Světci k nám hovoří...


sv. Cyril a Metoděj, biskup

Cyrillus et Methodius

5. července, slavnost
Postavení:misionáři a spolupatroni Evropy
Úmrtí:869 a 885
Patron:Evropy; vzýváni jako záštita v bouři
Atributy:Cyrila: kniha, mnich, obraz P. Marie, skříňka s ostatky; Metoděje: anděl, biskup s berlou tvaru řeckého písmene Tau, ukončenou křížem, obvykle dvojitým, oblak, obraz posledního soudu nebo P. Marie nesený s bratrem, s ním je nejčastěji zobrazován společně, tabulka

ŽIVOTOPIS

Oba soluňští rodní bratři dříve, než přišli na pozvání knížete Rostislava na Velkou Moravu, působili nějaký čas jako misionáři u Chazarů na Krymu. Odtamtud se vrátili s ostatky sv. papeže Klementa I., které vzali s sebou na Moravu a později do Říma. K evangelizaci Moravy Konstantin sestavil staroslovanské písmo a do slovanského jazyka přeložili bohoslužebné knihy a Písmo svaté. Postarali se o výchovu svých žáků a pak, aby vyřešili tři záležitosti, odešli do Říma. Tam o 10-12 let mladší z bratrů onemocněl, v klášteře přijal jméno Cyril a zemřel. Metoděj se vracel jako arcibiskup a zažil mnohé těžkosti, včetně vězení i dalšího nařknutí, kvůli kterému musel znovu do Říma. Dosáhl zřízení moravské církevní provincie se slovanskou bohoslužbou. Zemřel na Moravě.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

APOŠTOLÉ SLOVANŮ

Rodní bratři Cyril a Metoděj se narodili v Soluni (Thessalonice) Marii a Lvu urozeného původu, který byl vysokým vojenským úředníkem provincie. Cyrilovo jméno bylo Konstantin a Metodějovo Michal. Svá původní jména změnili až při vstupu do řádu. Konstantin byl v rodině nejmladší, narodil se roku 827 jako sedmé dítě.

Brzy se projevilo jeho mimořádné nadání ke studiu a na otcovo přání šel studovat do Konstantinopole. Snadno se učil jazykům a dobře se naučil řecky, latinsky, hebrejsky, slovansky, staroturecky a snad i arabsky a gótsky. Z literatury si oblíbil spisy sv. Řehoře Naziánského. Po otcově smrti projevil zájem o podporu jeho vzdělání císařský správce Theoktistos, jenž byl ministrem císařovny Theodory. Konstantin kromě jiných znalostí si osvojil teologii a rétorickou pohotovost. Stal se později i profesorem křesťanské filosofie a pro dosaženou moudrost se mu dostalo titulu Filozof.

Měl před sebou možnost skvělé kariéry, ale zvolil si duchovní stav. Jako jáhen dělal bibliotékáře a tajemníka patriarchy Ignáce. Na kněze byl vysvěcen asi v roce 847.

V roce 842, v době smrti byzantského císaře Theofila, byly jeho synu a nástupci Michalovi III. teprve dva roky. Regentské vlády se proto ujala ovdovělá Theodora a Theoktistos jako vykonavatel státní politiky.

Starší Konstantinův bratr Michal si měl podle otcova přání zvolit vojenskou dráhu, ale nebyla pro něj pravou cestou. Nejprve prý byl ve státní správní službě pro Slovany sídlící v byzantské říši a pak dal přednost řeholnímu životu. Asi kolem roku 840 se stal mnichem na úpatí Olympu v řeckém klášteře sv. Basila zv. Polychron v Bithynii a přijal jméno Metoděj.

Konstantin se ve 24 letech účastnil poselství do Arábie, přičemž u Saracénů obhajoval učení křesťanské víry, zejména o Nejsvětější Trojici. Pravděpodobně byl v Bagdádu. Dále se uvádí, že odešel do ústraní kláštera za bratrem Metodějem. S ním byl v roce 860 povolán na misijní výpravu k Chazarům na Krym. Z knih věděl, že poblíž Chersonu má být pohřbeno tělo papeže Klementa I., který byl s kotvou na krku utopen v moři, věřícími nalezen a pohřben, ale v bouřlivých dobách se jeho hrob stal neznámým. Bratři ho nalezli v troskách staré svatyně na jednom ostrůvku a ostatky vyzvedli a vzali s sebou.

Zatím moravský kníže Rostislav odolával nájezdům z východofranské strany, které byly odůvodňovány úsilím o šíření křesťanství, a on byl rozhodnut získat misionáře odjinud než z východofranské říše. Chtěl, aby mluvili k lidu srozumitelným jazykem. Kolem roku 861 se proto obracel na papeže do Říma a v roce 862 k císaři Michalovi III. Ten úkolem pověřil Konstantina a Metoděje. Bratři se připravovali velmi zodpovědně.

