Synovství není volnost, ale přijetí. Já nepíši, že jsem Syn, ale syn, něco jako adopce s veškerými právy a povinnostmi. V Bohu máme svobodu.Pokud tu někdo něco napsal dobře, tak pařez, kterého jsem obodoval a aobubo. Člověk je člověkem tím, že je stvořen k obrazu Božímu, osobnost je tím, že má rozum, svědomí, cit a svobodnou vůli a Boží milost staví na zdravé lidské přirozenosti. .

Samsone, když jsi takový machr , svojvolník , proč už tou svojvolností nekonáš
zázraky v moci Boží, nepíšeš tak, že člověka mrazí a vnímá při tom Pravdu, plnost Svatého Ducha?

Tož jako to máš s tou svoj -volností/svou-volností/. Pověz. Zatím mě nemrazilo,/ nechci tě urážet, ale
abys odhodil barieri předsudků, hotových informací a byl schopen přijímat další milost/
z toho co zde píšeš. Spíš to jaksi nemohu rozbalit , moc složité.

Požehnanou neděli. Dnes jdu oslavit Svatodušní svátky mezi pravoslavné katolíky!

Ostriku, já nejsem otrok, já jsem syn, dědic, myslím si, že patřím mezi ty, kdo ho přijali, a těm pak kdo ho přijali dal moc stát se Božími dětmi a dědici jak je v Písmu. Já ti tvoje otroctví neberu, ale ponechám si synovství.

Chci nechci. Tvůj souhlas není rozhodující. Podal jsi svědectví o tom, že Boha neznáš. :(

Tak se tu zase popírá morální svoboda člověka?
Uvažte - kdyby člověk neměl svobodnou vůli, tak by nemohl zhřešit, protože
"Hřích je vědomé a dobrovolné přestoupení Božího zákona."
katolicky-katechismus.cz/…/94-tezky-hrich-…
Pozn.: Pokud člověk jedná dobrovolně, pak jedná svobodně...

A dále - kde se v závazné nauce Církve hovoří o svobodné vůli:
vendee.cz/texty/dogmata.html
VII. O MILOSTI
1. Existuje nadpřirozené působení Boží na duševní síly, které předchází svobodnému rozhodnutí vůle.
2. Existuje nadpřirozené působení Boží na duševní sílu, které je současné se svobodnou činností lidské vůle.
14. Lidská vůle zůstává pod vlivem účinné milosti svobodnou. Milost není neodolatelná.

Pokud tedy někdo tvrdošíjně popírá existenci svobodné vůle lidí, pak se vlastní vinou nachází mimo Církev - dogmata jsou totiž závazná nauka.

Samson1 7.6.2014 23:24:11
To já nepopírám ale nepopírejte, že to mé chci nebo nechci je též rozhodující, Bůh to respektuje a přes mé rozhodnutí nepůjde.

Chci nechci. Tvůj souhlas není rozhodující. Podal jsi svědectví o tom, že Boha neznáš. :(

pšenka 7.6.2014 21:05:21
Samsone , už se před tou skutečností konečně skloň že vůli Boží můžeš konat
jen z Boží milosti jinak konáš vůli démonů.

Nač si vymýšlet a namáhat hlavu když je to tak jednoduché a proto pravdivé.

Tak to je a na tom se nedá nic měnit. Pšenka tě strčila do kapsy, Samsone. Pospěš si, aby ti nezavřeli nebeskou bránu před nosem. :)))

Samson1 7.6.2014 22:55:55
Ty se už konečně skloň před tím pšenko, že Bůh mne k ničemu nenutí a rozhodnutí je na mně, jestli přijmu a nebo odmítnu. Bůh spásu nabízí a je jeho vůle, aby ji lidé přijali, ale moje odpověď musí být. I P. Maria řekla, že je služebnice, ať se ji stane podle tvého slova, ale její ano muselo být.

Ti věty, tři názory. :)))

Ty se už konečně skloň před tím pšenko, že Bůh mne k ničemu nenutí a rozhodnutí je na mně, jestli přijmu a nebo odmítnu. Bůh spásu nabízí a je jeho vůle, aby ji lidé přijali, ale moje odpověď musí být. I P. Maria řekla, že je služebnice, ať se ji stane podle tvého slova, ale její ano muselo být. DÍTĚ JE POKŘTĚNO, VYCHOVÁVÁNO, VEDENO K BOHU, ALE JEDNOU MUSÍ PŘIJÍT TO OSOBNÍ ROZHODNUTÍ PRO BOHA. I svátost manželství nemůže být platná, pokud je jedna strana do manželství donucena. Musí být oboustranné, oboustranné a svobodné rozhodnutí z lásky, tak může být platná smlouva mezi Bohem a člověkem svobodným rozhodnutím a souhlasem. Už si konečně uvědom pšenko, že člověk je sice okolnostmi ovlivňován, ale má svobodnou vůli, jako ji mají i andělé a člověk už s toho principu, že je stvořen k Božímu obrazu. Do života člověka se sice plně promítá to, že jsme stvořeni pro Boha. čl. 45 Člověk je stvořen, aby žil ve společenství s Bohem, v němž nachází své štěstí.... Jestli Boha přijímá a nebo odmítá, je jeho rozhodnutí. Následky si ponese sám. To Boží chceš-li platí. Samo, že člověk skončí buď v nebi a nebo pekle, výběr jiný nemá. Člověk může být otrokem hříchu a nebo služebník. To je pravda, která stojí na svobodném rozhodnutí přijat a plnit vůli Boží, nebo žít svévolně a odmítnout.

Samsone , už se před tou skutečností konečně skloň že vůli BOží můžeš konat
jen z Boží milosti jinak konáš vůli démonů.

Nač si vymýšlet a namáhat hlavu když je to tak jednoduché a proto pravdivé.

Vzepřete se se ďáblovi je slovo Boží a rada Boží. Musím slovo znát a chtít ho aplikovat. Je to ve své podstatě několik okolností, které mne obklopují. Pokušení a rada jak mu odolat a svobodně se musím rozhodnout a chtít odpírat svodům a pokušením. Můžu i chtít a třeba se v hříchu i kochat. Pokud chci naplnit vůli Boží, snažím se odolat, nebo prosím o světlo a sílu překonat a když ho překonám, tak určitě pokušitel odchází nějak pokořený. Bůh totiž s pokušením dává i milost, jak s něho vyjít. Překonané pokušení se stává i zásluhou.

Tak si to pročítám, a než jsem došla k druhému oslovení pšenko, tak už jsem
věděla sama odpověď.

Že i to, pokud se vzepřu ďábovi je Boží milost, Boží vůle, ne moje , sama nejsem schopna.

A ejhe Otto citoval skoro to co jsem napsala teď já.!