Grano Salis - Rozhovor s Mgr. Liborem Halíkem PhD., duchovním Pravoslavné církve

Rozhovor s Mgr. Liborem Halíkem PhDPravoslavný kněz Mgr. Libor Halík PhD. proslul neobvyklým protestem proti potratům. Má své obdivovatele a následovatele, ale také mnoho odpůrců a kritiků. A nejen v sekulární společnosti a v médiích, ale i mezi křesťany. Říká, že v gynekologicko-porodnické klinice na Obilním trhu v Brně se provádí umělé potraty, které následují po umělém oplodňování ve zkumavce. Od pondělí 10.11.2003 stává před touto nemocnicí každodenně i s křížem a přitom se bez ohledu na počasí modlí, zpívá žalmy, rozdává letáčky a usiluje o zakázání potratů. Jeho biskup mu dal požehnání. Službu modlitební stráž u nemocnice koná už 3 roky každý všední den od 10.00-12.00 hod. Ve svých sedmatřiceti letech má za sebou studium na pravoslavné teologické fakultě. Školu ukončil dizertační prací na na téma nepřátelé rodiny, kde se zabýval vymíráním Evropy a USA, které zdůvodňoval rozpadáním rodin, rozvody a potraty. Byl to podle něj takový vědecký impulz pro to, co začal potom dělat. Tím praktickým impulzem pak bylo seznámení s katolickým knězem z New Yorku monsignorem Philippem Reillym. Reilly je významnou postavou amerického Hnutí pro život a pořádá modlitební akce před potratovými klinikami po celých USA. Stojí každý den před potratovými klinikami v New Yorku a od roku 1989 se mu jich tam podařilo zavřít asi polovinu. Na odpor velké části veřejnosti proti podobným aktivitám, je Libor Halík zvyklý. Za tři roky byl vícekrát napaden, házeli po něm dvakrát vajíčka, jednou rajče a také jablko, jednou byl postříkán bílou barvou (viz. obr. níže). Říká:"Nesmíme se bát nikoho, kdo není větší než Bůh. On nám dodá odvahu, On nás posílí." V poslední době je aktivní i na portálu GRANO SALIS, kde nejen publikuje články, ale také se zapojuje do diskusí. Proto jsme požádali Libora Halíka o rozhovor a on naši nabídku přijal.

Jste duchovním Pravoslavné církve. Mohl byste našim čtenářům přiblížit jak jste se dostal k této církvi a jak jste se stal jejím duchovním?

Mé mamince, které lékaři řekli, že nebude moci rodit, se zjevil anděl a řekl jí, že se jí narodí syn. Narodil jsem se v Praze roku 1966. Brzy má maminka přestala věřit Bohu, i když si zážitek pamatovala. Byl jsem vychováván jako ateista. V ateismus jsem přestal věřit až r.1984. V létě 1985 jsem málem zemřel, ale Bůh mi zachránil život výměnou za slib, že Ho budu poslouchat. O to jsem se pak ze všech svých sil snažil. Začátkem léta 1986 jsem zažil hrůzu z Pekla - z věčné opuštěnosti dobrým Bohem, neboť jak učí svatý apoštol Petr: „Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost.“ (Viz 1.list Petrův, 5.kapitola, 5.verš) Prosil jsem Pána Boha o odpuštění a slíbil mu, že přestanu plánovat. Vzápětí jsem během celé noci zažil něco, co lze snad označit biblickým termínem „pomazání Duchem svatým“. (Dnes mohu konstatovat to, že zážitek se do jisté míry podobal zážitku Motovilova, když hovořil se svatým Serafimem Sarovským o Svatém Duchu. Tento zážitek je v pravoslavné teologii dobře znám od r.1903, kdy byl poprvé zveřejněn tiskem.) Na vojně roku 1988 jsem slíbil Bohu, že jsem ochoten podstoupit jakékoli utrpení, umožní-li to obyvatelům Československa poznat Boha, plakat nad svými hříchy a neskončit navěky v Pekle. Po pádu komunismu, mi r.1990 bylo vnuknuto, že se mám stát jakoby Mojžíšem. Brzy poté jsem chtěl zjistit, co učí Pravoslavná církev, čím se liší od Katolické církve a od nepřeberného množství církví protestantských. Proto jsem se přihlásil ke studiu na pravoslavné teologické fakultě. Pravoslavná teologie a životopisy svatých se mi líbily, a tak roku 1995 jsem byl v Olomouci ustanoven (vysvěcen) pravoslavným biskupem Kryštofem na presbytera (kněze). Předtím jsem jistou dobu váhal, neboť jsem nahlédl, že stav moravské místní Pravoslavné církve zdaleka neodpovídá ideálům naučeným na teologické fakultě.

