Církev jest společnost nerovná.
1. Rozdíl mezi společností rovnou a nerovnou záleží v tom, že členům oné přísluší úplně stejná práva, i když vykonávání jejich vespolnou dohodou jen některým osobám svěřili, kdežto ve společnosti nerovné nejen vykonávání těchto práv jest nestejné, nýbrž i tato práva sama různým členům různou měrou jsou vlastní.
Otázka o rovnosti a nerovnosti Církve jako společnosti náboženské souvisí co nejtěsněji s formou či způsobem vlády její. V této příčině se různí podstatně nauka katolická od nauky sekt protestantských.
2. Sněm Tridentský rozhodl definitivně tuto otázku, když ve svém 23. sezení v hl. 4. prohlásil: „Kdyby někdo tvrdil, že všichni křesťané bez rozdílu jsou kněžími Nového zákona aneb že všichni jsou opatřeni stejnou duchovní mocí, ten jak patrno podvrací církevní hierarchii, jež jest jako šik táboru dobře spořádaný…“ Posvátný sněm prohlásil, že mimo ostatní církevní stupně náleží zejména biskupové, kteří na místo apoštolů nastoupili, k tomuto hierarchickému řádu, a že jsou, jak sv. apoštol praví, od Ducha Sv. postaveni říditi Církev Boží, a že jsou nad kněze povýšeni. Mimo to učí také ještě posvátný sněm, že při svěcení biskupů, kněží a ostatních řádů není potřebí souhlasu ani lidu ani jakékoliv světské moci a vlády tou měrou, že by bylo svěcení bez tohoto souhlasu neplatné. Ano při tom prohlašuje, že ti, kteří toliko lidem neb světskou mocí a vládou byli zvoleni a ustanoveni, aby církevní služby vykonávali, a kteří tuto službu vlastní opovážlivostí sobě osobují, že není pokládati za služebníky, nýbrž za zloděje a lotry, kteří nevstoupili dveřmi (do ovčince Páně).“ A nauku v této hlavě vyslovenou ještě místněji sněm určuje v can. 2., 6. a 7. A když synoda pistojská r. 1794. tyto bludy protestanské opět hleděla obnoviti, obzvláště nauku, že Bůh všecku moc dal přímo celé Církvi, aby tato ji přenesla na římského papeže a biskupy, prohlásil tuto nauku papež Pius VI. bullou: „Auctorem fide“ za kacířskou.
Nejsou-li představení Církve opatřeni mocí, kterou věřící lid na ně přenesl a kterou také jeho jménem vykonávají, pak musí ji míti přímo od Krista Pána. Z toho nutně plyne, že jest podstatný, samým Kristem založený a ustanovený rozdíl mezi představenými Církve a jednoduchými věřícími, mezi kleriky a laiky, čili co totéž jest, mezi Církví učící a slyšící.
3. Avšak i v Církvi učící není rovnosti. I ta má různé stupně moci, na nichž členové její jsou postaveni. A poněvadž v různosti těchto stupňů jest úplná podřaděnost a nadřaděnost samým Kristem v nich založená, proto vládne v Církvi učící hierarchie, jež není lidského, nýbrž Božského práva. Slovo „hierarchie“ jest složeno ze dvou řeckých slov: „ιερός“ (svatý) a „ἄρχή“ (vláda). Česky můžeme je přeložiti slovem: „světovláda“. Je-li v Církvi učící Kristem zřízena světovláda, pak nejen svatá jest moc a vláda, kterou jednotlivé její řády nad věřícím lidem vykonávají, nýbrž i moc a vláda, kterou řády vyšší mají nad řády nižšími.
…
15. Že Kristus Pán veškerou posvátnou moc učitelskou, kněžskou a pastýřskou neprostředně svěřil jen apoštolům a v nich jejich nástupcům, toho byli si také apoštolové úplně vědomi a podle toho také jednali a věřící při každé dané příležitosti v tomto smyslu poučovali. Tak píše sv. Pavel k Židům: "Nikdo nebéře té důstojnosti velekněze, nýbrž jsa povolán od Boha, jakož i Aaron. Tak ani Kristus neosobil si sám důstojnosti velekněze, nýbrž (dal mu ji ten), jenž k němu pravil: Syn můj jsi ty; já dnes zplodil jsem tebe." (Žid. 5, 4.)
....
§ 7. Rozčlenění "hierarchie ordinis" a "jurisdictionis".
a) Hierarchie ordinis
...
3. Již dříve jsme se zmínili, že církevní svatovláda se jeví dvojím způsobem a) jako "hierarchie ordinis" (svatovláda svěcení) a b) jako "hierarchie jurisdictionis" (svatovláda pravomoci). Novější theologové připojují k této dvojí svatovládě ještě "potestatem Magisterii," (moc učitelskou) a rozeznávají trojí moc; nauky, svěcení a vlády. Ale poněvadž moc učitelská jest v moci: "ordinis" a "jurisdictionis" již obsažena, jest přednost dáti rozeznávání jen dvojí moci: moci "ordinis" a "jurisdictionis". Zde přihlížíme však hlavně k hierarchii "ordinis".
...
6. Ve svatovládě zvané "ordinis" jest rozeznávati tři stupně či řády (ordines), které jsou Božského původu, a to jsou 1. biskupové, 2. kněží a 3. jáhnové. O poměru mezi biskupy a kněžími byly na sněmu Tridentském prohlášeny tyto věročlánky:
a) Biskupové jsou vyšší, než kněží (presbyteris superiores).
b) Biskupové mají moc biřmovati a světiti.
c) Tato dvojí moc není jim s kněžími společna, nýbrž jest jen jim vlastní.
d) Svěcení od biskupů udělená jsou i bez souhlasu neb volby lidu neb moci světské platná.
e) Sluhové, kteří nejsou církevní mocí ani řádně vysvěcení, ani poslaní, nýbrž přicházejí odjinud, nejsou legitimními sluhy slova Božího a přisluhovateli sv. svátostí. (Trid. Sess. XXIII. can. 7.)
f) Mimo to ještě sv. synod prohlásil, že mimo ostatní řády církevní k hierarchii "ordinis" především náleží biskupové, kteří nastoupili na místo apoštolů a kteří jsou Duchem Sv. ustanoveni, jak praví apoštol, říditi Církev Boží. (ibid. cap. 4.)
...
13. ad b) Mimo hierarchii "ordinis" ustanovil Kristus v Církvi své také hierarchii "jurisdictionis".
...
Moc kázati slovo Boží zahrnuje v sobě dvojí moment: Předně vnitřní schopnost, které kazatel nabývá řádným způsobem přijetím příslušného svěcení, a pak zevnější oprávněnost k používání této vnitřní schopnosti svěcením nabyté, které nabývá církevním posláním se strany legitimního představeného. Poněvadž však naprosto řečeno k hlásání slova Božího není zapotřebí zvláštního svěcení, proto mohou i laikové obdržeti od biskupů církevní poslání, které je opravňuje hlásati slovo Boží.
_______________________
Co jest Církev 1925
Otázka o rovnosti a nerovnosti Církve jako společnosti náboženské souvisí co nejtěsněji s formou či způsobem vlády její. V této příčině se různí podstatně nauka katolická od nauky sekt protestantských.
2. Sněm Tridentský rozhodl definitivně tuto otázku, když ve svém 23. sezení v hl. 4. prohlásil: „Kdyby někdo tvrdil, že všichni křesťané bez rozdílu jsou kněžími Nového zákona aneb že všichni jsou opatřeni stejnou duchovní mocí, ten jak patrno podvrací církevní hierarchii, jež jest jako šik táboru dobře spořádaný…“ Posvátný sněm prohlásil, že mimo ostatní církevní stupně náleží zejména biskupové, kteří na místo apoštolů nastoupili, k tomuto hierarchickému řádu, a že jsou, jak sv. apoštol praví, od Ducha Sv. postaveni říditi Církev Boží, a že jsou nad kněze povýšeni. Mimo to učí také ještě posvátný sněm, že při svěcení biskupů, kněží a ostatních řádů není potřebí souhlasu ani lidu ani jakékoliv světské moci a vlády tou měrou, že by bylo svěcení bez tohoto souhlasu neplatné. Ano při tom prohlašuje, že ti, kteří toliko lidem neb světskou mocí a vládou byli zvoleni a ustanoveni, aby církevní služby vykonávali, a kteří tuto službu vlastní opovážlivostí sobě osobují, že není pokládati za služebníky, nýbrž za zloděje a lotry, kteří nevstoupili dveřmi (do ovčince Páně).“ A nauku v této hlavě vyslovenou ještě místněji sněm určuje v can. 2., 6. a 7. A když synoda pistojská r. 1794. tyto bludy protestanské opět hleděla obnoviti, obzvláště nauku, že Bůh všecku moc dal přímo celé Církvi, aby tato ji přenesla na římského papeže a biskupy, prohlásil tuto nauku papež Pius VI. bullou: „Auctorem fide“ za kacířskou.
