Pápež František privítal 9000 rotariánov na jubilejnej audiencii
www.hlavnespravy.sk/…/775556
Vatikán 3. mája 2016 (HSP/radiovaticana.va/Foto: TASR/AP-Andrew Medichini)

Takmer 9000 rotariánov sa uplynulú sobotu na pozvanie pápeža Františka zúčastnilo jubilejnej audiencie na Námestí sv. Petra. Správu o tom priniesol vatikánsky rozhlas.
Na stránkach Vatikánskeho rádia sa píše, že rotariáni spájajúci globálnu sieť lídrov, ktorí sa venujú svetovým kľúčovým otázkam ľudstva, odštartovali rotariánske jubileum už v piatok poobede konferenciou o výzvach, ktorým čelia utečenci po celom svete.

Na snímke pápež František žehná veriacim počas jednej z generálnych audiencií vo Vatikáne

Konferenciu organizovala organizácia Jesuit Refugee Service v partnerstve s rotariánmi, UNHCR a WFP a nazvali ju “Helping Refugees to Start Over” (Pomáhať utečencom začať odznova). Zameraná bola na prácu, ktorú je treba ešte vykonať, aby miliónom utečencom bola zabezpečená dôstojnosť a kvalitné vzdelanie – ako najlepšie nástroje pre nich samých, ktoré im pomôžu dotvárniť ich život a nestratiť nádej či sny o lepšej budúcnosti.
Linda Bodroniová sa pre vatikánsky rozhlas zhovárala s Ravim Ravindranom, prezidentom Rotary International o tejto jubilejnej audiencii a o rotariánskom zanietení na zlepšovaní životov utečencom.
V rozhovore Ravindran nazval pápeža Františka vzorom pre rotariánov: “robí presne to, čo by mal robiť každý rotarián. Vidíme veľkú myšlienkovú synergiu s týmto pápežom, a to, že sme tu a dostávame od neho požehnanie, je úžasné.”
“Všetci sa tomu veľmi tešíme. Máme tu rotariánov, ktorí prišli až z 80 krajín z celého sveta, tak si viete to nadšenie predstaviť”.
Ravindran prirovnal konferenciu, ktorá skúmala možnosti ako dať utečencom nový začiatok, ku svieci žiariacej v tme. “Uvedomujem si, že bremeno tohto problému nás presahuje. Keď mám byť úprimný, rotariáni tento problém nemôžu vyriešiť, no na miesto preklínania tmy môžeme zasvietiť sviecu. A ja určite poznám veľa, veľa Rotary klubov, ktoré v rámci svojich vlastných možností robia všetko, čo môžu, aby poskytli útočisko, vzdelanie, starostlivosť a obživu pre utečencov. A keď tak bude robiť veľké množstvo z nás, problém sa bude zmenšovať.”

(r.2001) P. Amorthe, italský překlad nového rituálu pro exorcismy byl konečně dokončen.
GABRIEL AMORTH: (tj. starý katolický kněz exorcista) Ano, je dokončen. V minulém roce jej ještě italská biskupská konference odmítla, protože při překladu z latiny došlo k mnoha chybám. A my exorcisté (vymýtači ďábla), kteří ho musíme používat, měli jsme při tom příležitost poukázat na to, že v mnoha bodech s rituálem nejsme srozuměni. Výchozí latinský text zůstává přitom nezměněn. A tak netrpělivě očekávaný rituál se projevil jako výsměch. I když se to zdá neuvěřitelné, přichází jako »had«, který by nám dokonce mohl zabraňovat v boji s ďáblem.
To je závažné obvinění. Co tím míníte?
AMORTH: Uvedu vám jen dva příklady. Příklady, při kterých se ježí vlasy. V bodě 15 je řeč o prokletí, o utrpení, jehož původcem nebo inspirátorem je Zlý. K tomu může docházet různým způsobem: skrze zaklínání, učarování, zlý pohled, voodoo, macumbu. Římský rituál vysvětloval, jak si v takových případech počínat. Nový rituál naopak kategoricky prohlašuje, že v takových případech je zakázáno použít exorcismus. To je absurdní. Zaklínání je příčinou velké části posedlostí a utrpení způsobeného ďáblem: přinejmenším 90?%. Nyní to však vypadá, jako by exorcisté dostali zákaz výkonu svého povolání. V bodě 16 naopak je slavnostně prohlášeno, že k exorcismu se nesmí přistoupit, dokud není absolutní jistota o přítomnosti ďábla. Tato formulace je přímo mistrovské dílo nezodpovědnosti, protože jistotu, že člověk je posedlý ďáblem, získáváme teprve skrze exorcismus. Mimo to tvůrci neopomenuli dostat se do rozporu s Katechismem katolické církve, který jasně říká, že exorcismu je třeba použít jak k vyhnání samotného ďábla, tak k osvobození od jeho vlivu. V tomto druhém případě se nikdy nejedná o ďáblovu přítomnost, nýbrž jen o jeho vliv. Tvrzení obsažená v novém rituálu jsou nadmíru škodlivá a jsou výsledkem neznalosti a nezkušenosti.