Na Internetu lze najít mnoho spekulací o tom, že nemáte podporu obce v místě Vašeho bydliště a že jste našel podporu až v obci na severní Moravě. Mohl byste se k této věci vyjádřit?

Jde o interní věc mezi mnou a mým arcibiskupem, proto se k této věci v současnosti (29.6.2006) nebudu vyjadřovat.

Jste znám jako radikální odpůrce potratů a proslavily Vás Vaše modlitební chvíle se zpěvem před porodnicí na Obilním trhu v Brně. Jak jste se dostal k této činnosti?

Krátce před ustanovením (vysvěcením) na presbytera (kněze), ještě coby jáhen (diakon), jsem měl na setkání pravoslavného moravského duchovenstva přednášku o britských speciálních jednotkách Commandos ve 2.světové válce. Použil jsem to jako podobenství o nutnosti vytvoření podobných, avšak duchovních jednotek v duchovním křesťanském boji proti zlu. Roku 2002, po vypracování disertační práce o nepřátelích současné rodiny, jsem prohlédl a začal vidět současnou duchovní i fyzickou sebevraždu Evropy naplno. Večer 11.3.2003 mě zvláštním způsobem oslovil text Zjevení sv. apoštola Jana v 3.kapitole 7.-13.verš. Zejména verši 8.-10., kde vzkříšený Kristus praví: „Vím o tvých skutcích. Hle otevřel jsem před tebou dveře, a nikdo je nemůže zavřít. Neboť ačkoli máš nepatrnou moc, zachoval jsi mé slovo a mé jméno jsi nezapřel. Hle, dávám do tvých rukou ty, kdo jsou ze synagógy satanovy; říkají si židé, a nejsou, ale lžou. Hle, způsobím, že přijdou a padnou ti k nohám; a poznají, že já jsem si tě zamiloval.“ Odpoledne 4.5.2003 mi malý syn mého kamaráda řekl: „Strejdo, ty jsi duchovní. A víš, že jsi dobrý duchovní? Protože máš duchovní vyčerpání. Duchovní vyčerpání je dar od Boha. Ten mohou mít jen dobří lidé. Já bych také chtěl mít tento dar.“ Na křesťanském shromáždění 8.5.2003 jsem prosil: „Pane Bože, dej mi prosím sílu, abych se nebál lidí, kteří Tě zradili a zrazují.“ Jiří U. se za mě modlil: „Bože dej, ať není sám, opuštěný. Dej mu spolupracovníky.“ Následujícího dne mi neznámá žena předala vzkaz od Boha: „Mé srdce nad tebou jásá, Já nad tebou rozjasním svou tvář. Důvěřuj mi. Já s Tebou udělám věci, které ještě neznáš.“ Cítil jsem, že pláču a ta žena dojetím také plakala. Její známá se za mě modlila. „Bože, prosím, dej mu nový jazyk chvály, modlitby za uvolnění Ducha svatého na tento národ, na církve.“ Odpoledne 11.5.2003 jsem v Praze vyslechl přednášku katolického kněze Msgr.Philipa Reillyho, Sc.Dr., z New Yorku. Řekl, že člověk, který zabije či dá zabít nemluvně před porodem, skončí navěky v Pekle. Oslovilo mě to. Pochopil jsem, že takto dopadne každý vrah nenarozeného dítěte, nezhnusí-li se včas sám sobě. Bude-li sám sebe až do okamžiku své smrti považovat za nevinného, bude trestán v Pekle věčně. Dne 15.5.2003 Ludvík K., v dobách komunismu tajně vysvěcený na kněze, byl velmi nadšen z četby zkrácené verze mé disertační práce o nepřátelích současné rodiny. Souhlasil s mým návrhem, že jedinou nutnou možností k útoku na bezbožnost je vyjít přímo na ulici. Říkal, že je to zhouba nás křesťanů v České republice, jak hrozně se bojíme lidí. Ráno 20.5.2003 mě v Brně Msgr.P.Reilly vyzývá k práci před nemocnicí slovy: „Ty bys to měl dělat tady!