Kristus

Kristus

(z řec. Χριστος [Christos] - „Pomazaný", „Kristus", „Mesiáš")

Kristus, řecky Christos, odpovídá hebrejskému [מָשִׁיחַ] mášíach - „Pomazaný".

Ve Starém zákoně to byl nejdříve přívlastek Bohem vyvolených králů (Saul, David, Šalomoun aj.), pak očekávaného, Bohem zaslíbeného pravého Krále, Mesiáše (Dan 9,25n.; Ž 2,2 aj.). Za tohoto Mesiáše se prohlásil Ježíš (Lk 4,17-21). Když Šimon Petr u Cesareje Filipovy (Mt 16,13n.) ve svém vyznání označil Pána Ježíše jako Mesiáše, tj. Krista, neodmítl Ježíš toto vyznání, ale Šimona blahoslavil a přislíbil mu primát (prvenství). Také před veleknězem se přiznal ke své mesiášské hodnosti (Mt 14,62). Důkazem oprávněnosti Ježíšova mesiášského nároku je jeho vzkříšení.

[Převzato z Jan Merell: Malý bohovědný slovník, Česká katolická charita, Praha 1963; upraveno redakcí Revue Theofil.]

Související články:

Richard Špaček: O královském úřadě Kristově  
Origenes: Ježíšovo narození dokazuje také jeskyně v Betlémě 
Irenej z Lyonu: Kristus je králem všech lidí