Není to tedy dílo expertů?
AMORTH: Určitě ne. V tomto desetiletí pracovaly na rituálu dvě komise: kardinálská, měla sestavit Prenotanda, tedy úvodní pokyny, a druhá, která byla odpovědná za modlitby.
Mohu vás bezpečně ujistit, že nikdo z členů těchto komisí nikdy neprováděl exorcismus, neúčastnil se ho a nemá vůbec představu, co exorcismus vlastně je. To je základní vina tohoto rituálu. Nikdo z těch osob, které na něm pracovaly, se nevyzná v exorcismech.
Jak je to možné?
AMORTH: Nás exorcistů se nikdo neptal, ani nás nepřizval. Naopak, návrhy, které jsme předložili, byly přijaty jen s odporem. Není to paradox? Chcete slyšet celou historii?
Přirozeně.
AMORTH: Když byly postupně přepracovány různé části rituálu tak, jak to požadoval II. vatikánský koncil, očekávali jsme my exorcisté, že přijde na řadu i kapitola XII. o rituálu exorcismů. Ale zřejmě to nikdo nepokládal za důležité téma, protože léta plynula a nic se nedělo. Náhle se 9. června 1990 objevil ad interim rituál na zkoušku. Bylo to pro nás doslova překvapení, protože nikdo ho s námi vůbec nekonzultoval, ačkoliv jsme již před drahným časem připravili požadavky pro revizi rituálu. Požadovali jsme přepracování modliteb, zavedení vzývání Matky Boží, která zcela chyběla. Mimoto bylo podle nás důležité, aby bylo vytvořeno více specifikovaných modliteb »na míru«. Ale nedostali jme ani jednou příležitost, abychom své prosby předložili. Nedali jsme se však odradit. Konečně nám byl text předložen. Protože prefekt Kongregace pro bohoslužby a svátosti kardinál Eduardo Martinez Somalo v průvodním dopisu vyzval biskupské konference, aby »v průběhu dvou let shromáždily rady a návrhy kněží«, kteří se zabývají exorcismem, dali jsme se do práce. Shromáždil jsem 18 nejzkušenějších exorcistů a intenzivně jsme se textem zabývali. První část, která uvádí základy exorcismu podle evangelia, se nám ihned líbila. Stejně tak biblicko-teologický aspekt, kterému jistě nechyběla kompetence. Proti rituálu z roku 1614, který vznikl za papeže Pavla V., byl to nový díl. I když tehdy nebylo nutné upozorňovat na tyto principy, dnes je to nezbytné.
Když jsme se však pak začali zabývat praktickou částí, která předpokládá určité znalosti a zkušenost v oboru, byli jsme více než překvapeni, když jsme konstatovali, že autoři o tom nemají nejmenšího tušení. Prošli jsme článek po článku a sdělili jsme své názory všem zúčastněným: Kongregaci pro obřady a svátosti, Kongregaci pro nauku víry a biskupským konferencím. Jedna kopie byla předložena i Svatému otci.
Co se stalo s vašimi podněty?
AMORTH: Vůbec nic, ale naprosto nic z toho nebylo použito. Orientovali jsme se na Lumen gentium, kde se o Církvi hovoří jako o Božím lidu. V oddíle 28. se hovoří o spolupráci kněží a biskupů, v 37. se výslovně říká, že je třeba se radit s laiky, kteří mají »odpovídající znalosti, kompetenci a významné postavení a kteří mají možnost, zájem i povinnost vyjádřit své mínění ku prospěchu Církve«. A právě toto byl náš případ. Ale my jsme žili v naivním přesvědčení, že doporučení 2. vatikánského koncilu pronikla až k římským kongregacím. Sekretář kongregace pro bohoslužbu a svátosti napsal zprávu kardinálské komisi, že pro něho jsou partnery pouze biskupové.
Znamená to, že nový rituál vám v boji proti ďáblu vůbec nepomáhá?