“ Zve mě na praktický týdenní zácvik do Vídně. Proto prosím o požehnání svého pravoslavného biskupa Simeona. Ten mi ho dává. Školím se 30.5.-6.6.2003 ve Vídni i tím, že stojím v černé klerice u vchodu největší potratové kliniky v Rakousku. S velkým strachem jsem si stoupl v Brně poprvé před nemocnici v pátek 13.6.2003. V černé klerice duchovního se tu sám a poprvé modlím Žalmy před vchodem na Obilním trhu od 9.00 do 11.30. Toho dne jen potichu. Od toho dne zde budu stát každého všedního dne. Zpočátku v různou denní dobu. Později většinou od 10.00 do 12.00 hodin - dokud v této porodnici nepřestanou zabíjet nenarozené děti. Své tehdy sedmileté dcerce jsem doma řekl, že lékaři od dob Lenina věřili, že miminko v bříšku je jen ryba či opice, kterou mohou zabít. Avšak od zavedení jakési zvláštní kamery v 80.letech 20.století všichni lékaři ví, že v maminčině bříšku je člověk. Lékaři si ale už zvykli zabíjet, a tak zabíjejí dál. Přitom často lžou rodičům, že odstraňují z bříška uspané maminky pouhý shluk buněk. Modlím se: „Bože, prosím, pomoz mi přivést náš národ k pokání. Ve jménu Ježíše Krista vzkříšeného. Amen.“ V pondělí 16.6.2003 jsem zde s Karlem Š. a spolu se modlíme Žalmy poprvé nahlas. Přemýšlel jsem, zda je vhodné, abych chodil před nemocnici v klerice. Vždyť snazší by bylo chodit tam v civilu. Když jsem šel v klerice zpět domů, zastavil mě mladý člověk. Velmi mě prosil, abych mu vymodlil vysvobození z fetování. Bez kleriky by nepoznal, že věřím v Boha ani že jsem kněz. Proto sem chodím stále v klerice. Klerika je Božím znamením.

Zaznamenala Vaše mise před porodnicí už nějaký hmatatelný úspěch?

Ano, něco přes 10 žen mi u nemocnice přišlo říci, že na umělý potrat nepůjdou. Kolik je těch, které se rozhodly na umělý potrat nejít, ale neměly odvahu mi to říci, to opravdu nevím. Předpokládám, že existují. Jejich počet zná pouze Bůh. Nedávno mi jedna žena přišla říci, že jsem jí zachránil za ty tři roky zde už 2 děti. Lékaři ji posílali na umělý potrat ze zdravotních důvodů. Ona díky mému působení před nemocnicí získala odvahu vzepřít se mínění lékařů a dovolit dětem žít. Narodily se jí živé a zdravé. I ona je v pořádku. Sama je zdravotní sestrou.

Jeden z vedoucích představitelů hnutí pro život v USA se vyjádřil, že by na Vašem místě volil raději tiché modlitby než zpěv. Nenapadlo Vás někdy modifikovat formu svého protestu?

