Již v pondělí 5. října, hned na začátku práce synody, předal kardinál George Pell papeži Františkovi dopis, který kromě něj podepsalo dalších dvanáct kardinálů přítomných v synodní aule. Všech třináct zastává vysoké posty v církevní hierarchii, tři jsou členy výkonného orgánu synody. Zde je text dopisu:
Vaše Svatosti,
na začátku synody o rodině, vedeni přáním, aby přinesla plody Církvi i Vaší službě, Vás s úctou prosíme, abyste vzal v úvahu řadu obav, jež jsme slyšeli od jiných synodních otců a jež sdílíme.
I v přípravném dokumentu synody Instrumentum laboris jsou obdivuhodné prvky, má i části, jimž by prospěla zásadní reflexe a přepracování. Zdá se, že nová procedurální pravidla, jimiž se synoda řídí, zajišťují jeho přehnaný vliv na diskuse na synodě a na závěrečný dokument. V současné podobě a vzhledem k obavám mnoha dalších otců z různých jeho problematických pasáží nemůže Instrumentum adekvátně sloužit jako řídící text ani jako základ pro závěrečný dokument.
Některé kruhy budou nové synodální procedury chápat tak, že postrádají otevřenost a upřímnou kolegialitu. V minulosti postup předkládání návrhů a hlasování o nich sloužil cennému účelu, totiž zjištění názorů otců. Zdá se, že absence návrhů a s nimi souvisejících diskusí a hlasování bude odrazovat od otevřené debaty a přesouvat diskusi do malých skupin; proto nám připadá naléhavé, aby bylo obnoveno vytváření návrhů, o nichž bude hlasovat celá synoda. Na hlasování o závěrečném dokumentu dojde v celém procesu příliš pozdě na to, aby bylo možné úplné posouzení a seriózní úpravy textu.
Značné znepokojení navíc vyvolal nedostatečný vklad synodních otců do složení komise pro redakci [závěrečného dokumentu]. Jeho členové byli jmenování, nikoli voleni, a to bez konzultací. Podobně by měl být volen, a nikoli jmenován, každý, kdo něco koncipuje na úrovni diskusních skupin.
Tyto záležitosti pak vzbudily obavu, že nová procedurální pravidla nejsou věrná tradičnímu duchu a účelu synody. Není jasné, proč jsou tyto procedurální změny nutné. Řada otců má pocit, že nový postup se zdá být navržen tak, aby usnadňoval předem stanovené výsledky v důležitých projednávaných otázkách.
Konečně a snad nejnaléhavěji, několik otců vyjádřilo obavu, že synodu, která se má zabývat životně důležitým pastoračním tématem – posílením důstojnosti manželství a rodiny – může ovládnout teologická záležitost nauky o podávání svatého přijímání rozvedeným a civilně znovusezdaným. Pokud tomu tak bude, nevyhnutelně to vyvolá ještě zásadnější otázky o tom, jak má Církev na své cestě vpřed interpretovat a uplatňovat Boží slovo, svou nauku a praxi kulturním změnám. Kolaps liberálních protestantských církví v moderní době, který urychlilo opuštění klíčových prvků křesťanské víry a praxe ve jménu pastoračního přizpůsobení, nutí k velké opatrnosti v našich synodních diskusích.
Vaše Svatosti, předkládáme Vám tyto myšlenky v duchu věrnosti a děkujeme Vám, že je zvážíte.
