Category Archives: Překlady Lucie Cekotové
Význam změn v liturgii Svatého týdne z roku 1955
Portál OnePeterFive se v nedávné době v několika článcích pokusil o sondu do krize Církve v době před druhým vatikánským koncilem a o zkoumání kořenů mnoha problémů na koncilu i po něm, které sahají až do 19. století. Články zdůrazňovaly boj s klerikalismem 19. století (https://onepeterfive.com/what-is-the-false-spirit-of-vatican-one/ ) pomocí nauky o dvou mečích (https://onepeterfive.com/category/two-swords/) a odporování hyperüberultramontanismu (https://onepeterfive.com/category/ultramontanism-spirit-of-vatican-i/) – což je jen odrůda klerikalismu – tradiční naukou o papežství. Katastrofa Novus ordo je výsledkem toho, co se dělo před druhým vatikánským koncilem. To je důvod, proč na liturgii Svatého týdne před rokem 1955 záleží.
Dr. Kwasniewski ve svém novém monumentálním díle o římském ritu (The Once and Future of the Roman Rite: Returning to the Traditional Latin Liturgy after Seventy Years of Exile) shrnuje léta svého zaníceného liturgického výzkumu takto:
„Katolíci hledající tradici už několik desetiletí upřednostňují návrat k Missale romanum z roku 1962 a s ním spojeným liturgickým knihám z doby před lavinou změn, které následovaly po koncilu. Tyto liturgické knihy však spadají přímo doprostřed období zrychlujících se mutací, které již předtím tvrdě udeřily na jádro tridentského dědictví: nová velikonoční vigilie v roce 1951, nový Svatý týden v roce 1955, nové rubriky z roku 1960 a tak dále. To všechno byly prozatímní projekty připravující „totální rekonstrukci“ neboli instauratio magna (použijeme-li sousloví filosofa Francise Bacona), k níž došlo v deseti letech po vydání [koncilové konstituce o liturgii] Sacrosanctum Concilium z roku 1963. V době chaosu byl misál z roku 1962 ,pevnou skálouʼ, jak ho kdysi nazval Michael Davies, ale také ostrovem, na němž není možno kempovat nastálo.“
Kardinál Sarah je „velmi hrdý“ na africké biskupy za to, že odmítli žehnání homosexuálním dvojicím
Kardinál Robert Sarah, bývalý prefekt Kongregace pro bohoslužbu a svátosti, řekl, že je velmi hrdý na to, že afričtí biskupové naprosto odmítli kontroverzní vatikánský dokument Fiducia supplicans, který navrhuje kněžská požehnání párům v neregulérních situacích a homosexuálním dvojicím.
„Myslím, že Fiducia supplicans se setkala s reakcí afrických biskupů – velice jasnou,“ uvedl Sarah. Zdůraznil, že dokument nemá žádnou oporu v Písmu, a pokračoval: „A nejen afričtí biskupové, ale i mnozí v Evropě, v Kazachstánu, v Polsku ho odmítli, protože nemá žádný biblický ani teologický základ.“
„Byl jsem velmi hrdý, když jsem se dozvěděl, že afričtí biskupové tento text naprosto odmítli, i mnoho dalších, dokonce v Brazílii, a tak mi připadá nemožné ho akceptovat,“ uzavřel kardinál Sarah. Tyto komentáře pronesl 23. února na Východoafrické katolické univerzitě v Nairobi v rámci sekce otázek a odpovědí na teologickém sympóziu. Cílem konference, kterou pořádala katedra dogmatiky, bylo objasnit Kristovo misijní poslání v náboženském, kulturním a společenském kontextu dnešní Afriky. Sarah, věrný obhájce katolického pravověří v nauce i ve svátostné disciplíně, byl hlavním řečníkem. Sympózium přilákalo v průběhu dvou dnů nejméně 700 účastníků. Mnohé z nich sem z celé východní Afriky přivedla přítomnost kardinála Saraha a arcibiskupů z Nairobi a Kisumu.
Úvod k novéně
Začínáme devítiměsíční novénu k Panně Marii Guadalupské.
