Helena Petrovna Blavatská (1831 - 1891)

Navázala na filozofii Weishaupta, především díky esoterickým a spiritistickým praktikám a zároveň stála u zrodu hnutí New Age. Díky jistým nepříznivým událostem v jejím životě se zřekla pravoslavné víry. Navštívila Tibet, kde přijímala učení pod vedením tzv. "povznesených mistrů". Později tvrdila, že dokáže praktikovat paranormální schopnosti, které zahrnovaly vysílání vědomí z těla, telepatii, levitaci, materializaci (vytváření objektů z ničeho) atd.

Helena Blavatská skrze esoterické praktiky a spiritismus komunikovala s tzv. duchem-průvodcem. Tohoto ducha nazývala Tibeťan (démon). V roce 1875 založila Theosofickou společnost, která vycházela s učení hinduismu a budhismu. Své myšlenky šířila s pomocí systému zednářských lóží, a díky tomu se rozšířili po celém světě.

Blavatská Vydala knihu s názvem Tajná doktrína (The Secret Doctrine, 1888). Ve spisech Theosofické společnosti je lucifer "nositelem světla" (tím, kdo nese světlo). Tzn. had, který v ráji pokoušel Evu, je vnímán jako ten, který přinesl osvícení (poznání) Adamovi a Evě, a ti si pak mohli uvědomit, že jsou bohové. Tento had si přeje nastolit nové uspořádání celého lidstva a společnosti. Je vůdcem hierarchie duchovních bytostí, které křesťanství nazývá démony či padlými anděly.

Spisy a nauky, které šíří Theosoficka společnost, jsou vydávány v mnohých knihách a časopisech a jejich myšlenky jsou aplikovány po celém světě prostřednictvím mnoha společností a organizací. Pokyny jsou jasné, požadují, aby se lidé stali služebníky nového světového uspořádání (New World Order) a hnutí New Age. Ať pracují pro jakoukoli organizaci, tito lidé dávají sami sebe k dispozici pro uskutečnění těchto záměrů a myšlenek prostřednictvím okultních technik a rituálech.

NWO

Na Blavatskou později navázala Alice Bailey jednou z nejvýznamnějších knih tohoto druhu, která se nazývá Externalizace hierarchie (The Externalisation of the Hierarchy). Vykresluje se tu plán na vytvoření nového světového uspořádání (New World Order) a také nového světového (univerzálního) náboženství. Mezi další propagátory v dnešní době patří David Icke, Aart Jurriaanse a mnoho jiných. Též mnohé falešné zjevení např. "zjevení" pro irskou vizionářku - Marie od božího milosrdenství, nebo jiné označení pro tyto zjevení "Ježíš Kristus - Varování" viz:

hriechyokultizmus.wordpress.com/…/kauza-falosne-v…

Tyto údajná „zjevení“ jsou velmi aktivně podporovány Ilumináty a svobodnými zednáři, protože jejich cílem je vytvořit nové učení v Církvi, vnést schizma, zpochybnit učení tradice Katolické církve a též zpochybnit pravé zjevení a poselství pocházející od Boha.

New Age a křesťanství - františkánský kněz Peter J. Ashton

revue.theofil.cz/revue-clanek.php

revue.theofil.cz/revue-clanek.php

www.parlamentnilisty.cz/…/Kandidat-na-pre…

Světovláda je hrozbou lidstvu - kandidát na prezidenta Karas

www.parlamentnilisty.cz/zpravy/Gott-Ridi-nas-i…

Adam Weishaupt (1748-1830)

Oficiální historický pramen, z něhož vychází první zřetelná snaha o vytvoření jedné světové vlády, sahá do druhé poloviny 18. stol.

Hlavním strůjcem této myšlenky byl Adam Weishaupt (1748-1830). Bývalý katolický kněz, který vstoupil do jezuitského řádu, stal se profesorem církevního práva a vyučoval na universitě v Ingolstadtu. Později ovšem odpadá od katolické víry a zaměřuje svoji pozornost na racionalistické myšlení a osvícenský idealizmus. Byl ovlivněn zejména empiricistickou filozofií.

V roce 1776 zakládá řád iluminátů (oficiálně "bavorští ilumináti", pojem "ilumináti" má starší tradici, poprvé se tento termín objevil již v období 14. stol.). Jejich smýšlení bylo směřováno radikálně proti katolické církvi. Weishaupt se snažil předkládat rafinovanou lež, že cílem je nastolit celosvětovou vládu, aby ti, kteří k tomu mají patřičné intelektuální a jiné schopnosti, dokázali v budoucnu zamezit všem válkám.

Proto, aby ilumináti skryly své radikalistické přesvědčení, snažili se infiltrovat do zednářských loží.