Katolický kněz z USA mons. Reilly nic takového neřekl. Byl jsem osobně přítomen jeho rozhovoru v sakristii kostela s tou novinářkou. Rozhovor překládal pro novinářku do češtiny náš překladatel. Ona si to vymyslela jako strategický tah na to, jak mě v očích těch křesťanů, kteří nebyli přítomni rozhovoru, znemožnit. Bohu žel, takto mnozí novináři běžně jednají, pokud máte tu čest se s nimi častěji setkávat. Hlasitost formy protestu jsem nikdy poté, co jsem s ní už začal, nezměnil. Důvod je prostý. Dokud jsem nepůsobil před nemocnicí, neuměl jsem nikdy dřív tak hlasitě zpívat. Ten dar hlasitosti jsem si vymodlil, a proto jsem s hlasitostí nikdy nepřestal.

Byl jste během svého působení napaden?

Ano několikrát. Jednou mi byl zlomen dřevěný dvoumetrový kříž. Od té doby nosím třímetrový. Neměl jsem však za celé 3 roky žádné zranění, zlomeninu ani modřinu – ani po té ráně pěstí do prsou. Bůh vždy zasáhl v pravý čas. Např. příchodem nečekaných svědků, či volaným i nevolaným příjezdem policie. Pachatel či pachatelé se pak zalekli a rychle zmizeli. Kromě toho mi bylo vícekrát vyhrožováno i zabitím. Z jednoho napadení mám dokonce fotografii, protože brzy poté mě jedna žena vyfotila. Tehdy mě přišel jeden muž schválně polít bílou malířskou barvou. (Fotka je na: http://www.kuraev.ru/forum/view.php?subj=38516&fullview=1&order ) Mému spolupracovníkovi, invalidovi na elektrickém vozíčku, městská policie servala z krku protipotratový plakát – fotografii zabitého miminka, ale po několika měsících tahanic mu ho musela vrátit.

Z Vašich komentářů je zjevné, že nepatříte mezi liberální teology. Mohl byste prozradit, kdo je pro Vás v teologii vzorem nebo kdo je alespoň Vašemu vyznání nejblíže?

Svatý Serafim Sarovský (1759-1833). Jeho životopis jsem četl v ruštině. Byl statečným modlitebníkem a zároveň měl velmi rozvinutý Boží dar rozlišovánní duchů. Po zkušenosti z několika desítek let modlitebních zápasů viděl neznámým lidem tzv. do srdce - podobně jako prorok Elizeus (Elíša), když přesně poznal, že Geházi (Géchazí) lže (viz 2Král 5. kapitola).

V článku Čeští a moravští arcibiskupové proti špinění Krista ve školách jste reagoval na texty z Čítanky 8 pro základní školy a víceletá gymnázia. Provozovatelé portálu Grano Salis dostali žádost od právních zástupců Nakladatelství FRAUS o zveřejnění odpovědi na Váš článek s tím, že se informace uvedené v citovaném článku nezakládají na pravdě a dotýkají dobrého jména jejich klienta. Byl jste v této souvislosti informován, zda poškozená strana podá žalobu i na Vaši osobu. Vidíte svoje vyjádření v článku s odstupem času stejně nebo byste jej nyní napsal jinak?

Nakladatelství Fraus v současnosti, pokud vím, na mě žalobu nepodalo. Ing. Daniele Kuchyňku, pracovníka Školské komise České biskupské konference, kterého nakladatelství Fraus obvinilo ze lži, jsem se zastal jako se křesťan má zastat křesťana bratra. Pokládám za normální, že křesťan má více věřit informaci od křesťana, podobně jako muslim více věří informaci od muslima, ateista od ateisty, hinduista od hinduisty. Jsou přece jedné víry. Zde bylo kromě toho lehké rozhodování – žádný křesťan by nemohl schválit ty Cavannovy texty o Kristu – zvláště text: „A odevšad přinášeli Ježíšovi nemocné a JEŽÍŠ JE UZDRAVOVAL. KULHAVÝM DÁVAL NARŮST TŘETÍ NOHU, SOUCHOTINÁŘE OBDAROVÁVAL ÚPLAVICÍ, ABY SI NETROUFALI ZAKAŠLAT, A BEZNOHÝM DÁVAL VYRŮST NA HLAVĚ DRŽADLO, ABY SI MOHLI VYDĚLÁVAT NA ŽIVOBYTÍ JAKO ŽEHLIČKY. A LID TO VIDĚL, VŠICHNI V NĚJ UVĚŘILI A BYLI SPASENI.“ Jsem přesvědčen, že pravoslavný křesťan má více věřit katolickému křesťanovi než nakladatelství, které vybere do svých textů takové velké zneuctění Krista. Jsem přesvědčen, že i když Pravoslavná církev neuznává (asi z podobných důvodů jako protestanté) renesanční, barokní a moderní katolické kostelní umění, přesto mohu křesťanovi z Katolické církve věřit více než hanobitelům Krista. Osobně jsem s Kuchyňkou mluvil až dlouho poté, co jsem se ho na Granu zastal. Z toho co mi řekl, jsem se utvrdil v tom, že jsem v jeho případě postupoval správně. S nakladatelstvím Fraus nemám potřebu se bavit.

