem pro jiné národy?
IS: Na tu otázku není jednoznačná odpověď. Teoreticky vybudovat ji můžeme. Jediné, co nesmíme, je zacyklit se na nějaké konkrétní ideologii. Musíme využít veškerou svoji kladnou i negativní zkušenost, kterou jsme prošli. Rusko si prošlo takovým množstvím strašných krizí a zkoušek. Ačkoli, právě dnes se dělá vše pro to, aby lidi žili naprosto bezmyšlenkovitě a žili dnešním dnem a nepamatovali si nejen dalekou minulost, ale i nedávnou. V tom je smysl propagandy všech současných masmédií.
Já si myslím, že cesta je. Ale pro to je třeba mnohým velmi vážně pracovat, vyžádá si to mnoho úsilí, nejen obyčejných lidí, ale i státní moci.
Domníváte se, že vlažnost se u nás přežívá, nebo v nás přece jen zůstává?
IS: Myslím si, že je historickým údělem převážné části lidí. Celá historie se dělá relativně malou skupinou lidí – 10-15%, kteří žijí společenským životem. A to by mělo být posláním elity – ne té naší dnešní, která ve skutečnosti žádnou elitou není. Ale pokud jde o dnešní stav, znovu opakuji, že je u nás krize. Došli jsme do určitého bodu krize, ale žít tak, jak jsme žili posledních 23 let, tak společnost už žít nemůže.
Tak či onak se vše změní. A ti, kteří se nechtějí změnit, budou to muset dříve, či později udělat. Budou muset tu volbu podstoupit.
Jakým byste chtěl vidět Rusko?
IS: To je velmi složité, ale chtěl bych je vidět jako velkou, silnou zemi, žijící podle vlastních zákonů. Rusko je dostatečně velká a bohatá říše a má možnost přežít. Smrt onoho světového projektu, který je povahou čistě satanistický. Chtěl bych vidět Rusko zase jednotné. Aby se Rusko, Bělorusko a Ukrajina, kdysi rozdělené bolševiky, znovu sjednotily a slily se do jednotného velkého Ruska.
http://politikus.ru/video/34226-novoe-intervyu-s-igorem-strelkovym.html
29.10.2014
Vlkova poznámka:
Snad ještě nikdy jsem poznámkou nevstoupil do hrochových překladů. Dnes udělám výjimku. Osobně jsme hrochovi velmi povděčen za jeho výběr toho, co předkládá. Zejména texty El murida jsou pro mne velmi přínosným pohledem. Odkrývají věci, které nemůžeme znát a vidět. Nicméně já ten dojem o dost podivné roli Moskvy vůči opolčencům měl už po známém jednání v Ženevě, kde jsem následně napsal, že je Moskva prodala.
Ale kvůli tomu bych dne s hrochovi nevstoupil. Upozornění na tenhle Strelkovův rozhovor mi posla jeden ze slovenských kosířů se žádostí o překlad. Měl pravdu, stojí za podrobné přečtení.
Nevím jaký z něj máte dojem, ale já mrazení v zádech z toho Strelkovova ruského mesianismu. Jakkoli má pravdu, z mého hlediska, co se týče postupující dekadence našeho světa a rozpadu jeho hodnot – maně zde vzpomínám na Hladisův seriálek o rozpadu starého Říma / k nalezení v sekci Pohled bratří Hladíků/ i v tom, že to protiruské tažení může mít jen jediný smysl – totiž získání ruských zdrojů a podmanění si ruského trhu. Ačkoli je to naprosto iluzorní záležitost,protože v případě kolapsu Ruska totálním vítězem bude nepochybně bleskově reagující a Sibiř anektující Čína.
Mimochodem – ačkoli to sem nepatří, dám sem link na skvělý rozbor mezinárodní situace od Petra Robejška ze včerejška!!!
Čím se jeho názory liší od těch Strelkovových, když si odmyslíme právě ten Strelkovův mesianismus? Jak to, že dva lidé tak rozdílných kultur a politických postojů tak shodují na podstatných věcech?
hrochu omluva, že jsem ti vlezl do zelí!
+'&t='+escape(document.title)+
'&wi='+escape(window.screen.width)+'&he='+escape(window.screen.height)+')
KOSA NOSTRA zostra aneb NAŠE VĚC zostra ! Prostě Kosa zostra! 