180. O pravém požehnání a modlitbě.

1) Při jídle jsem mluvil málo; když však velmi dobré víno rozvázalo učedníkům jazyky, nastalo také v hospodě hned velmi živo. Také hospodský, který obstarával za Lazara hospodu, se přiblížil se svou rodinou ke Mně a prosil Mne, abych udělil jeho rodině požehnání; byl by to nejsilnější prostředek proti kletbě templářů.

2) A JÁ jsem mu řekl: „Příteli, kde Já jsem, tam je také již se Mnou požehnání; něčeho více však tu zajisté není třeba! Žij jen také ty podle nauky, kterou jsem dal Svým učedníkům a teprve tím dospěješ k pravému živému požehnání, které ti nanejvýš prospěje nejen pro tento svět, jenž má pro každého jen velmi krátké trvání, nýbrž také pro tvou duši, která bude žít věčně! Požehnání však, jaké ty si představuješ, nijak neprospívá. Hle, farizeové rozdílejí všeliká požehnání a dávají si za to platit; komu však kdy takové požehnání nějak prospělo?! Ano, farizeovi ovšem prospělo, - ale požehnaného musela utěšit a zjednat mu slabé uklidnění jeho víra.

3) Já však žehnám lidem vpravdě jen tím, že jim dávám pravé životní Světlo a jím věčný život, jednají-li podle Mé nauky. Veškeré jisté magické žehnání nijak neprospívá a zvětšuje jen pověru lidí. Kdo však kráčí v Mé nauce a věří, že Já jsem ten pravý Kristus, ten může ve jménu Mém vkládat na nemocného ruce a bude mu lépe. A i když je nemocný také v dáli a ty se nad ním ve jménu Mém modlíš a vztahuješ k němu ruce, bude, je-li to k jeho spáse, uzdraven. Hle, to je mnohem lepší požehnání nežli požehnání, které bys chtěl mít podle svého mínění ode Mne! - Řekni Mi nyní, jak jsi s tím spokojen?!“

4) Pravil hospodský: „Ó, Pane, děkuji Ti za to; neboť již poznávám, že čistá pravda je pro člověka největším požehnáním a lež a podvod největší kletbou. Nyní však bych rád od Tebe, ó, Pane, ještě slyšel, zda modlitby kněží nemají u Boha žádnou cenu a také nikomu nic nepomáhají ani tehdy, jde-li někdo ke knězi ve víře v nejlepším úmyslu a mínění, že je nehoden k Bohu se modlit a zaplatí mu, aby se k Bohu pomodlil za něho. Jak to podle pravdy pojmout a pochopit?“

5) Pravil jsem JÁ: „Cožpak není psáno: „Hle, tento lid Mne uctívá rtoma; ale srdce jeho je daleko ode Mne!?“ Jak tedy má nějak prospět modlitba tomu, kdo ji zaplatil?! On jako věřící se neodvažuje k Bohu modlit a zaplacený kněz se k Bohu nemodlí a také se ani zřejmě modlit nemůže, protože sám u sebe v Boha nevěří. Neboť kdyby věřil v Boha, nedal by si za své modlitby platit, nýbrž řekl by tomu, kdo za modlitby platí: „Každý člověk - a byť měl tolik hříchů, jako trávy na Zemi a písku v moři - se může kajícně a pokorně k Bohu modlit a Bůh jeho modlitbu vyslyší. Má Bohem přikázaná láska k bližnímu ukládá mi však beztoho za povinnost, abych vzpomínal ve svých modlitbách všech lidí a tak jdi, pomodli se k Bohu sám, což jedině ti může prospět a také prospěje; neboť zaplacená modlitba je před Bohem ošklivost!!“

6) Hle, tak by musel věřící kněz mluvit k tomu, kdo by k němu přišel, aby platil za modlitbu! Protože však kněz sám nevěří v Boha, dává si platit za modlitbu, kterou s pokrytecky zbožnou tváří mumlá z knihy, aniž myslí přitom na něco a něco chce a je tedy ve všem lhář a podvodník. jak tu může Bůh na takovou modlitbu pohlížet?!

7) Pravím tobě: I kdyby chtěl Bůh člověku, jenž se pro svou domnělou nehodnost neodvažoval k Bohu, z nějaké nesnáze pomoci pro jeho pokoru, pak mu však v tomto případě zcela jistě nepomůže proto, aby ho tím víc a více osvobozoval od jeho pověry.