Ilumináti byli v Bavorsku postaveni mimo zákon. I na základě této skutečnosti Katolická církev opět potvrdila, že vstupování do Zednářských lóží je zakázáno a pod trestem exkomunikace. Kardinál Ratzinger (papež Benedikt XVI.) prohlašuje v dokumentu při Svaté kongregaci pro nauku víry z 26. listopadu 1983, že „negativní postoj církve vůči zednářským spolkům nadále trvá, protože jejich principy byly vždy považovány za neslučitelné s naukou církve, proto členství v nich zůstává zakázáno. Věřící, který se hlásí k zednářskému spolku, se dopouští smrtelného hříchu a nedostane se mu svatého přijímání.

Ilumináti na podmět Weishaupta nadále působili v zednářských lóžích, kde měli optimální podmínky pro svoji činnost a zde také vytvářely vlastní tajné uskupení. První snahou iluminátů o realizaci svých radikalistických záměrů byl rok 1789, kdy byla zahájena Velká francouzská revoluce.

V roce 1784 Weishaupt vydal příkazy k provedení Francouzské revoluce. Německý spisovatel Zweig, je sepsal v knižní podobě, ta obsahovala celou historii Iluminátů včetně Weishauptových plánů. Kopie této knihy byla poslána Iluminátům ve Francii, jež vedl Maxmilián Robespierre, kterého Weishaupt pověřil rozdmýcháním Francouzské revoluce. Augustin Barruel (1741-1820) jezuitský kněz a katolický publicista potvrdil ve svých dílech, že za organizací Francouzské revoluce stáli bavorští ilumináti a svobodní zednáři.

Velká francouzská revoluce

freeglobe.parlamentnilisty.cz/Articles/3231-iluminati-…

www.lifenews.sk/node/5995

Lucius Caecilius Laktanius (asi 260 – 317)

Římský církevní otec, teolog a spisovatel praví: „Ti, kteří v něj uvěří nebo k němu přijdou, budou jím označkováni, jako dobytek.“ – Znamení bude buď na čele, nebo na pravé ruce. Kdo neponese znamení Antikrista, bude popraven. Také nikdo nebude moci cokoli koupit nebo prodat, nebude-li mít toto znamení.

Ocejchování tedy bude do jisté míry členskou kartou světového konzumního svazu! Za časů velkého pronásledovatele křesťanů, Diokleciána, tomu již bylo podobně. Tehdy žádný křesťan nesměl kupovat ani prodávat, nabrat si vody nebo semlít obilí ani vejít do nějakého stavení, pokud předtím neobětoval pohanským modlám. U všech krámků, u studní i na ulicích před domy byly vystaveny obrazy božstev a vedle nich stáli biřici, kteří lidi nutili nejdříve obrazům obětovat. V čase Antikrista tomu bude podobně.

Sv. HILDEGARDA z Bingenu

Velká mystička své doby, která byla papežem Benediktem XVI. v roce 2012 svatořečena a ustanovena jako učitelka Církve, k těmto událostem uvádí:
Kniha O Božích dílech pozůstává z deseti vizí o původu a podstatě světa a lidských dějinách. Z poslední vize, zaměřené na eschatologické dovršení lidských dějin je vybrán následující úryvek:

"V těchto dnech spravedlnost a zbožnost se postupně unaví a oslabí… Tu se na chvíli vynoří nespravedlnost a opět zmizí, tu tam budou řádit války, hlad, mor a úmrtnost, aby opět zmizely; nic nepotrvá ani neodolá po delší dobu ve stejném stavu, všechno bude v pohybu a bude se objevovat a zase mizet.
Tak bude zahájena epocha uvolněných mravů (konec časů), vychloubavosti, v lidech se bude pozvedat nehorázné požitkářství, marnivost, neuctivost. Budou ponořeni do pokojnosti míru a budou se přesycovat všemi plody. Nebudou už mít strach z žádné války, protože nedostatek je nenaučí zdrženlivosti; budou si přivlastňovat všechnu slávu, a tak už nebudou vzdávat patřičnou úctu Bohu, zdroji všeho dobra.
Časy poklidu a hojnosti však budou vystřídány nebezpečími dosud nikdy nevídanými. Jestliže lidé budou stále ještě setrvávat ve své pohodě, nebudou-li se obávat žádného nebezpečí, dny, které budou následovat, budou dny docela jiné, dny plné bolestí, dny, za kterých se uvidí, jak se vyplňují nářky proroků a jak se rozléhá hlas Syna Božího.
Tehdy se lidé budou tak obávat neustálých pohrom, že budou toužit po smrti a říkat: „Proč jsme se narodili?“ Budou si přát, aby je rozdrtily hory. Dny, které těmto bolestem a pohromám předcházely, přinášely ještě okamžiky odpočinku a útěchy. Ale tyto dny plné zla už teď bolest a nespravedlnost neopustí. Bolest bude stíhat bolest, nespravedlnost nespravedlnost; vraždy a nespravedlnost po sobě budou následovat jedna za druhou a už je nebude možno ani spočítat, zatímco lidé za těch dnů budou vražděni zuřivostí svých bližních jako zvířata, která jsou porážena na jatkách…
To budou časy cizích invazí, loupeživého řádění a válek, zničení krajů a měst, zkažení církevní discipliny, dny, které budou ohlašovat dny ještě horší, příchod padlého člověka!…

