Ako nepoznáme Roncalliho - o zvolení Jana XXIII. , „dopredu naprogramovanom“, ktorý odmietol FATIMSKÉ POSOLSTVO
V deň, keď novocirkev slávi v liturgickom kalendári spomienku na Jána XXIII. ,ponúkam na štúdium, nie na dialóg, otrasné skutočnosti, ktoré sú nám katolíkom zámerne zatajované. Toto sa nedozviete na žiadnej prednáške v súvise s II. VK, ani na univerzite tretieho veku. Je to veľmi podlé, nečestné od tých, ktorí by mali ako otcovia hovoriť svojim deťom pravdu!
Je mi ľúto a akým machináciám došlo v politike v časoch keď moja generácia prichádzala len na svet a neskôr ako deti či mladí sme boli zaraďovaní ako iskričky, pionieri a zväzáci do kotercov KSČ, kde nám opäť púšťali mantry: So Sovietskym zväzom na večné časy a nikdy inak, Nech žije Marx! Nech žije Engels! Nech žije Lenin!
No mantry zaznievali aj v RKC. Bola nesloboda a hmla. Dlhé roky sme nič nevedeli o svojej vlastnej Cirkvi, o jej pravdivej histórii.... No presne ako KSČ, ktorá sa neospravedlnila za svoje zverstvá po páde totality v 1989, tak ani Cirkev na Slovensku nepriznala pravdu o sebe, o svojich vodcoch, o spolupráci pápežov s komunistami.... a čo je horšie so slobodomurármi.
Toto je najväčší bôľ, ktorý musí prežiť každý opravdivý katolík, ktorý sa snaží dopátrať pravdy o pápežoch po druhom vatikánskom koncile / DVK/..... pred ktorým varovala sama Matka Božia ústami Lucie ešte vo Fatime...
Když Jan XXIII. přečetl fatimské poselství, prohlásil: To se netýká mého pontifikátu. Pak přišel nástupce pp. Pavel VI. a s falešnou pokorou odložil stranou papežskou trojkorunu, jakoby tato koruna patřila osobě papeže a nebyla ve skutečnosti výmluvným symbolem trojí moci Ježíše Krista. V roce 1960, kdy mělo být tajemství publikováno, začala ve skutečnosti mlčenlivá revoluce, která připravila církev na další velkou vnitřní revoluci, revoluci koncilu. Za revoluci a útok na víru lze těžko pokládat výstřely, které zranily papeže J. P. II. na Náměstí Svatého Petra.
Jak mohli papežové, Janem XXIII. počínaje rozhodnout, že poselství Panny Marie se má zavřít zpět do obálky a nebrat na ně zřetel? Vatikánští novátoři se stali překážkou Boží pomoci, kterou nabízela Fatima.
a toto sme nikde nepočuli....
Lucie zdůvodnila, proč má být poselství zveřejněno v roce 1960: protože tajemství se týká papeže, připraveného učinit rozhodnutí, které pomocí moderního ekumenismu povede k odkřesťanění světa a k velkému odpadu. Vysoký církevní prelát o tom hovořil na jedné konferenci, která se konala v Římě v roce 1967. Uvedl: tajemství má prorocký charakter a týká se papeže; má dojít ke slučování toho, co je protikladné - revoluce s křesťanstvím. Záměrem papežství se mají stát nikoliv Boží plány, ale lidské politické a diplomatické projekty a záměry, které jsou ve skutečnosti atentátem na samotnou církev.
Fatimské poselství nebylo přijato, protože tomu všemu mělo zabránit. Vlastní smysl fatimského poselství vlastně vyplývá ze způsobu, jakým s ním naložila po roce 1958 nová vatikánská nomenklatura: papežové, kteří ignorovali nabídnutou Boží pomoc, vystavili bezbrannou církev satanovým útokům, kterým člověk bez Boží pomoci nemůže odolávat.
Když tedy katolíci vidí, jak nauka, liturgie, misijní činnost a autorita církve, které v minulosti odolaly nejtěžším útokům světské moci, jsou nyní v tak velkém úpadku, musí pochopit, že se jedná o úder, ktorý bol pripravený nie vonkajšími, ale vnútornými nepriateľmi...
Franco Bellegrandi, bývalý komorník Pia XII. a spolupracovník listu „Osservatore Romano“, napísal r. 1977 knihu s titulom „Nichitaroncalli“, ktorá však vyšla až v roku 1994 a jej verejná prezentácia vyvolala určitý rozruch v talianskej tlači, lebo medzi prítomnými bol tiež kardinál Silvio Oddi.
Bellegrandi vo svojej knihe píše, čo vo Vatikáne videl a počul. Tak napr. krátko pred konkláve v septembri 1958 zažil nasledovné: „Sedel som v aute s osobou, o ktorej mi bolo známe, že je vysokou slobodomurárskou autoritou s kontaktami vo Vatikáne. Dotyčný mi povedal: ‚Budúcim pápežom nebude Siri, ako sa v istých rímských kruhoch šušká, pretože je príliš autoritativny kardinál.
