02:52
valent
11,8 tis.
Vystavět kostely? Ne! Katolické školy? Ne! Posílit kněžský dorost? Ne, ne. "Svatý otec sv. Pius X. skupině kardinálů: „Jaká je v dnešní době nejdůležitější věc, která by zachránila společnost?…Více
Vystavět kostely? Ne! Katolické školy? Ne! Posílit kněžský dorost? Ne, ne.

"Svatý otec sv. Pius X. skupině kardinálů: „Jaká je v dnešní době nejdůležitější věc, která by zachránila společnost?“ Jeden řekl: „Vystavět katolické školy!“ „Ne!“ „Vystavět kostely,“ odpověděl další. „Zase ne!“ „Posílit kněžský dorost,“ řekl třetí. „Ne, ne,“ odpověděl papež. „V dnešní době je nejdůležitější mít v každé farnosti skupinu ctnostných, osvícených, rozhodných a skutečně apoštolských laiků.“ Na konci svého života považoval tento svatý papež za nutné vychovávat pro spásu světa katolíky, kteří by byli s horlivostí oddaní apoštolátu nejen slovem, ale především příkladem. V diecézích, ve kterých sloužil před svým zvolením papežem, nekladl ani tak důraz na počet věřících, ale na skupinu katolíků schopných vyzařovat apoštolát. Domníval se, že v každé společenské třídě jsou takto vybavení lidé. A tak hodnotil kněze podle jejich výsledků, jichž v tomto bodě dosáhli svou horlivostí a schopnostmi.“ (Chautard, Duše apoštolátu 4, 1n)

Pomocný biskup pražský Mons. Karel Herbst S.D.B. v září 2015 se zamýšlí nad textem Kněz a legie:

Pojetí kněze se shromážděnou oddanou družinou kolem něj a sdílející jeho práci si bere za vzor našeho Pána, který připravoval obrácení světa a obklopil se skupinou vyvolených, které vyučil a naplnil svým duchem. Toto božské vyučování poučilo apoštoly a oni je uplatňovali, když volali všechny, aby jim pomohli získávat duše. Jak bylo výstižně řečeno kardinálem Pizzardem, že se mohlo přihodit, že cizinci z Říma (srov. Sk 2,10), kteří vyslechli letniční kázání apoštolů, byli prvními, kteří Ježíše Krista zvěstovali v Římě, a tak zaseli semena matky církve, kterou brzy poté sv. Petr a Pavel oficiálně založili. „Co by mohlo udělat oněch dvanáct, ztracených v nesmírnosti světa, kdyby se neobklopili muži a ženami, starými i mladými, řkouce: ‚Neseme s sebou nebeský poklad. Pomozte nám ho rozdílet.`“ (Papež Pius XI.)
Citovali jsme slova jednoho z papežů. Dodejme slova jiného papeže k vysvětlení, že příklad našeho Pána a jeho apoštolů ve vztahu k obrácení světa byl božsky zamýšlen, aby vytvořil vzor pro každého kněze ve vztahu k jeho malému světu, ať ve farnosti či oblasti nebo speciální práci: „Jednoho dne řekl Svatý otec (sv. Pius X.) skupině kardinálů: „Jaká je v dnešní době nejdůležitější věc, která by zachránila společnost?“ Jeden řekl: „Vystavět katolické školy!“ „Ne!“ „Vystavět kostely,“ odpověděl další. „Zase ne!“ „Posílit kněžský dorost,“ řekl třetí. „Ne, ne,“ odpověděl papež. „V dnešní době je nejdůležitější mít v každé farnosti skupinu ctnostných, osvícených, rozhodných a skutečně apoštolských laiků.“ Na konci svého života považoval tento svatý papež za nutné vychovávat pro spásu světa katolíky, kteří by byli s horlivostí oddaní apoštolátu nejen slovem, ale především příkladem. V diecézích, ve kterých sloužil před svým zvolením papežem, nekladl ani tak důraz na počet věřících, ale na skupinu katolíků schopných vyzařovat apoštolát. Domníval se, že v každé společenské třídě jsou takto vybavení lidé. A tak hodnotil kněze podle jejich výsledků, jichž v tomto bodě dosáhli svou horlivostí a schopnostmi.“ (Chautard, Duše apoštolátu 4, 1n)
„Úřad pastýře však není omezen na péči o věřící jako jednotlivce, nýbrž je mu vlastní také vytváření pravého křesťanského společenství. Duch společenství, má-li se pěstovat náležitě, musí zahrnovat nejen místní církev, nýbrž i církev všeobecnou. Místní obec nemá věnovat péči pouze věřícím, nýbrž proniknutá misionářskou horlivostí musí připravovat cestu ke Kristu všem lidem. Zejména jí náleží péče o katechumeny a novokřtěnce, kteří mají být postupně vychováváni k poznání a prožívání křesťanského života.“ (PO, čl. 6)
„Bohočlověk považoval za nutné zanechat své mystické tělo na zemi. Jinak by jeho dílo skončilo na Kalvárii. Jeho smrt by znamenala spásu pro lidské pokolení, ale kolik lidí by dosáhlo nebe bez církve, která jim přináší život vytrysklý na kříži? Kristus se zvláštním způsobem ztotožňuje s knězem. Kněz slouží jako jakési doplňující srdce, které takto přečerpává duším nadpřirozený život - krev. Je základní částí duchovního „přerozdělovacího systému“ Kristova těla. Když ten selže, systém je zablokován a ti, kteří jsou na něm závislí, nedostávají život, který mají podle Kristova záměru přijímat. Kněz by měl být v povinných mezích pro své lidi tím, kým je Kristus církvi. Kristovy údy jsou jeho rozšířením, nejen zaměstnanci, následovníci, přívrženci a dobrodinci. Mají jeho život. Sdílejí jeho aktivitu. Měli by mít jeho výhled. Kněz musí být jedno s Kristem ve všech ohledech. Kristus považoval za nutné zbudovat pro sebe duchovní tělo, kněz by měl činit totéž. Měl by pro sebe vytvořit údy, které jsou s ním jedno. Jestliže by neměl takové živé údy, které si vytvořil a sjednotil se sebou, je jeho práce zredukována do zanedbatelných rozměrů. Byl by izolován a bezmocný. „Oko nemůže říci ruce: „Nepotřebuji tě!“ nebo hlava nohám: „Nepotřebuji vás!“ (1 Kor 12,21). Učinil-li tedy Kristus své mystické tělo základem své cesty, své pravdy, svého života pro duše, tentýž řád působí skrze druhého Krista, kněze. Pokud jeho práce nevyjadřuje pokračování života mystického těla, o němž se píše v listu Efezským (Ef 4,12 - text je obvykle překládán jako „poučení věřících“), bude velmi citelně omezen vstup božského života do duší, v nichž nese ovoce.