Metoděj snad víc po duchovní stránce a Konstantin pro praktickou evangelizaci. Sestavil pro Slovany abecedu o 38 písmenech odvozených z písmen řeckých a nazývanou hlaholské písmo. Do staroslovanské řeči hned přeložil nejdůležitější části Písma svatého a bohoslužebné knihy. O sestavení písma Hadrián II. později napsal, že jej Cyril vynalezl z Boží milosti a na přímluvu sv. Klementa. Skutečně bylo mimořádně obdivuhodné, v jak krátké době se podařilo vykonat náročné přípravné práce pro úspěch misie. Je zde vidět součinnost práce s modlitbou a požehnáním, za které Bohu vděčíme.

Na konstantinopolské synodě si Konstantin současně vyžádal povolení, aby slovanskou řeč mohl povýšit na liturgickou. Slovanská řeč se tak ocitla mezi jazyky, které byly považovány za posvátné: hebrejštinou, řečtinou a latinou.

Už v roce 863 přišli Konstantin s Metodějem a se svou družinou na Velkou Moravu. Vedle pokladu víry a kulturních hodnot přinesli pro náš národ i ostatky sv. Klementa I., připomínající sounáležitost a význam společenství s církví vítěznou.

Rostislav je přivítal s velkou radostí a oni s velkou horlivostí seznamovali naše předky se základy víry a s radostnou zvěstí o velké Boží lásce k nám, hříšným lidem. Kde bylo hlavní sídlo moravských knížat s jistotou nevíme.

Za nejpravděpodobnější sídlo je pokládáno Staré Město v povodí Moravy u Uherského Hradiště nebo Hradiště u Mikulčic.

Na Moravě bylo rozšířeno množství pověr, byly konány pohanské oběti, chyběla posvátnost manželství a bujela nevěra. Soluňští věrozvěsti s laskavostí oslovovali lid a ukazovali mu rozumnou cestu k Bohu a k vzájemné úctě.

Velmi důležité bylo vychovat i domácí kněze, které však zatím nebylo možné vysvětit. Bratři po třech letech intenzivní činnosti museli také řešit další církevně-právní otázky, a proto se rozhodli jít za papežem do Říma. Na cestu se vydali začátkem roku 867 nebo už na podzim, a to i s ostatky. Milou zastávku učinili v Panonii na dvoře Pribinova syna knížete Kocela, který byl nadšen jejich programem evangelizace a poprosil, aby nejlepší z 50 mladíků vzali s sebou do Říma.

S procesím jim naproti vyšel papež Hadrián II. Ostatky sv. Klementa pak byly uloženy v jemu zasvěcené bazilice. Naši věrozvěsti vyřídili tři hlavní záležitosti a to: potvrzení staroslovanské řeči v liturgii římského obřadu, vysvěcení učedníků na jáhny a kněze a zřízení samostatné hierarchie pro Velkou Moravu, která by byla závislá přímo na papeži.

Zřejmě o Vánocích 867 bylo papežem v bazilice (dnešní) Santa Maria Maggiore u jesliček položeno staroslovanské evangelium a v této řeči sloužena Konstantinem mše svatá. Došlo k novým vysvěcením duchovních pro Velkou Moravu a papež se rozhodl pro obnovení sriemského arcibiskupství s rozšířením na území Panonie a Moravy.

Konstantin v té době vážně onemocněl a cítil, že je u konce sil a není schopen návratu. Vstoupil proto do řeckého kláštera, složil řeholní sliby a přijal jméno Cyril. Žil tam do své smrti 14. 2. 869 a byl pak pohřben v bazilice sv. Klementa.

Metoděj v roce 868 přijal kněžské a nakonec i biskupské svěcení s povýšením na arcibiskupa a papežského legáta pro slovanské národy. Na zpáteční cestu dostal od papeže jak dekret o duchovní funkci, tak i listy pro knížata Rostislava, Svatopluka a Kocela.

Po cestě byl však zajat na pokyn východofranských biskupů a odvlečen do Bavorska i s doprovodem. Souzen byl jako vetřelec, působící na území, na nějž si dělali výhradní právo východofranští biskupové. Metoděj se ale hájil, že kdyby šlo skutečně o takové právo, hned by se podřídil, ale rozhodování patří Apoštolskému římskému stolci, s jehož souhlasem přichází. Přesto byl odsouzen a vězněn v klášteře Ellvangen ve Švábsku po necelé tři roky. Teprve potom byl na zákrok papeže Jana VIII. propuštěn a v roce 873 se vrátil na Velkou Moravu.

