Tady vidím kámen úrazu,že se neumíme chovat k bližnímu s dostatečnou láskou a brát ho jaký je.A přitom přikázání zní miluj bližního jako sebe sama a jinde Kristus říká Jak byste chtěli, aby lidé jednali s vámi, tak vy ve všem jednejte s nimi; v tom je celý Zákon i Proroci.

Jeden jí zeleninu,jeden nosí ryfle ,jeden hraje šachy atd ...ale vše k slávě Boží,tak proč se najdou rýpalové a nutí jiné k něčemu jinému podle sebe ... proč! ani Bůh to nedělá tak proč člověk,pouhá hlína co se v prach obrátí

Na čemkoli by se mohlo hledat nemalé množství závad.Problém vidím v tom, že ten kdo hledá vadu,ji prostě za každou cenu chce vidět,aniž by ta vada vůbec byla.Život nelze zaškatulkovat do nějakého fiktivního Black And White manuálu jedinců a myslet si,že tak běží svět.Boží zákon je jasný v jednoduchosti a dává veškerou svobodu ke svatému životu,ale nikoli ke hříchu.Obecně si myslím,že tzv. idividuální moralizování se vstahuje výhradně na dotyčnou osobu,která sama má v této věci učinit půst k obrácení.Bohužel osobní pokání vztahuje na zbytek světa,ze kterého pak dělá zákon pro všechny.Což si myslím je omyl podobný vědcům,kteří rádi vysloví jakousi hypotézu,která není vůbec pravdivá,ale tváří se jakoby objevila super novu a za rok příjde s tím,že to tak není,že je tam chyba a prohlásí novou tezi jako by se nechumelilo.To samé,ale ještě v horším významu vidím u hypervěřících,kteří bez rozmyslu chtějí být se vším hned hotovi a tvoří kaskády příruček podle toho,jak se hodí.Spadne letadlo a už hned rádoby prorocky vysvětlují příčinu v duchovním rozměru. A přitom neví zhola nic,jen se snaží,tak jak věštec věštit. A tak vznikají pravidla pro pravidla bez svobody a bez kousku soudnosti plné zákonů a tradic,které jsou na dvě věci.
Nemyslím si,že by chom se měli snažit vytvářet nové zákony pro život.Ten který je je dokonalý ve všech ohledech.Kde je láska,tam je i svoboda.