Clicks558
Coburg
121

Jeden z najvýznamnejších teológov súčasnosti a blízky spolupracovník pápeža Jána Pavla II., prof. Josef Seifert ostro kritizuje dokument z Abu Dhabi

Pádna kritika prof. Josefa Seiferta

Mezi četnými kritikami týkajícími se Prohlášení v Abu Dhabi, obzvláště významná se jeví ta, kterou učinil profesor Josef Seifert. Tento rakouský filozof ve svém článku položil otázku: Jak může Bůh chtít náboženství, která popírají božství a zmrtvýchvstání Ježíše Krista? A tvrdí, že prohlášení má heretický obsah, protože činí z Boha relativistu, který neví o tom, že existuje jen jedna pravda, a vůbec mu nezáleží na tom, že lidé věří buďto pravdě nebo bludu.
Podle Seiferta dokument Abu Dhabi papeže Františka odmítá křesťansví a dovoluje připustit, že Bůh se staví proti takové církvi, jako je katolická, protože odmítá každou relativizaci křesťanského náboženství. Seifert z toho vyvozuje toto:
»Žádám Františka, aby odpřisáhl odvolání své hereze. Pokud to neučiní, obávám se, že je možno aplikovat kanonický zákon, podle kterého papež automaticky ztrácí Petrův úřad, jestliže hlásá herezi, a to zvláště tehdy, když hlásá herezi největší ze všech herezí.«
Aldo Maria Valli
www.lumendelumine.cz/index.php
4christum.blogspot.com/…/josef-seifert-f…

Blízky spolupracovník pápeža Jána Pavla II. a jeden z najvýznamnejších teológov súčasnosti ThDr. Josef Seifert - Amoris Laetitia obsahuje teologické "atómové" bomby", na ktoré čakajme, že v budúcnosti vybuchnú, 5.9.2017.
František a Illuminato opustili křižácký tábor a vydali se k Nilu. Museli se dostat na jeho východní břeh, aby pak mohli směřovat na jih k sultánovi, který se nacházel zhruba o třináct kilometrů dále, ve Fariskuru. Nejjednodušším způsobem, jak se dostat na druhý břeh, bylo použít provizorní most, který vytvořili křižáci svázáním několika lodí. Krajina jižně od Damietty byla původně velmi pěkná, …More
František a Illuminato opustili křižácký tábor a vydali se k Nilu. Museli se dostat na jeho východní břeh, aby pak mohli směřovat na jih k sultánovi, který se nacházel zhruba o třináct kilometrů dále, ve Fariskuru. Nejjednodušším způsobem, jak se dostat na druhý břeh, bylo použít provizorní most, který vytvořili křižáci svázáním několika lodí. Krajina jižně od Damietty byla původně velmi pěkná, se sady, lány obilí a pastvinami – úrodnost půdy byla zajištěna každoročními záplavami. V obdobích míru byla řeka plná rybářských loďek. Nyní vše vypadalo jinak. Pár dní před tím, než se tudy vydal František, zde ve strašlivé bitvě muslimské meče a šípy pozabíjely množství křižáků. Když touto krajinou kráčel František a Illuminato, byla už pročesána muslimy, kteří se zmocnili lupu a zajali raněné křižáky. Děsivé připomínky bitvy z 29. srpna tu však stále byly. Zmasakrované mrtvoly a části těl, které se nyní na horkém vzduchu rozkládaly, se povalovaly všude kolem. Vypadalo to ďábelsky, mnohem hůře než mrtvolami posetá krajina po bitvě, v níž mladý František padl do zajetí.

Když se František a Illuminato přiblížili k Fariskuru, narazili na muslimské hlídky. František se jim představil jako stoupenec Ježíše a požádal je o svolení setkat se se sultánem. Vojáci se domysleli, že jde o křižácké posly, kteří mají sultánovi předat odpověď na jeho mírovou nabídku. Je možné, že došlo k nedorozuměním. Bratr Jordán z Giana v 60. letech 13. století napsal, že František, neznalý řeči Saracénů, křičel „sultán! sultán!“, když ho vojáci tloukli. Zdá se, že poté vojáci Františka a Illuminata zajali a odvlekli do sultánova tábora.