AMORTH: Ano. Bylo rozhodnuto, že dostaneme zbraň, která není nabitá. Účinné modlitby byly vyškrtnuty, modlitby, které od 12. století byly k tomu určeny, a místo nich byly vytvořeny nové, které jsou zcela neúčinné. Ale pak nám přece jen hodili záchrannou kotvu.
Jakou?
AMORTH: Nový prefekt kongregace pro bohoslužby a svátosti kardinál Jorge Medina dal k rituálu připojit Notifica. V nich se hovoří, že exorcisté nejsou zavázáni používat jen nový rituál, nýbrž pokud chtějí, mohou po dohodě se svým biskupem sáhnout i ke starému rituálu. Biskupové pak musí požádat o povolení Kongregaci, která je ovšem, jak píše kardinál, »mileráda udělí«.
Zvláštní formulace...
AMORTH: Víte, odkud pochází? Je to pokus, který podstoupili kardinál Ratzinger a nikdo menší než kardinál Medina. Chtěli vložit do nového rituálu paragraf 38, který opravňuje exorcisty k použití starého rituálu. Jednalo se bez pochyby o manévr in extremis, aby se předešlo větším chybám, které nový rituál obsahuje. Ale pokus obou kardinálů ztroskotal na ostatních kardinálech. Proto kardinál Medina, který pochopil, co je tu ve hře, rozhodl vytvořit tuto záchrannou kotvu a sám připojil dotyčná Notifica.
Jak se dívají na exorcisty uvnitř dnešní církve?
AMORTH: Všeobecně se s námi nakládá špatně. Naši kněžští kolegové, kteří byli pověřeni tímto choulostivým úkolem, bývají považováni za pomatené a exaltované. Dokonce samotní biskupové, kteří je jmenovali, je často snášejí jen s námahou a jako z nouze.
Uspořádali jsme v blízkosti Říma mezinárodní kongres exorcistů a prosili jsme, abychom mohli být přijati papežem. Abychom mu ušetřili námahu připojovat k programu audiencí ještě jednu další, prosili jsme prostě o to, abychom byli přijati při veřejné středeční audienci na náměstí Svatého Petra. Ani jsme nežádali, aby nás zvláště jmenovitě pozdravil. Ale v den před audiencí nám oznámil Mons. Paolo de Nicolo, i když mu to bylo zřejmě nepříjemné a bylo vidět, že to není jeho rozhodnutí, že nebudeme k audienci připuštěni. 150 exorcistů z pěti kontinentů, kněží, které jejich biskupové jmenovali v souladu s církevním právem, tedy kněží modlitby a vysokého vzdělání a nejlepší pověsti, opravdu to nejlepší, co může dát klérus k dispozici, byli prostě vyhozeni z účasti na veřejné papežské audienci. Dr. Nicolo mi řekl: »Přirozeně vám slibuji, že dostanete list, kde budou vysvětleny důvody tohoto rozhodnutí.« Mezitím uplynulo 5 let a na dopis dodnes jen čekám.
Přirozeně že to nebyl Jan Pavel II., kdo nás odmítl. Ale že bylo zakázáno 150 kněžím účastnit se veřejné papežské audience na náměstí Svatého Petra, ukazuje, kolik balvanů se háže exorcistům do cesty uvnitř církve, jak zle se na ně dívá řada církevních autorit.
Denně se potýkáte s ďáblem. Co bylo jeho největším úspěchem?
AMORTH: Vytvořit víru, že neexistuje. A to se mu téměř podařilo. I uvnitř církve. Náš klérus a náš episkopát převážně nevěří v ďábla ani v exorcismy a v neuvěřitelné utrpení, které může ďábel způsobit, a také nevěří v sílu, kterou používal Ježíš k vyhánění démonů.
V posledních třech stoletích se latinská církev na rozdíl od pravoslavných církví a také některých protestantských denominací namnoze vzdala úřadu exorcisty. A protože exorcismy se nekonají, nestudují a nikdo je neviděl, přestal v ně klérus věřit. Jsou celé episkopáty, které jsou proti exorcismům. Jsou celé národy, které nemají vůbec exorcisty: Německo, Rakousko, Švýcarsko, Španělsko, Portugalsko. Je to úděsný stav nouze!
Nezmínil jste se o Francii. Je tam jiná situace?
AMORTH: Existuje kniha, kterou napsal slavný francouzský exorcista Isidor Froc. Má název: »Exorcisté. Kdo to je a co dělají.« Byla přeložena do italštiny a vydána na náklad Francouzské biskupské konference. V celé knize není ani zmínka, že exorcisté v určitých případech také vymítají zlé duchy. A autor několikrát prohlásil ve francouzské televizi, že nikdy exorcismus neprováděl, ani provádět nebude. Z celé stovky francouzských exorcistů jen pět provádí exorcismy, ostatní posílají všechny, kteří u nich hledají pomoc, aby šli k psychiatrovi.
