18. Sedm Božích praduchů. Vykoupení.

1) Pravil Rafael: „To je zajisté jen vhodný obraz právě toho, co jsem ti dříve sdělil o stvoření anebo postupném tvoření nějakého celého světového tělesa.

2) Prvostvoření velcí duchové jsou totiž myšlenky v Bohu a z nich vzcházející ideje.

3) Mystickým číslem sedm se rozumí ono původně dokonale božské a bohopodobné v každé vycházející myšlence a v každé Jím pojaté a jako z Něho navenek vystavené ideji.

4) Prvé v Bohu je LÁSKA. Lásku lze nalézt ve všech stvořených věcech; neboť bez ní by nebyla žádná věc možná.

5) Druhé je MOUDROST jako Světlo vycházející z lásky. Moudrost také můžeš pozorovat ve tvaru každé bytosti; neboť čím je nějaká bytost pro více světla vnímavější, tím bude také její tvar rozvitější, určitější a krásnější.

6) Třetí, co vychází z Lásky a Moudrosti, je účinná VŮLE Boží. Teprve jí dostávají myšlené bytosti realitu, takže pak skutečně jsou a jsou tady, - jinak by byly všechny myšlenky a ideje Boží právě tím, čím jsou tvé prázdné myšlenky a ideje, které se nikdy neuskutečňují.

7) Čtvrté, co opět vychází z oněch tří je a sluje ŘÁD. Bez tohoto Řádu by žádná bytost nemohla mít nějaký trvalý a stálý tvar, tedy také nikdy určitý účel. Neboť kdybys zapřáhl do pluhu vola a vůl by změnil svůj tvar a podobu například v rybu anebo v ptáka, dosáhl bys pak s ním někdy nějakého účelu?! Anebo kdybys chtěl jíst nějaký plod a ten by se ti stal před ústy kamenem, - co by ti prospěl takový plod?! Anebo šel bys někam po pevné cestě a cesta by se ti stala pod nohama vodou, - mohla by ti tu i nejpevnější cesta k něčemu prospět? Hle, všemu tomu a nesčetně mnohému jinému se zabraňuje Božím Řádem, jako čtvrtým Božím duchem!

8) Pátý Boží duch se nazývá Boží VÁŽNOST, bez níž by žádná věc nebyla možná jako něco trvajícího, protože Vážnost je rovna věčné Pravdě v Bohu a teprve ona dává všem bytostem pravé trvání, rozmnožování, zdar a konečnou dokonalost. Bez tohoto ducha v Bohu by to dopadalo se všemi bytostmi ještě velmi špatně. Byly by jako útvary vzdušného zrcadlení (fata morgana), které se zdají něčím být, dokud je lze vidět; avšak až příliš brzy se mění podmínky, které je zplodily, protože v nich nezavládá vážnost a krásné a obdivuhodné útvary se rozplývají v niveč! Lze je sice považovat také za velmi dobře uspořádané, ale protože v základě, který je vytváří, nezavládá Vážnost, nejsou nic jiného nežli jen prázdné nejvýš pomíjející útvary, které nemohou mít trvání.

9) Hle, tu máme nyní již pět velkých Božích praduchů a přejdeme tedy ještě ke dvěma posledním a tak mne poslyš ještě dále!

10) Kde je nejvyšší Láska, nejvyšší Moudrost, všemohoucí Vůle, nejdokonalejší Řád a neměnitelná pevná Vážnost, tam zajisté musí být zřejmě také nejvyšší a věčně nikdy nedosažitelná TRPĚLIVOST, neboť bez ní by se muselo vše zvrhnout a konečně přejít v nerozmotatelný chaos starých mudrců.

11) Staví-li stavitel dům, nesmí vedle svých ostatních k tomu potřebných vlastností nevšímat si trpělivosti; neboť chybí-li mu trpělivost, pak to – věř mně – se svým domem nepřivede nikdy ke zdárnému konci.

12) Pravím tobě: Kdyby neměl Bůh tohoto ducha, pak by v nekonečném prostoru již dávno a dávno žádné Slunce nesvítilo Zemi a ve světě duchů by to vypadalo zcela zvláštně, zcela bez bytostí. Trpělivost je matkou věčného nezměnitelného Božího Milosrdenství a kdyby nebylo v Bohu šestého ducha, kde a čím by pak byli všichni tvorové vůči jedině všemohoucímu Bohu?!

13) Když my nyní tedy také nějak chybíme a tím se zřejmě dáváme všanc zničující kletbě Boží Lásky, Moudrosti a Vůle, po níž zřejmě následkem předchozího Řádu následuje Boží Vážnost, pak narážíme na Boží Trpělivost, která časem nicméně vše přivádí a přivést musí do rovnováhy; neboť bez Trpělivosti by byli všichni sebedokonalejší tvorové zůstaveni věčnému soudu záhuby.

14) Boží Trpělivost s předchozími pěti duchy v Bohu by sice stvořili jednoho člověka anebo také nesčíslně mnoho lidí na světových tělesech a také by je nadále udržovali; ale tu by žil člověk anebo také nesčetně mnozí lidé v těžkém těle nekonečně dlouhou dobu dále a o nějakém konečném osvobození duše z pout hmoty by věčně nebylo dávno ani řeči. Zároveň by se zvířata, rostliny a lidé neustále množili a nakonec by se na nějakém prostorově omezeném světovém tělese tísnili v takovém počtu, že by se jeden druhému nemohl již ani vyhnout. Rozumí se však jen v tom případě, kdyby světové těleso pod vládou nekonečné Boží trpělivosti již tak dalece dozrálo, že by mohlo nosit a živit rostliny, zvířata a lidi. Avšak jedině s oněmi tobě dosud oznámenými šesti duchy by to šlo dokonce se stvořením hmotného světa nekonečně zdlouhavě a bylo by velice pochybné, zda by kdy nějaký Svět dospěl k hmotnému projevu.

15) Leč trpělivost jest, jak již bylo řečeno, matkou Božího Milosrdenství a tak je sedmý duch v Bohu právě MILOSRDENSTVÍ, které nazveme také Umírněnost. Ona uvádí vše na pravou míru. Uspořádává všechny dřívější duchy a způsobuje včasné zrání jak Světa, tak i všech tvorů na něm. Pro vše ustanovila určitou dobu a uzrálí duchové mohou tedy brzy a snadno očekávat úplné vysvobození a vejít ve věčnou svobodu a v nejúplnější životní samostatnost.

16) Tento sedmý duch v Bohu způsobil tedy také to, že Bůh Sám přijal tělo, aby tím v době co nejkratší vysvobodil všechny zajaté duchy z tvrdých pout nutného soudu hmoty, pročež také toto Jeho dílo – vykoupení – může být nazváno novým přetvořením nebes a Světů a tedy také největším Božím dílem, protože v něm úplně vyrovnaně působí všech sedm Božích duchů, čemuž předtím tak velice nebylo a nesmělo také být následkem ducha Řádu v Bohu. Neboť tento tobě nyní oznámený sedmý duch v Bohu spolupůsobil dříve s ostatními duchy jen tak dalece, aby se všechny myšlenky a ideje Boží staly realitami (skutečnostmi); od nynějška však působí mocněji a následek toho je právě dokonalé vykoupení.

17) A hle, to je oněch sedm tebou nepochopených Božích duchů a vše stvořené ze sedmi Božích duchů odpovídá ve všem všudy těmto sedmi Božím duchům a skrývá je v sobě. A věčně trvající stvoření a rovněž trvající tvoření je to, co pramudrci této Země nazývali „Války Jehovovy“.