Ačkoli v detailech se různá vyprávění o této události liší, v jednom se shodují – František nakonec stanul tváří v tvář sultánovi Malikovi al-Kamilovi a jedinečná historická událost tak mohla začít.

Budoucí světec a sultán byli zhruba stejně staří – al-Kamilovi bylo 39 let, zatímco František byl o rok a půl mladší. František patrně začal pozdravem, který používal při každé příležitosti: „Pokoj Páně ať je s tebou.“ Pozdrav spojil s hlubokou úklonou, načež sultána přátelsky objal a pomodlil se za ukončení násilí ve světě. Františkova kázání vždy začínala tímto způsobem, přičemž právě za těchto okolností byla modlitba za mír mimořádně příhodná. Sultán Malik al-Kamil odpověděl mnichovi na pozdrav a poté – podle Ernoulovy kroniky, francouzského křižáckého deníku – „se zeptal, zda se příchozí chtějí stát Saracény, anebo zda mají předat nějaké poselství“.

Myšlenka, že František a Illuminato stanuli před sultánem proto, aby se „stali Saracény“, není tak bizarní, jak by mohla na první pohled vypadat. Během páté křižácké výpravy docházelo ke konverzím mezi vojáky na obou stranách. Přesto se vzhledem k načasování návštěvy i k úvodnímu pozdravu zřejmě sultánovi jevila jako pravděpodobnější možnost, že tito mniši přicházejí tlumočit odpověď křižáků na jeho mírovou iniciativu.

Al-Kamil si možná všiml podobnosti Františkova přivítání s typicky arabským mírovým pozdravem as-salamu aleikum, čili „mír s tebou“. Korán dokonce chválí všechny ty, kdo používají tento pozdrav: „Neříkej tomu, kdo tě zdraví v pokoji,,ty nejsi věřící‘“.

Rané zprávy o této události nevysvětlují, jak byla překonána jazyková bariéra. Al-Kamil měl na svém dvoře několik zajatých kněží ze Západu, kteří zde učili západní jazyky, takže je možné, že Františkovi rozuměl. V každém případě tu byli k dispozici tlumočníci. Františkova výrazná gesta ostatně hovořila vlastní řečí, a to velmi výstižně.

František a Illuminato okamžitě odmítli sultánovu hypotézu, že přišli, aby se obrátili na islám, a odpověděli, že „se nikdy nebudou chtít stát muslimy, ale že k němu přišli jako vyslanci samotného Boha s poselstvím, že i sultán může obrátit k Pánu svou duši“. V této odpovědi tkví nenápadný a zajímavý posun. Al-Kamil se domníval, že Františka vyslalo velení křižácké výpravy, ale František se ve své odpovědi odvolal na Boží jméno – vůbec se nezmínil ani o kardinálovi Pelagiovi ani o dalším veliteli křižáků Janovi z Brienne. V Kronice Bernarda Pokladníka, což je francouzská kronika z roku 1230 opírající se o Ernoulovu kroniku, mniši prohlašují: „Jsme vyslanci Pána Ježíše Krista.“

Podle Ernoulovy kroniky se František ve své řeči pozastavil u tématu obrácení: „Pokud nám uvěříš, přivedeme tvoji duši k Bohu; vpravdě ti totiž říkáme, že jestliže zemřeš ve víře, kterou nyní vyznáváš, budeš zatracen a Bůh nepřijme tvou duši.“ František hned na začátku naznačuje, že mu nejde o žádné donucování: „Pokud nám uvěříš.“ František tedy žádá pouze o to, aby byl vyslechnut. Ať již byl František při této výzvě sebevlídnější, lze považovat za zázrak, že sultán okamžitě nenařídil svým vojákům, aby oba mnichy zatkli, a to tím spíše, že scéna se odehrála uprostřed války. Ať byla Františkova slova jakákoli, bojovného al-Kamila potěšila – Jakub z Vitry píše, že sultán byl ihned „laskavost sama“. ZDROJ: www.teologicketexty.cz/…/Mission-Improba…
Ludovika
www.duseahvezdy.cz/…/svaty-frantisek…
Svatý František se sultánem žádný „dokument o bratrství“ nepodepsal

