Denní liturgie (Cyklus - C)
m.liturgie.cz/misal/06mezidobi/13_01.htm1. čtení:
Čtení z první knihy Mojžíšovy.
Z Mamreovy doubravy se mužové vydali na cestu a dívali se dolů směrem k Sodomě. Abrahám šel s nimi, aby je doprovodil. Hospodin si řekl: „Mám skrýt před Abrahámem, co hodlám udělat? Z Abraháma povstane veliký a mocný národ, všechny národy země budou v něm požehnány. Ujal jsem se ho, aby poručil svým synům a svému rodu po sobě, aby zachovávali Hospodinovu cestu a konali spravedlnost a právo. Hospodin tak splní Abrahámovi, co mu slíbil.“ Hospodin tedy řekl: „Nářek na Sodomu a Gomoru je velký, jejich hřích je velmi těžký. Chci sestoupit a podívat se, zda doopravdy dělají všechno, co odpovídá stížnosti, která ke mně přichází, nebo ne. Chci to vědět!“ Ti mužové se vydali odtamtud na cestu a šli do Sodomy, zatímco Abrahám stále ještě stál před Hospodinem. Abrahám přistoupil a pravil: „Skutečně chceš zahubit spravedlivého s viníkem? Snad je v městě padesát spravedlivých; chceš to místo zahubit a neodpustit kvůli padesáti spravedlivým, kteří jsou v něm? Vzdal od sebe takovou myšlenku, že bys mohl takhle jednat: usmrtit spravedlivého spolu s viníkem. To by se vedlo spravedlivému stejně jako viníkovi. Vzdal od sebe takovou myšlenku! Copak by mohl soudce celé země nejednat spravedlivě?“ Hospodin řekl: „Najdu-li v Sodomě padesát spravedlivých v městě, odpustím kvůli nim celému tomu místu.“ Abrahám se ujal slova a řekl: „Jsem velmi smělý, že mluvím k svému Pánu, já, který jsem prach a popel. Snad bude scházet pět z padesáti, zahubíš kvůli těm pěti celé město?“ (Hospodin) odpověděl: „Nezahubím, jestliže jich tam najdu čtyřicet pět.“ (Abrahám) pokračoval v rozmluvě s ním: „Snad jich tam najdeš jen čtyřicet.“ Odpověděl: „Neudělám to kvůli čtyřiceti.“ (Abrahám) řekl: „Nechť se můj Pán nezlobí a dovolí mně mluvit: Snad se jich tam najde jen třicet.“ Odpověděl: „Neudělám to, najdu-li jich třicet.“ (Abrahám) řekl: „Jsem velmi smělý, že mluvím k svému Pánu. Snad se jich tam najde dvacet.“ Odpověděl: „Nezahubím kvůli dvaceti.“ (Abrahám) řekl: „Nechť se nezlobí můj Pán a dovolí mi mluvit ještě tentokrát. Snad se jich tam najde jen deset.“ Pravil: „Nezahubím kvůli deseti.“ Hospodin odešel, když přestal mluvit s Abrahámem, a Abrahám se vrátil domů.
Gn 18,16-33
Žalm:
Hospodin je milosrdný a milostivý.Veleb, duše má, Hospodina,
vše, co je ve mně, veleb jeho svaté jméno!
Veleb, duše má, Hospodina,
a nezapomeň na žádné z jeho dobrodiní!
On odpouští všechny tvé viny,
on léčí všechny tvé neduhy.
On vykupuje tvůj život ze záhuby,
on tě věnčí láskou a slitováním.
Hospodin je milosrdný a milostivý,
shovívavý a nadmíru dobrotivý.
Nechce se přít ustavičně
ani se hněvat navěky.
Nejedná s námi podle našich hříchů
ani podle našich vin nám neodplácí.
Jak vysoko je nebe nad zemí,
tak je velká jeho láska k těm, kdo se ho bojí.
Zl 103
Evangelium: Mt 8,18-22
Církevní kalendář:
sv. Oliver Plunkett (+1681) Narodil se 30. 9. 1629 v Loughcrew v hrabství Meath v Irsku do šlechtické rodiny. Vzdělával se u jezuitů na vysoké škole v Irsku a pak studoval v Římě. Stal se nejen knězem, ale i doktorem teologie. Jako profesor působil už od 25 let.
Roku 1669, ve 39 letech, se Oliver stal arcibiskupem v Armaghu a primasem Irska. Jeho rodina v minulosti podporovala Karla I., který byl v roce 1649 popraven. Jeho syn, král Karel II. se ujal trůnu roku 1660, ale jeho vláda byla omezována parlamentem. V roce 1673 byl přijat protikatolický zákon zvaný Test Act. Na jeho základě byli katolíci pronásledováni a zatlačeni do ilegality. Věrný biskup Oliver mohl od následujícího roku působit jenom tajně. Jak mohl, vždy podporoval své duchovenstvo a přes všechny těžkosti sílícího tlaku na katolíky, byl pro ně obětavým pastýřem.
V roce 1679 byl zatčen v Dundalku. Tehdy byly státem podporovány všechny formy udavačství. Lord Shaftesbury věděl, že Oliver by snad nikdy nebyl ze spiknutí v Irsku usvědčen a tak se přičinil o jeho přesun do Anglie, kde se ho podařilo dostat do vězení v Newgate. Tam došlo k nepravdivému obvinění, ale první porota neshledala žalobu za opodstatněnou. Pak následoval samozvaný soud, na němž byl Dr. Oliver Plunkett prohlášen vinným z velezrady a z propagování katolické víry. Podle verdiktu soudu byl arcibiskup Oliver na popravišti v londýnském Tyburnu oběšen a jeho tělo následně rozčtvrceno.
Blahořečen byl 23. 5. 1920 papežem Benediktem XV. a kanonizován 12. 10. 1975 od papeže Pavla VI.
catholica.cz