Clicks295
Stylita
172

Boží slovo na den 9.12. A.D. 2018

Slova svatého evangelia podle Lukáše.
V patnáctém roce vlády císaře Tiberia, když Poncius Pilát byl místodržitelem v Judsku, Herodes údělným knížetem v Galileji, jeho bratr Filip údělným knížetem v Itureji a v Trachonitidě, Lysaniáš údělným knížetem v Abiléně, za velekněží Annáše a Kaifáše, uslyšel na poušti Boží slovo Jan, syn Zachariášův. Šel do celého okolí Jordánu a hlásal křest pokání, aby byly odpuštěny hříchy. Tak je psáno v knize řečí proroka Izaiáše: "Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky! Každé údolí ať je zasypáno, každá hora a každý pahorek srovnán; kde je co křivého, ať je narovnáno, cesty hrbolaté ať se uhladí! A každý člověk uzří Boží spásu."
Lk 3,1-6
Rapture likes this.
apredsasatoci
jan klimak: iba pravi sluzobnici su spaseni!
1. pravi sluzobnici - kto plni Boziu volu.
2. nehodni sluzobnici - kto si mysli, ze si zasluzi krst, ale zmluvu nezachovavaju.
3. odcudzeni od Boha - ti, co neveria, alebo veria niecomu spatnemu,
4. protivnici - z vlastnej vole hresia a bojuju proti Bohu.
Zedad
apredsasatoci no a co jako. Tak POZOR!
apredsasatoci
@Zedad opakujem: to mna osobne dava do POZORU!!
Zedad
apredsasatoci noooo, a co ty?
apredsasatoci
@Zedad Jezis zomrel za vsetkych. to je nevyvratitelne. ze bude spasenych malo, je nevyvratitelne tiez. to mna osobne dava do POZORU!!! ako si ty na tom? vyzera to tak, ze si v pozicii lazom plazom.
Zedad
apredsasatoci no tak nevíš, kdo spásu přijme a nechá se obmýt Přesvatou Krví našeho Pána. Je však psáno, že každé tělo uvidí slávu Hospodinovu, každé tělo uvidí Boží spásu.
wacula
Zedad A czy wiesz że nawet za życia możesz być przeklęty na ziemi i nie ujrzysz Boga już nigdy na ziemi ani w niebie
Zedad
wacula
Tak, oczywiście
wacula likes this.
apredsasatoci
Zedad
A každý člověk uzří Boží spásu. Všichni uvidí Hospodinovu slávu.
No nevím henta, jestli tam budeš mít nějaké slovo. Církev ustanovil Ježíš Kristus, ona je svatá. Ona je jedna. Mimo tuto svatou Církev není spásy a na konci věků se v této Církvi sejdeme v nebi s Bohem, který je v Nejsvětější Trojici jeden - Otec Syn a Duch svatý.
Zedad
To je pravda. Nevíme dne, ani hodiny.
Zedad
A každý člověk uzří Boží spásu.
Každý člověk uzří Boží spásu!
Zedad likes this.
apredsasatoci
@henta to nespochybnujem! ako nespochybnujem ani to, ze kde je mysel, tam je srdce.
apredsasatoci
clovek potrebuje Poznanie, poznat Pravdu........ aby nepadol do takych bludov ako: luther, zem - plocha doska, "nefungujuca" 2000 rocna rkc..............
apredsasatoci
arcibiskup marcel lefebvre - Proč jsou katolíci bezradní?

Můžeme v Církvi slyšet tak neslýchané výroky a přečíst si taková prohlášení, jež tomu co se odjakživa učilo natolik odporují, že se do duší pozvolna vkrádají pochybnosti. 30. června 1968 ukončil Jeho Svatost papež Pavel VI. rok víry a přednesl před všemi v Římě shromážděnými biskupy a před statisíci věřícími katolické vyznání víry. V …More
arcibiskup marcel lefebvre - Proč jsou katolíci bezradní?