8) A, vidíš-li chudého, jenž se pro nutnou pomoc modlí k Bohu, jdi a pomoz mu, - máš-li něco, abys mu pomohl; nemáš-li však nic, pak se také ty modli u sebe za něho k Bohu a já pravím tobě: Bůh vyslyší modlitbu tvou i chudého! Neboť když se dva anebo tři opravdu ke Mně modlí, pak bude jejich modlitba také jistě vždy vyslyšena. Ale kvůli hloupým a čistě světským věcem se nemá nikdo obracet v modlitbě na Boha, neboť kvůli těmto věcem by ho Bůh nevyslyšel; modlí-li se však někdo za to, čeho je opravdu třeba k životu těla a k posile víry a duše, nebude mu to zadržováno. - Hle, tak se mají podle pravdy věci o pravé modlitbě, která je také pravým a správným požehnáním Božím v srdci člověka! Chápeš to?“

9) Pravil hospodský: „Ano, Pane, to lze velmi snadno pochopit, protože je to až příliš jasná pravda; ale magické modlitby kněží jsem ještě nikdy nechápal a to jistě zcela prostě proto, že je nelze jako naprostý podvod vůbec nikdy pochopit. Ó, ti velcí podvodníci! Jak si dávají práci, aby líčili lidu své nicotné modlitby tak, jakoby byly řádně postupně vždy účinnější a silnější podle toho, zda byly konány vyššími knězi na jistých nejsvětějších místech a jakoby jedné a téže modlitbě, jedním a týmž veleknězem vykonávané - a to na nejsvětějším místě -, přibývalo na síle a na účinku právě v té míře, v jaké míře byla více librami zlata a stříbra zaplacena! A hle, tomu lidé ještě mnohonásobně pevně věří! Běda tomu, kdo by je z toho zrazoval a řekl jim, že Bůh Abrahamův, Izákův a Jakobův nemůže mít na takové modlitbě zalíbení, a že by byl přitom také nanejvýš nespravedlivý, kdyby naslouchal jen modlitbě oněch lidí, kteří mohou dát kněžím veliké peníze za modlení, zato by však odmítal úplně bez vyslyšení a beze vší pomoci chudé, kterým to není možné! Ó, to by u těchto slepých bláznů zcela nic nepomohlo! Takového moudrého poučovatele lidu by považovali jen za rouhače a hanobitele chrámu a jako takového by ho také udali v chrámu, načež by pak byl jistě velmi brzy pro celou věčnost tak zaopatřen, jak by si nikdo nemohl nikdy lépe přát.

10) A, převznešený Příteli a božský Mistře, tu pro poctivého a vzdělaného člověka není místo! Věru, tato hospoda je mnohem více pravým chrámem Božím, nežli tam dole síň Šalomounova; neboť v ní není nyní dále již nic jiného nežli jen lež a podvod a největší lidská nenávist! Nebyl jsem sice již asi 10 let v chrámě - a také budoucně se mu budu velice vyhýbat! Nejméně však mně může do chrámu přivést nějaká slavnost; neboť provádí se tu nejvýš drze ty největší podvody a žádný zákon mně před nimi nechrání. O slavnostech dělají templáři největší neplechy beze vší odpovědnosti jako o sobě bohové; já se však na to nemohu bez největšího - pohoršení dívat a proto zůstávám raději vzdálen. - Mám pravdu anebo ne?“

11) Pravil jsem JÁ: „Úplně; neboť ty to nemůžeš změnit a proto je pro tebe lépe, zůstaneš-li vzdálen místa, na němž se nemůžeš dovědět nic dobrého a pravdivého a ještě se musíš jako starý pravý Žid pohoršovat. Já jsem však přišel právě proto, abych učinil vše co je tu křivé rovným a vše co je slepé a hluché vidoucím a slyšícím. Ale nyní necháme chrám, neboť jeho úplná zbytečnost je vám až příliš dobře známa!

12) Brzy však dostaneme ještě přírustek hostů a to pravé Římany a Řeky. Budou zde na stravu a nejspíše i přenocují; neboť dole v celém městě nelze téměř nalézt hospodu a ty jako hospodský se můžeš tedy trochu připravit.“

13) Když to hospodský uslyšel, pospíšil ihned ven ke svým lidem a upozornil je na to; a oni dávali nyní pozor, zda přijdou hosté. Když však pohlédli dolů k zahradní bráně, kterou se muselo projít, aby se dospělo na horu Olivovou, spatřili již vcházet branou dav 30 lidí a proto se dali rychle do práce, aby náležitě obsloužili hosty, kteří brzy přijdou. Místnost, ve které jsme byli také my, byla dost velká, takže mohla pojmout asi 100 hostů. Bylo tu také několik zcela prostranných pobočných pokojů, v nichž bylo zcela dobře postaráno o noční odpočinek a nikdo se nemusel obávat o dobré zaopatření příchozích cizinců, kteří měli s sebou vedoucí, která byla v Jeruzalémě záletnicí a mnoho obcovala s cizinci. Později ji poznáme ještě podrobněji.