Matouš 24, 6-8
"Budete slyšet válečný ryk a zvěsti o válkách; hleďte, abyste se nelekali. Musí to být, ale to ještě nebude konec. Povstane národ proti národu a království proti království, bude hlad a zemětřesení na mnoha místech. Ale to vše bude teprve začátek bolestí."

Jedna nečistá žena porodí na svět nečistého syna. A dávný had ho nadme tolika svými nepravostmi, že nic dobrého do něho nebude moci vstoupit a v něm přebývat. Bude vychován na více vzdálených místech, aby o něm lidé nevěděli; zdatný ve všech ďábelských uměních, bude až do své zralosti skryt… Tehdy přijdou velké hereze a heretici sami budou své bludy vyučovat otevřeně a bez zdrženlivosti. Pochybnosti a nejistota naplní natolik víru křesťanů, že se lidé budou tázat, jakého Boha mají vzývat.
Znamení budou stále četnější, na slunci, měsíci, hvězdách, vodstvech, dalších živlech a tvorech, a tak budou jako by obrazně oznamovat příchod zla. V těch dobách dopadne na lidi zármutek: zemřít už pro ně nebude znamenat nic.
Co se týče těch, kteří si uchovají dokonalost katolické víry, ti budou v největší pokoře očekávat Boží rozkazy. Protivenství porostou až do chvíle, kdy otevře ústa syn zatracení, aby ohlásil svou protichůdnou doktrínu…
Tento muž ponese jméno člověka hříchu, neboť dovrší všechno zlo a toto všechno zlo na něho dopadne. Ponese jméno syna zatracení, protože je pod vládou smrti a zatracení, protože k sobě přitáhne, když je před tím svedl, množství národů zvrácenými a bezectnými prostředky, protože se dá uctívat jako Bůh, jak to řekl Jan, svědek pravdy, ve svém popisu této zvířecí a zuřivé postavy:
„A všichni ho budou uctívat, všichni obyvatele země, jejichž jméno není zapsáno v Beránkově knize Života“ (Apok. 13, 8). Tato slova je třeba interpretovat takto: S pošpiněným tělem i duchem budou uctívat šelmu nespravedlnosti… Tak bude každý, kdo ji bude uctívat, ponořen do záhuby, každý, kdo bude uctívat spisy tohoto zatraceného muže, kdo ho bude vychvalovat, kdo na svém srdci ponese rukopis Satana vyhnaného Bohem…
Nakonec syn záhuby vyvolá velké shromáždění lidu, aby se zjevila jeho velká slova. Pokusí se vystoupit na nebesa, ale tehdy se naplní slova mého věrného Pavla, slova, která vyslovil, když byl pln ducha pravdy:
„A pak se pozvedne onen bezbožník. Ale Pán Ježíš ho zahubí dechem svých úst“ (2 Sol 2, 8). Tomu rozumějme takto: V těch dobách syn bezbožnosti bude demaskován, jeho prolhanost bude zjevná všem lidem. Živil se ctižádostí vystoupit na nebesa. Vládce a spasitel národů - Syn Boží ho zabije, a tak srazí jeho ctižádostivost… Syn zatracení, který se pozvedl prostřednictvím svého ďábelského umění, bude rozdrcen božskou ctností. Pach síry a smůly ho pohltí a shromážděný lid se rozprchne a bude hledat ochranu na horách. Diváci budou zachváceni takovou hrůzou, že se zřeknou ďábla a jeho syna, aby se obrátili na pravou víru. Dávný had zničeně zaskřípe zuby a řekne: „Jsme tedy zahanbeni, už si více nesmíme podmaňovat člověka, jak jsme to činili až do této chvíle!“
Tehdy všichni, kdo věřili věrně v Syna Božího, budou chválit Boha, jak to napsal můj milovaný a pravdivý svědek: „Nyní přišla spása, moc a království našeho Boha i moc jeho Pomazaného, neboť byl svržen žalobník našich bratří, který žaloval na ně před naším Bohem ve dne v noci“ (Apok 12, 10-11). Rozumějme těmto slovům takto: Když je ďábel poražen, když je sražen jeho syn, Antikrist, božský plán oznamuje příchod spásy. Už žádná obava z ďábelských nebezpečí: ctnost zvítězila, a vláda je univerzální, nad všemi, kdo jsou pod vládou Boží: Hle, neporazitelná moc Krista, Syna Božího, kterého Bůh ustanovil, autentického kněze, pro spásu duší! A neúprosný obviňovatel a neumdlévající šálitel těch, kteří jako synové Boží po našem boku obdrží nebeské dědictví, je uvržen do věčného zatracení…
Takto se dovrší válka syna zatracení a už nikdy se neobjeví v žádné civilizaci. Radujte se tedy vy všichni, jejichž příbytek je na nebesích jako na zemi! Po Antikristově pádu se Boží sláva ještě více rozšíří…´
A tehdy se objeví nové, až dosud neznámé řády práva a míru a lidé budou obdivně říkat, že dosud nikdy o něčem takovém neslyšeli, ani to neviděli.
V těch dnech se dotknou země sladkým vánkem úžasně hebká oblaka. Budou vydechovat mužnost a plodnost…
Od té doby princové za účasti všeho Božího lidu budou uplatňovat správný řád podle Boží spravedlnosti. Zakážou všechny zbraně, které sloužily k zabíjení, a lidé si ponechají jen železné nástroje pro vlastní práci, nástroje člověku užitečné…
A stejně jako oblaka přinesou hebký a příhodný déšť, aby dobré zrno bylo zúrodněno, i Duch Svatý rozlije na lidi rosu své milosti, proroctví, moudrosti a svatosti, aby se tento lid změnil a obrátil k dobrému…"