Můžeme v Církvi slyšet tak neslýchané výroky a přečíst si taková prohlášení, jež tomu co se odjakživa učilo natolik odporují, že se do duší pozvolna vkrádají pochybnosti. 30. června 1968 ukončil Jeho Svatost papež Pavel VI. rok víry a přednesl před všemi v Římě shromážděnými biskupy a před statisíci věřícími katolické vyznání víry. V úvodu své řeči všechny varoval před útoky, které se vedou na učení Církve, „neboť", jak řekl, „tak se děje a tím dnes, jak bohužel vidíme, vzniká v mnoha věřících duších zmatek a bezradnosti Stejná slova můžeme znovu najít i v proslovu Jeho Svatosti papeže Jana Pavla II. ze dne 6. února 1981: „Velký počet křesťanů našich dnů se cítí ztracený, zmatený, bezradný, ba dokonce oklamán." Svatý Otec stručně shrnuje příčiny: „Hojně se šíří myšlenky odporující pravdě, která byla zjevena a vždy se učila. V oblasti dogmat a morálky se šíří hereze, v plném a skutečném významu toho slova, které vyvolávají pochybnosti, zmatek a vzpouru. Dokonce i v liturgii se dělají nedovolené změny. Křesťané jsou strkáni do intelektuálního a morálního relativismu a nejasným vysvětlováním morálního učení sváděni k sociologickému křesťanství zbaveného definovaných dogmat a objektivní morálky."

Musíme se tedy ptát, jak k takovému stavu věcí vůbec mohlo dojít? Každý jev má své příčiny. Ochabla víra u Udí jen proto, že se duším nedostává velkomyslnosti, protože propadly požitkářství a jsou dnes lidé příliš přitahováni zábavou a různými rozptýleními, které jim nabízí moderní svět? Ne, to nejsou ty pravé důvody. To všechno zde vždy v minulosti nějakým způsobem bylo. Ale pravý důvod dnešního náhlého poklesu praktikujících věřících je třeba hledat spíše v novém duchu, který se zahnízdil v Církvi a který zpochybňuje a znevažuje dlouhou minulost Církve, její učení a zásady náboženského života. Toto vše bývalo vždy zakotveno v neměnné víře Církve, vydáváno v katechismech, které byly ve světě potvrzovány a vydávány všemi episkopáty. Víra spočívá na pevných základech. Pokud narušíte tyto základy, dostaví se bezradnost.

Jeden příklad: Církev učila - a všichni věřící věřili, - že katolické náboženství je jediné a pravé náboženství. Bylo totiž skutečně založeno samotným Bohem, zatímco ostatní náboženství jsou díla lidská. Proto se musí křesťan každého styku s falešnými náboženstvími vystříhat, ale na druhé straně musí udělat vše pro to, aby jejich přívržence přivedl k náboženství Kristovu. Je to ještě stále pravda? Samozřejmě. Pravda se nemůže změnit, ani nemůže přestat být pravdou.

Nyní se ale sám papež zúčastňuje náboženských ceremoniích falešných náboženství, modlí se a káže v kultovních síních heretických sekt.
Televize šíří obrazy těchto ohromujících setkání, po celém světě. Věřící na tato místa již nepřicházejí.

Luther - později se k němu ještě vrátím, - odloučil celý národ od Církve a otřásl hluboce duchovně i politicky Evropou tím, že zničil katolickou hierarchii, katolické kněžství a zavedl mylné učení o spáse a o svátostech. Jeho revolta proti Církvi sloužila jako vzor pro všechny pozdější revolucionáře, kteří v Evropě a po celém světě vyvolávali zmatky. Je nemožné z něj po pěti stech letech udělat proroka nebo církevního učitele, ne-li zcela svatého jak by chtěli jistí lidé.

