Legenda Maior známa pod titulem „Anděl šesté pečeti“ od sv. Bonaventury († 1274) o životě svatého zakladatele (IX, 8):

František plný touhy po šíření víry a po mučednické smrti se odebere s jedním průvodcem k Saracénům, kteří s bratry nejdříve špatně nakládají, ale pak je pustí k sultánovi. Když se sultán ptá na důvod jejich příchodu, „dá mu Kristův služebník smělou odpověď, že je vyslali nikoliv lidé, ale nejvyšší Bůh, aby jemu a jeho lidu ukázal cestu k Bohu a hlásal evangelium.“ Pak kázal před sultánem s takovou neohrožeností, duchovní sílou a nadšením o jednom a troj-jediném Bohu a Vykupiteli lidí Ježíši Kristu, že se zdálo, jako by se na něm vyplnilo slovo evangelia: „Dám vám výmluvnost a moudrost, které žádný protivník nebude schopen odolat.“ (Lk 21,15)

Na sultána jeho vystoupení zapůsobilo a prosil ho, aby u něho zůstal. Osvícen Bohem dal mu však Boží služebník odpověď: „Chceš-li se i se svým lidem obrátit ke Kristu, rád u tebe zůstanu. Kdybys však měl váhat, zda pro víru v Krista máš opustit Mohamedův zákon, pak nech zapálit velký oheň a já do něho vstoupím i s tvými kněžími, abys tak mohl poznat, která víra je svatá a jistá a kterou musíš právem přijmout.“ Jak tato, tak všechny další zkoušky ohněm, při kterých chtěl světec na Kristovo svědectví projít ohněm, ztroskotaly na bázlivosti islámského vládce a jeho lidí. František však odmítl dary, které mu sultán nabízel „pro spásu své duše“ pro chudé křesťany nebo kostely, protože všechny peníze pokládá pouze za břemeno, a poznal, že „semeno víry nemohlo v srdci sultána zapustiti kořeny“.