Boží slovo na den 8.12. A.D. 2018

hento, já se ti nemíním otevírat ohledně manželství. Já manželce pomohu, když něco chce, aspoň jednou týdně ji navštívím. Co bylo bylo. Ale bavili jsme se a ptala se mi, jestli se chci vrátit. Řekl jsem ji že mi to vyhovuje a ona řekla, že je též rády sama. Tedy dohoda a ne ve zlém. Kdybych byl u ní, čuměl bych na bednu, na Velkolepé století a nemohl bych se každý den v noci hodinu modlit. Tak jsem zas svobodný pro Pána. Kdybych někdy oplácel stejnou, nežehnal bych těm, kdo mne proklínají a nepřemáhal zlo dobrem. Ju

@Rapture problem je ten, ze ty vobec nechapes tomu, co pisem!!!
neda sa sluzit dvom panom!!! pseudokatolik NEMOZE byt napojeny na Kristove telo.......... to nie je moje slovo, ale Kristovo. to nie je moj nazor.

Ježíš řekl svým učedníkům: „Chce-li kdo jít za mnou, ať zapře sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mne“ (Matouš 16,24).
Je jasné, že být součástí Ježíšovy církve znamená víc než jen věřit. Mnozí křesťané dnes sice pro Ježíše „hlasují“, ale vzápětí odejdou a zapomenou, že by měl mít vládu nad jejich životy. Náš Pán jasně mluví o tom, že pokud mu chceme patřit, budeme muset žít v sebezapření a nést svůj kříž. „Kdo jde za mnou a nebere svůj kříž, není mne hoden“ (Matouš 10,38).
Ježíš říká: „Jestliže patříte do mé církve, buďte připravení, že vás budou pronásledovat a zesměšňovat, pokud po mně budete hladovět a žíznit. A buďte připravení vzdát se veškeré slávy, přijetí a světských požitků.“ Je totiž pravda, že Kristově církvi se ve světě nikdy nedostalo přijetí a nikdy nedostane. Lidé se ve vaší společnosti budou cítit nepříjemně a budou se vám vyhýbat. „Blahoslavení jste, když vás lidé budou nenávidět a když vás vyloučí, potupí…pro Syna člověka“ (Lukáš 6,22).
Ježíš nám ukazuje cestu k pravému naplnění: „…kdo by však ztratil svůj život kvůli mně, nalezne jej“ (Matouš 16,25). Jinými slovy, jediný způsob, jak najít smysl života, je plně se vydat Ježíši. Pak naleznete opravdovou radost, pokoj a uspokojení. Kristus nám říká: „Když chcete jít za mnou, musíte zemřít sami sobě, všem bezbožným touhám a vlastnímu egu. Vírou budete se mnou pohřbeni, ale já vás vzkřísím k novému životu!
„Duch je ten, který obživuje, tělo nic neznamená. Slova, která jsem vám pověděl já, jsou duch a jsou život“ (Jan 6,63). Jen Ježíšova slova mohou dávat život a my je musíme konzumovat stejně jako potravu a nápoje – skrze každodenní čtení Bible a čas strávený v jeho přítomnosti.

Jen Ježíšova slova mohou dávat život a my je musíme konzumovat stejně jako potravu a nápoje –skrze každodenní čtení Bible a čas strávený v jeho přítomnosti.
Jen Ježíšova slova mohou dávat život a my je musíme konzumovat stejně jako potravu a nápoje –skrze každodenní čtení Bible a čas strávený v jeho přítomnosti.
Jen Ježíšova slova mohou dávat život a my je musíme konzumovat stejně jako potravu a nápoje –skrze každodenní čtení Bible a čas strávený v jeho přítomnosti.

Protože žijeme v padlém světě, všichni čelíme smutku a bojům. Jak najdeme milost v době, když to nejvíce potřebujeme? Když jsme uprostřed krize, spoléhání na teologickou definici milosti nám nepomůže. Pokud jsme zranění, potřebujeme velmi reálně Boží pomoc.

Bůh rozdává svou milost skrze zjevení během našich zkoušek, kterému bychom nikdy neporozuměli v období, kdy se nám daří. V Písmu můžeme najít některé příklady. Jan přijal zjevení od svého Pána, které se později stalo poslední částí Písma: Kniha Zjevení. Uprostřed těžkých chvil k němu přišlo světlo Ducha Svatého a Jan uviděl Pána tak, jak nikdy předtím.

Bůh také dává svou milost skrze svůj lid. Používá si své svaté, kteří touží být potrubím Jeho milosti pro druhé. Říkám jim "lidé milosti"a Pavel o nich mluví také. "Každému z nás byla dána milost podle míry Kristova obdarování" (Efezským 4:7).