Vladimír Solovjev již v 19. stol. mluví o vzniku Evropské unie...

Solovjov byl hluboce věřící pravoslavný křesťan, uznával však i římskokatolickou církevpro její nezávislost na státní moci. Byl ruský filosof, spisovatel, univerzitní učitel, teolog a mystik. Během svého života (1853 -1900) sepsal řadu děl zabývajících se zdroji lidské spirituality a náboženství, teokracií, principem dobra a zla. Snažil se o ekumenické sblížení křesťanských církví, zejména pravoslaví a katolictví. Pro své názory a veřejné působení musel odejít z university a živit se jako spisovatel. Žil asketicky, a nuzné životní podmínky mu podlomily zdraví. Věnoval se velkým filozofickým tématům - lásce, dobru, morálce. Ke konci života, nemocen a v bídě, Solovjov vidí budoucnost světa a lidstva v temnějších, apokalyptických barvách. Ke sklonku života bilancuje v díle Tři rozhovory, kde rozvíjí myšlenku sjednocení křesťanů k jejich zápasu s Antikristem. Patří zde i krátké pojednání Legenda o Antikristu. Na veřejné přednášce (jaro 1900), pár měsíců před svou smrtí, předčítá Legendu o Antikristu v atmosféře kritiky a úsměšků. Málokdo si tehdy uvědomil, nakolik se jeho předpověď vyplní.

Legenda o Antikristu:

V této knize Solovjev v postavě Antikrista popisuje zlo vypadající jako dobro. Antikrist je původně "spisovatelem" (uměleckou postavou), který se stává zosobněním falešnosti. Klame tím, že zneužívá společenské hodnoty. Pod pláštíkem míru a lásky manipuluje s lidmi a odvádí je od Boha k sobě. Nabízí zdánlivý mír a jistotu, tím však bere člověku svobodu a tajemství bytí. Jeho snad jedinou viditelnou slabostí je bezmezná láska k sobě samému a smyslové touhy neznající míry. Solovjov zde varuje, že je třeba rozlišovat mezi pravým a falešným dobrem.

M. Tenace ve svém komentáři ke knize píše:

"Existuje krása, která nezachraňuje, ale která svazuje s hmotou, existuje pravda, která nepřináší spásu, protože zbožšťuje myšlenku, existuje dobro, které nezachraňuje, protože absolutizuje dokonalost, a ne vztahy, dokonce může existovat i jednota jako klam. Existuje jednota, která nezachraňuje, protože se stává systémem jistoty, a ne naplněním láskyplné jednoty. Spása uskutečněná antikristem je parodií, je spásou, chápanou jako zrušení vnějších konfliktů, a tedy falzifikace vnitřního křesťanského étosu, falzifikace života a samotného bytí... Dílo antikrista je představeno jako archetyp vyprávění falešné spásy... Klam je prvním činem Pokušitele, hra o to, co je pravé (člověk je stvořen k tomu, aby byl božským bytím) a co je falešné (zbožštění stvořené bytosti není zbožštěním sebe sama, ale pouze účastí na Božství na základě vztahu k Bohu). Neochota vůle uznat sebe sama za stvořenou bytost zcela ničí dějiny."
Solovjov upozorňuje: Hlavním cílem Legendy o Antikristovi není popis závěrečného boje dobra a zla, ani děj jako takový. Podstatné je varování před Antikristem, jeho hlasitými a vznešenými slovy, které jsou klamnou maskou, pod kterou se skrývá zlá propast.

