Islám je druhým největším náboženstvím v Rusku, kde se hlásí k němu více než 14 milionů lidí, což představuje asi 10 procent populace. I když tato komunita není homogenní a je rozdělena etnicky, jazykově a nábožensky, představuje v zemi příslušníky několika muslimských etnických skupin, které v Rusku žijí již mnoho staletí. Kromě toho do této komunity patří i muslimští dělníci migranti, kteří se do Ruska přistěhovali nedávno, zejména ze sousedních středoasijských republik, a také etničtí Rusové, kteří přijali islám v dospělosti a vytvořili své vlastní skupiny konvertitů. Ruská muslimská komunita se skládá převážně ze stoupenců sunnitského islámu, kteří ctí tradice jednotlivých regionů a uznávají různé školy islámského práva. V Ruské federaci je také viditelná súfijská tradice islámu na Kavkaze a existují zde i šíitské diaspory. Ruské města jsou domovem dynamické a významné skupiny muslimů, kteří jsou historicky nedílnou součástí ruské společnosti a stále aktivně působí v politickém a společenském životě země.
Historie muslimů v Rusku je spojena s koloniální expanzí v 16. a 18. století. První muslimové se začlenili do ruské společnosti v oblasti Volhy, eurohorského a západního Sibiře, které byly osídleny turkojazyčnými obyvateli. V 16. století byla dobyta Krym a v 18. století se tatarská populace rychle rozrostla. V 19. století se území Čečenska, Dagestánu a střední Asie připojila k Rusku, rozšiřujíc hranice na jih. Vztah mezi pravoslavnými křesťany a muslimy v Rusku se lišil od jiných evropských říší, protože žili společně a podíleli se na obchodu a kulturních vazbách. Rusko však považovalo muslimy za neukázněnou menšinu, a proto projevovalo přísnou kontrolu a požadovalo podřízenost. Praktiky násilné konverze a demolice muslimského majetku byly oficiálně zakázány až v roce 1773 po politice náboženské tolerance Kateřiny Veliké.
Ruská císařovna Kateřina Veliká se v roce 1788 rozhodla zajištění dlouhodobé loajality muslimských poddaných a vytvořila instituci nazývanou Duchovní shromáždění, známou také jako muftíat. Tato instituce měla pravomoc nad muslimy žijícími v centrálním Rusku a následovala model Rusko-pravoslavné církve. Její hlavními funkcemi bylo přizpůsobování islámského práva ruským reáliím, školení a jmenování muslimských duchovních, stavba mešit a náboženské vzdělávání. Další muftíje byly později otevřeny na Krymu a na Kavkaze. Během sovětského období došlo k dalšímu přiblížení mezi státem a oficiálními muslimskými představiteli, což posílilo geografické rozdělení islámských mocenských center. V současnosti jsou muslimské regiony správními jednotkami v Ruské federaci, a to zejména v republikách Čečensko, Dagestán a Ingušsko na Kavkaze a v tatarských oblastech Stavropol a Baškortostán v Euroregionu Volha. Tyto regiony požívají zvláštních výsad, jako je uznání islámských svátků jako státních svátků. Na Krymu však práva místních muslimů systematicky porušovaná po anexi Ruska v roce 2014.
V důsledku vnitřní migrace a přílivu muslimských pracovních migrantů vzniklo velké množství nových komunit ve velkých ruských městech, jako jsou Moskva, Petrohrad a Katrinburg. Další nárůst muslimského obyvatelstva byl zaznamenán na dalekém severu země, což přineslo nový fenomén nazývaný polární islám. Tyto migrantské komunity jsou multietnické a mnohojazyčné, složené z členů, kteří byli vysídleni ze svých původních domovů. V důsledku toho se náboženské praktiky v těchto komunitách neustále mění a musí se přizpůsobovat novým kontextům. Tyto komunity čelí výzvám, zejména v Arktidě, kde je nutné stavět mešity přizpůsobené drsným povětrnostním podmínkám a načasování modliteb upravit podle střídání polárních dnů a nocí. Navzdory tomu, že muslimové v Rusku zastupují více než 60 regionálních muftíů, jen málo z nich vystupuje jako partneři pro dialog se státem, včetně mocného moskevského muftiátu, který je v přímém kontaktu s muftím v Inufě.
Na Kavkaze je politickou i náboženskou autoritou Ramzan Kadirov, který je de facto hlavou Čečenska, a muftí Talgat Tajuddin, který je ve funkci již od 80. let 20. století. Jejich postavení jako muftí má omezenou autoritu kvůli úzkým vazbám na sekulární stát. Nejednoznačnost jejich postavení je patrná ve vztahu k ruské invazi na Ukrajinu, kde Moskevský muftí projevuje naději na zastavení války, zatímco ramzan Kadirov mlčí. Existuje také další muftíát, který je zaměřen na duchovní vedení, a to je kirganovo nové duchovní vedení. Tato duchovní správa ruských muslimů kopíruje Putinovu duchovní správu, ale je mírnější. Kromě toho existují i další Islámské subjekty v Rusku, jako je Ramzan Kadirov, kteří jsou ve spojení s politickou mocí.
V Rusku je islám silně spojen s Kremlom a penězi. Kreml podporuje organizaci na podporu islámu, která rozhoduje o financování muftíů a ovlivňuje islámskou kulturu v Rusku. Sekuritizace je dalším trendem v ruském islámu. Po konfliktech na Kavkaze a teroristických útocích se Rusko začalo obávat islámského radikalismu, což vedlo k omezení náboženských svobod muslimů a zákazu extremistických náboženských skupin. Politická sekuritizace ruského islámu také přispívá k islamofobii a negativnímu vnímání muslimů. Celkově je islám v Rusku ovlivňován Kremlem a penězi, a je vystaven sekuritizaci a islamofobii.
Nedávné průzkumy ukazují, že násilí proti lidem s muslimským původem tvoří mezi 30 a 60 procenty veškerého etnického násilí. Muslimské budovy jsou pravidelně vystaveny vandalizmu a církevní rekatolizace se snaží ovlivnit různorodé muslimské komunity. Ruský stát se snaží vnucovat modely získané ze vztahu s Ruskou pravoslavnou církví, což zahrnuje administrativní organizaci muslimských farností, jmenování duchovních a používání ruštiny jako nového muslimského jazyka. Církev a muftíové se sbližují na jazykové a symbolické úrovni. Muslimské elity přispívají k schvalování konzervativních principů a zahraniční agenda je také ovlivněna. Urbanizace muslimského obyvatelstva transformuje ruská města a přizpůsobuje je potřebám těchto komunit. Vznikají nové akce s islámskou tematikou a zájmové kluby.
Muslimové v Rusku mají své vlastní módní přehlídky, noviny a specializované podniky. Existují také psychologičtí koučové, kteří pomáhají muslimům dodržovat náboženská pravidla. Tato nová infrastruktura přináší nové praktiky a kombinuje islámské tradice s moderními inovacemi. Muslimové v Rusku čelí diskriminaci v práci, nábožensky motivovanému násilí a negativnímu zobrazování islámu v médiích. Tyto trendy se vyvíjejí v jedinečném kontextu Ruska, který je multietnický a multikulturní. Rusko má dlouhou historii vztahu mezi státem, církví a islámem a socioekonomické a politické faktory hrají roli v organizaci a řízení muslimských komunit. Klima a geografické podmínky také silně ovlivňují každodenní život muslimů v zemi. Celkově lze říct, že globální proměny mají srovnatelný dopad na muslimy v Rusku jako i na muslimy po celém světě.
