Svátek
Svátek slaví sv. Anděla Mericiová
Anděla Merici byla současnicí Dürera a Koperníka, Kryštofa Kolumba a Vasco de Gamy, Michelangela a Rafaela, Ignáce z Loyoly a Terezie z Avily, Martina Luthera a Thomase Müntzera. Žila v severní Itálii na březích jezera Lago di Garda v době renesance, narodila se 21. března 1474.
Roku 1535 založila Společnost sv. Voršily, sdružení žen a mladých dívek toužících žít zasvěceným životem podle evangelních rad čistoty, chudoby a poslušnosti, a přitom zůstat ve své rodině a ve svém prostředí. Tento způsob života přibližně odpovídal tomu, co dnes žijí sekulární instituty. Založení Společnosti bylo také Andělinou odpovědí na naléhavé potřeby 16. století. Anděla skutečně předstihla svou dobu, protože tehdy žena neměla jinou možnost než život v manželství nebo v klášteře. Vlivem kulturních a společenských přeměn v 17. století se Společnost svaté Voršily proměnila v řeholní společenství s klauzurou, které se rozšířilo zvláště v západní Evropě.
Pro své společnice napsala Anděla 3 spisy: Řehole byla určena všem členkám Společnosti sv. Voršily; ukazuje cestu, po které mají jít, aby „byly pravými a neporušenými snoubenkami Božího Syna“. Rady byly diktovány pro ty, které Společnost vedly. Odkazy, poslední spis, byly napsány hlavně pro vdovy, které zastupovaly Společnost před světskou i církevní autoritou.
Anděla Merici zemřela 27. ledna 1540 v Brescii a je pochována v kostele, který nyní nese její jméno. Své Společnosti neurčila přímo jeden apoštolský cíl. A byla tak obezřetná, že zajistila svým dcerám možnost úpravy určitých ustanovení (Poslední Odkaz):
»A kdyby se podle nutnosti doby měla dát nová nařízení nebo něco udělat jinak, udělejte to moudře po dobrém uvážení.«
zdroj: vorsilky.ic.cz
Svátek slaví Ingrid
Toto jméno má severský původ a dříve znělo Ingerid. Jazykovědci je vykládají poměrně složitě jako „jezdkyně boha Ing(w)a“. Podle severské mytologie byla jednou z valkýr, ženských nadpřirozených bytostí podobných našim divoženkám. Valkýry byly stejně krásné a ztepilé jako naše víly, ne však tak mírumilovné. Nejenomže hrozivě mávaly zbrojí, ale na okřídlených ořích létaly divoce vzduchem. A nejčastěji nad bitevním polem, odkud doprovázely duše padlých bojovníků do Valhaly - vzdávaly tak poslední čest hrdinům svého lidu. Jméno Ingrid se u nás stává stále oblíbenějším, snad díky mnoha domáckým podobám, které nabízí. Jenom posuďte: vedle Ingridky jim můžete říkat Inko, Ino, Inuško nebo Inočko. No nezní to pěkně?