A Petr píše, "Dary milosti, podle toho, jak jej každý přijal, si služte navzájem jako dobří správci rozličné Boží milosti" (1. Petrův 4:10).

Přemýšlejte o tom, co to znamená být dobrým správcem a šiřitelem Boží milosti. Jste takovým člověkem nebo strávíte většinu času vašich modliteb prosbami za vaši bolest, smutek a boje?

Milovaní, vaše současné trápení vytvoří něco velmi vzácného ve vašem životě. Když obdržíte Jeho milost kéž vám Pán pomůže ji dávat i druhým. Prožívejte život jaký žil On a radujte se!

pôvodne uverejnil Peter Skala

www.gbdioc.org/…/Shrine-of-Our-L…

Zjavenie Panny Márie vo Wisconsine (USA)

Choď a neboj sa…

GREEN BAY, Wis. (December 8, 2010) – Biskup David Ricken dnes oznámil, že oficiálne schvaľuje mariánske zjavenia v Svätyni Panny Márie dobrej pomoci v Champione. Oznámenie bolo urobené počas špeciálnej omše k sviatku Nepoškvrneného počatia v tej istej svätyni.

Čítajúc dekrét, biskup uviedol: „Prehlasujem s morálnou určitosťou a v súlade s nariadeniami Cirkvi, že udalosti, zjavenia a posolstvá dané vizionárke Adele Brise v októbri 1859 vykazujú známky nadprirodzeného charakteru a týmto označujem zjavenia za hodné viery, hoci nie povinnej, kresťanských veriacich.“

Dnešná deklarácia robí toto miesto prvý a jediným miestom s odsúhlaseným zjavením na území USA. V októbri 1859 sa Panna Mária trikrát zjavila mladej belgickej imigrantke Adele Brisovej. Brisová uviedla, že Panna Mária oblečená v bielom sa predstavila ako Kráľovná Neba, ktorá sa modlí za obrátenie hriešnikov. Požiadala o modlitby za hriešnikov ako aj o vyučovanie detí tomu, čo potrebujú k spáse. Panna Mária zakončila zjavenia slovami

„Choď a neboj sa ničoho, ja ti pomôžem.“

Púte sa tu konali od roku 1859 za účelom poďakovania Ježišovi a prosieb o zásah Panny Márie dobrej pomoci. Adele Briseová začala zhromažďovať miestne deti a učila ich ako sa modliť, robiť znak kríža, rozdávať lásku, ďakovať Bohu a velebiť Ho. Založila katolícku školu a založila františkánsku ženskú rehoľu tretieho rádu. 151-ročná história svätyne obsahuje mnohé svedectvá vyslyšaných modlitieb, obrátení a uzdravení.

V roku 1871 vypukol v okolí požiar, územie zasvätené Panne Márii však zostalo nedotknuté . Verí sa, že je to vďaka modlitebnej vigílii, ktorú zorganizovala vizionárka Adela Brisová .

Udalosti vo Wisconsine

V októbri 1859 Adele Brise tvrdila, že k nej prehovorila Panna Mária a povedala jej , aby učila deti Božiemu Slovu. Na mieste zjavenia stojí svätyňa Panny Márie dobrej pomoci, ktorá zabezpečila jej nasledovateľov.

“Biskup David Ricken inicioval skúmanie v januári 2009. Vymenoval komisiu na skúmanie historických dokumentov a vypracovanie odporúčaní. “, hovorí o. John Doerfler. Doerfler tiež hovorí, že ak Ricken skonštatuje, že sú dôvody na uznanie pravosti zjavenia, stane sa Champion jediným miestom s odsúhlaseným zjavením v celých USA.

Výsledok rozhodnutia však pútnikov veľmi neovplyvní. „Nemalo to na ľudí vplyv 150 rokov a to čo tu ľudia cítia, sa nezmení ani ďalších 150 rokov, nech bude výsledok akýkoľvek.“, hovorí úprimne, hoci nie práve diplomaticky pútnik. Zaujímavé je, že „sestra Adela“ bola veľmi zbožná osoba, ktorá žila rehoľníckym životom bez toho, aby sa pripojila k nejakému rádu.

