Absolutně nesouhlasím. Přikázání nezabiješ se vztahuje především k těmto případům, protože jsou vražděni nejnevinnější z nevinných.

Slova Matky Terezy, která pronesla ve Washingtonu v r. 1994.

Matka Tereza o potratech

Cítím, že potrat je dnes největším nebezpečím pro mír, protože to je válka vedená proti dítěti - přímá vražda nevinného vykonaná samotnou matkou. A když dopustíme, že matka může zabít dokonce své vlastní dítě, jak můžeme po jiných lidech chtít, aby se nezabíjeli navzájem?
(...) Země, která potraty povoluje, neučí lidi milovat, ale používat násilí k dosažení svých cílů. A proto je potrat úhlavním nepřítelem lásky a míru. Spousta lidí se zabývá problémy dětí v Indii, v Africe, kde některé umírají hladem. Jiní jsou zase znepokojeni násilím po celých Spojených státech. Je dobře, že se tím zabývají, ale často se ti stejní lidé nestarají o milióny těch, kteří jsou zabiti na základě záměrného rozhodnutí jejich vlastních matek. Potrat je největším nebezpečím míru na světě, protože lidi zaslepuje.

Matka Tereza

Padre Pio dokládá popisuje událost, kterou prožil ve formě bilokace:
Vše začalo v roce 1905, tedy dávno před tím, než proslul svými stigmaty a nadpřirozenými dary. Seminarista bratr Pio tehdy přebýval ve skromném klášteře Sant’Elia a Pianisi na jihu Itálie. A právě zde došlo k podivuhodné události, o které se dozvídáme z vlastnoručního zápisu bratra Pia zaslaného jeho duchovnímu rádci otci Agostinovi. Ve zmíněném textu, který se o více než sedmdesát let později stal součástí dokumentace v kanonizačním procesu, stojí:
„Před několika dny jsem měl neobyčejný zážitek. Kolem jedenácté hodiny večerní [18. ledna 1905 – pozn. O. R.] jsme byli s bratrem Anastasiem na kůru. Náhle jsem shledal, že se ve stejnou dobu nacházím u nesmírně bohaté rodiny. Pán domu zrovna umíral, když se měla záhy narodit jeho dcera.
Pak se mi ukázala Nejsvětější Matka, obrátila se ke mně a pravila: ‚Svěřuji toto nenarozené dítě tvé péči a ochraně. Třebaže nyní nemá žádný tvar, stane se vzácným drahokamem. Vybrušuj a lešti jej. Učiň z ní dle svých sil briliant, neboť jednoho dne se jím budu chtít ozdobit.‘
Odpověděl jsem: ‚Ale jak se to může stát? Jsem jenom ubohý seminarista a nejsem si ani jist, zda se mi dostane radosti a štěstí stát se knězem. A pokud ano, jak o tuto dívku mohu pečovat, když budu tak daleko odsud?‘
Nejsvětější Matka mne napomenula: ‚Nepochybuj o mně. Přijde za tebou, ale dříve ji sám potkáš v bazilice sv. Patra v Římě.‘
Pak jsem se ocitl opět na kůru.“
Není to pouze první svědectví o nadpřirozeném daru bilokace Padre Pia, zaznívají zde také slova Panny Marie: „Svěřuji toto nenarozené dítě tvé péči a ochraně.“ Nazývá nenarozenou dívku „dítětem“, a ne „shlukem buněk“, jak rádi argumentují zastánci potratů. Ono dítě se jmenovalo Giovanna Rizzianiová. Je snad skoro zbytečné podotýkat, že se vše stalo tak, jak Panna Maria předpověděla. Padre Pio se s Giovannou, tentokrát již slečnou, opět setkal roku 1922 ve svatopetrské bazilice (jednalo se o další případ bilokace), kde vyslechl její zpověď a pomohl jí vyřešit pochybnosti ohledně víry. Následující rok ho sama vyhledala a s překvapením zjistila, že to je onen řeholník, u kterého se v Římě zpovídala. Během tohoto setkání jí Padre Pio vysvětlil své vidění, k němuž došlo v roce 1905, kdy se stal svědkem smrti jejího otce. Řekl, že mu ji Panna Maria svěřila, aby vedl její duši k dokonalosti.
Po čtyřicet pět let, až do smrti Padre Pia v roce 1968, jej Giovanna často navštěvovala, a to nejen kvůli zpovědi, ale také, aby jí pomáhal na duchovní cestě. Při jedné příležitosti se ho zeptala: „Otče, máte mě opravdu rád?“ Odpověděl: „Jak bych tě nemohl mít rád. Jsi prvorozená mého srdce. Miluj Ježíše! Miluj Pannu Marii, která na tebe myslela, ještě než ses narodila!“