140. Vývojová údobí na onom světě.

1) Pravím JÁ: „Poslyš Mě tedy! - Hle, všichni tací nezralí lidé přicházejí většinou na ono tebou nyní zřené slunce a v rozsáhlých školách jsou poučováni o všech věcech, které se týkají života. Tak jsou ve středním pásu tohoto slunce poučována a vychovávána předčasně zemřelá dítka, - avšak více v jeho části duchovní.

2) Nezralé duše dostávají na slunci tebou zřeném opět tělo ale bez zrození a toto tělo se pak stává s duší samo duchovní a může přejít do čistého duchovna. -Jak tam však takové duše bývají odtud dopravovány a kým, to jsi zakusila při cestování po prvém slunci na sobě samé. Tento anděl pak, který tu dosud stojí vedle nás je vůdce a vládce všech světů a sluncí, o nichž jsem mluvil dříve. Z toho vidíš, jaká moc a moudrost je mu propůjčena.

3) Ale všichni ti nesčetně mnozí andělé, které nyní spatřuješ v rozsáhlých řadách kol sebe, mají podobné zaměstnání; neboť ve věčných hlubinách jsou pro lidské pojmy ještě nesčetně mnohé takové oblasti slunečních světů s jedním podobným, dříve popsaným Hlavním centrálním sluncem a každá taková sluneční oblast je ovládána jedním z těchto andělů. Vidíš nyní sice mnoho andělů, - leč to není ani desetkrát stotisící díl velkých andělů vládců, neřku-li menších andělů, jimž jsou k lepšímu dozoru a vedení svěřena jednotlivá slunce a země a menší světové oblasti! A hle, přesto se musím o všechny každým okamžikem v Mém věčném Duchu starat; a kdybych vše to, co jsem ti ukázal, jen na okamžik vypustil ze své neměnitelné péče, tu by to v témž okamžiku vše zaniklo, to největší jako to nejmenší! - Dokázala bys to snad ty se svým duchem?“

4) Praví JARA: „ Ó, Pane, jak mně můžeš dávat takovou otázku!? Já, prášek této Země, - a Ty, ve Svém Duchu jediný, věčný, všemohoucí Bůh! Ó, kdyby to mohli vidět slepí jeruzalémští farizeové, pak by museli být jiného smýšlení! Leč oni to vidět nemohou a vidět nebudou; proto také ve své zatvrzelosti a zlomyslnosti zahynou! Přijdou jejich duše na onom světě snad také do oné sluneční školy?“

5) Pravím JÁ: „To asi ne, Má nejmilejší Jaro; neboť oni nepatří k nezralému, nýbrž k úplně zralému národu! A duše zralého národa, přešedší jednou do vší zloby, přijdou sebou samými nuceny do hlubin Země; neboť ježto se staly pouhou hmotou, je jejich živlem a nechtějí se, ani nemohou od ní odloučit. Bývá sice podnikáno vše, i to nejkrajnější. Všechny trýzně a bolesti bývají na ně dopouštěny, aby se uvolnily od hmoty. A je-li některá od hmoty uvolněna, přichází pak do škol, které jsou na duchovní části této Země; odtud teprve bývá dopravena na Měsíc. Prošla-li tam každý stupeň sebezapírání a stala-li se v něm silná, bývá pak povýšena na dokonalejší planetu a tam poučována v pravé moudrosti.

6) Vešla-li pak taková duše do pravého světla, bývá teprve takovýmto světlem - stává-li se toto silnější a silnější - vzbuzeno teplo duchovního života a duše se začíná sjednocovat se svým duchem, takže se ponenáhlu celý její život stává láskou. Dospěla-li pak láska v potřebnou sílu a pevnost a přešla-li v pravý vnitřní plamen životní, pak nastává v duši z nitra světlo a jasno a tu- teprve přichází taková duše do stavu, v němž může být přijata do vlastního svobodného světa blažených duchů, kde je pak jakoby od dětství vedena dále.

7) Nežli však nějaká na Zemi zhmotnělá duše dospěje v příznivém případě až tam, může uplynout vždy několik set pozemských let. Nyní však v tvém srdci čtu, že bys se Mě opět ráda na něco otázala a pravím tobě: ptej se; neboť tvé otázky mají dobrý základ! Avšak tentokrát se obrať s otázkou na anděla stojícího u nás, také on ti dá správnou odpověď!“