Citace z knihy:

Evropa 21. století tvoří svaz více či méně demokratických států - Spojené státy evropské. Evropa je ohrožena a prochází krizí. V té době byl mezi hrstkou spiritualistů pozoruhodný člověk - mnozí ho nazývali nadčlověkem - kterému bylo dětinství srdce stejně tak vzdálené jako dětinství rozumu. Ve svých třiatřiceti letech se daleko široko proslavil jako vynikající myslitel, spisovatel a veřejný činitel... Věřil v dobro, Boha a Mesiáše ale miloval jenom sebe. Jeho slabinou byla bezbřehá samolibost. Vědomí své vyšší hodnoty se v něm nevyhranilo v mravní povinnost k Bohu a ke světu, ale jako jeho právo a privilegium před ostatními, a především před Kristem. Považuje se za povolaného dobrodince, který spojí dobré i zlé a celému světu přinese mír. Kristus jako moralista rozděloval lidi na dobré a zlé, já je spojím statky, které potřebují stejně tak dobří jako zlí... Kristus přinesl meč, já přinesu mír... Všechny roztřídím a každému dám podle jeho potřeb!
Jeho genialita začíná uchvacovat všechny kolem. Spojuje vše do úhledné a lákavé nabídky neomezené svobody, hlubokého mysticismu, naprostého individualismu a všeobecného blaha. Vše je pospojováno a spjato s takovým geniálním uměním, že každý jednostranný myslitel a činitel snadno dokáže vidět a vnímat celek pouze ze svého osobního hlediska bez toho, že by musel cokoli obětovat pravdě, že by se kvůli ní musel povznést nad vlastní já a prakticky upustit od své jednostrannosti...

Média rozšiřují dílo geniálního „spisovatele“ a jeho slávu do celého světa. Každý si myslí: "To je přesně to, co potřebujeme: to je ideál, který není utopií, záměr, který není chimérou!" ... Pravda, někteří nábožní lidé, i když budou tuto knihu vřele chválit, začnou si klást otázku, proč v ní ani jednou není vzpomenut Kristus... ale jiní namítnou: "... pokud je jednou obsah knihy proniknut skutečným křesťanským duchem činorodé lásky a všeobsahující blahosklonnosti, co chcete víc?" Autor se stává nejpopulárnějším člověkem, jaký kdy na světě žil.

V Berlíně se koná mezinárodní zákonodárné shromáždění svazu evropských států... Svaz byl založen s cílem předejít konfliktům již ne mezi národy ale mezi politickými a společenskými stranami v Evropě. Představitelé společné evropské politiky, patřící k mocnému bratrstvu svobodných zednářů, pociťovali nedostatek společné výkonné moci... Ve svazové radě ani ve stálém světovém komité nevládla jednomyslnost, protože ne všechna místa se podařilo obsadit pravými, do věci zasvěcenými zednáři... Tehdy se "zasvěcení" usnesli odevzdat výkonnou moc do rukou jedné osoby, která měla mít dostatečnou plnou moc. Hlavním kandidátem byl tajný člen bratrstva - "člověk budoucnosti".

Na zemi vznikla za účelem zachování světového míru jedna centrální moc patřící jedinému člověku, který byl prohlášen "vládcem". Světový "vládce" vydává manifest, který začínal: "Národy země! Dávám vám svůj pokoj!" a končil slovy: "Národy země! ... Věčný všeobecný mír je zabezpečen. Každý pokus narušit ho okamžitě narazí na nepřekonatelný odpor... ničím nepřekonatelná moc patří mně... od nynějška se žádná velmoc neopováží říci válka, když já říkám mír! Národy země, pokoj vám!"

Americké státy jsou přinuceny připojit se k Spojeným státům evropským. Světový vládce si podmaňuje celý svět a vydává další manifest: "Národy země! Slíbil jsem vám mír a dal jsem vám ho. Ale mír je hezký pouze v blahobytu. Komu v době pokoje hrozí útrapy bídy, toho ani mír netěší. Přijďte teď všichni ke mně, všichni hladoví a promrzlí, abych vás nasytil a zahřál." Byla vyhlášena všeobecná sociální reforma. Každý dostával podle svých schopností a každý schopný byl hodnocen podle práce a zásluh.

