Jak tolerance biskupů k potratům rozžhavila válku na Ukrajině
Nedivte se proto mému kázání o smrti, blížící se i k nám: Kážu o době těhotné Božím trestem 28.9.2014 v den mučedníka sv. Václava
Destrukce rodiny probíhá CELOSVĚTOVĚ zhruba 100 let. Je to i v souladu s proroctvím papeže Lva XIII. o budoucím ničení církve satanem po dobu 100 let.
1) Nejdřív se podminovala (ďábelskou minou) ochota být otcem a matkou normální mnohodětné rodiny. Obvykle formou přerušované soulože, či nějak jinak, aby manželka neotěhotněla. To je vzpoura proti nejstaršímu Božímu přikázání z Ráje i z doby obnovy po celosvětové potopě v čase Noeho. Toto přikázání, na rozdíl obřízky a nejezení vepřového masa Bůh NIKDY nezrušil. Potrvá až do dne Posledního soudu na konci světa. Budeme dle něj spravedlivě odsouzeni do věčného ohně pekelného, nebudeme-li hořce litovat nejpozději před svou smrtí. Toto přikázání dnes ŽÁDNÁ KŘESŤANSKÁ CÍRKEV NEDODRŽUJE a dokonce ani jeden z posledních pěti katolických papežů ho nepřipomínal - podobně jako se ve Vatikánu dlouho vůbec nepřipomínaly nemilosrdné zločiny komunistů proti lidskosti.
2) Pak v uměle malodětné rodině se podminovala ochota ženy podřizovat se manželovi a otci společného dítětě. Vznikl feminismus. Opět se porušilo přikázání z Ráje, které Bůh nezruší až do dne Posledního soudu. Z feminismu vznikly rozvody. Pravoslavné církve a protestantské denominace rozvody a nové sňatky věřících tolerovali. Katolická církev rozvody a nové sňatky naštěstí NETOLEROVALA. Teprve v čase papežování Jana Pavla II. se i v Katolické církvi začaly tolerovat rozvody a nové sňatky a to formou anulace církevního sňatku, kdy se pod nejrůznějšími záminkami prohlásí církevním soudcem, že manželský slib konkrétní dvojice od počátku nebyl platným. Dříve byla anulace možná jen pokud manželé po manželském slibu v kostele neměli nikdy spolu sex.
3) Pak se začaly zdánlivě nadbytečné děti vraždit už v lůně matky. Z lidí, tehdy již Boha neposlouchajících, ale přitom ještě naprostou většinou věřících v Boha a v zmrtvýchvstání Krista, se stali nemilosrdní vrahové svých dětí. Vraždy dětí před porodem začala tolerovat většina protestantských denominací a toleruje je dodnes. V čase komunismu po 2. světové válce se k předporodnímu vraždění dětí tolerantně připojili i pravoslavní biskupové (obvykle současně agenti policie či armády v jedné osobě) bývalého Sovětského svazu a socialistických zemí okolo. Dokud nepřišel z Argentiny do Říma biskup Bergoglio tj. František, tak alespoň papežové sami oficielně netolerovali umělé potraty. František je k umělým potratům jako i k jiným těžkým hříchům, zejména k rozvodu a k homosexu, velmi tolerantní, jak si povšimly zejména prolife organizace.
4) Protože rozvodové soudy o společný majetek jsou finančně nákladné, tak se dnešní potomci bývalých křesťanů Evropy, Amerik, Ruska ani nežení a nevdávají, žijí na hromádce, kde každý má svůj majetek a dětí nemají buď žádné, nebo maximálně jedno a hodně svévolné.
5) Naprostou většinu kdysi křesťanských národů čeká proto naprosto SPRAVEDLIVĚ, i kdyby žádné jiné hříchy nedělaly, než ty zde popsané, ač i jiné hříchy obvykle dělají, věčné peklo, nebudou-li svých hříchů litovat a snažit se pokud je ještě možno o nápravu svou, či aspoň svých potomků či mladší generace.
Mgr. Libor Serafím Halík PhD., ženatý duchovní Pravoslavné církve (máme 6 dětí), který 9 a půl roku na ulici protestoval proti předporodnímu vraždění dětí (proti umělým potratům). Od 13. června 2003 do r.2007 až 2 hodiny denně, pak hlavně každoměsíčními pochody.
Snažil jsem se probudit náš národ k nezbytnému pokání, což se mi však asi nepodařilo, čili nás čeká mnoha křesťanskými světci předpovězený celosvětový Boží trest 3. světovou válkou a pak 3 dny temnoty bez Slunce jako i ostatní nemilosrdně hříšné národy.
Ptáte se, o co a koho se opřít, když máme čelit zlu?
Opřít se obvykle NEdá: O současné na Zemi žijící mezinárodní ani národní politické ani církevní vedoucí činitele se opřít NEDÁ. Obvykle patří mezi zrádnou elitu a pokud náhodou nepatří, tak byli elitou vybráni právě proto, že jsou duchovně či morálně velmi slabí a nedokážou se jim postavit. Opřeme-li se o ně, brzy zjistíme, že se propadáme kamsi do bažiny, ač se přitom stále vesele zpívá jako na potápějícím se Titaniku.
