«

»

Garabandal ohlášení zničení Fatimy – Tomasz Grzybowski

Poznámka: pro lepší čitelnost stahujte tento článek zde (obsahuje stránkování, odstavce a zvýraznění)

Garabandal je malá vesnice čítající ani ne 300 obyvatel, ležící v provincii Santader, ve španělských Pyrenejích. Od neděle 18. června 1961 do 18. června 1965 skoro v dokonalém čtyřletém cyklu zde docházelo k událostem, které se do té doby dočkaly jednoznačně negativního stanoviska všech po sobě nastupujících diecézních biskupů, podporovaných i svatým Oficiem (Oficium) a později i Kongregaci Doktríny Wíry. Zjevení, o kterých hovoříme, jsou nejčastěji nazývána „zjevení Matky Boží z hory Karmel a sv. Michaela Archanděla“ a udála se za účasti čtyř holčiček-vizionářek ve věku od 11 do 12 let: Conchity Gonzalez, Marii Doloros (Marii-Loli) Mazon, Hiacynty Gonazalez a Marii Cruz Gonzalez.

Stanovisko Církve ve věci garabandalských událostí bylo od začátku vedeno tak jak v případě Medžugorie. Tvrdí, že všechna fakta, která se stala na zmiňovaném místě, se dají se vysvětlit přirozeným způsobem. V období sedmi let, od 17.srpna 1961 do 8. května 1967 santanderský ordinariat vydal na toto téma pět informačních zpráv – každá z nich vyvracela nadpřirozený charakter událostí. Toto stanovisko získalo také podporu kardinála Ottavianiho, proprefekta Kongregace sv. Oficia, který oficiálně uznal výsledky práce santaderského ordinariátu za plně uspokojivé a dále pak nenašel důvody pro bezprostřední intervenci sv. Oficia Zde je úryvek dopisu kardinála Ottavianiho adresovaný současnému ordináři Santanderu, biskupovi Vincente Puchol Mantis:

Excelence,

V dopise z minulého listopadu poslala Excelence této Kongregaci dokumenty sebrané diecézní komisí a normy vydané přes Excelenci na téma „Zjevení“, která se měla údajně stát v Garabandalu.

Sv. Kongragace pečlivě a pozorně prozkoumala celou dokumentaci i včetně té z jiných míst a došla ke konečnému závěru, že celá záležitost už byla sama důkladně prozkoumaná a zařízena Excelenci. V důsledku toho není důvod, aby sv. Kongregace sama intervenovala.

Děkuji Excelenci za starost a moudrost, která byla impulsem pro vyřízení této záležitosti. Mám radost, že můžu při této příležitosti projevit Excelenci osobní úctu a oddanost.

(-) A. Kard. Ottaviani

pro-prefekt

Řím, dne 7. března 1967

V prosinci roku 1977 nový biskup Santanderu Juan Antonio del Val potvrdil rozhodnutí svých předchůdců a v roce 1985 stanovil komisi pro opětovné kanonické probadání garabandalských případů. Zkoumání bylo ukončeno sestavením oficiální dokumentace, která byla na konci listopadu 1991 zaslána do Říma. Závěr komise byl shodný s předešlými závěry. Nástupce biskupa del Val, bp José Vilaplaua se po získání santanderské diecéze 29. září 1991 obrátil na Kongregaci nauky víry s prosbou o stanovisko ve věci „zjevení“ v Garabandalu. 28. listopadu 1992 dostal odpověď, ve které tato kongregace sdílí stanovisko sv. Oficia z šedesátých let, tj. uznává všechny předcházející výroky a výsledky prací komise za uspokojivé a nenachází důvody k bezprostřednímu zaujmutí hlasu v této věci. Biskup José Vilaplaua připomněl v dopise z 11. října 1996 všechny dosavadní výroky ve věci událostí garabandalských případů a své stanovisko, tentokrát definitivní, uzavřel v krátkém potvrzení předcházejících rozhodnutí: „Sdílím a akceptuji rozhodnutí mých předchůdců a také stanovisko Apoštolského stolce. Co se týče Eucharistických celebrací v Garabandalu zastávám názor mých předchůdců a nařizuji, aby byly mše slouženy jen ve farním kostele, při tom jsou nepřípustná spojení k domnělým zjevením (…)“7.

Garabandalská zjevení byla podrobena důkladné teologické analýze mimo jiné i nedávno zemřelým knězem Josefem Warszawským 8, polským jezuitou, který se na jaře roku 1965, ihned po zastavení cyklu zjevení, vydal do Garabandalu. Důkladně prozkoumal „zjevení“ a výsledky své práce zahrnul v knize „Garabandal – Boží zjevení nebo satanovo mámení“ (Řím, 1970, nakladatelství Autora). Protože jsou u nás výsledky analýz kněze Warszawského málo známé, rozhodli jsme se, že je přiblížíme našim Čtenářům, tím spíše, že charakter, symboly a především cíl garabandalského případu velmi připomíná dnešní „zjevení“ v Medjugorie. Druhý důvod, proč se vracíme do Garabandalu, je metodologie přijatá knězem Warszawským při zkoumání zmiňovaných zjevení – podle nás je vzorem správné, katolické analýzy všech případů, které se ucházejí o to, aby byly uznány jako Boží zjevení.