Ke světovládci se připojuje veliký mág Apollon, exotický katolický biskup a pozdější kardinál, konající zdánlivé zázraky a znamení.

Skončil třetí rok vlády nadčlověka a nastal čas řešit otázky náboženské. Někteří křesťané začínají mít pochybnosti, stále častěji se z evangelií a apoštolských listů čte o Antikristu. Císař vydává manifest všem svým věrným křesťanům a vyzývá ke konání všeobecného sněmu. Stěhuje se do Jeruzaléma a staví zde nový chrám na sjednocení všech kultů. Zde se schází církevní sněm, kde vynikají tři postavy - papež Petr II. (katolický papež), starec Jan (vůdce pravoslavných) a profesor teologie Ernst Pauli (evangelík).

Věci pak nabírají rychlý spád. Světovládce, podporován svým mágem/kardinálem, po všech požaduje, aby jej uznali za svého pravého vůdce, jediného ochránce a příznivce. Slibuje uhladit rozpory mezi křesťanskými církvemi, vyznáními a sektami, dosadit papeže zpět do Říma (již dříve musel papež přesídlit do Petrohradu), zřídit muzeum křesťanské archeologie v Konstantinopoli či podporovat biblistiku a studium teologie v Německu. Většina nakonec souhlasí a přecházejí na stranu císaře-světovládce. Zůstává jen skupinka křesťanů semknutá kolem Petra II., Jana a Pauliho. Jan vyzve císaře: "Vyznej tady teď před námi Ježíše Krista, syna Božího, který přišel v těle, vstal z mrtvých a opět přijde - vyznej ho a přijmeme tě s láskou jako pravého předchůdce jeho druhého slavného příchodu."

Císař ztrácí svůj předstíraný klid a lásku. Jan jasně poznává, že před ním stojí Antikrist. Kardinál Apollon sesílá na Jana smrtící blesk. Proti Antikristovi se staví papež Petr II. a i on je zabit. Poslední pravověrní křesťané mají zákaz pobytu v městech i vesnicích a profesor Pauli je odvádí pryč k Jerichu. Antikrist nechává nastolit nového papeže - svého mága Apollona, který se vydává za zástupce katolíků, pravoslavných i evangelíků. Pak vyvolává řadu falešných znamení a zázraků. Jan a Petr II. vstávají z mrtvých (Zjevení 11, 7-12) a mezi věrnými křesťany dochází ke skutečnému sjednocení církví. Na noční obloze se ukazuje skutečné znamení ženy oděné sluncem, jak je psáno v knize Zjevení (Zjevení 12). Papež Petr pozdvihl svoji berlu a zvolal: "To je naše korouhev! jdeme za ní!" A šel za znamením, doprovázen oběma starci a celým zástupem křesťanů - k Boží hoře Sinaj...

Věrní křesťané se uchýlili do pouště. Antikrist vyvolal démony a zemřelé. Židé jej uznali svým mesiášem, později ovšem zjišťují, že není obřezán a povstali proti němu. Vladař odsoudil k smrti všechny židy a křesťany. Mnoho lidí je ubito, nakonec se však přichází Kristus a pod vojskem Antikristovým otevírá kráter sopky a je pohlcen i on a jeho souputník papež Apollon.

Pokud lze Antikrista popsat jediným příslovím, pak pro něj platí: "není všechno zlato, co se třpytí".

Objeví se zachránce a sjednotitel, který nastolí celosvětový mír...