Má biskup povinnost jmenovat exorcistu?
AMORTH: Ano. Existuje článek kanonického práva, který mu propůjčuje moc jmenovat exorcisty. To minimum, na co se můžeme zeptat biskupa, je, zda se někdy účastnil exorcismu. Každopádně musí udělat závažné rozhodnutí. Bohužel, téměř se to neděje. Jestliže se však k němu dostane žádost, která samozřejmě nepochází od psychicky nemocného, a on na tuto žádost nedbá, dopouští se těžkého provinění. A je odpovědný za všechno strašlivé utrpení dotyčné osoby. Je to utrpení, které může trvat celá léta, ba i celý život.
Jedná se pak o úplnou katolickou víru, jestliže někdo nevěří v existenci Satana?
AMORTH: Řeknu vám jednu příhodu. Když jsem jednou potkal slavného exorcistu Dona Pellegrina Ernettiho, který 40 let působil v Benátkách, řekl jsem mu: »Kdybych mohl mluvit se Svatým otcem, řekl bych mu, že jsem potkal velmi mnoho biskupů, kteří nevěří v ďábla.« Odpoledne nato mě vyhledal P. Ernetti a řekl mi, že ho ráno přijal Svatý otec. »Svatý otče,« řekl mu, »pater Amorth by vám chtěl říct, že zná mnoho biskupů, kteří nevěří v ďábla.« »Kdo nevěří v ďábla, nevěří evangeliu,« odpověděl Jan Pavel II. To byla jeho odpověď a já ji zde chci zopakovat.
Znamená to tedy, že by mnoho biskupů a kněží nebylo katolíky?
AMORTH: Řekněme to tak: oni nevěří na pravdu evangelia. V každém případě bych je obvinil, že rozšiřují herezi. Ale rozumějte mi správně: dokonalým heretikem je někdo, kdo byl obviněn z bludu a dále na něm trvá. Dnes se nikdo neodváží obvinit biskupa, že nevěří v ďábla a v posedlost nebo že odmítá jmenovat exorcistu. Mohu vám jmenovat celou řadu biskupů a kardinálů, kteří jakmile se ujali vedení diecéze, zakázali exorcistům provádět exorcismy. To je bohužel škodlivý vliv některých biblistů, a mohl bych vám jmenovat některé velmi význačné osobnosti. My, kteří jsme s ďáblem denně ve styku, víme dobře, že má prsty i v některých liturgických reformách.
Například?
II. vatikánský koncil doporučil, aby se některé texty přepracovaly. Ale na to se nedbalo. Místo toho se vytvořily texty úplně nové. Vůbec se při tom nepomyslelo na to, že se tak věci nemohou zlepšit, nýbrž jen zhoršit. V této mánii bylo mnoho ritů, které vznikly v minulosti, odhozeno, jako by nás církev až do dneška podváděla a klamala a teprve nyní nastal čas velkých géniů a superteologů, superbiblistů a superliturgiků, kteří přesně vědí, čeho je církvi třeba. To je lež. Koncil chtěl pouze přepracovat některé texty a nikoliv všechny zavrhnout. I ritus exorcismu měl být korigován, nikoliv však znovu napsán. Každý z nás, který ad interim zkoušel nový ritus, musí dosvědčit, že nové modlitby jsou neúčinné. Pavel VI. veřejně protestoval proti tomu, že byl vypuštěn exorcismus z křestního obřadu. I z žehnání byla vypuštěna každá zmínka, že nás má Pán chránit před ďáblem. I Ježíš nás učil modlit se: Zbav nás od Zlého. V italštině je to chybně přeloženo: Zbav nás od zla. Nemáme být zbaveni od zla, jehož původ nikdo nezná, ale od konkrétní osoby, která nám škodí: od Satana.
Co můžete říct jako očitý svědek o satanismu? Šíří se?
AMORTH: Ano, a velice. Když zmizí víra, uvolňuje se prostor pro pověru. V biblické řeči bych řekl, že se lidé odklánějí od Boha a upisují se modloslužebnictví. V moderní řeči bych řekl, že se odklánějí od Boha a přecházejí k okultismu. Otřesná ztráta víry v celé katolické církvi v Evropě působí, že se lidí vydávají na pospas čarodějům, kartářkám a satanské sekty slaví velkou konjunkturu. Kult Satana se šíří takovými typy, jako je Marilyn Manson, mezi celými masami skrze satanský rock. Nezastaví se to ani před dětmi: časopisy a komiksy je učí čarodějnictví a satanismu.