Při první audienci po návratu z Abú Dhábí papež prohlásil, že ho inspiroval příklad svatého Františka, který se uprostřed křížové výpravy setkal se sultánem. Rozdíly jsou však od očí bijící.
Papež je se svou cestou do Spojených arabských emirátů, která naprosto zastínila Světové dny mládeže …More
www.duseahvezdy.cz/…/svaty-frantisek…
Svatý František se sultánem žádný „dokument o bratrství“ nepodepsal

Při první audienci po návratu z Abú Dhábí papež prohlásil, že ho inspiroval příklad svatého Františka, který se uprostřed křížové výpravy setkal se sultánem. Rozdíly jsou však od očí bijící.
Papež je se svou cestou do Spojených arabských emirátů, která naprosto zastínila Světové dny mládeže v Panamě, neobyčejně spokojen. A to zejména s dokumentem o univerzálním bratrství, který podepsal s vrchním imámem z al-Azhar Ahmedem al-Tájibem a který se podle něj „bude studovat ve školách a na univerzitách v mnoha zemích“.
Cesta a především dokument se skutečně staly ústředním bodem jeho první audience po návratu, při níž prohlásil, že se cítil být inspirován svým jmenovcem svatým Františkem z Assisi, který se uprostřed bojů křížové výpravy vydal sám a neozbrojen na nepřátelské území, aby si promluvil se sultánem.
Srovnání však kulhá. Analogie platí v tom smyslu, že stejně jako svatý František z Assisi i Svatý otec vstoupil na islámské území v míru – jako první papež vkročil na půdu Arabského poloostrova, které je pro muslimy svatou zemí –, aby se sešel s představiteli Mohamedova náboženství a dohodnul se s nimi. Tím podobnost končí.
Svatý František je mezi nekatolíky patrně nejpopulárnějším světcem, a proto také nejvíce překrucovaným a karikovaným. Ve skutečnosti to byl do extrému prostý muž, vášnivě oddaný chudobě a osobně netrpělivý s institucionálními faktory. Rozhodně to ale nebyl žádný „předchůdce hippies“ z populárního mýtu, protagonista filmu Bratr Slunce, sestra Luna, ale katolický světec, to znamená naprosto pravověrný řeholník starající se víc o spásu duší než o „univerzální bratrství“ dosažené za cenu rozředění nauky.
Ano, František z Assisi se vydal uprostřed války sám a beze zbraně přes poušť až do stanu mocného sultána Malika al-Kámila. A ano, měl mimo jiné v úmyslu také zabránit pokračování války. Nicméně jeho metodou a hlavním cílem nebylo nic jiného než obrátit sultána na víru v Krista, nikoli poukazovat na její „společné body“ s vírou muslimů. A ne, neodsoudil válku, kterou křižáci vedli na výzvu samotného tehdejšího papeže, nýbrž měl odvahu ji hájit v přítomnosti samotného „napadeného“.
Podívejme se, jak tuto scénu popisuje Codex Vaticanus Ott.lat.n.552 pod titulem Verba fratris Illuminati socii b. Francisci ad partes Orientis et in conspectu Soldani Aegypti:
Sám sultán mu předložil tento problém: „Tvůj Pán učil, že se má odplácet dobrým za zlé, že je třeba nechat i plášť tomu, kdo ti bere suknici a tak dále (Mt 5,40). Tím spíše tedy neměli křesťané vtrhnout do naší země.“ Blahoslavený František odpověděl: „Zdá se mi, že jsi evangelium našeho Pána Ježíše Krista nečetl celé. Na jiném místě říká: Jestliže se ti tvé oko stává kamenem úrazu, vylup je a odhoď od sebe (Mt 5,29). Tím nás Ježíš učí, že kdyby se nás někdo, třeba i přítel nebo příbuzný a třeba i někdo, kdo nám je drahý jako zřítelnice oka, snažil odvádět od víry a lásky k našemu Bohu, musíme být připraveni ho odvrhnout. Právě to je důvod, proč křesťané jednají spravedlivě, když vnikají do zemí, jež obýváte, a bojují s vámi, protože vy se rouháte jménu Kristovu a snažíte se odvádět od Jeho uctívání, koho můžete. Ale kdybyste uznali Stvořitele a Vykupitele, vyznali Ho a klaněli se Mu, křesťané by vás naopak milovali jako sebe samé.“
Rozdíly můžete posoudit sami.
Ludovika
Když vyloučíme Kristův kříž, zbude jen (masonský) deismus