Tento společenský chaos (revoluce apod.) by měl být oním urychlovačem pro vytvoření nového světa - globální stát s jedním světovým vládcem. Ve chvíli, kdy bude situace nejkritičtější, objeví se člověk, který do této situace zasáhne. Tím se ve světě stane osobou č.1. a svými schopnostmi, úspěšným vystupováním a diplomacií vyvede lidstvo z bídy a strádání. Za pomoci masmédií se stane nejpopulárnější osobou na světě. Média jej budou nekonečně opěvovat a lidé si ho zamilují. Většina společnosti dospěje k závěru, že je to jediná osoba, které mohou plně důvěřovat a která může svět vést k nové naději, ukázat směr k celosvětovému míru, lásce, pravdě, prosperitě a vzájemnému porozumění. Lidé budou žít s pocitem, že nyní nastal okamžik, který lidské dějiny nepamatují, kdy konečně lidstvo vstoupí do nové éry pokoje (pozemského ráje). Tato osoba bude konat mnoho záslužných a humanitárních aktivit. Vyřeší otázku 3. světa a bude dokonce tvrdit, že je věřící křesťan. Mimo racionální stránku bude mít i paranormální schopnosti a vykoná mnohá znamení a "zázraky" (uzdraví mnohé lidi z nevyléčitelných nemocí), téměř identicky, jako Ježíš za svého života. Lidé jej zvolí jako vůdčí osobnost do vznikající globální vlády. Ve chvíli, kdy bude mít většinu lidí na své straně, začne uskutečňovat svůj ďábelský plán, a prohlásí sám sebe za „spasitele lidstva“. Bude tvrdit, že on je slíbený „mesiáš“ (Maitréja), kterého očekávají všechna náboženství, proto vytvoří jedno universální náboženství New Age (název může být jiný význam ovšem stejný), jako jediný přijatelný duchovní proud. Ortodoxní křesťané se stanou trnem v oku celé společnosti. Ten kdo bude vyznávat, že jediným pravým Spasitelem a Božím Synem je Ježíš Kristus, který žil před 2 tis. lety, byl ukřižován za naše hříchy a třetího dne vstal z mrtvých, bude pro společnost nepřijatelný, považován extrémistu a fanatika…

Hlavní záměr je vyvolat světový konflikt, který přeroste v globální krizi...

Cílem nadnárodních korporací a organizací působící "za oponou" oficiálního dění, je vyvolat globální krizi, ať už k ní dospějeme jakýmkoliv způsobem. Samozřejmě optimálním spouštěcím mechanizmem by byla hrozba světového konfliktu.

Když se zaměříme na aktuální stav, tak je velmi pravděpodobné, že nás situace na Ukrajině pomalu přibližuje k událostem, které budou mít dopad na celou společnost. Pokud nebude mít Západ snahu ustoupit, tak s největší pravděpodobností bude ohrožen světový mír.

Vyhrocený vojenský konflikt s Ruskem je jen jedna z mnoha možností k dosažení tzv. „prioritnějších cílů“. Tento konflikt by měl být optimálním podhoubím pro spuštění následných krizových situací (hospodářský, finanční (kolaps měny) a společenský chaos), jež dolehnou na celý svět. Myslím, že ten proces by měl být spíše pozvolný než náhlý.

Jak už jsem zmínil, nadnárodní korporace usilují o vytvoření jedné světové vlády a nejúčinnější cestou, jak této vlády dosáhnout efektivně a rychle je právě skrze globální krizi. Lidé v této situaci budou mnohem přizpůsobivější, lépe manipulovatelní a tím pádem ochotni přijat i kroky, se kterými by za běžných okolností nesouhlasili. Tato krize s největší pravděpodobností odstartuje celosvětový odboj proti stávajícím strukturám a pravidlům, jak těm špatným, tak i těm dobrým. Na jednu stranu si samozřejmě mnozí řeknou "ano, chceme změnu", ale je nutné se ptát, bude se skutečně jednat o změnu k lepšímu, nebo pouze předání moci do jiných rukou?

Ještě jednou uvádím odkazy z předchozího článku, v tom předešlém nefungovaly:

Krásný příklad člověka, který naslouchal hlasu svého svědomí a nakonec neváhal učinit naprosto zásadní krok:
www.radiovaticana.cz/clanek.php4
www.pastorace.cz/Clanky/Zili-jsme-v-pre…
www.radiovaticana.cz/clanek.php4