Věrně v Ježíši Kristu,
[v abecedním pořadí]
– Kardinál Carlo Caffarra, arcibiskup boloňský, Itálie, teolog, bývalý první předseda Papežského institutu Jana Pavla II. pro studium manželství a rodiny
– Kardinál Thomas C. Collins, arcibiskup torontský, Kanada
– Kardinál Timothy M. Dolan, arcibiskup newyorský, Spojené státy
– Kardinál Willem J. Eijk, arcibiskup utrechtský, Holandsko
– Kardinál Péter Erdõ, arcibiskup z Ostřihomi-Budapešti, Maďarsko, předseda Rady evropských biskupských konferencí a generální relátor probíhající synody, stejně jako předchozího zasedání v říjnu 2014
– Kardinál Gerhard L. Müller, emeritní biskup řezenský, Německo, od roku 2012 prefekt Kongregace pro nauku víry
– Kardinál Wilfrid Fox Napier, arcibiskup z Durbanu, Jižní Afrika, jeden z předsedů probíhající synody, stejně jako předchozího zasedání v říjnu 2014
– Kardinál George Pell, emeritní arcibiskup ze Sydney, Austrálie, od roku 2014 prefekt vatikánského sekretariátu pro ekonomii
– Kardinál Mauro Piacenza, Janov, Itálie, bývalý prefekt Kongregace pro klérus, od roku 2013 hlavní penitenciář
– Kardinál Robert Sarah, bývalý arcibiskup z Conakry, Guinea, od roku 2014 prefekt Kongregace pro bohoslužbu a svátosti
– Kardinál Angelo Scola, arcibiskup milánský, Itálie
– Kardinál Jorge L. Urosa Savino, arcibiskup z Caracasu, Venezuela
– Kardinál André Vingt-Trois, arcibiskup pařížský, Francie, jeden z předsedů probíhající synody, stejně jako předchozího zasedání v říjnu 2014
Jak na svých internetových stránkách uvádí Sandro Magister, František jejich požadavky odmítl en bloc, nepočítáme-li vágní varování, aby se synoda nezredukovala jen na otázku svatého přijímání pro znovusezdané rozvedené. Závěrečná zpráva mezitím z programu synody zmizela.
Zdroj: chiesa.espresso.repubblica.it
Ze 13 je náhle 11 – kardinálové Scola a Vingt-Trois popřeli, že by dopis podepsali.
Svůj podpis před chvílí popřel i Erdö… Tam ale musí panovat bratrská náladička.
Čím asi ty 4 zastrašili, že popřeli svůj podpis? Osobně nepochybuji, že to podepsali, to by si nedovolili jejich podpisy bez souhlasu zveřejnit. Jsou to prapodivné praktiky připomínající naši normalizaci po r.1968, kterou jsem osobně zažil.
Velká škoda, že svůj podpis nedal i náš pan kardinál D. Duka, kterého si velmi vážím. Domnívám se, že církev a věřící už tak nemají jednoduchou pozici ve světě, ale to, co dělá papež František, je církev ohrožující. Papež Jan Pavel II, nebo Benedikt 16 vírou žili a pevně se drželi odkazu Ježíše Krista, zato František se snaží s dalšími, jemu podobnými kardinály narušit učení církve. Připomíná svým vystupováním V. Havla, který jako nějaký šoumen chce před kamerami co nejvíce šokovat. Havel např. řekl, „co to je národ?“ a podle toho se choval a předváděl, ale Česká republika a její obyvatelé ho moc nezajímali. Modlím se za to, aby soudní a pravdiví kardinálové se dokázali vzepřít tomuto, podle mého soudu špatnému směřování církve. A vadí mi také to jeho Bueno giorno, protože oslovuje své věřící ovečky, tak by lépe zněl pozdrav Bůh s vámi.
Ale možná je to ještě trochu jinak. Tento dopis zveřejnilo periodikum „espresso“, jak jsem četl na frondě, signatáři dopisu, konkrétně kard. Napier tvrdí, že ten text je sice autentický, ale není přesný, možná mylné informace o jednotlivých signatářích vzešly od novinářů. Snad se časem dozvíme pravdu.
Jo jo, Jan Pavel II. žil vírou tak, až se mu v Assisi od úst prášilo. Obdobně Benedikt se svým „židovství je cestou ke spáse“. A tak se dá pokračovat.
Já to chápu. V poměru k současnému nekatolíkovi na papežském trůně je i papež Wojtyla náhle září pravověří, ale realita je skutečně někde jinde.
Ad Anna: Kardinál Duka podepsat ani nemohl. Šlo vesměs o kardinály přítomné na synodě, kde Českou republiku zastupuje Mons. Vokál.
Měl bych stále na paměti vzor „biskupské kolegiality“….pod křížem Našeho Pán zůstal z biskupů jen sv. Jan a samozřejmě Naše Paní a Matka. 🙂
Pri čítaní týchto správ mi chodí mráz po tele. Je to RKC? Veď je to Babylon….
Jsem přesvědčen, že pokusy o ekumenický dialog uvnitř KHS nám poskytnou ještě nejednu zábavnou chvilku.
Liduško ,to je sice ŘKC, ale její odpadlá část, která pod rouškou poslušnosti láduje ovcím bludy…a špiní ty , co autentickou nauku brání…jako odpadlé, neposlušné .