Stretnutie Adely s Pannou Máriou sa uskutočnilo nasledovne:
„ V Božom mene kto si a čo odo mňa chceš?“, spýtala sa Adela.
„ Som Kráľovná Neba, ktorá sa modlí za obrátenie hriešnikov a želám si, aby si robila to isté. Ráno si bola na svätom Prijímaní a to je dobre. Ale musíš robiť viac. Urob generálnu spoveď a ponúkni Prijímanie za obrátenie hriešnikov. Ak sa neobrátia a nebudú robiť pokánie, môj Syn ich bude musieť potrestať.“
“ Adela kto je to?“, spýtala sa jedna zo žien . „Ó, prečo ju nemôžeme vidieť tak ako ty…“ , zavzlykala druhá.
“Kľaknite si.“, povedala Adela. “Pani povedala, že je kráľovná Neba.“ Panna Mária sa na nich s láskavo pozrela a povedala „Blahoslavení tí, čo veria aj keď nevidia. Čo tu márnite čas, kým vaši spoločníci pracujú na vinici môjho Syna?“
“ Čo viac môžem urobiť, drahá Pani?“, spýtala sa v citovom pohnutí Adela.
„Zhromaždi deti tejto divokej krajiny a uč ich, čo je potrebné ku spáse.“

O 12 rokov neskôr, 7-8. októbra 1871 práve tu vypukli najničivejšie požiare v americkej histórii, pri ktorých zahynulo do 2500 ľudí a ktoré spôsobili obrovské materiálne škody.
Požiare pálili všetko obrovskou rýchlosťou a s teplotou vyššou ako v kremačnej peci, čo bolo popísané ako „stena z plameňov, míľu vysoká, 5 míľ široká , rútiaca sa rýchlosťou 100 míľ za hodinu a meniaca piesok na sklo.“

Vyskytovalo sa tu jedno mystérium za druhým. „Veľa bolo povedané o intenzite plameňov , ktoré zničili Peshtigo, Menekaune, Williamsonville, atď. Tieto opisy ale vydávajú len chabý opis toho, čo sa dialo.“, hovorí pozorovateľ. „Horko sa dá prirovnať k plameňu skoncentrovanému v sklárskej píšťale, ale ani toto nevysvetľuje všetky fenomény. Mali sme napríklad zbierku medených mincí z vreciek mŕtveho muža z Peshtigo Sugar Bush. Tieto centy boli čiastočne roztavené, ale doteraz majú zachovaný pôvodný okrúhly tvar, čiastočne sú čitateľné aj písmená. Zvyšné v tom istom vrecku boli úplne roztavené , telo muža však nebolo ani len popálené. Vôbec si to nevieme vysvetliť. Jedine tým, že tornádo a ohne boli sprevádzané nejakým elektrickým fenoménom.

Adela a ostatní , ktorí hľadali úkryt v kaplnke vybudovanej na spomienku zjavení, zázračne prežili napriek tomu, že ohne šľahali do všetkých strán. „Celé podsvetie vyliezlo.“, hovoria miestni, ktorým sa zdalo, že prišiel koniec sveta.
Tak ako je fascinujúce samotné zjavenie, či Adelina záchrana, zaujímavý je aj fakt , že do dnešného dňa, napriek početným údajom, napriek moderným prostriedkom a počítačovým modelom nikto nie je schopný vysvetliť, kde a ako tento holokaust vypukol.
Objavili sa špekulácie, že dlhodobo suché počasie a popadané suché listy zapríčinili na mnohých miestach spontánne vypuknutie požiarov, ktoré sa náhle zmenili na monštrá. Iné zase hovoria o pôsobení bleskov. Iní ju pripisujú kométe s názvom Biela a z nej padajúcim meteoritom. (Kométa je pomenovaná je však po vedcovi s priezviskom von Biela. )
www.shrineofourladyofgoodhelp.com/htmPages/g_hst_p1.html

Dokument – dekrét biskupa Davida Rickena o uznaní zjavenia vo Wisconsine
www.gbdioc.org/…/Shrine-of-Our-L…

Najdôstojnejší David Laurin Rocken, D.D., J.C.L.
z Božej milosti a autoritou Svätej Stolice biskup Green Bay

Dekrét o autentickosti zjavení z roku 1859
vo svätyni Panny Márie dobrej pomoci
Diecéza Green Bay

S ohľadom na:
Po viac ako stopäťdesiat jeden rokov prichádzal do Championu vo Wisconsine neustály prúd veriacich, aby sa modlili, hľadali útechu a potešenie v časoch ťažkostí a prosili nášho Pána Ježiša Krista cez mocné orodovanie Panny Márie dobrej pomoci
K Nebu sa vznášali neustále modlitby, ktoré boli založené na slovách mladej belgickej imigrantky Adele Brise, ktorá v októbri 1859 povedala, že Blahoslavená Matka, Pani odetá v oslnivo bielom, sa jej zjavila na tomto mieste.
Pani sa zjavila v jasnom svetle a dala mladej imigrantke slová útechy a potešenia, ako aj odvážne a náročné poslanie.
Pani jej dala dvojnásobné poslanie – na modlitby za obrátenie hriešnikov a na katechézu detí.