Zatím se novým vládcem místo Rostislava stal Svatopluk. O něm se uvádí, že dal svého strýce Rostislava oslepit. Ač Metoděje uvítal, nechtěl podle jeho rad žít a dopouštěl se mravních poklesků, kvůli nimž ho Metoděj napomínal. Bylo to v době Metodějova velmi úspěšného misijního působení v mateřském jazyku Slovanů. Svatopluk v odvetu za napomínání dovolil návrat franským duchovním a Vichinga udělal svým poradcem.

Za to, že se Metoděj nepodřizoval zákazu slovanské bohoslužby, předaného mu biskupem Pavlem, byl zřejmě z Vichingova popudu v roce 879 obžalován v Římě ze zakrývání řeckého bludu nesrozumitelným jazykem, že jeho učení je nesprávné a bohoslužby že koná v slovanském jazyce. Metoděj se dostavil znovu do Říma, prokázal tam svou pravověrnost v otázce "vycházení z Ducha sv.", byť i řeckou formulí "z Otce skrze Syna," a uvedl důvody slovanské celebrace. Jan VIII. pak rozhodl zřídit moravskou církevní provincii se slovanskou bohoslužbou a znovu potvrdil Metoděje jako platného arcibiskupa. Na Svatoplukovu žádost vysvětil však také Metodějova odpůrce Vichinga na biskupa v Nitře.

Metoděj po návratu na Velkou Moravu dál horlivě šířil křesťanství i u Čechů a Poláků, měl však dost těžkostí. V posledních letech života také pokračoval v překladu Bible a bohoslužebných knih. Zemřel na Moravě 6. 4. 885 a byla za něj hned ve třech řečech (latinsky, řecky a slovansky) sloužena mše svatá. Pochován byl v hlavním moravském chrámu na levé straně ve zdi za oltářem Bohorodičky Marie a lid při pohřbu volal: "Všem byl vůdcem ke spáse!"

Dosud se neví, kde tento mariánský chrám stál. V roce 1970 vyšel ve slovenském archeologickém časopise článek o objevu kostry ve zdivu velkomoravského kostela v Uherském Hradišti - Sadech. Pohřbený musel být významnější jedinec, ale více se zatím tvrdit nedá.

Žáci věrozvěstů po vyhnání z Moravy odešli působit do Bulharska a Chorvatska. Užívání slovanského jazyka v bohoslužbě zakázal papež Štěpán VI. za 11 let po Metodějově smrti.

Cyril a Metoděj se stali našimi duchovními otci, kterým vděčíme za křesťanskou víru i kulturu, jejíž přijetí nás zařadilo mezi civilizované národy. S liturgií v národním jazyce předešli dobu o 11 století. Po nich až II. vatikánský koncil v letech 1962-65 jim dal za pravdu, že při liturgii se sluší chválit Boha všemi místními jazyky.

Na Moravě byli oba věrozvěsti již ve 14. stol. uctíváni jako patroni. Centrem úcty se stal cisterciácký kostel na Velehradě, vysvěcený r. 1228. K oficiálnímu svatořečení došlo v r. 1880. Jejich památka byla původně 20. 3., v roce 1863 byla pro České země a Slovensko změněna Piem IX. na slavnost 5. 7., zatímco v martyrologiu je pro celou ostatní církev datum památky 14. 2. V roce 1863 byli Cyril a Metoděj prohlášeni za patrony všech slovanských národů a papež Jan Pavel II. je 31. 12. 1980 prohlásil za spolupatrony Evropy s odůvodněním, že vedle zásluh o kulturu bojovali za jednotu církve východní se západní a ukázali správnou cestu ke sjednocení Evropy.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Zamyslím se nad tím, že jako Cyril a Metoděj i já mám hlásat evangelium srozumitelným jazykem a tím je dnes hlavně příklad života.

Bože, Tys poslal našim předkům svatého Cyrila a Metoděje, aby jim hlásali evangelium slovanským jazykem; dej, ať i my přijímáme s radostí Tvé poselství a řídíme se jím ve svém životě. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.

(závěrečná modlitba z breviáře)

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Cyrillus et Methodius (869 a 885); Antonius Maria Zaccaria (1539); Cyprilla (s. IV); Athanasius Hierosolymitanus (451/452); Dometius (s. V); Martha, mater Symeonis Stylitæ iunioris (551); Athanasius, hegumenus (ca. 1004); Matth, Robertus Meyler (1581); Georgius Nichols, Richardus Yaxley (1589); Stephanus de Nicaea, episcopus et martyr (ca. 78); Thomas, abbas (1000)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský




Bez písemného souhlasu autora není povoleno veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.