Aldo Maria Valli
Aldo Maria Valli a Nicola Bux k Prohlášení v Abu Dhabi


Velká média spustila aplaus k dokumentu »Lidské bratrství za světový mír a všeobecné soužití«, podepsaný v Abu Dhabi v Arabských emirátech velkým imámem z Al Azhar a papežem Františkem.
I když pokusy nastolit vztahy přátelství s islámským světem je třeba brát pozitiv…More
Když vyloučíme Kristův kříž, zbude jen (masonský) deismus

Aldo Maria Valli
Aldo Maria Valli a Nicola Bux k Prohlášení v Abu Dhabi


Velká média spustila aplaus k dokumentu »Lidské bratrství za světový mír a všeobecné soužití«, podepsaný v Abu Dhabi v Arabských emirátech velkým imámem z Al Azhar a papežem Františkem.
I když pokusy nastolit vztahy přátelství s islámským světem je třeba brát pozitivně, je třeba také vidět, jak se tyto vztahy utvářejí.
Když čteme text prohlášení pod zorným úhlem toho, že pluralismus a různost náboženství se rodí z „moudré Boží vůle“, jsme z toho my křesťané poněkud zmateni. Tvrdit, že různost náboženství je Boží vůle, neznamená snad dostat se do rozporu s požadavkem Ježíše Krista, abychom šli do celého světa a hlásali evangelium všemu stvoření? Jestliže jiná náboženství jsou plodem „moudré Boží vůle“, je tím řečeno, že rozdílnosti jsou dobrá věc, protože Bůh nemůže chtít něco chybného. Ale i když tyto rozdílnosti jsou dobré, proč vyzýval Ježíš k evangelizaci všech národů?
Někteří pozorovatelé tvrdí, že ve skutečnosti zde žádné rozpory nejsou. Deklarace prohlašuje, že každé náboženství má nějaké hodnoty, a tak se navzájem obohacují, a Bůh proto chce pluralitu. Jiní ještě tvrdí, že Bůh chce tolerovat rozdíly kvůli lidské svobodě. Jsou to vysvětlení, která zní lákavě, ale neřeší otázku pravého náboženství ani Ježíšova misijního příkazu, který předal apoštolům. Jiný matoucí motiv je velké nadšení pro bratrství, což je hodnota velmi krásná, ale z katolické perspektivy by bylo třeba ji upřesnit.
Promluvme si s teologem a liturgistou mons. Nicolou Buxem. Vyučoval v Jeruzalémě a spolupracoval s expertem pro islám P. Khalil Samirem a Benedikt XVI. ho jmenoval do funkce peritus na synodu o Středním Východě 2010.

Nicola Bux
Monsignore, je zbytečné to tajit. Setkání v Abu Dhabi již od samého začátku představuje něco, co páchne relativismem a synkretismem. A řekněme to otevřeně, masonerií. Příznačný je zde totiž humanitismus vysloveně zednářského stylu. Jak je tomu v Bensonově
Pánu světa, kde se předpovídá, že pro masonerii budoucnosti znamená humanitismus univerzální „náboženství“ s vlastním rituálem a krédem. Přesně tak, jak jsme to viděli v Abu Dhabi.

Je tomu skutečně tak. Když jsem klikl na Googlu na „dokument lidského bratrství“, vyskočilo mi hned „Světlo masonerie“. Prohlášení z Abu Dhabi je dokument v geopolitickém ladění, evidentně koncipovaném podle zednářského programu jediné světové vlády. Používají se zde pojmy, které jsou koncipovány odlišně od katolické nauky. Především, jak by řekl Apoštol, jedná se o argument „zvláštní výřečnosti a lidské moudrosti“ (1 Kr 2, 2n), zcela odlišné od té, kterou používají japonští jezuité - mučedníci Pavel Miki a jeho druhové: „Není jiné spásy než ta, kterou hlásají křesťané“. Jedna věc je lidská moudrost, a jiná tajemství víry a spásy. Ježíš nepodepsal s židovským Kaifášem ani pohanským Pilátem žádné prohlášení, ale zemřel na kříži. Kříž je Boží moudrost a moc, pohoršení pro Židy a bláznovství pro pohany. Když církev upouští od Kříže, sklízí potlesk světa, ale nikoliv Boží zalíbení. „Moudrá Boží vůle“, na kterou naráží Prohlášení, nespočívá v pluralismu náboženství, ale v Kříži Ježíše Krista, který přišel, aby sjednotil Boží děti, které byly rozptýlené, a učinil jeden lid. A to jsou kořeny pravého lidského bratrství.
Je třeba také poznamenat, že připisovat různost náboženství „moudré Boží vůli“ zní jako parafráze na 5. súru, ve které říká Alláh:
A každému z vás jsme určili pravidla a dráhu vyšlapanou. Kdyby byl Bůh chtěl, byl by vás věru učinil národem jediným, avšak neučinil tak proto, aby vás vyzkoušel tím, co vám dal. Předstihujte se vzájemně v konání dobrých skutků! K Bohu se uskuteční návrat vás všech, a On vás poučí o tom, o čem jste byli v rozporu (5.48).