„Som Kráľovná neba, ktorá sa modlí za obrátenie hriešnikov, a prajem si, aby si robila to isté. Dnes ráno si dostala sväté prijímanie a to je dobre. Musíš však urobiť viac. Urob si generálnu svätú spoveď a obetovať sväté prijímanie za obrátenie hriešnikov… Zhromaždi deti v tejto divokej krajine a uč ich, čo by mali vedieť na spásu… Uč ich katechizmus, ako sa prežehnať znakom kríža a ako pristupovať ku sviatostiam. To je to, čo chcem, aby si robila. Choď a ničoho sa neboj, ja ti pomôžem.“

Adele Brise hneď začala plniť príkaz a poslanie, ktoré jej zverila Pani a častokrát za cenu veľkej osobnej obety išla do domov detí, aby ich učila v prevažne neosídlenej a lesnatej oblasti Wisconsinu. Adele bola vždy poslušná cirkevným autoritám a neochvejná v poslaní, ktoré jej zverila Panna Mária, nehľadiac na ťažkosti, ktoré stretla.

Poslanie, ktoré dostala, sa stalo takým záväzkom, že založila katolícku školu výučby pre deti a dokonca založila aj spoločenstvo tretieho ženského františkánskeho rádu, ktoré jej pomáhalo v jej poslušnosti príkazu Panny Márie modliť sa za obrátenie hriešnikov a vyučovať deti.

Dlhá ústna tradícia a niekoľko zdokumentovaných zdrojov, popisujúcich vyslyšané modlitby vo svätyni Panny Márie dobrej pomoci, zahŕňajú obrátenia a veľa fyzických uzdravení pripisovaných príhovoru Blahoslavenej Matky.

Veľa fyzických uzdravení pripomína množstvo barlí a iných ďakovných pamiatok za vyslyšané modlitby, ktoré ľudia zanechali vo svätyni. Modlitby za fyzické uzdravenie sú na príhovor Panny Márie dobrej pomoci vyslyšané aj dnes. Hoci žiadna z týchto priazní nebola Cirkvou oficiálne vyhlásená za zázrak, sú jasným dôkazom duchovnej plodnosti a históriou úcty k Blahoslavenej Panne Márii v tejto svätyni.

Milosti sa vyliali prostredníctvom sviatostí, ktoré sa na tomto mieste vysluhovali, najmä počas slávenia svätej omše a vo sviatosti zmierenia, ako aj konaním verejných pobožností a súkromných modlitieb.

Panna Mária odľahčila alebo pozbavila bremien Boží ľud či už vo finančných, rodinných, vzťahových alebo pracovných veciach, a dokonca aj skrátením nepriaznivého a búrlivého počasia.
Toto sväté miesto bolo uchránené pred neblahým ohňom Peshtigo v roku 1871, keď sa veľa veriacich zhromaždilo s Adele a modlili sa o príhovor Panny Márie dobrej pomoci, čo spôsobilo, že oheň, ktorý zničil všetko vo svojom dosahu v tejto oblasti, sa zastavil, keď zasiahol hranice svätyne. To je jasné svedectvo bezúhonného charakteru Adele Brise, jej úcty k Ježišovi Kristovi
a k Blahoslavenej Panne Márii a jej neochvejného záväzku k poslaniu, ktoré jej zverila Panna Mária. Navyše neprerušená história viery a úcty svedčí o duchovnom ovocí udelenom pútnikom svätyni.

S ohľadom na všetko hore uvedené

Traja mariánsky odborníci preštudovali históriu tohto uvedeného zjavenia a celý rozsah dokumentov, listov a písomných svedectiev, aby určili, či existujú alebo neexistujú vnútorné rozpory alebo námietky pravdivosti svedectva daného Adele Brise ohľadom udalostí z roku 1859, a aby potvrdili, či existuje alebo neexistuje dostatok dôkazov o tom, aby sa poukázalo na to, že udalosti, ktoré sa stali Adele Brise, môžu byť nadprirodzeného pôvodu.
Zúčtovanie zjavení a posolstiev je posúdené tak, že sú bez dogmatických omylov a sú v zhode s katolíckou vierou.
V osobe a charaktere Adele Brise nie je nič, čo by vyvolalo pochybnosti o pravdivosti podstaty jej opisu. V skutočnosti je jej osobný charakter veľkým faktorom uznania zjavenia.
Námietky týkajúce sa toho, či bol dostatok dôkazov na podporu posúdenia v prospech nadprirodzeného charakteru udalostí, boli dôkladne preskúmané a zodpovedané odborníkmi. Dokumentov z počiatku dejín svätyne nie je hojne, kvôli v prvom rade faktu, že Green Bay v čase zjavenia bolo pohraničnou krajinou. Jeden z odborníkov potvrdil, že akýkoľvek nedostatok informácií „neruší celkový dojem súvislosti medzi udalosťou a následkami, medzi osobnosťou vizionárky a angažovanosťou obdržanému poslaniu a porovnateľnosťou medzi touto udalosťou a podobnými uznanými zjaveniami a výzvami historického kontextu a daných odpovedí.“

