Denní liturgie (Cyklus - B)
m.liturgie.cz/misal/06mezidobi/32_04.htm1. čtení:
Čtení z listu svatého apoštola Pavla Filemonovi.
Nejmilejší! Tvá láska mi způsobila velkou radost a útěchu, když jsi, bratře, občerstvil srdce věřících. Mohl bych ti (sice prostě) nařídit, abys udělal, co je tvou povinností – (mám k tomu) od Krista plnou moc – ale raději (se chci dovolávat) lásky a (přednést) ti prosbu. (Mluví to) Pavel, stařec, a nyní vězeň pro Krista Ježíše. Prosím tě za svého syna, kterému jsem dal život (tady) v žaláři, Onezima. Dříve ti byl neužitečný, ale od nynějška ti bude skutečně užitečný, (jako se stal užitečným) i mně. Posílám ti ho nazpátek, (přijmi ho,) jako by to bylo moje vlastní srdce. Nejraději bych si ho nechal u sebe, aby mi sloužil místo tebe (tady) ve vězení, (které snáším pro hlásání) evangelia. Ale nechtěl jsem nic udělat bez tvého souhlasu, aby tvůj dobrý skutek nevypadal jako vynucený, nýbrž byl dobrovolný. Vždyť snad proto ti byl vzat na čas, abys ho dostal nazpátek navždycky, ne už jako otroka, ale jako něco více než otroka: jako drahého bratra. Když i mně je (tolik milý), jak teprve tobě, jako člověk i jako křesťan. Jsi-li tedy (přesvědčen), že já a ty patříme k sobě, přijmi ho, jako bych to byl já sám. Jestliže tě v něčem poškodil nebo je ti něco dlužen, vlož to (jako pohledávku) na můj účet. Já Pavel dávám na to vlastnoruční podpis: já ti to zaplatím. Nechci ti přitom říkat, že ty jsi mi dlužen (více): sám sebe. Ano, bratře, já čekám, že mi křesťansky splníš mou prosbu. Potěš duchovně mé srdce!
Flm 7-20
Žalm:
Šťastný, komu pomáhá Bůh Jakubův.
Nebo: Aleluja.
Hospodin zachovává věrnost navěky,
zjednává právo utlačeným,
dává chléb lačným.
Hospodin vysvobozuje vězně.
Hospodin otvírá oči slepým,
Hospodin napřimuje sklíčené,
Hospodin miluje spravedlivé,
Hospodin chrání přistěhovalce.
Podporuje sirotka a vdovu,
ale mate cestu bezbožníků.
Hospodin bude vládnout navěky,
tvůj Bůh, Sióne, po všechna pokolení.
Zl 146
Žalm 146, 147Evangelium: Lk 17,20-25
Církevní kalendář:
sv. Albert Veliký
Bývá uváděn jako Albert z Laugingu nebo z Kolína či Albert Teutonicus. Pocházel z jihozápadní německé oblasti. Po vynikajících studijních výsledcích mnoha oborů se v Padově stal dominikánem. V Kolíně nad Rýnem knězem. Působil jako profesor a svými znalostmi obsáhl všechny vědní obory té doby. Mimo jiné uvedl Aristotelovo učení do středověké filozofie. Byl provinciálem v letech 1253-1257 a řezenským biskupem v letech 1260-1262. Působil na papežském dvoře a byl důvěrníkem i císaře. Vynikl v ctnostném životě, jako kazatel, diplomat i vědec. Jeho oblíbenou činností bylo předávání získaných vědomostí. Proto se opakovaně vracel k vyučování a spisovatelské činnosti. Zemřel v Kolíně nad Rýnem ve vysokém věku a byl pohřben v dominikánském kostele.
catholica.cz
