Panna Maria - Matka Boží

Jedná se tudíž o to, kým je Ježíš z Nazareta: je Bohem a nebo není? Je nasnadě a logické říci, že je-li Bohem, jeho matka Maria je matkou Boha. Není-li však Bohem, je logické vyznat, že Maria je matkou Ježíše, který byl pouhým člověkem. Nebo je to jinak? Kým je Ježíš? Člověkem? Bohem? Bohem i člověkem?

Ježíš - dokonalý člověk a dokonalý Bůh

V samém nitru křesťanského vyznání všech konfesí (a kdo toto nevyznává, nemůže se považovat za křesťana) je vyznání, že Ježíš je dokonalý Bůh i dokonalý člověk. Nikoliv však tak, že by toto spojení zahrnovalo 2 osoby: osobu Boží (coby druhou Božskou osobu - Syna) a současně ještě osobu lidskou (člověka Ježíše) - to by znamenalo dvě osoby zároveň, tedy jakousi „schizofrenii". V Ježíši Kristu je jen jeden subjekt, jen jedna osoba, a to druhá osoba Trojjediného Boha - Syna, která zároveň v lidské přirozenosti Ježíše plní funkci lidské osoby. Je to úchvatné tajemství, které křesťan skrze přijatou víru nemůže odmítnout. Osoba je středem vtělení Syna, osoba je „soudržnicí" boholidství Ježíše Krista - je tedy tím, co spojuje lidství i božství Božího Syna[1]. Jeden jediný Syn nebeského Otce na sebe v Marii bere „naše" lidství, aby nám mohl zjevit svoji věčnou a krásnou tvář. Neviditelný Bůh na sebe bere viditelnou podobu, abychom ho mohli spatřit (viz Jan 1,14), abychom mu mohli naslouchat a dokonce abychom se ho mohli dotýkat (srov. 1 Jan 1,1). Skrze osobu Syna tak dochází ke sjednocení lidské i božské přirozenosti, avšak aniž by vznikla jedna zvláštní přirozenost boholidská (což je pak hereze monofyzitismu) - Ježíš Kristus je celý a dokonalý člověk a zároveň celý a dokonalý Bůh, a tyto dvě přirozenosti jsou sjednoceny jednou osobou, a to osobou věčného Božího Syna.

Mluvíme-li o Ježíši Kristu, mluvíme o „něm" (tedy o Boho-člověku), nikoliv o „nich" (tedy o Bohu a o člověku), neboť v něm je jen jeden subjekt, jen jedna osoba - osoba odvěkého nestvořeného Božího Syna.

Panna Maria - Bohorodička (Theotokos)

A tady se dotýkáme i Ježíšova vztahu s Marií. Maria také porodila „jeho", nikoliv „je". Do svého lůna přijala a poté porodila Božího Syna. Nebo snad chce někdo říci, že Maria porodila pouze člověka Ježíše či spíše pouhou neosobní lidskou přirozenost a nikoliv osobu Božího Syna sjednocenou s lidstvím přijatým v Marii? Vždyť v Ježíši je jen jeden subjekt, jen jedna osoba, jen jeden „on" - Boží Syn, a právě tohoto „jednoho", Boha i člověka zároveň, Maria porodila. Ano, je jisté, že Maria porodila Boha, neboť Syn Boží je Bůh - neporodila jen lidské tělo, ale porodila celého Ježíše, včetně jeho osoby, neboť osoba je od lidské přirozenosti, stejně jako od Božské, neoddělitelná; včetně osoby, která je Boží, neboť se jedná o osobu odvěkého Syna (srov. Jan 8,58).

Můžeme tedy směle vyznat, že Maria porodila Boha. To však neznamená, že ona je příčinou Boha, příčinou jeho božství! Maria je Bohem stvořena, Bohem vykoupena[2], ale také Bohem omilostněna, neboť Ježíš sám je Milost - zdarmadaný dar shůry. Je to jeden z nejvýraznějších paradoxů křesťanství - podobně jako nezpodobnitelný Bůh na sebe přijal viditelnou podobu, tak dalším paradoxem souvisejícím s předchozím je to, že Stvořitel se „svěřil" svému stvoření, kdy se on sám ve svém Synu stal skrze přijaté lidství závislým na svém stvoření, v tomto případě na Marii, která Ježíše kojila, krmila, učila prvním krůčkům, učila ho číst, modlit se... Bůh nebyl na Marii závislý co se týče božství, nýbrž co se týče jeho lidství přijatého z ní. Ale i tím nám chce Bůh něco říci.