Nejsou-li představení Církve opatřeni mocí, kterou věřící lid na ně přenesl a kterou také jeho jménem vykonávají, pak musí ji míti přímo od Krista Pána. Z toho nutně plyne, že jest podstatný, samým Kristem založený a ustanovený rozdíl mezi představenými Církve a jednoduchými věřícími, mezi kleriky a laiky, čili co totéž jest, mezi Církví učící a slyšící.
3. Avšak i v Církvi učící není rovnosti. I ta má různé stupně moci, na nichž členové její jsou postaveni. A poněvadž v různosti těchto stupňů jest úplná podřaděnost a nadřaděnost samým Kristem v nich založená, proto vládne v Církvi učící hierarchie, jež není lidského, nýbrž Božského práva. Slovo „hierarchie“ jest složeno ze dvou řeckých slov: „ιερός“ (svatý) a „ἄρχή“ (vláda). Česky můžeme je přeložiti slovem: „světovláda“. Je-li v Církvi učící Kristem zřízena světovláda, pak nejen svatá jest moc a vláda, kterou jednotlivé její řády nad věřícím lidem vykonávají, nýbrž i moc a vláda, kterou řády vyšší mají nad řády nižšími.
…
15. Že Kristus Pán veškerou posvátnou moc učitelskou, kněžskou a pastýřskou neprostředně svěřil jen apoštolům a v nich jejich nástupcům, toho byli si také apoštolové úplně vědomi a podle toho také jednali a věřící při každé dané příležitosti v tomto smyslu poučovali. Tak píše sv. Pavel k Židům: "Nikdo nebéře té důstojnosti velekněze, nýbrž jsa povolán od Boha, jakož i Aaron. Tak ani Kristus neosobil si sám důstojnosti velekněze, nýbrž (dal mu ji ten), jenž k němu pravil: Syn můj jsi ty; já dnes zplodil jsem tebe." (Žid. 5, 4.)
....
§ 7. Rozčlenění "hierarchie ordinis" a "jurisdictionis".
a) Hierarchie ordinis
...
3. Již dříve jsme se zmínili, že církevní svatovláda se jeví dvojím způsobem a) jako "hierarchie ordinis" (svatovláda svěcení) a b) jako "hierarchie jurisdictionis" (svatovláda pravomoci). Novější theologové připojují k této dvojí svatovládě ještě "potestatem Magisterii," (moc učitelskou) a rozeznávají trojí moc; nauky, svěcení a vlády. Ale poněvadž moc učitelská jest v moci: "ordinis" a "jurisdictionis" již obsažena, jest přednost dáti rozeznávání jen dvojí moci: moci "ordinis" a "jurisdictionis". Zde přihlížíme však hlavně k hierarchii "ordinis".
...
6. Ve svatovládě zvané "ordinis" jest rozeznávati tři stupně či řády (ordines), které jsou Božského původu, a to jsou 1. biskupové, 2. kněží a 3. jáhnové. O poměru mezi biskupy a kněžími byly na sněmu Tridentském prohlášeny tyto věročlánky:
a) Biskupové jsou vyšší, než kněží (presbyteris superiores).
b) Biskupové mají moc biřmovati a světiti.
c) Tato dvojí moc není jim s kněžími společna, nýbrž jest jen jim vlastní.
d) Svěcení od biskupů udělená jsou i bez souhlasu neb volby lidu neb moci světské platná.
e) Sluhové, kteří nejsou církevní mocí ani řádně vysvěcení, ani poslaní, nýbrž přicházejí odjinud, nejsou legitimními sluhy slova Božího a přisluhovateli sv. svátostí. (Trid. Sess. XXIII. can. 7.)
f) Mimo to ještě sv. synod prohlásil, že mimo ostatní řády církevní k hierarchii "ordinis" především náleží biskupové, kteří nastoupili na místo apoštolů a kteří jsou Duchem Sv. ustanoveni, jak praví apoštol, říditi Církev Boží. (ibid. cap. 4.)
...
13. ad b) Mimo hierarchii "ordinis" ustanovil Kristus v Církvi své také hierarchii "jurisdictionis".
...
Moc kázati slovo Boží zahrnuje v sobě dvojí moment: Předně vnitřní schopnost, které kazatel nabývá řádným způsobem přijetím příslušného svěcení, a pak zevnější oprávněnost k používání této vnitřní schopnosti svěcením nabyté, které nabývá církevním posláním se strany legitimního představeného. Poněvadž však naprosto řečeno k hlásání slova Božího není zapotřebí zvláštního svěcení, proto mohou i laikové obdržeti od biskupů církevní poslání, které je opravňuje hlásati slovo Boží.
_______________________
Co jest Církev 1925
