Pačamama
| Pačamama | |
|---|---|
 Pačamama v kosmologii Inků, Juan de Santa Cruz Pachacuti Yamqui Salcamayhua (1613). | |
| Původ | incký |
| Význam | chtonická bohyně země a plodnosti |
| Oblast uctívání | Andy |
| Období uctívání | cca 400 př. n. l. až současnost |
| v novodobém pojetí často splývá s Pannou Marií | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pačamama, někdy též Pača-Mama či Pachamama (kečuánsky a aymarsky Pachamama[1]), je původně inckou, chtonickou bohyní plodnosti, která dohlíží nad setbou a sklizní, může ale také způsobovat zemětřesení. V kečuánštině a ajmarštině znamená její jméno „Matka Země“ (pacha = země, mama = matka). Příchod křesťanů do Latinské Ameriky částečně překryl kult Pačamamy Pannou Marií.
Podle incké mytologie je jejím otcem bůh-stvořitel Virakoča, sestrou měsíční bohyně Mama Kuila a bratrem sluneční bůh Inti.[2] Jako její manžel byl uváděn bůh-stvořitel Pačakamak (v pozdějším období někdy ztotožňovaný s Virakočou)[2] nebo Inti. Jejím posvátným zvířetem je lama.
I přes značné rozšíření křesťanství v Andách je díky dualismu domorodých obyvatel Pačamama stále uctívána a to hlavně rolníky a pastevci na venkově. Pačamama je uctívana každý den. Toto uctívání se jmenuje challa. Jednou ročně se pak slaví „Martes de Challa“, kdy lidé pálí jídlo, svíce a další zápalné obětiny. U těchto oslav se často vyskytují i místní šamani nazývaní „yatiri“. Festival se koná po karnevalu a jeden den před Popeleční středou.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ qu.wikipedia.org - heslo "Pachamama" v kečuánské Wikipedii
- ↑ a b Jordan, Michal. Encyklopedie bohů. Přeložila Radka Edererová. Praha: Volvox globator, 1997.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pačamama na Wikimedia Commons