Mluvili jsme o zednářství: Existuje na Středním Východě, mezi Židy a muslimy?
Na Středním Východě stejně jako v Latinské Americe jsou silné zednářské lóže, ale Židé a muslimové, kteří k nim patří – převážně jsou to postavy na vysokém stupni moci – nejsou rádi viděni od souvěrců, kteří je často pokládají za zrádce náboženství, protože chtějí sloužit dvěma pánům.

Vraťme se k prohlášení Abu Dhabi. Z textu jakoby se vynořovala idea, že křesťané a muslimové jsou komplementární. Může křesťanství přijmout takovou ideu?

Analogicky k tomu co se stalo, když došlo k ekumenickému dialogu, mnozí katolíci byli svedeni k tomu, že katolická církev je komplementární s jinými křesťanskými společnostmi; mezináboženský dialog vedl často k tomu, pokládat Zjevení Ježíše Krista za komplementární s jinými náboženstvími, protože žádné z nich nemá celou pravdu. Ale v tomto bodě vzniká otázka: Je-li tomu tak, může se mluvit o křesťanství jako o pravém náboženství?
Jan Pavel II. v roce 2000 chtěl dát odpověď v deklaraci Dominus Iesus (DI) o spásné jednotě a univerzalitě Ježíše Krista a Církve, svěřené tehdy prefektovi Kongregace pro nauku víry kardinálu Ratzingerovi. V té se tvrdí, že relativistické vize o tom, že všechna náboženství jsou platné cesty ke spáse, jsou nepřijatelné. Zbývá tedy jen jediné pravé náboženství, jehož metafyzika a dějiny jsou uloženy a uskutečněny v syntéze mezi rozumem, vírou a životem. To také předložil Benedikt XVI. ve svém projevu v Řezně. Naopak Prohlášení v Abu Dhabi, i když několikrát opakuje „ve jménu Božím“, nikdy nejmenuje Ježíše Krista. Ale katolická církev ví, že není jiného jména, ve kterém mají lidé zajištěnu spásu (Sk 4,12). Jestliže se vyloučí tento úhelný kámen, všechno úsilí stavitelů je marné.

Když předkládáme tyto problémy, které by měly vystupovat spontánně ve vědomí každého katolíka ve světle Ježíšova evangelia, býváme napadáni jako „údajní katolíci“ a „komplotisté“ nebo jako „ultra-tradicionalisté“. Co na to odpovíte?

Odpovídám, že jsme katolíci, kteří dokážou spojovat tradici a inovaci. K ničemu nejsou ideologické předsudky, ale odpovědi na argumenty, které vycházejí z Písma svatého a magisteria. Prohlášení v Abu Dhabi je v protikladu k Dominus Iesus, zpochybňuje víru a vyvolává bouři zmatků. Připomíná to slova Pavla VI, když říká, že „uvnitř katolicismu jakoby zavládlo často nekatolické myšlení, a může se stát, že toto nekatolické myšlení v celém katolicismu zítra ještě zesílí. Ale ono nepředstavuje myšlení Církve. Je třeba, aby se probudilo malé stádce, ať je jakkoliv malé“ (Conversazione con Jean Guitton, 8. settembre 1977).