Mohl byste krátce představit svoji rodinu a sdělit se s námi, jaké to pro ně je, mít jako otce rodiny tak mediálně přetřásanou osobu?

Máme šest dětí, čtyři kluky a dvě holky. Manželka mě podporuje. Jsem citlivý člověk, nejméně celý první rok jsem z Obilního trhu přicházel tak vyčerpaný, že jsem vsedě usínal. Manželka to viděla a byla z toho zoufalá. Pán Bůh ji ale přesvědčil, že dělám dobrou věc. Jeden večer měla vizi nějakého vyčerpaného, strhaného muže, kterého viděla zezadu. Nejprve viděla, jak ten člověk sbírá balvany a odnáší je z pole. Pak viděla druhý obraz, jak ten člověk to pole oře. A potom třetí obraz, jak to pole žne. A byl to lán, který neměl konce, a ten člověk měl ohromnou radost. Pochopila to tak, že jednou nastane žeň a že má smysl ji připravovat, protože si to Bůh přeje. Když máme pochybnosti, připomínáme si toto vidění.

Rozšířil jste řady velmi kontroverzních osobností, které pravidelně publikují na Grano Salis. Mohl byste říci, jak vnímáte tuto mnohdy napadanou pluralitu tohoto portálu? Byl byste příznivcem nějaké formy omezení svobody projevu, kterou náš portál poskytuje?

Někteří z diskutujících, kteří se mnou nesouhlasili v mém nekompromisním postoji vůči propagaci homosexuality několikrát usilovali, abych byl zcenzurován tím, že mé příspěvky budou odsunuty tzv. off topic. Někteří z nich nejsou křesťané – buď to sami výslovně napsali, nebo to nepřímo vyplývá z jejich komentářů. Někteří z nich propagují registrované partnerství homosexuálů a homosexuální sex nepokládají vůbec za hřích. Mám si přát, aby byli odsunuti oni? Nezlobte se, prosím, já se k cenzurování Grana nebudu zeširoka vyjadřovat, nejsem zde pánem, ale pouhým uživatelem. Snad takto. Pokud by na křesťanském Granu zněly většinou jen hlasy odpůrců vzkříšeného Krista a propagátorů smrtelných hříchů (hříchů, za které byl v Mojžíšově zákoníku trest smrti), pak by měla nastoupit křesťanská cenzura. Dokud bude na Granu dostatek statečných obhájců vzkříšeného Krista a obhájců Bohem trvale daných morálních pravidel, necenzuroval bych.

Jedním z nejčastějších témat na našem portálu jsou otázky ohledně charismatického hnutí. Existuje v rámci pravoslavné církve charismatické hnutí?