„Mezi závěry II. vatikánského koncilu, který Lutherovy požadavky akceptoval nalézáme například: pojetí Církve jako Božího lidu zdůraznění všeobecného kněžství všech pokřtěných, zastávání se práva člověka na svobodu ve věci náboženství. Jiné požadavky, které kladl Luther ve své době, můžeme v dnešní teorii a praxi Církve vidět splněné: užívání lidového jazyka v liturgii, možnost přijímání pod obojí způsobou, obnova teologie a slavení eucharistie."
Jaké to doznání! Splnily se požadavky jakéhosi Luthera, který byl znám jako rozhodný a brutální nepřítel mše a papežství! Došlo na přání bohorouhače, který prohlásil: „Jsem přesvědčen, že všechny nevěstince, všechny vraždy, loupeže a manželské nevěry nejsou tak zavrženíhodné jako tato hnusná mše!" Taková absurdní rehabilitace musí vést pouze k jednomu závěru: Buďto se musí odsoudit II. vatikánský koncil, že byla tato rehabilitace schválena anebo koncil tridentský a všichni papežové od 16. století, kteří protestantismus prohlašovali za heretický a schismatický. Je pochopitelné, že katolíci jsou z takových zvratů bezradní. Ale k jejich bezradnosti přispívá ještě mnoho jiných podnětů. Zažili v průběhu několika let jak se od základu změnil nejen obsah, ale i vnější forma bohoslužby, kterou poznali v době dospívání a v první polovině svého života. V chrámech byly odstraněny nebo odsvěceny oltáře a byly nahrazeny stoly, které jsou častokrát dokonce přenosné a mohou se snadno přenášet. Tabernákl již nezaujímá v kostele čestné místo, ale je většinou skryt stranou v nějakém sloupu. Pokud by zůstal v centru chrámu, otáčel by se kněmu kněz při sloužení mše zády. Celebrant a věřící jsou totiž k sobě obráceni a vedou vzájemný dialog. Kdokoliv se smí dotýkat svatých nádob, které jsou často nahrazeny košíky, talíři nebo keramickými šálky.
S Tělem Kristovým se zachází s nedostatečnou úctou, což vyvolává pochybnosti o skutečném proměnění podstaty chleba a vína.


Jako příklad uvedu věk pro křest a biřmování nebo průběh církevních sňatku, jehož slavení je prokládáno písněmi a čtením, složeným z jiných náboženství a z profánní literatury, jež nemají s liturgií nic společného. Pokud se dokonce nečtou čistě politické myšlenky. Latina, universální řeč Církve a gregoriánský chorál byly prakticky téměř všude odstraněny. Kostelní písně byly nahrazeny moderními písněmi, v podobném rytmu jako jsou písně v zábavných lokálech. Také náhlé zmizení církevního oděvu s tím, jak se kněží a řeholníci začali stydět ukazovat čím vlastně jsou, katolíky překvapilo.
se již neučí ani jedna z nej základnějších pravd víry: O Nejsvětější Trojici, tajemství stvoření člověka, o vykoupení, o dědičném hříchu, o neposkvrněném početí. To vyvolává nejhlubší zděšení: Znamená to, že to všechno je už nepravdivé, neplatné, „zastaralé"? Křesťanské ctnosti nebývají již vůbec zmiňovány. V které učebnici náboženství se ještě píše o pokoře, o cudnosti, o umrtvování v řeči? Víra se stala vratkým pojmem, křesťanská láska pouhou všeobecnou solidaritou a naděje se týká především naděje na lepší svět.
Toto vše nejsou novoty takového druhu, s jakými se setkáváme během s postupem doby v různých pozemských oborech a které po počátečním údivu s váháním přijímáme. Během lidského života dochází k mnoha změnám. Kdybych byl například ještě dnes misionářem v Africe, necestoval bych tam již lodí jako kdysi, ale letadlem, protože je to spojeno s menšími těžkostmi. V tomto smyslu můžeme hovořit o tom, že je potřeba žít v současné době, neboť vlastně nic jiného člověku nezbývá. Ale katolíci, kterým se chtějí podobným způsobem vnutit vykonstruované novoty do duchovní a nadpřirozené oblasti chápou, že to není možné. Nemůže se změnit mešní oběť a svátosti ustanovené Ježíšem Kristem, nemůže se měnit jednou pro vždy zjevená pravda, nemůže se nahradit dogma nějakým jiným.