Bude zvolený zmierlivý kardinál. Ten je už vybraný, ide o benátskeho patriarchu Roncalliho.‘ Udivene som sa spýtal: ‚Vybraný? A kým?‘ – ‚Našimi bratmi v konkláve.‘ – ‚V konkláve že sú slobodomurári ?‘ – ‚Ale isto. Cirkev je v našich rukách.‘ – ‚A kto potom teda skutočne vládne Cirkvi?,‘pýtal som sa. Po krátkej odmlke mi dotyčný odpovedal: ‚Nikto nedokáže povedať, kde sa nachádza skutočná hlava; tá je skrytá.‘ (1)
viac: Kdo na jeho místo
súvisiace:
Podvratný plán a jeho realizace
Jan XXIII. z pohledu historika
Návrat kněží podle katolické tradice
Osoby, fakta a vlivy na II. vatikánském koncilu
Karl Rahner jako učitel koncilu, Martiniho a relativního svědomíí
Před otevřením II. vatikánského koncilu
Je mi ľúto a akým machináciám došlo v politike v časoch keď moja generácia prichádzala len na svet a neskôr ako deti či mladí sme boli zaraďovaní ako iskričky, pionieri a zväzáci do kotercov KSČ, kde nám opäť púšťali mantry: So Sovietskym zväzom na večné časy a nikdy inak, Nech žije Marx! Nech žije Engels! Nech žije Lenin!
No mantry zaznievali aj v RKC. Bola nesloboda a hmla. Dlhé roky sme nič nevedeli o svojej vlastnej Cirkvi, o jej pravdivej histórii.... No presne ako KSČ, ktorá sa neospravedlnila za svoje zverstvá po páde totality v 1989, tak ani Cirkev na Slovensku nepriznala pravdu o sebe, o svojich vodcoch, o spolupráci pápežov s komunistami.... a čo je horšie so slobodomurármi.
Toto je najväčší bôľ, ktorý musí prežiť každý opravdivý katolík, ktorý sa snaží dopátrať pravdy o pápežoch po druhom vatikánskom koncile / DVK/..... pred ktorým varovala sama Matka Božia ústami Lucie ešte vo Fatime...
Když Jan XXIII. přečetl fatimské poselství, prohlásil: To se netýká mého pontifikátu. Pak přišel nástupce pp. Pavel VI. a s falešnou pokorou odložil stranou papežskou trojkorunu, jakoby tato koruna patřila osobě papeže a nebyla ve skutečnosti výmluvným symbolem trojí moci Ježíše Krista. V roce 1960, kdy mělo být tajemství publikováno, začala ve skutečnosti mlčenlivá revoluce, která připravila církev na další velkou vnitřní revoluci, revoluci koncilu. Za revoluci a útok na víru lze těžko pokládat výstřely, které zranily papeže J. P. II. na Náměstí Svatého Petra.
Jak mohli papežové, Janem XXIII. počínaje rozhodnout, že poselství Panny Marie se má zavřít zpět do obálky a nebrat na ně zřetel? Vatikánští novátoři se stali překážkou Boží pomoci, kterou nabízela Fatima.
a toto sme nikde nepočuli....
Lucie zdůvodnila, proč má být poselství zveřejněno v roce 1960: protože tajemství se týká papeže, připraveného učinit rozhodnutí, které pomocí moderního ekumenismu povede k odkřesťanění světa a k velkému odpadu. Vysoký církevní prelát o tom hovořil na jedné konferenci, která se konala v Římě v roce 1967. Uvedl: tajemství má prorocký charakter a týká se papeže; má dojít ke slučování toho, co je protikladné - revoluce s křesťanstvím. Záměrem papežství se mají stát nikoliv Boží plány, ale lidské politické a diplomatické projekty a záměry, které jsou ve skutečnosti atentátem na samotnou církev.
Fatimské poselství nebylo přijato, protože tomu všemu mělo zabránit. Vlastní smysl fatimského poselství vlastně vyplývá ze způsobu, jakým s ním naložila po roce 1958 nová vatikánská nomenklatura: papežové, kteří ignorovali nabídnutou Boží pomoc, vystavili bezbrannou církev satanovým útokům, kterým člověk bez Boží pomoci nemůže odolávat.
Když tedy katolíci vidí, jak nauka, liturgie, misijní činnost a autorita církve, které v minulosti odolaly nejtěžším útokům světské moci, jsou nyní v tak velkém úpadku, musí pochopit, že se jedná o úder, ktorý bol pripravený nie vonkajšími, ale vnútornými nepriateľmi...
Franco Bellegrandi, bývalý komorník Pia XII. a spolupracovník listu „Osservatore Romano“, napísal r. 1977 knihu s titulom „Nichitaroncalli“, ktorá však vyšla až v roku 1994 a jej verejná prezentácia vyvolala určitý rozruch v talianskej tlači, lebo medzi prítomnými bol tiež kardinál Silvio Oddi.
Bellegrandi vo svojej knihe píše, čo vo Vatikáne videl a počul. Tak napr. krátko pred konkláve v septembri 1958 zažil nasledovné: „Sedel som v aute s osobou, o ktorej mi bolo známe, že je vysokou slobodomurárskou autoritou s kontaktami vo Vatikáne. Dotyčný mi povedal: ‚Budúcim pápežom nebude Siri, ako sa v istých rímských kruhoch šušká, pretože je príliš autoritativny kardinál.
Bude zvolený zmierlivý kardinál. Ten je už vybraný, ide o benátskeho patriarchu Roncalliho.‘ Udivene som sa spýtal: ‚Vybraný? A kým?‘ – ‚Našimi bratmi v konkláve.‘ – ‚V konkláve že sú slobodomurári ?‘ – ‚Ale isto. Cirkev je v našich rukách.‘ – ‚A kto potom teda skutočne vládne Cirkvi?,‘pýtal som sa. Po krátkej odmlke mi dotyčný odpovedal: ‚Nikto nedokáže povedať, kde sa nachádza skutočná hlava; tá je skrytá.‘ (1)
viac: Kdo na jeho místo
súvisiace:
Podvratný plán a jeho realizace
Jan XXIII. z pohledu historika
Návrat kněží podle katolické tradice
Osoby, fakta a vlivy na II. vatikánském koncilu
Karl Rahner jako učitel koncilu, Martiniho a relativního svědomíí
Před otevřením II. vatikánského koncilu