A nejen to, kněz sám bude ochuzen o ctnost té skutečnosti, že ačkoli je posláním hlavy sloužit životem tělu, není méně pravdou to, že hlava žije životem těla, roste jeho růstem a pokud slábne, sdílí jeho slabost. Kněz, který nechápe tuto zásadu kněžského poslání, bude procházet životem a uskutečňovat pouze zlomek své moci, zatímco jeho pravým určením je odhalovat horizonty v Kristu.“ Kanovník F. J. Ripley
valent
„V dnešní době je nejdůležitější mít v každé farnosti skupinu ctnostných, osvícených, rozhodných a skutečně apoštolských laiků.“ Na konci svého života považoval tento svatý papež za nutné vychovávat pro spásu světa katolíky, kteří by byli s horlivostí oddaní apoštolátu nejen slovem, ale především příkladem. V diecézích, ve kterých sloužil před svým zvolením papežem, nekladl ani tak …Více
„V dnešní době je nejdůležitější mít v každé farnosti skupinu ctnostných, osvícených, rozhodných a skutečně apoštolských laiků.“ Na konci svého života považoval tento svatý papež za nutné vychovávat pro spásu světa katolíky, kteří by byli s horlivostí oddaní apoštolátu nejen slovem, ale především příkladem. V diecézích, ve kterých sloužil před svým zvolením papežem, nekladl ani tak důraz na počet věřících, ale na skupinu katolíků schopných vyzařovat apoštolát. Domníval se, že v každé společenské třídě jsou takto vybavení lidé. A tak hodnotil kněze podle jejich výsledků, jichž v tomto bodě dosáhli svou horlivostí a schopnostmi.“ (Chautard, Duše apoštolátu 4, 1n)
Pomocný biskup pražský Mons. Karel Herbst S.D.B. v září 2015 se zamýšlí nad textem Kněz a legie