Garabandalské „mensaje“

Garabandalská zjevení začala 18. června 1961 v 19.30 hodin. Tehdy se nejdříve Conchitě a potom všem čtyřem děvčatům-„vizionářkám“ zjevil „anděl“, který nepromluvil ani slovo. Tři dny později se zjevil opět. Na radu místního faráře se děvčata zeptala: „Kdo jsi a proč jsi přišel?“, ale nedostala žádnou odpověď. Než „anděl“ promluvil, zjevil se děvčatům ještě dvakrát, přičemž pod jeho postavou byl nápis z písmen a římských číslic, které byly pro vizionářky nesrozumitelné. Teprve 1. července „anděl“ začal mluvit – představil se jako „Sv. Michael“ a předpověděl příchod „Panny“ – „z hory Karmel“. Následujícího dne v 18.00 hodin se poprvé zjevila „Panna“ ve společnosti dvou andělů – dvojčat – sv. Michalů“. V trojúhelníku na jasně červeném pozadí – dívající se oko a text z východních písmen“9.

Od té doby se děvčatům různě zjevovala a její zjevení byly doprovázeny nadpřirozenými událostmi popsanými v další části článku. Teprve 18. října roku 1961 přišel první odkaz – tzn. „poselství“ garabandalské „Panny“: „Dávejte hodně milodarů! Čiňte velká pokání! Navštěvujte často Nejsvětější svátost! A především buďte dobří! Jestli toto nebudete činit, budete potrestáni. Kalich se naplní! Jestli se nezměníte, dopadne vás Boží trest!“10.

Na druhé „poselství“ „Panna“ nařídila děvčatům čekat až do 19. června 1962: „Panna nám sdělila poslání pro celý svět. Tady je: Panna nám řekla, že se nebojíme trestu, když jsme vzali její první odkaz na lehkou váhu a žili tak, jak by ho nebylo. Teď přijde trest, protože se svět nepolepšil; teď když už Panna podruhé zopakovala odkaz a my jsme ho ignorovali. Svět je čím dál tím horší, bohužel se nic a nic nemění“11.

O dva dni později přichází další třetí odkaz s velmi podobným obsahem jak předcházející. „Panna“ dává signál, že kalich se naplnil a trest je stále blíže. Vidina trestu způsobuje u děvčat křik a zděšení a návrat mezi věřící. 29. června se zjevuje „anděl“ a předpovídá zázrak. Pro jeho datum posílá děvčata k „Panně“. Ta se zjevuje a posílá vizionářky do neosobního „hlasu“, který stanovuje datum 18. července. Toho dne nastává „zázrak“ viditelného „vykomunikowanie“ Conchity „andělem“.

l

Příští a zároveň poslední „mensaje“ pro celý svět předpovídá „Panna“ samotné Conchitě teprve na 1. ledna 1965. To se událo v neděli 18. ledna ve 23.45 hodin v přítomnosti davu.

Za překvapení všech přítomných předavatelem tohoto „poselství“ (které zní dost prostě pro uši tradičních katolíků) není „Panna“, ale „anděl“. „Protože moje zjevení z 18. října 1961 nebylo vyplněno a předáno světu, říkám Vám, že tento odkaz je už poslední. Tak jak se předtím kalich naplnil, tak teď přetéká. Hodně kardinálů, hodně biskupů a kněží je na cestě k zavržení, stahují za sebou hodně duší. Stále menší a menší část se odevzdává Eucharistií. Měli bychom unikat Božímu hněvu a dělat dobré skutky. Jestli budete s upřímným srdcem prosit Boha o odpuštění, odpustí vám. Já, vaše matka, vás prosím skrze mého posla sv. Michaela, abyste se polepšili, protože to je poslední výstraha. Hodně vás miluji a nechci vaše zavržení. Proste nás – my vám UZYSKAMY . Měli byste dávat hodně milodarů/ofěr. Rozjímejte nad utrpením Ježíše“.14.

Už po zakončení celého zásadního cyklu zjevení se „Panna“ zjevila jen Conchitě a vysvětlila proč ne ona sama, ale „anděl“ ohlásil poslední „poselství“: “Víš Conchito, proč jsem nepřišla osobně, abych Ti oznámila zjevení pro celý svět. Příliš jsem cítila bolest, abych tak učinila…“.15

„Panna“ během jednoho ze svých výroků předpověděla poslední zázrak, který bude zakončením zjevení. Datum zázraku zná jenom Conchita. „Panna“ zakázala dívce sdělit datum. Je jen více méně známo, že to bude velký znak na nebi, „větší než ve Fatimě“ a stane se ve čtvrtek mezi 7. a 17. dubnem v 18.30. 16 Bude to den svatého mučedníka za Eucharistii. Když se ji otec Warszawský zeptal, zda ještě dlouho budeme čekat na znamení (byl to rok 1965), Conchita odpověděla: „Spíše ne“.