Ostatně ve jménu „náboženského pluralismu“ byla vytvořena zcela zvláštní teologie...
Jistě. Idea náboženského pluralismu se nezřídka rozšířila mezi katolíky v heretických a dvojznačných výrocích: jak přiznat textům jiných náboženství stejnou inspiraci jako Bibli; udělat z Ježíše postavu nikoliv exkluzivní, ale komplementární k ostatním zakladatelům náboženství; chápat působení Ducha Svatého nezávisle na Kristu; tvrdit, že v mezináboženském dialogu na téma spasitelné události Kristovy oběti je možno opomíjet termíny jako jedinečnost, univerzalita, absolutno (srov. DI č. 15). Relativistická mentalita, která pronikla do Církve, odmítá definitivní a univerzální charakter zjevení Ježíše Krista (DI č. 5). On je naopak jediným pravým zjevením Otce (Jan 1,18). Kdo tedy na cestě mezináboženského dialogu opomene hlásání Krista Vykupitele a mlčí o volbě božského vtělení, dopouští se v ekonomii spásy ústupků ve prospěch deismu, a to zvláště deismu masonského.
V Prohlášení z Abu Dhabi schází jakákoliv zmínka o hříchu, o obrácení, o spáse, o všem tom, co umožňuje jednotu a pokoj, o kterém mluví Ježíš Kristus a nahrazuje to bratrstvím. To se mi jeví jako příznačné.
To je pro tento dokument zcela jednoznačné. Ale katolíci musí vždy vědět, že ani OSN ani jakýkoliv druh bratrství nemohou nikdy tvořit pravou jednotu, jakou církve představuje ve svém misijním poslání ad gentes, a to nikoliv vlastní silou, ale působením Krista, který se v ní odráží.

Bude však Prohlášení v Abu Dhabi přijato pravověrným islámem?

To je správná otázka. Je jistě v rozporu se Všeobecným prohlášením lidských práv islámu (Káhira, 1990), které si osvojily islámské komunity, když nepřijaly prohlášení OSN. Korán a Sunna chrání islámské komunity, nikoliv však jednotlivce; proto islám těm, kteří patří ke společenství křesťanů nebo Židů nepřiznává stejnou důstojnost, tím méně těm z jiných náboženství a bezvěrcům. Křesťanství naopak všem lidem přiznává stejnou důstojnost jakožto Božím tvorům, vykoupeným Ježíšem Kristem: proto není možné Ježíše Krista opomenout, když je řeč o všeobecném bratrství. Připomeňme si sv. Pavla: Nechci znát nic jiného, než Ježíše Ukřižovaného (1 Kor 2, 2). Může katolická církev aplikovat jinou metodu než apoštolskou? Nikoliv. Můžeme jistě použít výraz „všeobecné bratrství“, a „nový světový řád“, ale nikoliv v tom smyslu, v jakém je chápe Francouzská revoluce nebo George Bush v době války v Golfu. „A nedávejte se nazývat učiteli, protože jen jeden je náš Učitel, Kristus (Mt 23, 8).

Konečně, je zde riziko mystifikace...
Jistě, Ježíš Kristus zjevil, že jedině když uznáváme Boha Otce a jeho Syna v něm, stáváme se jeho dětmi. Když adoptujeme dva sirotky, budou se pokládat za bratry, jen když uznávají svého otce. Kdyby se sami prohlásili za bratry, k čemu by byla jejich adopce? Bratrství mezi Izraelity bylo povahy etnické a náboženské, tedy přirozené; ale v Novém Zákoně skrze znovuzrození v Kristu se stává nadpřirozeným a objímá skutečně všechny lidi. Znovuzrození se uskutečňuje ve křtu. Proto žádal Ježíš, aby všechno tvorstvo bylo pokřtěno, aby rozšířil synovství ve prospěch bratrství nadpřirozeného. Základem všeho toho je vykupitelská smrt Kristova. Přednostní je bratrství s těmi, kteří jsou s námi jedné víry (srov. Gal 6, 6; Petr 1, 7), proto musí zůstat otevřena vůči bližnímu. Kladu si otázku: šiřitelé Prohlášení z Abu Dhabi si všechno vzájemně vysvětlili, než je redigovali, nebo přenechali každému, aby si je vyložil po svém?
Aldo Mria Valli
Zedad
Možná proto je mezi křesťany tolik výzev, abychom se modlili za sebe navzájem, abychom se modlili za kněze,, řeholníky a řeholnice a prosili o nová kněžská a řeholní povolání. Je to nakonec i psáno v Bibli.
Zedad
Tak jak tu Acer mluví o neoprávněných pomluvách papeže Františka, no on to tak určitě cítí, ale tak co si má člověk myslet o oficiálních zprávách, které jdou z Vatikánu? Budeme vydávat počet z každého slova, i napsaného slova, no ale co má znamenat ta smlouva s islamisty? Nejen já, ale i ti, co píšou z Vatikánu budou vydávat počet před Hospodinem.
Jsou jenom lidé, kteří nás matou?
2 more comments from Zedad
Zedad
No a pokud jde o bulvární weby, tak není třeba je číst. Myslím si, že bohatě stačí číst stránky radiovatikana a Katolický týdeník.
Myslím si, že všichni křesťané ví, že Kristus ustanovil Církev, a že mimo tuto Církev není spásy.
Zedad
Byl to spíš politický počin papeže Františka, nemající nic společného s hlásáním radostné zvěsti.
Ludovika
Pomôžme zastaviť televízny seriál,ktorý uráža samotného BOHA.
petícia TU:

www.tfp.org/…/tell-tbs-to-can…
acer
Neoprávněná kritika a pomlouvání Svatého Otce Františka kvůli projevům, vytvářeným falešným vládcem světa pomocí masmédií. Neosvícený křesťan nedokáže totiž rozlišovat mezi osobním vyznáním papeže, a mezi mračnem kouře a zápachu, šířeným ďáblem v masmédiích ohledně papeže. Nepochybně ani vysoká odborná kvalifikace teologická, ba ani vysoký úřad či hodnost v Církvi nic není křesťanu platné v jeho …More
Neoprávněná kritika a pomlouvání Svatého Otce Františka kvůli projevům, vytvářeným falešným vládcem světa pomocí masmédií. Neosvícený křesťan nedokáže totiž rozlišovat mezi osobním vyznáním papeže, a mezi mračnem kouře a zápachu, šířeným ďáblem v masmédiích ohledně papeže. Nepochybně ani vysoká odborná kvalifikace teologická, ba ani vysoký úřad či hodnost v Církvi nic není křesťanu platné v jeho rozlišování duchů, když mu chybí osvícení, na kolenou vyprošované před svatostánkem. Takto masmediálně zakouřený je obraz dnešního papeže. Modleme se za papeže Františka, aby výpady Zlého ochably a zchromly, a aby měl papež dost sil vést dál Církev svatou.
Kallistratos likes this.
Caesar
Svatý František se sultánem žádný „dokument o bratrství“ nepodepsal
15. 2. 2019
Při první audienci po návratu z Abú Dhábí papež prohlásil, že ho inspiroval příklad svatého Františka, který se uprostřed křížové výpravy setkal se sultánem. Rozdíly jsou však od očí bijící.
Papež je se svou cestou do Spojených arabských emirátů, která naprosto zastínila Světové dny mládeže v Panamě, neobyčejně …More
Svatý František se sultánem žádný „dokument o bratrství“ nepodepsal
15. 2. 2019
Při první audienci po návratu z Abú Dhábí papež prohlásil, že ho inspiroval příklad svatého Františka, který se uprostřed křížové výpravy setkal se sultánem. Rozdíly jsou však od očí bijící.
Papež je se svou cestou do Spojených arabských emirátů, která naprosto zastínila Světové dny mládeže v Panamě, neobyčejně spokojen. A to zejména s dokumentem o univerzálním bratrství, který podepsal s vrchním imámem z al-Azhar Ahmedem al-Tájibem a který se podle něj „bude studovat ve školách a na univerzitách v mnoha zemích“.
Cesta a především dokument se skutečně staly ústředním bodem jeho první audience po návratu, při níž prohlásil, že se cítil být inspirován svým jmenovcem svatým Františkem z Assisi, který se uprostřed bojů křížové výpravy vydal sám a neozbrojen na nepřátelské území, aby si promluvil se sultánem.
Srovnání však kulhá. Analogie platí v tom smyslu, že stejně jako svatý František z Assisi i Svatý otec vstoupil na islámské území v míru – jako první papež vkročil na půdu Arabského poloostrova, které je pro muslimy svatou zemí –, aby se sešel s představiteli Mohamedova náboženství a dohodnul se s nimi. Tím podobnost končí.
Svatý František je mezi nekatolíky patrně nejpopulárnějším světcem, a proto také nejvíce překrucovaným a karikovaným. Ve skutečnosti to byl do extrému prostý muž, vášnivě oddaný chudobě a osobně netrpělivý s institucionálními faktory. Rozhodně to ale nebyl žádný „předchůdce hippies“ z populárního mýtu, protagonista filmu Bratr Slunce, sestra Luna, ale katolický světec, to znamená naprosto pravověrný řeholník starající se víc o spásu duší než o „univerzální bratrství“ dosažené za cenu rozředění nauky.
