Tomáš Halík, konfrontován teroristickým útokem muslimů, se pouze snaží vyvinit z dlouhodobé propagace islámu v naší zemi. Nepamatuji se, že by kdy něco řekl dobrého z pozice věřícího katolického křesťana.
euportal.parlamentnilisty.cz/Articles/12048-chce-toma…

Náš mocný Pán Bůh trestá rouhání, obzvlášť proti Panně Marii.
Nedali si říct.

Co se stalo jiným rouhačům:

Mezi Kučerovem a Bohdalicemi stojí na pěkném návrší, z něhož se otevírá vyhlídka na okolní krajinu, prastarý kamenný kříž. U jeho paty stávala malá socha Panny Marie. Stalo se jednou, že dva chasníci z tenkrát německého Kučerova ji po cestě z tancovačky, kde si trochu více přihnuli, zhanobili. Jeden jí vydrápl oči, druhý sošce odrazil nos. Snad to udělali jen tak, nevědouce co s časem uprostřed noci, když se potáceli z Bohdalic domů, anebo si možná na sošce P. Marie chtěli vybít za něco zlost. Až ráno, když se z bolavých hlav teprve odpařovaly holby piva z předešlého večera, došlo chlapcům, čeho se dopustili. Ale k nápravě a pykání se neměli, a že do nich hned hrom nebacil, řekli si, že nikdo nic neví a že pověrám se dá leda smát. Tak uběhlo osm let. A tu se teprve ten z nich, co Panence Marii vypíchl oči, roznemohl a každodenně stále více pozbýval zraku, až docela oslepl. A druhý kumpán, který soše urazil nos, byl stíhán podobnou metlou – jeho vlastní nos mu rozežrala rakovina.
_____________________
Kdysi střelil jeden vojín po obraze Panny Marie kleje a spílaje. Vypálená koule zasáhla prsa Nejsvětější Panny a v téže chvíli vytryskla z rány krev. Rouhače stihl zasloužený trest Boží a obraz došel vysoké úcty. V chrámu je vzácný obraz Panny Marie Mantovské, ke kterému se váže zajímavá pověst. Původně prý visel na stromě (což bylo tehdy běžné) poblíž italského města Mantovy a jakýsi voják ho použil jako terč. Obraz zasáhl, ale kulka se odrazila a bezbožného vojína vážně zranila
____________________
ve staroměstském kostele svatého Jakuba pokusil v roce 1400 uloupit jakousi okrasu na dřevěném obraze Panny Marie, zná takřka každý Pražan: Zobrazená postava uchopila profanátora za ruku a držela až do svítání, než si pro něj přišli exponenti světské justice, kterým nezbývalo, než ruku useknout - alespoň tak líčí událost Jan Beckovský na prahu „osvíceného" 18. století. Ruka byla zavěšena v kostele a visí tam dodnes - pro výstrahu i pro upomínku Boží spravedlnosti...
___________________
Muž, který házel po kříži kameny, aby rozbil korpus Krista, přišel v továrně, kde pracoval, o ruku – právě o tu ruku, jež metala po krucifixu šutry. Někteří lidé, kteří demonstrativně pálili kříže na nádvořích škol, měli později co dělat s požárem, který jim zničil značnou část majetku. Kříže hořely také v Lidicích na dvoře Horákova statku, jak dosvědčili pamětníci. Zhruba o dvacet let později přesně na tom místě provedli esesáci strašlivý masakr lidických mužů.
__________________
De Viette vypráví příběh vězně pro dluhy (ostatně pověstného svým neřádným životem), který hrál karty s kumpány a v opilosti se začal rouhat, „dávat se Ďáblu a zapírat Boha", až náhle sklonil hlavu a upadl pod stůl. Když jej jeho společníci zvedli a polili vodou, zjistili, že jeho srdce už přestalo tlouci a že byl dokonce v tom okamžiku studený a tuhý, jakoby zemřel již před drahnou dobou, což je, jak konstatoval autor, věc značně podivná a neomylně svědčí o nepřirozené, neřádné smrti. A co více, nebožtík měl ústa i jazyk černé „jako uhlí"! Všichni přítomní shodně uznali, že to byl „trest udělený obdivuhodnou a strašnou spravedlností Všemohoucího".

Požehnaný den, Solinadzlato!

Někdy mám pocit, že někteří novináři zcela postrádají základní principy etiky, takové základní pravidla co se může dělat a co ne, které musí již v dětství vštípit rodiče svým dětem. Postrádají hranice kam až může člověk zajít, pojem "svoboda" je z jejich pohledu již zcela zvrácený, ve stylu dělej si co chceš, nenech se ničím omezovat, všechno je dobré. Empatie je pojem, který jim neříká už vůbec nic. Myslím, že v tomto pořadu to řekl Tomáš Halík dotyčnému dobře. video.aktualne.cz/…/r~a74292f49b441…