Je to možná pro mnohé pohoršením podobně jako tehdy za Ježíšova života pro mnoho z Židů („jak Bůh může být člověkem?" - srov. Jan 10,33), ale to již ke křesťanství patří - zjevovat nepochopitelného a vždy překvapujícího Boha, který se ukazuje být stále jiný, než jak si ho my sami představujeme; Boha, který překračuje všechny naše definice, protože se nám chce ukázat takový, jaký je. A nebude nám stačit celá věčnost, abychom se na něj „vynadívali".

Panna Maria není bohyně

Ještě je namístě dodat, že vyznáním Božího mateřství Panny Marie se z Marie nečiní bohyně. Ona byla, je a bude stvořením, které bylo taktéž vykoupeno drahou a vzácnou Kristovou krví[3]. Bůh ji však pro nás všechny, pro naši spásu obdařil darem, kterého se nikdy předtím ani nikdy potom nedostalo nikomu jinému - svěřil jí svého jediného a milovaného Syna a Maria se s ním, tj. s Božím Synem, ocitla v „lůně"[4] Otce, v němž Syn věčně spočívá. Lůno zde znamená skutečnou intimitu nitra Otce a intimitu, důvěrnost vztahu Otce a Syna, jejich vzájemné „niterné sdílení". Maria tak byla po svém „ano" vtažena do intimního vztahu Otce a Syna (a také Ducha svatého), z nějž pro ni prýštilo tolik milostí, z nichž největší bylo ve svém lůně nosit Boha, aniž by tím bylo umenšeno jeho božství - nebylo umenšeno, ale bylo vtěleno, a to silou jeho nesmírné lásky.

Marii nezbožňujeme, nýbrž vyznáváme velkou lásku a moc Boha, který tak moc miluje své stvoření, že kvůli němu vydává na smrt to nejdražší, co má - svého jediného Syna, aby tak ztratil toto své jediné kvůli stvoření ztracenému Adamovým hříchem, kvůli „prachu ze země" (srov. Gen 2,7 a 3,19). Zároveň je toto tajemství Božího vtělení a Mariina Božího mateřství výpovědí o Boží něze, kdy se všemocný a svrchovaný Bůh kvůli naší spáse stává vůči nám lidem bezbranný - nyní jako dítě zcela závislé na své matce, později v konečné fázi na kříži zcela vydaný do rukou svým soudcům a katům a skrze ně všem lidem tohoto světa. Bůh se nám zcela vydává napospas a neustupuje z tohoto postoje, i když my ho zraňujeme bičováním a pliváním, hřeby kříže a kopím, posměchy a pohrdáním. Ano, toto je náš Bůh - zcela vydaný pro naši spásu, zcela se nám dávající. Toto je tvář Lásky, která se neodvrací, i když my ji zabíjíme, nýbrž nám stále, i ve smrtelných bolestech, vyznává svoji důvěru vůči nám: „Člověče, věřím, že můžeš být dobrý a dávám proto svůj život za tebe, aby ty jsi mohl žít, neboť tě miluji." Tuto důvěru nejsilněji vyjadřuje na kříži, ale vyslovuje ji i svým odevzdáním se v podobě malého dítěte do lidských rukou v Marii, s důvěrou, že se o něj v jeho lidství postará. A toto je poselství Vánoc - Bůh přichází do našeho světa, důvěřuje nám, stává se vůči nám bezbranným a zcela se nám vydává, protože „Bůh je láska" a „láska nezná strach" (1 Jan 4,16.18).

Od téhož autora:

Bílá sobota - den sedmý, den Hospodinova i Adamova odpočinutí   
Musí být biskup skutečně ženatý? 

Související články: 

Emilián Soukup: Bohorodička
Emilián Soukup: Maria prvních křesťanů 
Wincenty Granat: Svatost Boží Rodičky Marie 
Wincenty Granat: Boží mateřství Panny Marie 
acek Salij: Mariánská dogmata a Písmo svaté 
Jean-Claude Michel: Mariino panenství po porodu 
Hubert Jedin: Malé dějiny koncilů - Efezský koncil (431)
Epifanius ze Salaminy: Chvalozpěv o Panně Marii, Bohorodičce  
Jan Evangelista Urban: Největší dar od nejsvětější Panny - Tělo Kristovo
Wincenty Granat: Bohorodička Panna Maria v Kristových tajemstvích spásy 
Caterinato: Sladká Maria - Panna Maria ve zbožnosti a díle sv. Kateřiny Sienské 
Ludvík M. Grignion z Montfortu: Pojednání o pravé zbožnosti k Nejsvětější Panně  
Henri-Dominique Simonin: Sv. Cyril Alexandrijský, obhájce Božího mateřství Panny Marie 
Lukáš Drexler: Bylo manželství Josefa a Marie skutečným manželstvím, nebo bylo "jen jako"?   
Cyril Alexandrijský: Jednorozený se stal prvorozeným, aby nás obohatil Bohem Otcem  
Lukáš Drexler: "Skrze ni, s ní a v ní" neboli o duchovním mateřství Panny Marie  
Efrém Syrský: Sestoupil z nebe a stal se člověkem, aby tě obdařil svou láskou 
Lukáš Drexler: Sv. Ludvík Maria Grignion z Montfortu - mariánský mystik  
Pavel Evdokimov: Theotokos archetypem nekněžského charismatu ženy  
Lukáš Drexler: Zvěstování Panně Marii - počátek "nového stvoření"
Cyril Alexandrijský: Ježíš Kristus dal své tělo za život všech lidí
Mikuláš Ďurkáň: Hlas otců církve o Panně Marii prostřednici  
Didymos Alexandrijský (Slepý): Panenské narození Ježíše 
Beda Ctihodný: Blahoslavené lůno, které tebe nosilo...  
Bernard Przybylski: Matka Boží a Nejsvětější Trojice  
Reginald Dacík: Svatý Bernard, Pěvec Matky Boží 
Irena Saszko: Panna Maria Deskami Zákona  
John Saward: Maria, Matka Nebeské Many 
Venantius Fortunatus: O Gloriosa Domina 
Efrém Syrský: Píseň o Nejsvětější Panně 
John Saward: Bohorodička jako Svatyně 
Ignác Veselý: Panna Maria v Koránu 
René Laurentin: Maria, naše Matka 
Lukáš Drexler: Odevzdat se Marii 
Vidět Marii znamená vidět Ježíše 
Ch.-V. Héris: Tajemství Vtělení 
Lukáš Drexler: Maria souznělá 

Poznámky:

[1] Proto se v dogmatické definici o této skutečnosti mluví jako o „hypostatické unii", kdy „hypostasis" znamená onu „individuální podstatu", tedy osobu, která v Ježíši Kristu sjednocuje obě přirozenosti - lidskou i božskou, a to „bez smíšení, beze změny, bez oddělení a bez rozloučení" (z definice víry Chalcedonského koncilu z r. 451).

[2] Viz. pozn. 3.

[3] Zde se dotýkáme dogmatu katolické víry o neposkvrněném početí Panny Marie, jež říká, že „nejblahoslavenější Panna Maria byla od prvního okamžiku svého početí ojedinělou výsadou milosti všemohoucího Boha se zřetelem k zásluhám Ježíše Krista, Spasitele lidského pokolení, uchráněna neporušenou od jakékoliv poskvrny prvotní viny" (bula Pia IX. Ineffabilis Deus z r. 1854 k vyhlášení dogmatu o neposkvrněném početí Panny Marie). Bůh tak již od okamžiku Mariina početí skrze zásluhy Kristovy výkupné oběti předem pro svého Syna připravil Matku, která byla Boží milostí prosta jakékoliv osobní i dědičné viny a mohla tak v sobě nést toho, který je zcela svatý (srov. Ž 99,9 nebo Žid 7,26) a který nemůže přebývat v ničem, co je poskvrněné hříchem, ať dědičným nebo osobním.

[4] Řecky „kolpos", v ekumenickém překladu Bible „v náručí", viz Jan 1,18. Srov. i Jan 13,23, kde v Ježíšově náručí spočívá Ježíšův milovaný učedník Jan.