Panna Maria Guadalupská se poprvé zjevila svatému Juanu Diegovi v sobotu 9. prosince 1531 ráno těsně před svítáním. Třebaže Juan Diego bydlel v Cuauhtitlánu, jeho duchovním domovem bylo Tlatelolco, místo, kde byl pokřtěn a kde se dále vzdělával v katolické víře. Panna Maria poctila svým zjevením a vybrala si za posla prostého křesťana, který se snažil prohloubit si poznání víry tím, že se dával poučovat knězem, v němž poznával obraz Krista žijícího pro nás v Církvi.
Když k němu Panna Maria začala hovořit, ihned prohlásila pravdu o tom, kdo je, o svém vztahu k Bohu, o tom, že je Matkou vtěleného Boha Syna, a o svém vztahu ke všem křesťanům. Řekla: „Věz, věz s jistotou, můj nejdražší a nejmladší synu, že já jsem vskutku vždy dokonalá, svatá Panna Maria, která má čest být Matkou jediného pravého Boha, pro něhož všichni žijeme, Stvořitele lidí, Pána všeho, co je kolem nás, a všeho, co je nám blízké, Pána nebe, Pána země“ (Nican Mopohua, č. 26).
Pro Pannu Marii je v jejím vztahu k Juanu Diegovi, jenž s ní měl spolupracovat jako její posel, na prvním místě pravda o tom, že je panenskou Matkou vtěleného Boha Syna, který je Králem nebe a země a který jediný je naší spásou.
Prvním poučením, které nám dává Panna Maria Guadalupská, aby nás připravila na dnešní vážnou krizi, je neoddělitelná jednota pravdy a lásky. Nemůžeme skutečně milovat druhého člověka, pokud ignorujeme či zrazujeme pravdu, která musí formovat každý vztah. Základním přístupem ke krizi rodiny, společnosti i Církve je znát pravdu a s láskou ji praktikovat.
Raymond Leo kardinál Burke
Modlitba k devítiměsíční novéně k Panně Marii Guadalups
(Modlí se denně po celou dobu novény od 12. března do 12. prosince 2024.)
Panenská Matko Boží, utíkáme se pod Tvou ochranu a prosíme o Tvou přímluvu proti temnotě a hříchu, které stále více zahalují svět a ohrožují Církev. Tvůj Syn, náš Pán Ježíš Kristus nám Tě dal za matku, když umíral na kříži pro naši spásu. Také v roce 1531, když nás sužovala temnota a hřích, Tě poslal na Tepeyac jako Pannu Marii Guadalupskou, abys nás vedla k Němu, který jediný je naším světlem a spásou.
Skrze Tvá zjevení na Tepeyaku a Tvou trvalou přítomnost mezi námi na zázračném plášti Tvého posla, svatého Juana Diega, se k víře v Tvého božského Syna obrátily miliony duší. Touto novénou a svým zasvěcením Tobě pokorně prosíme o Tvou přímluvu za každodenní obrácení našeho života k Němu a za obrácení dalších milionů těch, kdo v Něho dosud nevěří. Veď nás v našich domovech i v našem národě k Tomu, který jediný vítězí nad hříchem a temnotou v nás i ve světě.
Spoj naše srdce se svým Srdcem Neposkvrněným, aby nalezla svůj pravý a trvalý domov v Nejsvětějším Srdci Ježíšovu. Veď nás stále na naší životní pouti do věčného domova u Něho. Kéž naše srdce spolu s Tvým Srdcem vždy důvěřují v Boží zaslíbení spásy, v Jeho neselhávající milosrdenství vůči všem, kteří se k Němu obrátí s pokorným a kajícím srdcem. Panno Maria Guadalupská, veď skrze tuto novénu a naše zasvěcení Tobě všechny duše v Americe a na celém světě ke svému božskému Synu, v jehož jménu o to prosíme. Amen.