Tieto jednoduché zjavenia a posolstvá, ktoré dostala Adele Brise, sa pre ňu stali veľkým presvedčivým teologickým a náboženským poslaním. Účinky týchto jej snáh a snáh mnohých iných trvali počas týchto mnohých rokov, s veľkým duchovným úžitkom pre mnohých ľudí.

Mnohí miestni kňazi a kňazi z iných diecéz a náboženských inštitútov sem prišli so svojimi farníkmi na púť, tiež s duchovným úžitkom.

Všetci moji veľavážení predchodcovia, biskupi diecézy Green Bay, za minulých stopäťdesiat jedna rokov sa zúčastnili mimoriadnych svätých omší na počesť Panny Márie dobrej pomoci, a niektorí dokonca aktívne svätyňu propagovali.

Preto, Zostáva teraz na mne, na dvanástom biskupovi diecézy Green Bay, a na najnižšom Máriinom služobníkovi, aby som s morálnou určitosťou a v súlade s nariadeniami Cirkvi prehlásil, že:
Udalosti, zjavenia a posolstvá dané Adele Brise v októbri 1859 vykazujú známky nadprirodzeného charakteru a týmto označujem tieto zjavenia za hodné viery (hoci nie povinnej) kresťanských veriacich.

Povzbudzujem veriacich, aby navštevovali toto sväté miesto, ako miesto útechy a vypočutých modlitieb.

Dané vo svätyni Panny Márie dobrej pomoci, v Champione, Wisconsin, ôsmeho decembra roku Pána dvetisíc desať na sviatok Nepoškvrneného počatia Blahoslavenej Panny Márie.
Jeho Excelencia, najdôstojnejší David L. Ricken, D.D:, J.C.L.
dvanásty biskup Green Bay
kancelár

www.gbdioc.org/…/Shrine-of-Our-L…

arcibiskup marcel lefebvre - Krátký seznam hlavních omylů konciliární eclesiologie

