Boží slovo na den 21.5. A.D. 2018
Když přišli k ostatním učedníkům, spatřili kolem nich veliký zástup a zákoníky, kteří se s nimi přeli.
A celý zástup, jakmile ho uviděl, užasl; přibíhali k němu a zdravili ho.
Ježíš se jich otázal: „Oč se s nimi přete?“
Jeden člověk ze zástupu mu odpověděl: „Mistře, přivedl jsem k tobě svého syna, který má zlého ducha, a nemůže mluvit.
Kdekoli se ho zmocní, povalí ho a on má pěnu u úst, skřípe zuby a strne. Požádal jsem tvé učedníky, aby ducha vyhnali, ale nedokázali to.“
Odpověděl jim: „Pokolení nevěřící, jak dlouho ještě budu s vámi? Jak dlouho vás mám ještě snášet? Přiveďte ho ke mně!“
I přivedli ho k němu. Když ten duch Ježíše spatřil, hned chlapce zkroutil křečí; padl na zem, svíjel se a měl pěnu u úst.
Ježíš se zeptal jeho otce: „Odkdy to má?“ Odpověděl: „Od dětství.
A často jej zlý duch srazil, dokonce do ohně i do vody, aby ho zahubil. Ale můžeš-li, slituj se nad námi a pomoz nám.“
Ježíš mu řekl: „Můžeš-li! Všechno je možné tomu, kdo věří.“
Chlapcův otec rychle vykřikl: „Věřím, pomoz mé nedověře.“
Když Ježíš viděl, že se sbíhá zástup, pohrozil nečistému duchu: „Duchu němý a hluchý, já ti nařizuji, vyjdi z něho a nikdy už do něho nevcházej!“
Duch vykřikl, silně jím zalomcoval a vyšel; chlapec zůstal jako mrtvý, takže mnozí říkali, že umřel.
Ale Ježíš ho vzal za ruku, pozvedl ho a on vstal.
Když vešel do domu a jeho učedníci s ním byli sami, ptali se ho: „Proč jsme ho nemohli vyhnat my?“
Řekl jim: „Takový duch nemůže vyjít jinak než modlitbou.“
Mk 9,14-29
A celý zástup, jakmile ho uviděl, užasl; přibíhali k němu a zdravili ho.
Ježíš se jich otázal: „Oč se s nimi přete?“
Jeden člověk ze zástupu mu odpověděl: „Mistře, přivedl jsem k tobě svého syna, který má zlého ducha, a nemůže mluvit.
Kdekoli se ho zmocní, povalí ho a on má pěnu u úst, skřípe zuby a strne. Požádal jsem tvé učedníky, aby ducha vyhnali, ale nedokázali to.“
Odpověděl jim: „Pokolení nevěřící, jak dlouho ještě budu s vámi? Jak dlouho vás mám ještě snášet? Přiveďte ho ke mně!“
I přivedli ho k němu. Když ten duch Ježíše spatřil, hned chlapce zkroutil křečí; padl na zem, svíjel se a měl pěnu u úst.
Ježíš se zeptal jeho otce: „Odkdy to má?“ Odpověděl: „Od dětství.
A často jej zlý duch srazil, dokonce do ohně i do vody, aby ho zahubil. Ale můžeš-li, slituj se nad námi a pomoz nám.“
Ježíš mu řekl: „Můžeš-li! Všechno je možné tomu, kdo věří.“
Chlapcův otec rychle vykřikl: „Věřím, pomoz mé nedověře.“
Když Ježíš viděl, že se sbíhá zástup, pohrozil nečistému duchu: „Duchu němý a hluchý, já ti nařizuji, vyjdi z něho a nikdy už do něho nevcházej!“
Duch vykřikl, silně jím zalomcoval a vyšel; chlapec zůstal jako mrtvý, takže mnozí říkali, že umřel.
Ale Ježíš ho vzal za ruku, pozvedl ho a on vstal.
Když vešel do domu a jeho učedníci s ním byli sami, ptali se ho: „Proč jsme ho nemohli vyhnat my?“
Řekl jim: „Takový duch nemůže vyjít jinak než modlitbou.“
Mk 9,14-29