Ano, František z Assisi se vydal uprostřed války sám a beze zbraně přes poušť až do stanu mocného sultána Malika al-Kámila. A ano, měl mimo jiné v úmyslu také zabránit pokračování války. Nicméně jeho metodou a hlavním cílem nebylo nic jiného než obrátit sultána na víru v Krista, nikoli poukazovat na její „společné body“ s vírou muslimů. A ne, neodsoudil válku, kterou křižáci vedli na výzvu samotného tehdejšího papeže, nýbrž měl odvahu ji hájit v přítomnosti samotného „napadeného“.
Podívejme se, jak tuto scénu popisuje Codex Vaticanus Ott.lat.n.552 pod titulem Verba fratris Illuminati socii b. Francisci ad partes Orientis et in conspectu Soldani Aegypti:
Sám sultán mu předložil tento problém: „Tvůj Pán učil, že se má odplácet dobrým za zlé, že je třeba nechat i plášť tomu, kdo ti bere suknici a tak dále (Mt 5,40). Tím spíše tedy neměli křesťané vtrhnout do naší země.“ Blahoslavený František odpověděl: „Zdá se mi, že jsi evangelium našeho Pána Ježíše Krista nečetl celé. Na jiném místě říká: Jestliže se ti tvé oko stává kamenem úrazu, vylup je a odhoď od sebe (Mt 5,29). Tím nás Ježíš učí, že kdyby se nás někdo, třeba i přítel nebo příbuzný a třeba i někdo, kdo nám je drahý jako zřítelnice oka, snažil odvádět od víry a lásky k našemu Bohu, musíme být připraveni ho odvrhnout. Právě to je důvod, proč křesťané jednají spravedlivě, když vnikají do zemí, jež obýváte, a bojují s vámi, protože vy se rouháte jménu Kristovu a snažíte se odvádět od Jeho uctívání, koho můžete. Ale kdybyste uznali Stvořitele a Vykupitele, vyznali Ho a klaněli se Mu, křesťané by vás naopak milovali jako sebe samé.“
Rozdíly můžete posoudit sami.
Samson1
Toto je pravda a je to úplně něco jiného jak mírová setkání v Assisi. Proto jsem už dříve psal, že je to zneužití svatého Františka.
Ano, František z Assisi se vydal uprostřed války sám a beze zbraně přes poušť až do stanu mocného sultána Malika al-Kámila. A ano, měl mimo jiné v úmyslu také zabránit pokračování války. Nicméně jeho metodou a hlavním cílem nebylo nic jiného než obrátit sultána na …More
Toto je pravda a je to úplně něco jiného jak mírová setkání v Assisi. Proto jsem už dříve psal, že je to zneužití svatého Františka.
Ano, František z Assisi se vydal uprostřed války sám a beze zbraně přes poušť až do stanu mocného sultána Malika al-Kámila. A ano, měl mimo jiné v úmyslu také zabránit pokračování války. Nicméně jeho metodou a hlavním cílem nebylo nic jiného než obrátit sultána na víru v Krista, nikoli poukazovat na její „společné body“ s vírou muslimů. A ne, neodsoudil válku, kterou křižáci vedli na výzvu samotného tehdejšího papeže, nýbrž měl odvahu ji hájit v přítomnosti samotného „napadeného“.
Svatý František vyzval sultána, aby každý prosil svého Boha o znamení, které by potvrdilo pravost víry, sultán na to nepřistoupil a potom následovala bitva, které František nezabránil díky tomu,že sultán nepřistoupil k této zkoušce. Pokoncilová církev se už nemodlí za vysvobození těch, kdo vězí ve tmách pohanství a nebo islámu a stejně za židy.
Zedad likes this.
Irenej likes this.