1. Z toho všeho vyplývají jednoznačně bludařské následky: Povolení výstavby sálů, které jsou určeny k ekumenickému pluralismu. Vydávání ekumenických s katolickou exegezí již nekonformní biblí a ekumenických ceremonií. V Unitatis Redintegratio se učí, že rozdělení křesťanů je pro svět předmětem pohoršení a stojí v cestě hlásání evangelia všemu stvoření..., že Duch svatý neodsuzuje posloužit si jinými náboženstvími jako prostředky ke spáse. Stejné omyly se opakují v Catechesi tradendae Jana Pavla II. Ve stejném duchu s tvrzeními, která odporují tradiční víře prohlásil Jan Pavel II. 25. května 1982 v katedrále v Canterbury, „že přislíbení Kristovo nám dává důvěru, že Duch svatý který již v prvních dobách po Letnicích vyléčil způsobené rozdělení", jakoby jednota Creda v Církvi nikdy nebyla. Pojem „Božího lidu" vede k názoru, že protestantismus je jen speciální formou téhož stejného křesťanského náboženství. Druhý vatikánský koncil učí „opravdové jednotě v Duchu svatém" s heretickými sektami (Lumen Gentium, 141) a s „jistými ještě nedokonalými společnostmi". (Unitatis RedintegratioJ). Tato ekumenická jednota odporuje encyklice „Saris Cognitum" Lva XIII., který učí, že Ježíš nezaložil Církev, která v sobě zahrnuje vícero společností, které jsou nám sice jistým způsobem blízké, ale jedna od druhé se liší, takže nejsou spojeny v jeden spolek, který může tvořit jedinou Církev." Právě tak stojí tato ekumenická jednota v protikladu k encyklice Humani Genris Pia XII., který odsoudil pojetí, že je možné nutnost příslušnosti ke katolické Církvi zredukovat na libovolnou formu, je v protikladu také k encyklice Mystici Corporis stejného papeže s odsouzením pojmu „pneumatická" církev, která zavádí nezřetelné spojení mezi věřícími vstupujícími do společenství. Tento ekumenismus stojí také v rozporu učení Pia XI. v encyklice Mortalium animos: „K podpoře jednoty mezi křesťany se mnozí dávají ošálit falešnými důvody při těchto podnicích. Což to není správné a není to dokonce povinnost - tak se pořád opakuje - aby ti, kteří odvozují svůj původ od Krista se už navzájem nekaceřovali a konečně se spojili poutem lásky. Stoupenci těchto názorů se vždy znovu dovolávají slov Kristových: ,aby jedno byli. . .' Qn.17,21) a ... ,bude jeden ovčinec a jeden pastýř' (Jn.10,16) a tvrdí, že Kristus těmito slovy vyjádřil přání nebo prosbu, která nikdy nebyla a dosud není splněna. Oni skutečně tvrdí, že jednota ve víře a v řízení které jsou poznávacími znaky pravé Církve prakticky dodnes nebyla a ještě dnes není." Tento katolickou morálkou a katolickým právem odsouzený ekumenismus jde tak daleko, že církevní právo dovoluje přijímat svátosti pokání, eucharistie a posledního pomazání z rukou „nekatolických úředních osob" (NC právo- kánon 844) a napomáhá „ekumenické pohostinnosti" k níž zmocňuje katolické úřední osoby. Všechno toto stojí ve otevřeném protikladu k Božskému Zjevení, které oddělení předepisuje a odsuzuje spojování „světla s temnotou, věřících s nevěřícími, chrámu Božího se sektami" (vgl. 2 Kor. 6,14-18).
2. Demokraticko-kolegiálni řízení Církve. Poté, co dnešní modernisté zničili jednotu víry, snaží se zničit jednotu vedení a hierarchických struktur Církve. Toto učení, předložené již v dokumentu iMmen gentium druhého vatikánského koncilu je významně potvrzováno novým církevním právem (kánon 336). Toto učení tvrdí, že biskupské kolegium ve spojení s papežem je nositelem nejvyšší moci v Církvi a sice obyčejové a trvalé. Toto učení o dvojité nejvyšší moci v Církvi stojí v protikladu k učení a praxi církevního učitelského úřadu, předloženého obzvláště na prvním vat. Koncilu (Dz. 3055) a v encyklice Lva XIII. Satis cognitum. Pouze papež má tuto nejvyšší moc, kterou sdílí pouze tehdy a tak, jak uzná za vhodné a o kterou se dělí jen v mimořádných případech. Tyto těžké omyly se připojují k demokratické orientaci Církve, podle níž přebývá moc uvnitř „Božího lidu", jak je definováno v novém církevním právu. Tento jansenistický omyl byl odsouzen Bullou Auetorem fídaVin VI. (Dz. 2602). Tyto tendence, které na „bázi" podílení se na moci se dále člení, objevují se ve zřizování synod a biskupských konferencí, v kněžských a pastoračních radách a v mnoha druzích římských a národních komisí a totéž má obdobu v řádových společnostech (vgl. První vatikánský koncil, a nové církevní právo ( kánon 447). Demontáž autority v Církvi je zdrojem anarchie a nepořádku, který dnes všude vládne.
3. Falešná přirozená lidská práva Vyhlášení Dignitatis humanae druhým vatikánským koncilem potvrdilo existenci falešných přirozených lidských práv v náboženské oblasti, v protikladu k učení papežů, kteří takovou blasfemii výslovně popírají. Tak vyvrací Pius IX. v encyklice Quanta Cura a jejím Syllabu, Lev XIII. své encyklice Ubertas praestantissimum a Immortak Dei a Pius XII. ve své řeči Ci riesce ke katolickým soudcům Itálie, že rozum a Zjevení takové právo zakládají. Druhý vatikánský koncil věří a vyznává všeobjímající způsob, jimž „pravda nemá být vnucována, jiným způsobem než mocí samotné pravdy," což stojí v podstatném protikladu k učení Pia VI. proti jansenistické synodě. Koncil při tom dochází k absurdním tvrzení, že existuje právo na to, nepřijmout a nenásledovat pravdu a povinností občanské vlády nepřipouštět již žádnou diskriminaci z náboženských motivů, nýbrž zavést právní jednotu mezi pravým a falešnými náboženstvími. Toto učení spočívá na mylném chápání pojmu lidské důstojnosti, které pochází od pseudofilosofů francouzské revoluce, tedy od agnostiků a materialistů, kteří byli odsouzeni již Piem X. Druhý vatikánský koncil tvrdí, že náboženská svoboda přinese Církvi éru stability. Řehoř XVI. naproti tomu prohlásil, že je to neslýchaná drzost tvrdit, že neomezovaná myšlenková svoboda je pro Církev žádoucí. Koncil vyslovil mylný předpoklad, který spočívá v tom, že lidská a křesťanská důstojnost pochází od skutečnosti Kristova vtělení, které přineslo tuto důstojnost všem lidem. Stejný omyl tvrdí ve své encyklice Pavel II.. Následky přijetí těchto falešných lidských práv koncilem jsou zničením základů Království Našeho Pána Ježíše Krista nad lidskou společností a odstranění autority a moci Církve v jejím poslání, které ji bylo dáno Naším Pánem totiž vládnout v duchu a v srdcích lidí, neboť oni vedou boj proti satanským silám, které ujařmují duše. Misionářský duch má být nazýván jako přehnaný Neutralita států v náboženských věcech je urážkou našeho Pána a Jeho Církve pokud se jedná o státy s katolickou většinou. 4. Absolutní moc papeže Je jisté, že moc papeže v Církvi je nejvyšší, ale není absolutní a neohraničená, je podřízena moci Boží, která nachází svůj výraz v tradici, ve svatém Písmu, promulgovaných definicích učitelského úřadu Církve. Moc papeže je podřízena a ohraničena svým účelem, k němuž mu tato moc byla předána. Tento účel je jasně definován papežem Piem IX. Bylo by nesnesitelné zneužití moci měnit ustavení stav Církve a osobovat si odvolávat proti božskému právu k právu lidskému, jak je tomu při náboženské svobodě, v novém cirkevním právu dovolujícím eucharistickou pohostinnost a v tvrzení o dvojí nejvyšší moci v Církvi. Je jasné, že v těchto a podobných případech každý katolický duchovní a každý věřící je povinen klást odpor a odepřít poslušnost. Slepá poslušnost je nesmysl a nikdo není osvobozen od zodpovědnosti, pokud poslouchá více lidi než Boha a tento odpor musí být veřejný, pokud je zlo veřejné a je předmětem pohoršením pro duše. (sv. Tomáš A.). To jsou elementární morální principy, které regulují vztahy podřízených ke všem legitimním autoritám. Tento odpor nachází všude své potvrzení ve skutečnostech, že od nynějška bývají trestáni ti, kteří se statečně drží tradice a katolické víry a ti, kteří víře nepříznivé učení provozují nebo jednají skutečné svatokrádežně nebývají obtěžováni žádným způsobem. To je logika zneužití moci.
5. Protestantské pojetí mše Nový církevní pojem, jak jej Jan Pavel II. definoval podle konstituce předcházející církevnímu právu, znamená hlubokou změnu v hlavním aktu Církve, mešní oběti. Nová mše, která je nová právě tak, jako je nová koncilní církev a která znamená hluboký zlom s Tradicí a učitelským úřadem Církve, nemohla být lépe definována. Je to více protestantský než katolický pojem, který je vysvětlením pro vše, co bývá neslýchané vyvyšováno a pro vše co bývá umenšováno. V rozporu s učením tridentského koncilu a jeho XXII. sezení a v protikladu k encyklice Mediator Dei Pia XII. vzrostla role věřících při účasti na mši a role kněze se snížila na roli předsedajícího. Prostor pro slovní liturgii se mohutně zvětšil, zatímco prostor pro synovskou oběť se umenšil. Převážila společná hostina a laicismus na úkor bázně a víry v opravdovou přítomnost skrze transsubstanciad. Odstraněním sakrální řeči se donekonečna rozmnožily rity tím, že se skrze světské nebo pohanské příměsi zprofanovaly a staly se falešnou náhradou na úkor pravé víry a pravé zbožnosti věřících. Toto vse a všechny tyto změny byly obzvlášť koncilem florenstkým a tridentským odsouzeny a bylo prohlášeno, že naše mše ve svém kánonu sahá do dob apoštolských. Svatý Pius V. a Klement XIII. tvrdí jak je důležité a nutné odmítat všechny úpravy a změny, aby byl tradicí posvátný římský ritus ve své neporušenosti nepřetržitě zachováván.
6. Volné šíření mylných učení a herezí. To, ze se Církev nachází ve stavu ustavičného hledání, že byla zavedena praxe svobodného protestantského bádání, vede v náboženské praxi k tomu, že uvnitř Církve existují různá Kréda. Odstranění Svatého Oficia, Indexu, antimodernistické přísahy bylo pro modernistické teology podnětem k zavádění nových teorií, které matou věřící a zavádění „charismatismu", „letničářstvi," a „basis - společenství." je to skutečná revoluce, která ve svých konečných důsledcích míří proti autoritě a Bohu. Nebezpečná učení, která byla papeži vždy odsuzována se nyní rozvíjejí volně uvnitř církve. 1. Na katolických univerzitách a v kněžských seminářích se učí antischolastická, existencialistická, antiintelektuální filosofie. 2. Humanismus napomáhá přizpůsobit se modernímu světu tím, že se člověk stal měřítkem všech věcí. 3. Naturalismus, který obdivuje a vyvyšuje člověka a lidské hodnoty, nechal hodnotu vykoupení a milosti upadnout do zapomenutí. 4. Evolucionistický modernismus se pokouší o odvrhnutí Tradice, Zjevení a učitelského úřadu dvaceti staletí. Neexistuje už žádná jistá pravda a žádné dogma. 5. Socialismus a komunismus: odmítnutí koncilu odsoudit tyto omyly bylo skandální a vedlo k utvrzení v přesvědčení, že Vatikán je dnes více nebo méně příznivě nakloněn křesťanskému socialismu nebo komunismu. Postoj Svatého Stolce během posledních patnácti let takové názory podporuje a to jak z pohledu ze západu, tak ze strany za železnou oponou. 6. Konečně staví dohoda se zednáři, světovou radou církvi a s Moskvou Církev do pozice zajatce a činí ji nesvobodnou a neschopnou plnit svobodně své poslání. To je skutečná zrada, která křičí do nebe o odplatu, právě tak jako oslavná řeč, která byla v těchto dnech věnována tomu nejhoršímu a heretikovi a škůdci Církve. Kéž přijde doba, kdy Církev znovu získá svou svobodu, aby mohla uskutečňovat království Našeho Pána Ježíše Krista a království Panny Marie bez toho, aby se starala o názory svých nepřátel.

Denní liturgie (Cyklus - C)
www.liturgie.cz/…/12-8-panna-maria

1. čtení:
Čtení z první knihy Mojžíšovy.
Když Adam pojedl ze stromu, zavolal na něj Hospodin Bůh a řekl mu: "Kde jsi?" On odpověděl: "Slyšel jsem tvůj hlas v zahradě a bál jsem se, že jsem nahý, a proto jsem se skryl." (Bůh) řekl: "Kdopak ti pověděl, že jsi nahý? Jistě jsi jedl ze stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst!" Člověk odpověděl: "Žena, kterou jsi mi dal, ta mi dala z toho stromu, a tak jsem jedl." Hospodin Bůh se zeptal ženy: "Cos to udělala?" Žena odpověděla: "Had mě svedl, a tak jsem jedla." Tu řekl Hospodin Bůh hadovi: "Protože jsi to udělal, buď zlořečený mezi všemi krotkými i divokými zvířaty. Budeš se plazit po břichu a žrát prach po všechny dny svého života. Nepřátelství ustanovuji mezi tebou a ženou, mezi potomstvem tvým a jejím. Její potomstvo ti rozdrtí hlavu, zatímco ty budeš šlapat po jeho patě." Člověk dal své ženě jméno Eva, neboť se stala matkou všech živých.
Gn 3,9-15.20

Žalm:
Odp: Zpívejte Hospodinu píseň novou, neboť učinil podivuhodné věci.

Zpívejte Hospodinu píseň novou,
neboť učinil podivuhodné věci.
Vítězství je dílem jeho pravice,
jeho svatého ramene.

Hospodin uvedl ve známost svou spásu,
před zraky pohanů zjevil svou spravedlnost.
Rozpomenul se na svou dobrotu a věrnost
Izraelovu domu.

Všechny končiny země uzřely
spásu našeho Boha.
Jásejte Hospodinu, všechny země,
radujte se, plesejte a hrejte!
Zl 98(97)

2. čtení:
Čtení z listu svatého apoštola Pavla Efesanům.
Buď pochválen Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, on nás zahrnul z nebe rozmanitými duchovními dary, protože jsme spojeni s Kristem. Vždyť v něm si nás vyvolil ještě před stvořením světa, abychom byli před ním svatí a neposkvrnění v lásce; ze svého svobodného rozhodnutí nás předurčil, abychom byli přijati za jeho děti skrze Ježíše Krista. (To proto,) aby se vzdávala chvála jeho vznešené dobrotivosti, neboť skrze ni nás obdařil milostí ve svém milovaném (Synu). A skrze něho jsme se stali Božím majetkem, jak jsme k tomu byli předem určeni úradkem toho, který vše působí podle rozhodnutí své vůle. (Tak máme sloužit k tomu,) aby se šířila chvála o jeho božské velebnosti, my, kteří jsme už dříve kladli své naděje do Mesiáše.
Ef 1,3-6.11-12

Evangelium: Lk 1,26-38

Církevní kalendář:
Slavnost Panny Marie počaté bez poskvrny prvotního hříchu
o svátku: catholica.cz