Raymond Leo kardinál Burke
Zdroj:
Kardinál Burke oznamuje novénu k Panně Marii Guadalupské za „krize naší doby“
VATIKÁN (PerMariam) — Kardinál Raymond Burke ohlásil zahájení devítiměsíční celosvětové novény k Panně Marii Guadalupské a vyzval katolíky, aby tváří v tvář „krizím naší doby“ vzývali o přímluvu Matku Boží. V nové iniciativě, která byla před několika dny zveřejněna na internetu (https://novena.cardinalburke.com/), kardinál Burke oznámil, že novéna začne v březnu a vyvrcholí na svátek Panny Marie Guadalupské 12. prosince.
Kardinálovo videoposelství si všímá důležitého srovnání stavu dnešního světa se situací v roce 1531, kdy se svatému Juanu Diegovi v Guadalupe zjevila Panna Maria: „Ve světě zmítaném těžkou nemocí stále zuří válka v Evropě. Nová invaze do Palestiny po létech příměří hrozí destabilizací Blízkého Východu. Teologické diskuse se politizují a vedou miliony věřících k opuštění víry. Jeden biskup píše: ,Nezasáhne-li přímo ruka Boží, všechno bude ztraceno.ʼ Je rok 1531.“
Hotový déšť milosrdenství: Pontifikát čistek aneb deset let defenestrací
Nejde jen o Stricklanda. Dlouhá řada biskupů, které papež František předčasně odstranil, nabrala za poslední rok a půl na tempu: „Zasáhni jednoho, aby se z toho poučilo sto dalších.“ Rozumu se vymyká každý jednotlivý případ, ale celkový počet je šokující. Řeč je o defenestracích biskupů ze strany papeže Františka, jimiž se vyznačuje celý jeho pontifikát.
Poslední nehorázný případ se týkal biskupa z Tyleru Msgre. Josepha Stricklanda, který byl po nátlaku nuncia na „dobrovolnou rezignaci“ bez jakéhokoli zdůvodnění odstraněn ze své diecéze. (https://www.duseahvezdy.cz/2023/11/13/papez-frantisek-osobne-odvolal-americkeho-biskupa-josepha-stricklanda/) Neexistuje žádná zmínka o finančním či sexuálním skandálu, s nímž by byl spojen, tím méně o tom, že by se provinil herezí (což by bylo jeho kariéru zřejmě naopak posunulo výš). Jednodušeji řečeno se zdá, že Strickland se dopustil zločinu urážky majestátu, jelikož opakovaně vyjadřoval stanoviska, která se nelíbila církevnímu politbyru: odpor proti vakcínám založeným na buněčných liniích z potracených plodů, nesouhlas se žehnáním homosexuálních dvojic, odpor proti Traditionis custodes. A také neodpustitelná neřest dostatku seminaristů: v diecézi, která má jen něco přes 130 tisíc pokřtěných a 84 kněží, se jich ke kněžství připravuje 21.
Odnětí platu a bytu kardinálu Burkeovi
Kardinál Burke v hledáčku Vatikánu
T. S. Flanders
Uprostřed množících se zpráv o špatném zdraví Svatého otce bylo také několika zdroji potvrzeno, že papež má v úmyslu odebrat plat a ubytování v Římě kardinálu Burkeovi. Zatím se nepotvrdilo, zda má být kardinál Burke rovněž odstraněn z kolegia kardinálů.
Od zveřejnění této nyní potvrzené zprávy počátkem minulého týdne ani kardinál Burke, ani Vatikán nevydali žádné prohlášení. V úterý 28. 11. vyšla na portálu One Peter Five analýza agresivního postupu papeže proti pravověrným biskupům, jejímž autorem je kanonista Antonio Francés PhD. Argumentuje v ní, že k odstranění biskupa musí mít papež vážný důvod, jinak se jedná o svévolný akt odůvodněný pouze papežovou vůlí.
Papež František osobně odvolal amerického biskupa Josepha Stricklanda
VATIKÁN (LifeSiteNews) –– Papež František odvolal biskupa Josepha Stricklanda z úřadu pastýře a biskupa diecéze Tyler v Texasu.