Mohu uvést několik titulků, které se v poslední době objevují v novinách: „Umře křesťanství?", „Kdy může pracovat čas proti náboženství Ježíše Krista?", „Budeme mít ještě v roce 2000 kněze?"
Zedad
cs.wikipedia.org/wiki/Marcel_Lefebvre
Ten pán, jak píše Hoki, je kněz. Kněžství je svátost a je to znamení Boží milosti.
Stylita
Denní liturgie (Cyklus - C)
www.liturgie.cz/…/2-nedele-advent…

1. čtení:
Čtení z knihy proroka Barucha.
Svlékni ze sebe, Jeruzaléme, roucho své žalosti a soužení a oblékni se v ozdobu věčné slávy, kterou ti dává Bůh. Přioděj se rouchem spravedlnosti od Boha a vstav si na hlavu korunu slávy Věčného. Každému, kdo je pod nebem, ukáže Bůh tvůj jas. Neboť navěky ti bude dáno jméno od Boha "Pokoj …More
Denní liturgie (Cyklus - C)
www.liturgie.cz/…/2-nedele-advent…

1. čtení:
Čtení z knihy proroka Barucha.
Svlékni ze sebe, Jeruzaléme, roucho své žalosti a soužení a oblékni se v ozdobu věčné slávy, kterou ti dává Bůh. Přioděj se rouchem spravedlnosti od Boha a vstav si na hlavu korunu slávy Věčného. Každému, kdo je pod nebem, ukáže Bůh tvůj jas. Neboť navěky ti bude dáno jméno od Boha "Pokoj spravedlnosti" a "Vznešenost bázně Boží". Vzchop se, Jeruzaléme, a postav se na výšině, pohleď na východ a podívej se na své syny, kteří se shromáždili na rozkaz Svatého od východu slunce až na západ. Jak se radují z toho, že Bůh na ně pamatoval! Neboť vyšli z tebe pěšky, vedeni od nepřátel, ale Hospodin je přivede k tobě, nesené se slávou jako na královském trůnu. Bůh totiž rozkázal snížit každou vysokou horu, odvěké pahorky, a vyplnit údolí na rovnou zemi, aby Izrael kráčel bezpečně k Boží slávě. Také lesy a každý vonný strom zastíní Izraele, jenž se bude radovat ve světle jeho velebnosti, s milosrdenstvím a se spravedlností, která z něho vyprýští.
Bar 5,1-9

Žalm:
Odp. Hospodin s námi udělal velkou věc, naplnila nás radost.

Když Hospodin přiváděl siónské zajatce,
byli jsme jako ve snách.
Tehdy byla naše ústa plná smíchu
a náš jazyk plný jásotu.

Tehdy se říkalo mezi pohany:
"Velkou věc s nimi udělal Hospodin!"
Ano, velkou věc s námi udělal Hospodin,
naplnila nás radost.

Hospodine, změň náš osud,
jako se mění údolí jihu země.
Kdo sejí v slzách,
žnout budou s jásotem.

Vycházejí s pláčem,
když nesou semeno k setí:
přijdou však s jásotem
a přinesou své snopy.
Zl 126(125)

2. čtení:
Čtení z listu svatého apoštola Pavla Filipanům.
(Bratři!) Ve všech svých modlitbách s radostí prosím za vás za všechny. Vždyť od prvního dne až do této chvíle mi pomáháte v rozšiřování evangelia. Jsem totiž přesvědčen, že ten, který ve vás (toto) dobré dílo začal, přivede ho ke konci ke dni Krista Ježíše. Ano, Bůh je mi svědkem, jak po vás po všech toužím láskou Krista Ježíše. A za to se modlím: ať stále víc a více roste vaše láska a s ní i poznání a všestranný úsudek, abyste dovedli volit to lepší, čistotou jen zářili a byli bez hříchu pro onen den Kristův, s plnou mírou dobrých skutků, vykonaných ve spojení s Ježíšem Kristem, k Boží chvále a slávě.
Flp l,4-6.8-11

Evangelium: Lk 3,1-6

Církevní kalendář:
sv. Valerie
catholica.cz