Farář u svatého Dominika

Milý, poklidný film. Vztah mladého a starého kněze je plný vtipných i dojemných okamžiků. Ovšem časté hudební vložky již tak pomale plynoucí děj téměř zastavují. Na konci film se lze stěží ubránit slzám. – „Naše neshody byly jen v našich metodách, nikoli v našich srdcích.“ – „Vždy myslí na ostatní, a to umí udělat život krásným.“ (12.09.2013)

Jeden z nejlepších filmových výkonů tohoto populárního herce a ještě k tomu daleko úspěšnějšího hudebního interpreta. Jeho White Christmas byli nezapomenutelné, a dodnes to je šlágr jak poleno. Farář Chuck O´Malley kterého hraje Bing je ve skutečnosti už čtyřicetiletý chlapík. Zde na mě působil téměř jako jinoch. Jeho postava katolického kněze je velice nekonvenční. Jeho vyrovnaná a nekomplikovaná povaha mu pomůže vyřešit značné sociální problémy. Hraje například se svými mladými ,,ovečkami" fotbal a zapojí je tak do církevní obce. Jeho pěvecké kreace a taneční schopnosti mu nakonec napomohou postavit jeho kýžený a znovu vyhořelý boží svatostánek. Ve filmu rovněž zaznělo několik tehdejších už opravdu šlágru. Viz. třeba "Ave Maria", či "Swinging on a Star" Tenkrát to musel být jednoznačně hit mezi americkými muzikál,, dnes už to beru tak troch s rezervou. Na pět nebo na čtyři hvězdičky to podle mě nedosahuje, ale tři si tento film zaslouží určitě. (29.11.2006)

Nepředstavitelně krásný film. Asi začínám být sentimentální, ale u Going My Way si dokážu představit typické tradiční americké Vánoce. Češi si potrpí na pohádky s princeznami a čarodejnicemi, Američani mají laskavého kněze, který putuje od farnosti k farnosti, aby dal věci do pořádku. Bingova role je podobně jako celý film nepopsatelná; řeknete, že je kněz, a lidé si představí usedlého staršího pána. Řeknete, že si neznáte milejšího a ochotnějšího člověka, a lidé si představí naivního muže odpoutaného od reality. Řeknete, že ve volném čase hraje golf a tenis, a lidé si představí nějakou bláznivou komedii 21. století. Přitom nic není vzdálenějšího realitě. Kněz Chuck O'Malley - kandidující právě na pozici jedné z mých nejoblíbenějších filmových postav - je příjemný, nadaný chlap s organizačními schopnostmi a touhou konat dobro, odměnu za svůj úspěch ale přenechává ostatním a ve snaze nezahambit jiné svými dovednostmi stojí věčně ve stínu. Ve volném čase se baví jako všichni ostatní, má řadu přátel a byť s mírně pohnutou morálkou společnosti ne vždy souhlasí, snaží se lidem nekázat a nemluvit do života, spíše jim jen nenápadnými poznámkami naznačit, co je správné. Jeho čestnost a uhlazenost mísená s mládím (čtyřicátník Crosby tu vypadá tak o deset let mladší) je zvláštně podmanivá, až mi svým osudem částečně připomíná jednoho kněze, který mě poprvé jakožto ateistu dostal na mši do kostela a se kterým jsem zjistila, že i pro nevěřícího může být krátká pomoc na faře zajímavá. Jak napsal MichalHajd v diskusi, každý, kdo uvidí tento film, se rázem v duši stane jako by lepším. Možná jen na okamžik, možná nadlouho, nedokážu posoudit. Sama jsem jeho hřejivou sílou teď tak omámena, že ani nevím, co napsat. Tak to nebudu prodlužovat a jednoduše napíšu, že se jedná o vynikající film s krásnou ústřední postavou Binga Crosbyho a že všech 7 Oscarů (nejlepší film, režie, scénář, námět, herec hlavní role, herec vedlejší role, píseň) je zde více než zasloužených. A pokud budu mít i za dva měsíce z tohoto filmu stejný pocit jako dnes večer, asi lehce pozměním top 10 svých nejoblíbenějších filmů. (07.07.2009)

Going my way je z rodu takových těch optimistických, nekomplikovaných komedií, u kterých se nebudete asi popadat smíchy za břicho, ale zato vás u nich zahřeje u srdíčka. Hudební čísla ( těch je tu celkem dost ) sice působí zastaralým dojmem, ale na druhou stranu je tu řada zábavných situací, které bez problémů udrží vaši pozornost až do konce, který je náležitě dojemný. Myslím, že nejlépe se tento film hodí na dobu vánoc, kdy je člověk v nejlepším rozpoložení právě pro tyto pohádkové příběhy. (14.03.2013)

K této vlídné moderní hagiografii si poznamenávám jen případné vyznání Maurice Maeterlincka: "Mám rád faráře. Jsou to zpravidla velmi dobří lidé; ti nejlepší, kteří nám zbývají. Představují jiný svět. Řeklo by se, že obývají méně těžkou a méně chimérickou planetu, než je naše. Mnohdy jsou to světci a my se toho ani dost málo nenadějeme, neboť poznáváme světce, tak jako poznáváme přítele, až když je mrtev. I ti, kteří nejsou svatí, jsou obdivuhodní. Ejhle nejšťastnější z lidí. Rádi bychom se jich zeptali na jejich tajemství; ale to, jakmile je řeknou, vyprchá. Domýšlíme se, že mají nějaké jiné, o němž hovoří jen mezi sebou; avšak žádný z nich ho nevyzradil. Musí býti tak posvátné jako tajemství vyznání. Jsou svědomitými a neúnavnými herci namáhavé férie. Jsou jako ovce a mnohdy jehňátka ve smečce vlků. Kdby všichni zmizeli, byla by naše města zrovna tak, jako lesy bez ptactva. Skoro všichni jsou dnes tak chudí jako ti jejich chudí, avšak jakoby si toho nevšímali. Zázrak je v tom, že v svých téměř prázdných kostelích nepozbývají odvahy, mluví na poušti, jako kdyby se obraceli k davům a žehnají nepřítomným, jako kdyby se kolem nich tísnili." Muzikál jako liturgie. (12.01.2016)