Právní řád České republiky
Právní řád České republiky je uspořádaný systém pramenů práva platných v České republice nebo v rámci mezinárodního společenství, jehož je členem.[1][2] Český právní řád, jenž je součástí kontinentálního typu právní kultury, je založen na psaném právu a patří do něj právní předpisy, ratifikované a vyhlášené mezinárodní smlouvy (netýká se všech států, jen těch co mají inkorporační normu), k nimž dal souhlas Parlament ČR a nálezy Ústavního soudu, kterými Ústavní soud zrušil právní předpis nebo jeho část.
Zvláštní kategorií jsou v českém právu právní principy, jež sice nejsou formálními prameny práva, ale vzhledem k dynamice společenských změn mohou orgány aplikující právo za určitých omezených podmínek právě prostřednictvím právních principů dovodit právní řešení posuzované věci.[3] Ústavní soud ČR v této věci uvedl, že právní princip má charakter samostatného pramene práva, pouze pokud psané právo nestanoví jinak.[4]
Také kolektivní smlouvy, resp. jen jejich normativní část, jsou v českém právu pramenem práva.[5] Také konstantní judikatura vyšších soudů (především Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu) působí, jako by byla pramenem práva.[6]
Právní normy a předpisy[editovat | editovat zdroj]
Právní předpis může zahrnovat několik právních norem, jednu právní normu, ale také jedna právní norma může být upravena v několika právních předpisech. Právní normy je možné rozdělit podle jejich postavení v systému právní regulace na hmotněprávní a procesněprávní normy.[7] Nejvýznamnější je však členění podle právní síly. Právní síla je vlastnost právní normy (právního předpisu), která může být chápána absolutně nebo relativně.[7]
Podle absolutní právní síly se v českém právním řádu rozeznávají primární (zákonné) předpisy, kterými jsou ústavní zákony, zákony a zákonná opatření Senátu, a sekundární (podzákonné) předpisy, které jsou přijímané bezprostředně podle ústavy (právní předpisy vlády a prezidenta republiky) a přijímané na základě výslovného zákonného zmocnění (právní předpisy ministerstev, správních orgánů a orgánů samosprávy v přenesené působnosti).[8][9] Terciární tvorba práva není v České republice přípustná.[9]
Podle relativní právní síly se rozlišují právní normy původní (originární) a odvozené (derivativní), tj. takové, které byly vydány na základě a k provedení normy původní.[9] Právní předpisy originární jsou primární právní předpisy, ale také i ty zákony, které provádějí některá ustanovení ústavních zákonů. Svou povahou jsou originárními předpisy také obecně závazné vyhlášky v samostatné působnosti obcí a krajů, jež jsou však právní předpisy podzákonné.[10] Derivativní předpisy jsou nařízení vlády, rozhodnutí prezidenta republiky obecně normativní povahy, právní předpisy ministerstev, správních orgánů a orgánů územní samosprávy (s výjimkou vyhlášek zastupitelstev).[9][10]
Názvosloví a autor právního předpisu[editovat | editovat zdroj]
| Právní předpis legislativy | Právní předpis exekutivy | Právní předpis územní samosprávy | |||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Parlament ČR | Vláda ČR | Ministerstva a jiné ústřední správní úřady | Česká národní banka | Obce a kraje (v přenesené působnosti) |
Prezident ČR | Obce | Kraje |
| ústavní zákony | nařízení | vyhlášky | vyhlášky | nařízení | některá rozhodnutí obecné povahy (např. rozhodnutí o amnestii) | obecně závazné vyhlášky | obecně závazné vyhlášky |
| zákony | |||||||
| zákonná opatření Senátu PČR | |||||||
Mezinárodní smlouvy[editovat | editovat zdroj]
Mezinárodní smlouvy jsou především pramenem mezinárodního práva, na základě vnitrostátní úpravy však mohou být pramenem také práva vnitrostátního. Čl. 10 Ústavy stanovuje, že „[v]yhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva.“[11] Mezinárodní smlouva tak nemá vyšší právní sílu než zákony, ale aplikační přednost. Při rozhodování soudů platí, že soudce je vázán nejen zákonem, ale i mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu.[12]
Nálezy Ústavního soudu[editovat | editovat zdroj]
Navzdory kritice se působení ústavního soudnictví jako náhradního zákonodárce ve všech západních demokraciích rozšířilo.[13][14] Ústavní soud ČR může zrušit právní předpis nebo jeho část. Je nutné rozlišovat závaznost vlastního výroku rozhodnutí a odůvodnění rozhodnutí.[15]
Evropské právo[editovat | editovat zdroj]
Od vstupu České republiky do Evropské unie platí v České republice také prameny evropského komunitárního práva, přičemž významná část již byla implementována do zákonů a dalších právních předpisů. Dnes obsah zhruba 70 % až 80 % právních předpisů přijímaných v členských státech více či méně ovlivňuje ES.[16] Povinnosti vyplývající z členství v Evropské unii zahrnují, že ústava a další vnitrostátní právní předpisy jsou podřízeny právu Evropské unie.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ KNAPP, Viktor. Teorie práva. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 1995. 247 s. ISBN 80-7179-028-1. S. 52 a 67.
- ↑ GERLOCH, Aleš. Teorie práva. 3. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2004. ISBN 80-86473-85-6. S. 82.
- ↑ HOLLÄNDER, Pavel. Filosofie práva. 1. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2006. 303 s. ISBN 80-86898-96-2. S. 156–157.
- ↑ Nález Ústavního soudu ze dne 17. prosince 1997 ve věci návrhu prezidenta republiky na zrušení zákona č. 243/1997 Sb., kterým se mění zákon České národní rady č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů (Pl. ÚS 33/97) [pdf]. Dostupné online.
- ↑ BĚLINA, Miroslav, et al. Pracovní právo. 3. vyd. Praha: C. H. Beck, 2007. 572 s. ISBN 978-80-7179-672-5. S. 53.
- ↑ Knapp (1995). s. 133.
- ↑ a b Knapp (1995). s. 156.
- ↑ Gerloch (2004). s. 83–84.
- ↑ a b c d Knapp (1995). s. 157.
- ↑ a b Gerloch (2004). s. 84.
- ↑ Čl. 10 úst. zák. č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Dostupné online.
- ↑ Čl. 95 úst. zák. č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Dostupné online.
- ↑ BRÜNNECK, Alexander. Verfassungsgerichtsbarkeit in den westlichen Demokratien : ein systematischer Verfassungsvergleich. 1. vyd. Baden-Baden: Nomos-Verl.-Ges., 1992. 214 s. ISBN 3-7890-2698-0. S. 170. (německy)
- ↑ Knapp (1995). s. 134.
- ↑ Gerloch (2004). s. 86.
- ↑ TÝČ, Vladimír. Úvod do mezinárodního a evropského práva. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2007. 100 s. (Edice učebnice PrF; sv. 391). ISBN 978-80-210-4253-7. S. 76.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Tomáš Říčka: Vliv hospodářské politiky na právní řád České republiky v období transformace, Univerzita Karlova, Praha 2011
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu právní řád České republiky na Wikimedia Commons - Evropská komise. Právní řád - Česká republika [online]. Rev. 2006-05-03 [cit. 2009-12-30]. Dostupné online.