Opřít se vždy dá: O to, co bylo svaté v minulosti našeho národa, či ostatních křesťanských národů a o svaté příklady Krista Pána a jeho apoštolů, jak jsou zaznamenány v Bibli v Novém zákoně z 1.století. Také o to, co bylo svaté v národě Izrael, než odmítl a nechal ukřižovat svého i našeho Mesiáše Ježíše Krista z Nazareta, narozeného v Betlémě a 3. dne zmrtvýchvstalého. To je zaznamenáno v Bibli ve Starém zákoně.
Ale opatrně: Minulost křesťanských národů je nejlépe popsána v životopisech jejich světců. Ve 20. století se začaly životopisy svatých vykastrovávat a překrucovat, přeprogramovávat - zejména od poloviny 20. století. Proto je vhodnější čerpat ze starých životopisů svatých, je to opatrnější. Moderní životopisy obvykle úmyslně vynechávají nadpřirozené zázraky, kterými Bůh tyto světce v jejich obtížném životě nejvíce posiloval. Moderní životopisy se, Bohu žel, píší tak, jakoby popisovaly životopis ateisty, tak jsou často vykastrované.
Kromě starobylých knih však ještě máme do dnešního dne živého Pána Ježíše Krista tajemně přítomného ve svaté eucharistii - v tělesným smyslům neviditelně proměněném chlebu a víně. Vidíme, hmatáme, chutnáme chléb a víno, ale ve skutečnosti je to neviditelně Ježíš Kristus. K proměně chleba a vína dochází pouze v průběhu pravoslavné a katolické bohoslužby (sv. liturgie, mše sv.) připomínající Poslední večeři Pána Ježíše s 12 apoštoly, pokud se nejdůležitější část bohoslužby nezměnila v moderní době k nepoznání (např. pokud se chléb nenahradil dortem a víno pivem, či čajem) a pokud konající bohoslužbu je mužem, který přijal biskupské či kněžské svěcení od platně položením rukou vysvěceného biskupa. Položení rukou (svěcení) musí být datované a přenášené vkládáním rukou bez přerušení až do doby sv. apoštolů v 1. století.
Pozor! Vedoucí, čili biskupové a jejich zástupci tj. kněží pravoslavné a katolické církve v naší republice obvykle platné svěcení mají, ač přitom nejsou právě vzorem víry pro křesťany. Čím je dnes člověk výše postaveným, tím menší má obvykle víru a tím horší má morálku. S tím je vhodné počítat a víru a vhodnou morálku u nich nehledat, musíme se spokojit jen se svatou eucharistií, která se promění při jejich bohoslužbě a rozdává se věřícím, nebo je uskladněna do zásoby ve svatostánku. Čili budeme jako žebrající chudí, jejichž je království nebeské, jak slíbil Pán Ježíš Kristus.
I v uskladněné sv. eucharistii je neviditelně Kristus, dokud viditelný chléb či víno trvá. Klanět se Kristu přítomnému na nebesích, či zde na Zemi ve svaté eucharistii chleba a vína je vhodné. K přijetí Krista skrze fyzické přijímání ústy je nezbytné být pokřtěn a nebýt ve stavu vědomého a dobrovolného smrtelného hříchu. Nedobrovolnost je např. to, když nás někdo sváže do svěrací kazajky a násilím nám něco proti naší vůli vloží do úst. Když uděláme hřích, který nechceme udělat, ale uděláme ho proto, že nás někdo k němu přemluvil a my se mu chtěli zalíbit, tak je to hřích dobrovolný. Největší drzost je, když zhřešíme naschvál, na just - tak hřeší zejména satanisti, každý den udělají naschvál minimálně 1 velmi zlý skutek. Satanistů mezi politickými a církevními vůdci přibývá, proto se blíží Boží trest. Bude to k vysvobození spravedlivých z moci satanistů. Viz: "Satanský chrám oznámil, že bude rozdávat žákům USA na Floridě letáky o satanismu po tom, co školská správa rozhodla povolit distribuci náboženských materiálů." www.nwoo.org/…/nemyslitelne-pe… www.nwoo.org/…/prvni-pohled-na… Naplňuje se proroctví D. Wilkersona z r.1973 o satanismu na USA školách. Duše satanistů budou rychle dopraveny do velmi bolestivého pekla. Budou spravedlivě trpět navěky. Když člověk zemře bez křesťanské víry, nebo sice v křesťanské víře, ale současně bez nadpřirozené lítosti ve smrtelném vědomém a dobrovolném hříchu, tak přijde do pekla navěky také, jako satanisté. Bude trpět navěky jako satanisti, ale o něco méně, neboť nedělal zlo naschvál, ale ze zbabělosti.
Rozhovor s mužem Billem Wiesem, který se neobvykle ocitl v pekle po dobu 23 minut. Stalo se r.1998 po 3. hodině ráno Реален ли ад? Wiese v pekle I.-III. český dabing V pekle 23 minut
Veřejná doména