Šokující oznámení se objevilo v denním bulletinu Svatého stolce 11. listopadu. Uvádí se v něm prostě: „Svatý otec uvolnil z pastýřské správy diecéze Tyler (USA) J.E. Msgr. Josepha E. Stricklanda a jmenoval biskupa z Austinu J.E. Msgr. Joea Vásqueze apoštolským administrátorem uprázdněné diecéze.“
Pobyt ve vězení jako trvalé svědectví o posvátnosti života
Autorka tohoto článku je odsouzená kriminálnice. Na „dráhu zločinu“ mě v roce 1978 nalákal někdo, kdo byl sám kdysi obviněn z federálního trestného činu zločinného spolčení. Soudci mě nazvali „nebezpečnou osobou, před níž je třeba společnost chránit“, „recidivistkou“ a newyorský nejvyšší státní zástupce nejnověji dokonce „teroristkou“. Za své „zločiny“ jsem byla ve vězení.
Naposledy jsem dostala trest odnětí svobody na 45 dnů v Oaklandské okresní věznici v Pontiaku v Michiganu, z něhož jsem si odseděla třicet čtyři dnů. Dne 31. března jsem byla zařazena do bloku F1. První, co jsem chtěla udělat, stejně jako většina spoluvězenkyň, bylo navázat kontakt s vnějším světem. Proto jsem se posadila na židli ve frontě čekajících na možnost si zavolat z jednoho ze čtyř telefonů, které mají šedesát čtyři vězeňkyně k dispozici.
„Nováčci“ obvykle přitahují pozornost, a já jsem nebyla žádnou výjimkou – až na to, jakému zkoumání jsem byla podrobena. Přistoupila ke mně mohutná černá spoluvězeňkyně ještě se dvěma dalšími a řekla: „Nevypadáš na někoho, kdo se dostává do malérů. Za co jsi tu?“ Nebyla jsem ve vězení ještě ani hodinu a spoluvězeňkyně už chtěly vědět, jak to, že sdílím jejich osud. Trochu jsem se bála, jak se ke mně budou chovat, až se dozvědí můj „zločin“, nicméně jsem jim to řekla. „No, zatkli mě, když jsem se pokoušela v zařízení, kde se dělají potraty, mluvit se ženami o potratu a říkat jim, že jejich nenarozené děti jsou také lidé. Když přišla policie, řekla jsem, že nemůžu odejít, protože v sázce jsou lidské životy.“ „Cože! Děláš si srandu?“ zněla reakce spoluvězeňkyně, která se ptala. Mezitím mě obklopila skupinka dalších žen – všechny s podobnou reakcí. „A za to jsi tady? Proč je to zločin?“ Nebo: „To je směšné!“ Jedna spoluvězeňkyně se zeptala: „A kolik jsi za to dostala?“ Odpověděla jsem: „Pětačtyřicet dnů.“ „Ty jo!“ řekla další. „To jsi dostala víc než já, a já jsem tu za … no, to je jedno!“
Kardinál Burke zpochybňuje platnost nadcházející synody: „Není jasné, co je to synodalita“
Kardinál Raymond Leo Burke, bývalý šéf Apoštolské signatury, kritizoval nadcházející biskupskou synodu o synodalitě za agendu, která je v pozadí synody a prelátům pověřeným jejím vedením umožňuje vydávat rozporuplné výroky.
V rozsáhlém rozhovoru pro EWTN (https://www.youtube.com/watch?v=f6h6jFEBY34), který se týkal synody o synodalitě, homosexuálního zneužívání ze strany kněží, tradiční latinské mše a odmítání svatého přijímání těm, kdo setrvávají ve zjevném těžkém hříchu, kardinál řekl, že kromě jasných pokusů o změnu sexuální a mravní nauky Církve spočívá problém se synodou o synodalitě také v tom, že kardinálové v jejím čele nejsou schopni ani jasně formulovat, co znamená synodalita.
„Faktem, je, že neexistuje žádná jasná představa o tom, co je to synodalita,“ uvedl. „Určitě to není znak Církve. Znaky Církve jsou, že je jedna, svatá, katolická a apoštolská.“