Není žádný rozdíl mezi bílou a černou magií. Pokud magie funguje, je to vždy Satanovo dílo. Všechny formy okultismu stejně jako obrovský zájem o orientální náboženství s esoterickým obsahem jsou otevřeny pro působení ďábla. A toho není třeba dlouho prosit.
V případě zavražděné sestry v Chiavenně a mladého páru Ligure jsem ihned řekl, že tu máme co do činění se zásahem ďábla a že se tito mladí upsali satanismu. Policie pak skutečně potvrdila v obou případech, že se jednalo o ctitele ďábla, kteří vlastnili satanské knihy.
Jak se ďáblu podaří svést člověka?
AMORTH: Používá monotonní strategii. To jsem mu také řekl, a on mi to potvrdil. Vzbuzuje víru, že peklo neexistuje, že hřích nic není, že je to jen zkušenost, kterou je třeba každopádně vyzkoušet. Žádostivost, úspěch a moc jsou tři velké vášně, které stavějí na Satanovi.
Kolik případů posedlosti jste již řešil?
AMORTH: Po první stovce jsem je přestal počítat.
Ale vy jste napsal, že jich není mnoho.
AMORTH: To je pravda. Mnoho exorcistů zažilo jen případy ďábelského utrpení. Ale já jsem zažil »agendu« exorcisty P. Candido, tedy případy, které on nedokončil. Kromě toho mi posílají jiní kolegové obzvláště tvrdošíjné případy.
Jaký byl váš nejtěžší případ?
AMORTH: Stále jej ještě řeším. Dívka, která celých 24 hodin strašně trpí. Lékaři i psychiatři nad ní stojí bezradně. Je přitom plně při smyslech a je velice inteligentní. V říjnu 2000 jí požehnal Svatý otec, ale nejednalo se přitom o skutečný exorcismus.
Jak je možno uvíznout v ďáblově síti?
AMORTH: Jsou pro to čtyři důvody, proč může být někdo vystaven ďáblovu trápení: Když je to k prospěchu postiženého (to je případ mnoha světců), dále pro tvrdošíjné setrvávání ve hříchu, na vlastní přání, které vnuká ďábel, anebo jako důsledek okultismu.
Jaké fenomény je možno při exorcismu pozorovat?
AMORTH: Vzpomínám si na jednoho sedláka, který neuměl ani číst, ani psát, a při exorcismu začal mluvit jen anglicky, takže jsem si musel obstarat tlumočníka. Někteří jsou vybaveni neobyčejnou silou, jiní se vznášejí nad zemí a není je možno ani násilím udržet na židli. Ale o ďáblově přítomnosti mluvíme jen za zvláštních podmínek.
Vám ďábel nikdy neublížil?
AMORTH: Když mě kardinál Poletti prosil, abych se ujal exorcismů, zasvětil jsem se Matce Boží: »Zahal mě svým pláštěm a budu v bezpečí.« Ďábel mi často vyhrožoval, ale nezpůsobil mi žádnou újmu.
Jak to půjde dál, když se satanismus šíří a exorcismy jsou neúčinné, a nesmíte se účastnit papežské audience?
Amorth: Satanův dým se tlačí všude. Všude! Snad jsme byli při papežské audienci proto nežádoucí, protože byly obavy, že by se tak velkému počtu exorcistů na jednom místě mohlo podařit spoutat satanské legie, které se usadily ve Vatikánu.
To žertujete?
AMORTH: Možná že to zní jako vtip, ale já to myslím vážně. Nemám nejmenších pochybností o tom, že ďábel se pokouší především o špičky stejně tak v církvi, jako v politice a v hospodářství.
Chcete tím říct, že i zde, jako ve válce, chce Satan strhnout generály protivníka na svou stranu?
AMORTH: To je strategie, která vždy funguje. Především tehdy, když se druhá strana jen málo chrání. V tom nedělá Satan žádné výjimky. Ale Bohu díky, je zde také Duch svatý, který chrání Církev: Brány pekelné ji nepřemohou. I přes všechny odpady. A přes všechny zrady. Ďábel už nemá, čím by překvapil. První zrádce byl z řad apoštolů, kteří stáli Ježíši nejvíce nablízku. Ale církev jde stále svou cestou. Satanovo úsilí mu může vynést jen dílčí úspěchy. Ďábel může vyhrát některé bitvy. I velmi významné. Ale nikdy ne válku.

30giorni 6/2001
Překlad -lš-
euportal.parlamentnilisty.cz/Articles/11177-predni-ex…