Boží slovo na den 30.11. A.D. 2018

Třetí pracovní postup bude nutný, jestliže se budeme držet druhé uvedené diagnózy: Křesťan zde nesmí tušit nějaké nebezpečí pro svou víru. Nebude to pro něj příliš složité a nesnadné přijmout celou problematiku změn, která pro něj znamená úplný vnitřní zlom? Touží po nějaké pevné podstatné jistotě, která mu umožní přijmout první sterilní postoje." Všechny stupně odporu jsou tedy předem sečteny. K jaké „podstatné jistotě" se bude moci křesťan tedy nakonec ještě obrátit? K Duchu svatému. „Duch Svatý je ten, který věřícím v proměnách dějin a času pomáhá." Cíle je dosaženo: Není už žádný učitelský úřad, žádné dogma, žádná hierarchie, ani Písmo svaté není inspirovaný a jistý historicky text: Křesťané sami jsou inspirováni přímo od Ducha svatého. Tím se hroutí celá Církev. Přeškolení křesťané jsou vydáni na pospas všem možným vlivům, a tlačení k přijetí všech možných hesel; můžeme je vést kam chceme a jestli hledá nějakou jistotu, odkážeme jej na tvrzení: „Druhý vatikánský koncil nabízí s jistotou čemé opěrné body pro změnu problematiky." Pius X. píše v encyklice Pascendi: Vlastní a bezprostřední východiska počátky (modernismu) spočívají ve zvrhlosti ducha. Přeškolením se dosahuje tohoto zkažení na těch, kteří před tím toho byli prosti.

Ve jménu revoluce bývali kněží vyváděni na popraviště, řeholnice pronásledovány a vražděny. Vzpomeňme jen na lodní vězení v Nantes, v němž byli shromažďováni všichni věrní kněží, aby byli utopeni na širém moři. Ale co připravila revoluce, není nic proti II. vatikánskému koncilu, který to udělal daleko lépe, když dvacet nebo třicet tisíc kněží porušilo své kněžské přísahy a sliby složené před Bohem. Vždyť kdyby se stali mučedníky, kdyby šli na popraviště, zachránili by své duše, ale nyní jsou v nebezpečí věčné záhuby. Říká se nám, že mezi těmi chudáky ženatými kněžími je již mnoho rozvedených, mnozí prorazili v Římě se svým požadavkem na anulování svých manželství. Může se toto nazvat dobrým ovocem koncilu? Ve Spojených státech je dvacet tisíc řeholnic, - kolik asi jich je v jiných zemích? - které porušily své věčné sliby, které je spojovaly s Ježíšem Kristem, aby spěchaly do přístavu manželství. Kdyby šli na popraviště, vydaly by přinejmenším svědectví své víře. Krev mučedníků je semenem nových křesťanů, ale kněží nebo prostí věřící, kteří se připojili k duchu světa nepřinášejí v čas žní naprosto žádnou úrodu. Je to největší vítězství ďábla, že to dokázal zařídit tak, aby zničil Církev bez toho, aby nadělal mučedníky. Cizoložné spojení Církve s revolucí se nachází v dialogu jejich ran pod pás. Náš Pán řekl: „Jděte a učte všechny národy a získávejte je" (Mt. 28,19), ale neřekl: „Veďte s nimi dialog, ale nesnažte se je obrátit." Omyl a pravda jsou neslučitelné, vést dialog s omylem znamená Boha s ďáblem.

byly prosazeny jiné postoje a jiné reakce, bylo nutné přepracovat lidský mozek, takže se k rozšíření nového učení jistí duchovní udělali modernisty. Nazývá se to přeškolení; je to proces zpracovávání určený k tomu, aby byl přetvořen nástroj, který dal člověku Bůh k zvládnutí jeho údělu.

Při prvním typickém postoji, se přistupuje na jistý počet novot, protože se tvrdí, že se stejně postupně jedna po druhé prosadí. To je případ mnohých křesťanů, mnoha katolíků, kteří krok za krokem ustupují. Při druhém z obou postojů jsou křesťané ujišťováni, že ohlášená novota je nutná jako jistá forma křesťanské víry na prahu nové nastávající ještě neznámé kulturní doby, kdy nás může zachránit pouze neporušená věrnost k původní víře apoštolů.

Tyto rétorické způsoby vnucování změn odpovídají naprosto tradici modernistů: Oni totiž ujišťují vždy znovu a znovu o svých pravověrných názorech a uklidňují ostatní, kteří jsou jimi zděšeni a nechápou co se kolem nich začíná dít, svým poučováním. Říkají jim: „Jde o obnovu jistých forem křesťanské víry na prahu nové, ještě neznámé kulturní doby. Je nejvyšší čas aby se věřící začaly zajímat o skutečnou víru apoštolů." Nakonec však může být pro- věřící opravdu pozdě začít se zabývat skutečnou vírou apoštolů, pokud se všemi těmito manipulacemi sžijí a když je jejich víra už naprosto zdemolovaná!

Když se věci pozorují takto, vidíme že hesla revoluce silou pronikla do Církve Boží: Svoboda je shora popsaná náboženská svoboda, která zanesla omyly do práva, rovnost je kolegialita s jejím zničením osobní autority, autority Boží, papeže a biskupů - zákon počtu. A konečně bratrství: to je ekumenismus. Těmito třemi slovy byla uskutečněna revolucionářská ideologie „zákona a proroků" z r. 1789. Modernisté dosáhli svého cíle.

Reformy přijaté druhým vatikánského koncilem jsou znamením tání. ... všechny hradby byly zbořeny. ...Neklamte se: Přetvořit, neznamená říci totéž jinými slovy. To znamená změnit formu. Když se změní forma, změní se ritus. Když se změní jednotlivé elementy, změní se celý stávající smysl. Musíme bez obalu říci: římský ritus, tak jak jsme jej znali, již neexistuje. Je zničen."

Dnešní biskupské konference se podobají parlamentu, jehož exekutivní orgán je stálá rada francouzského episkopátu. Biskup se podobá více nějakému prefektovi nebo jak se říká v současné terminologii komisařem republiky, než papežem k vládě diecéze pověřený nástupce apoštola. V těchto shromážděních bývá hlasováno. Hlasování jsou dokonce tak početná, že se v Lurdech musel instalovat elektronický hlasovací systém. To vede nevyhnutelně k vytváření stran; jedno od druhého se nedá oddělit. A strany znamenají štěpení. Když se regulérní vláda při svém pravidelném úřadování nedohodne na společném postupu je bezmocná. Zavedení kolegiality vedlo k zjevnému oslabení účinnosti, a to tím víc že Duchu svatému se skrze shromáždění snáze odporuje a je jím pohrdáno, než skrze jedinou osobu. Když jsou osoby odpovědné, jedná se, mluví se, i když mnozí mlčí. Při shromáždění rozhoduje počet,

Ale počet nevytváří pravdu.