Pokrk, moc dobře vím co píšu. Pokud je někdo v pravdě, tak je v Ježíši Kristu, protože Ježíš sám o sobě řekl, že je Pravda. Pokud nějaký člověk naslouchá svému svědomí (což je tichý Boží hlas v nás), tak poznává tuto pravdu a stále více se přibližuje Ježíši Kristu.
Krásný příklad toho, který naslouchal hlasu svého svědomí a nakonec neváhal učinit naprosto zásadní krok:
www.radiovaticana.cz/clanek.php4
www.pastorace.cz/.../Zili-jsme-v-pre…
www.radiovaticana.cz/clanek.php4
Pokud někdo stojí v pravdě, tak s tím automaticky souvisí pravdomluvnost, upřímnost, snaha poznávat stále více tuto pravdu (= horlivost) atd., nebo mi chceš tvrdit, že ty skutečnosti se vylučují? Přece ten kdo stojí v pravdě, tak musí být logicky pravdomluvný, pokud by byl falešný a vypočítavý, tak přece nestojí v pravdě.
Ještě se tě zeptám co bylo dřív, skutek nebo víra? Napadla tě myšlenka, že můžou existovat 2 druhy skutků? Pokud všechny skutky jsou špatné, tak bysme měli urychleně vyhodit z Bible Skutky apoštolů, protože se přece jedná o skutky a ty jsou z hlediska Bible nepřijatelné. A co třeba skutky v Pravdě? Skutky v Pravdě jsou skutky v Ježíši Kristu.
Víte mě to připadá podobné, jako když Ježíše nařkli z toho, že uzdravoval v sobotu, protože přece v sobotu se nepracuje. Nebo když učedníci procházeli obilím, trhali klasy a jedli, farizeové je nařkli z toho, že pracují v sobotu.
Tak se tedy zeptám, a co když činím skutky podle vůle Boží? I tyto jsou špatné? Jsou dva druhy: skutky, které člověk koná podle své vůle a skutky, které koná podle vůle Boží. Kdyby Bůh nedal milost, tak nejsem schopen učinit ani jeden dobrý skutek, který by byl prospěšný pro duše jiných i moji duši. Milostí jsme spaseni, to ano, s tím plně souhlasím, ale to také znamená, že každý skutek, který činím v souladu s Boží vůlí je nezaslouženou milostí. Kdyby Bůh tyto skutky, předem nepřipravil svojí milostí, tak bychom je nikdy nemohli uskutečnit. To znamená, že milost (víra) a skutky jsou vzájemně propojeny, jdou spolu ruku v ruce. Každý skutek (který má smysl pro moji duši) je milost od Boha. Nadarmo se neříká, že bez Božího požehnání marné lidské namáhání.
Jiné skutky jsou skutky svévole. Tyto skutky můžou konat jak pohané, tak i křesťané. Ovšem na svévolné křesťany (kteří znají pravdu a nečiní tak) dopadá větší vina než na svévolné pohany, kteří Boha doposud nepoznali. Samozřejmě obě tyto skupiny kráčí ve tmě a žádný jejich svévolný skutek je nemůže ospravedlnit nebo zachránit. O těchto lidem mluví sv. apoštol Pavel. Sám Pavel konal mnoho skutků, zapíral se, postil se atd., ale konal je v Bohu a s Bohem (s láskou), proto všechny tyto skutky byly Bohem požehnány, ale skutky bez lásky (bez Boha) nemají žádnou hodnotu.

O tom mluví Jakub List Jakubův 2, 14-26
Co je platné, moji bratří, když někdo říká, že má víru, ale přitom nemá skutky? Může ho snad ta víra spasit? Kdyby některý bratr nebo sestra byli bez šatů a neměli jídlo ani na den, a někdo z vás by jim řekl: „Buďte s Bohem – ať vám není zima a nemáte hlad,“ ale nedali byste jim, co potřebují pro své tělo, co by to bylo platné?
Stejně tak i víra, není-li spojena se skutky, je sama o sobě mrtvá. Někdo však řekne: „Jeden má víru a druhý má skutky.“ Tomu odpovím: Ukaž mi tu svou víru bez skutků a já ti ukážu svou víru na skutcích. Ty věříš, že je jeden Bůh. To je správné. I démoni tomu věří, ale hrozí se toho. Neuznáš, ty nechápavý člověče, že víra bez skutků není k ničemu? Což nebyl náš otec Abraham ospravedlněn ze skutků, když položil na oltář svého syna Izáka? Nevidíš, že víra působila spolu s jeho skutky a že ve skutcích došla víra dokonalosti? Tak se naplnilo Písmo: ‚Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počítáno za spravedlnost‘ a byl nazván ‚přítelem Božím‘. Vidíte, že ze skutků je člověk ospravedlněn, a ne pouze z víry! Což nebyla i nevěstka Rachab podobně ospravedlněna ze skutků, když přijala posly a propustila je jinou cestu? – Jako je tělo bez ducha mrtvé, tak je mrtvá i víra bez skutků.

Ne "alino" široká cesta je především tato:

Lukáš 11, 42
Ale běda vám farizeům! Odevzdáváte desátky z máty, routy a ze všech zahradních rostlin, ale nedbáte na spravedlnost a lásku, kterou žádá Bůh. Toto bylo třeba činit a to ostatní neopomíjet.

Matouš 23, 13;15;27-28;33
Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Zavíráte lidem království nebeské, sami nevcházíte a zabraňujete těm, kdo chtějí vejít. Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Obcházíte moře i zemi, abyste získali jednoho novověrce; a když ho získáte, učiníte z něho syna pekla, dvakrát horšího, než jste sami. Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Podobáte se obíleným hrobům, které zvenčí vypadají pěkně, ale uvnitř jsou plné lidských kostí a všelijaké nečistoty. Tak i vy se navenek zdáte lidem spravedliví, ale uvnitř jste samé pokrytectví a nepravost. Hadi, plemeno zmijí, jak uniknete pekelnému trestu?