Ano. Četl jsem, že existuje v USA, Británii a v Řecku. Domnívám se, že situace charizmatického hnutí v Pravoslavné církvi se podobá témuž v Katolické církvi a v nepřeberném množství protestantských denominací. Myslím si, že po počátečním pozitivním přínosu charizmatiků do soudobého křesťanství, se toto hnutí téměř všude zkalilo skrze samozvané falešné proroky. Věřím, že existují a existovali praví křesťanští proroci. Věřím však současně, že na jednoho pravého proroka připadá nejméně 200 nepravých. Podobně jako v časech Jeremiášových, Ezechielových, Zachariášových atd. Tito falešní a neodmaskovaní proroci rozkládají křesťanství zevnitř a jsou příčinou budoucích Božích soudů nad oklamaným Božím lidem.

Měl byste nějakou, třeba modlitební potřebu, se kterou byste se s námi mohl sdílet?

Toužím po duchovním probuzení současného křesťanství nejen v Jižní Koreji, Jižní Americe a Číně, ale i v Evropě, České republice, USA, Austrálii atd. Toužím a usiluji o návrat křesťanů k zachovávání všech Božích přikázání. Nejen těch snadných. Za nejtěžší přikázání pro dnešní dobu pokládám přikázání: „Ploďte a množte se“, dané už v Ráji; dále pak moudrost Bible, že ani žena ani dítě nemá nad dospělým mužem vládnout; také to, že muž nemá být líný, ale má se snažit trpělivou četbou CELÉ Bible poznávat Boží vůli a řídit se jí. Za to se také modlím. Prosím Pána Boha, aby naplnil své zaslíbení, že církev na skále brány pekelné nepřemohou. Prosím, aby se křesťané vrátili ke skále, k celé Bibli (živý Kristus je jejím obsahem; neznalost Bible je neznalost Krista), takové jaká je – bez jejího znevažování a pohodlné neznalosti. Naši předkové, kteří mnohdy neuměli ani dobře číst a psát, by se za naši pohodlnou neznalost Bible styděli. Modlete se, prosím, se mnou za návrat současných křesťanů k nepohodlné, ale oživující křesťanské víře. Bez toho svět prohnije a my spolu s ním – skončili bychom jako většina obyvatel Sodomy nebo jako Izraelci dobytí Babyloňany. Nemyslím si, že Bůh bude v Evropě vytrvale mlčet. Mimo Evropu nemlčí. V Evropě mlčí dlouho. Mlčel, když u nás a v Rusku panoval ateistický komunismus, když slušnější lidé a křesťané byli popravováni, mlčel předtím, když se po r.1848 ateismus rozlézal po celé Evropě. Mlčel, neboť zlá nemravnost ještě nedozrála, nechtěl vytrhat, dle podobenství Ježíše Krista, nedozrálé obilí spolu s plevelem. Brzy však již přijde čas žně, neboť v Evropské unii plevel urychleně dozrává skrze některé hrozné televizní pravidelné pořady a brzy bude dobře rozlišitelný od obilí. Mnozí občané Evropské unie se stále více podobají starozákonním Kananejcům v době Mojžíšově. Nezapomeňme, že kdo včera v Evropě toleroval homosexualitu, ten dnes toleruje výchovu dětí v homopárech a zítra bude tolerovat pedofilii prováděnou i na jeho dětech. Když nedávno čeští a moravští komunisté, sociální demokraté a zelení podporovali homosexualitu (zelení i homovýchovu dětí), co budou podporovat zítra?

Chtěl byste vzkázat něco našim čtenářům?

Aby se nebáli trpělivě a nekompromisně odmaskovávat zdánlivě křesťanské postmoderní falešné proroky - „vlky chodící v rouše ovčím“. Dnes tito vlci skrytě i přímo podporují především lež, že peklo bude prázdné a lež, že homosexualita je požehnaný Boží dar. O myšlenky se s vámi podělil dne 29.6.2006
Mgr. Libor Serafím Halík PhD., duchovní Pravoslavné církve

Děkujeme za rozhovor a přejeme Vám Boží požehnání Štěpán Křivánek
GRANO SALIS NETWORK
Libor Halík před klinikou v Brně postříkán barvou od útočníka: v čele hromadných protestů: rozhovor pro Českou televizi: biskup Simeon mu požehnal a podpořil i před klinikou:

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace