Stylita
2262

Boží slovo na den 3.12. A.D. 2018

Slova svatého evangelia podle Matouše.
Když přišel (Ježíš) do Kafarnaa, přistoupil k němu (jeden) setník s prosbou: "Pane, můj služebník leží doma ochrnulý a hrozně se trápí." Ježíš mu řekl: "Přijdu a uzdravím ho." Setník však odpověděl: "Pane, nezasloužím si, abys vešel do mého domu. Ale řekni jen slovo, a můj služebník bude uzdraven. Vždyť i já jsem člověk podřízený, ale mám pod sebou vojáky; řeknu jednomu: 'jdi', a jde, a jinému: 'přijď', a přijde, a svému služebníkovi: 'udělej to', a udělá to." Když to Ježíš uslyšel, podivil se a řekl těm, kdo ho doprovázeli: "Amen, pravím vám: Takovou víru jsem v izraelském národě nenašel u nikoho. Ale říkám vám: Mnoho jich přijde od východu i od západu a zaujmou místo u stolu s Abrahámem, Izákem a Jakubem v nebeském království.
Mt 8,5-11
obr. Ježíš uzdravuje služebníka setníka, Paolo Veronese (1585)
apredsasatoci
arcibiskup marcel lefebvre -Econe
Máte strach postavit se mimo Církev? Tento strach je ve svém principu chvályhodný, ale vy se zneklidňujete mylnými představami.
jmenoval mě můj biskup současně profesorem v semináři v Liberville; tam jsem vyučoval šest let seminaristy, z nichž někteří později obdrželi milost biskupské hodnosti. Když jsem potom já sám stal biskupem v Dakaru, považoval jsem …Více
arcibiskup marcel lefebvre -Econe

Máte strach postavit se mimo Církev? Tento strach je ve svém principu chvályhodný, ale vy se zneklidňujete mylnými představami.

jmenoval mě můj biskup současně profesorem v semináři v Liberville; tam jsem vyučoval šest let seminaristy, z nichž někteří později obdrželi milost biskupské hodnosti. Když jsem potom já sám stal biskupem v Dakaru, považoval jsem především za svou povinnost hledat a vzdělávat mladé muže, kteří zaslechli Boží volání a chtějí ho následovat a vést je ke kněžství. K mé radosti jsem mohl mezi jinými vysvětit na kněze i ty, kteří byli poté jmenováni mými nástupci.

Po návratu do Evropy když jsem nastoupil do úřadu generálního představeného Otců od Svatého Ducha, jsem se snažil zachovávat podstatné hodnoty při výchově kněží. Musím bohužel říci, že již tehdy na počátku šedesátých let byl tlak takový a těžkosti tak velké, že jsem cíl, o nějž jsem usiloval nedosáhl. Poznal jsem, že francouzský seminář v Římě, který patřil naší kongregaci si neudržel dobrého ducha, jakého vykazoval ještě v letech 1920 až 1930, když jsem tam byl já seminaristou.

Proč nás považovali za ilegální?
Protože naši seminaristé nenosí u sebe klíč od brány domova, aby se mohli vracet podle libosti, protože se každý večer nedívají od osmi do jedenácti na televizi, protože nenosí kolem krku roláky a protože každé ráno jdou na mši místo toho, aby až do první přednášky zůstali v posteli.

Když bylo nutno otevřít skutečný seminář a já jsem v Econe pronajal dům -bývalou zotavovnu společnosti svatého Bernarda - vyhledal jsem biskupa ze Siónu Mgr. Adama, který mi dal své povolení. Já jsem toto založení nijak dlouho neplánoval, spíše mi bylo přikázáno Boží Prozřetelností. Řekl jsem si: „Pokud se celosvětově rozšíří, bude to znamení, že Bůh je s námi." Rok od roku počet seminaristů rostl; v roce 1970 bylo 11 příchozích, v roce 1974 to bylo 40. U novátorů se šířil nepokoj, bylo jasné, že seminaristy vzděláváme proto, aby byli svěceni a aby tito budoucí kněží sloužili věrně mši Církve, mši tradice a mši všech dob a aby ji zůstali věrni. Musely se najít důvody pro útoky proti nám a my jsme poskytovaly jen tyto důvody ; žádné jiné se nenašly. Ecóne představoval pro neomodernistickou Církev nebezpečí, kterému je nutno čelit dříve než bude pozdě. A tak se objevili 11. listopadu 1974 s prvním sněhem dva apoštolští vizitátoři. Byli z jisté vytvořené komise, kterou jmenoval papež Pavel VI.

Bez vyčkání na úřední rozhodnutí tohoto uzavření mi Mgr. Mamie napsal: „Informoval jsem vás o tom, že koncese udělená mým předchůdcem týkající se Bratrstva sv. Pia X. je zrušena, jakož i zřizovací dekret ze dne 1.11.1970. Toto rozhodnutí vstupuje ihned v platnost."

Církevní právo bylo vytvořeno k tomu, aby nám umožňovalo duchovní život a tak nás vedlo k věčnému životu. Používá-li se těchto zákonů k tomu, aby nám bránily tohoto dosáhnout, aby do jisté míry usmrcovaly náš duchovní život, pak jsme povinni poslušnost odmítnout právě tak, jako všichni občané nějaké země jsou povinni neposlouchat zákon o potratu.
Stylita
Denní liturgie (Cyklus - C)
www.liturgie.cz/…/pondeli-po-1-ne…
1. čtení:
Čtení z knihy proroka Izaiáše.
V ten den se Hospodinův výhonek stane ozdobou a slávou, plod země (bude) ctí a chloubou těm, kteří se zachrání z Izraele. Každý, kdo zbude na Siónu, kdo zůstane v Jeruzalémě, bude se nazývat svatým, každý, kdo je zapsán k životu v Jeruzalémě. Až smyje Pán špínu siónských dcer, až …Více
Denní liturgie (Cyklus - C)
www.liturgie.cz/…/pondeli-po-1-ne…

1. čtení:
Čtení z knihy proroka Izaiáše.
V ten den se Hospodinův výhonek stane ozdobou a slávou, plod země (bude) ctí a chloubou těm, kteří se zachrání z Izraele. Každý, kdo zbude na Siónu, kdo zůstane v Jeruzalémě, bude se nazývat svatým, každý, kdo je zapsán k životu v Jeruzalémě. Až smyje Pán špínu siónských dcer, až spláchne krev Jeruzaléma z jeho středu dechem soudu a dechem vytříbení, utvoří Hospodin nad každým místem siónské hory a nad jejím shromážděním oblak přes den, dým a zář plápolajícího ohně v noci, neboť Hospodinova velebnost bude celého (toho místa) ochranným stánkem, který skýtá stín ve dne proti vedru a bezpečné útočiště proti vichru a dešti.
Iz 2,1-5

Žalm:
Odp: Do domu Hospodinova půjdeme s radostí.

Zaradoval jsem se, když mi řekli:
"Do domu Hospodinova půjdeme!"
Už stojí naše nohy
v tvých branách, Jeruzaléme!

Jeruzalém je vystavěn jako město
spojené v jeden celek.
Tam vystupují kmeny,
kmeny Hospodinovy.

(Jak to zákon přikazuje Izraeli,
aby chválil Hospodinovo jméno.
Tam stojí soudní stolce,
stolce Davidova domu.

Vyprošujte Jeruzalému pokoj:
ať jsou v bezpečí, kdo tě milují;
ať vládne mír v tvých hradbách,
bezpečnost v tvých palácích!)

Kvůli svým bratřím a přátelům
budu říkat: Pokoj v tobě!
Kvůli domu Hospodina, našeho Boha,
budu ti přát štěstí.
Zl 122
Žalm 122

Evangelium: Mt 8,5-11

Církevní kalendář:
sv. František Xaverský
Pocházel ze španělské Navarry. Mládí prožil v období politických bojů o nezávislost, za kterých padl i rodný hrad. Při studiích v Paříži se seznámil s Petrem Faberem a s Ignácem z Loyoly, kteří se v r. 1534 při zakládání řádu jezuitů stali i jeho spolubratry. Od r. 1537 byl knězem a od r. 1541 horlivě a úspěšně hlásal evangelium v Indii, na Ceylonu, na Molukách a v Japonsku. Zemřel ve 46 letech, při cestě do Číny, na ostrově Sancianu. Po 70 letech byl svatořečen a mimo jiné se stal patronem katolického tisku a od r. 1952 i cestovního ruchu.
catholica.cz