Překvapující proroctví

Během několika „extází“, obdržela Conchita Gonzales od garabandalské „Panny“ překvapující poslání, podle kterého, po Janu XXIII „zůstávají ještě 3 papežové a potom přijde konec Časů“17. (Papež Benedikt XVI. je již papežem čtvrtým! Pozn. redakce.) Je „Konec časů“ totožný s koncem světa? Vizionářka neuměla odpovědět na tuto otázku, avšak vždycky opakovala, že slyšela od „Panny“ o „Konci časů“ a ne o konci světa. Stoupenci pravdivosti garabandalských událostí se pouštějí do pokusu objasnit toto záhadné proroctví. O. Eustabio Garcia de Pesquera, velký stoupenec zjevení z Garabandalu mimo jiné píše: „Jestliže třetí papež po Janu XXIII bude <<poslední>>, jak bude moci existovat Církev bez Svatého Otce? Jestliže nebude papež, vrátí se pak Ježíš na zem?“.18

I přes (nepříliš časté) pokusy o objasnění, zůstane garabandalské proroctví týkající se papežů do dneška tím, čím bylo na začátku – tajemství. Překvapující je také hodnocení II. vatikánského koncilu, které provedla „Panna“ těsně před jeho slavnostním otevřením. Zde jsou slova Conchity, sepsané ze záznamu z magnetofonového pásku pořízeného během „extáze“ dne 26. září 1962 (zahájení koncilu bylo 11. října): „Koncil bude největší ze všech…? Bude úspěšný…? Ach, jak dobře! Tímto způsobem budeš lépe poznána a budeš více spokojena…“.19

Samotného rána inaugurace koncilu se Conchitě zjevilaPanna“ a smála se. „Usmívala se rozjímajíc budoucnost Církve (…)?“ – zamýšlí se o. de Pesquera. Je to možné, ale jak si spojit předpověď krize kněžství obsaženou v posledním „poselství“ s radostí vůči ceremonii otevření Vaticana II.?

„Nikdo neodolá této vizi“

Bez ohledu na odkazy zanechané „Pannou“ určené pro celý svět a také těch určených jen pro vizionářky, byl během garabandalských zjevení zaznamenán ohromný počet událostí, které svoji katolickou výmluvnosti mohou přesvědčit o pravdivosti zjevení dokonce i největší skeptiky. Všechna ta zázračná zjevení byla potvrzena věrohodnými svědky, mnoho z nich bylo zaznamenaných a jejich pravost není možné zpochybnit. Zde jsou jen některá z nich:

Židovský křest

Během jedné z vizí se obyvatelé Garabandalu rozhodli verifikovat pravdivost zjevující se „Panny“. Doporučili Marií-Loli, jedné z vizionářek, vylít na „Matku Boží“ obsah nádoby se svěcenou vodou. Zde je zpráva jednoho z očitých svědků: „Během tohoto zjevení byla přítomna jedna mladá Židovka. Měla kolem 20 let. Nebyla v Garabaldu poprvé a nebyla také katoličkou. Zvláštní shodou náhod svěcená voda vylitá Mariolou na Matku Boží nespadla bezprostředně na zem, tak jak by měla dle fyzikálních zákonů, ale nepochopitelným úkosem spadla právě na onu, ještě nepokřtěnou Židovku. Všechny to zarazilo. Židovka si to vysvětlila jako znamení z nebe a po návratu domů se nechala v kostele pokřtít“ 20.

Políbení pudřenky

Během zjevení děvčata dávala často v extázi „Panně“ různé věci k políbení; nejčastěji to byly růžence, obrázky, kříže a medailky. Po jejich políbení „Pannou“ je vizionářky v transu vracely svým majitelům, přesto že předtím nevěděly, od koho jsou. Jednou chtěl někdo vyzkoušet zjevení a dal na tác mezi ostatní předměty dámskou pudřenku. S jistotou očekával, že „Panna“ vizionářku, která ji podala tuto věc prázdnoty a nadbytku, pokárá. Nic takového se nestalo. První předmět, o který „Panna“ požádala k políbení, byla právě tato pudřenka. Když se ji děvče zeptalo, proč právě tento předmět, „Panna“ odpověděla: „Protože je mého Syna“ 21. Později se ukázalo, že během komunistické revoluce ve Španělsku byl v pudřence přenášen Nejsvětější svátost.

Navrácení protestanta

Německý protestant, Maxim Foerschler-Entermann se obrátil potom, když mu jedna z vizionářek, Hiacynta, v extázi podala kříž, který „Panna“ políbila. Zde jsou úryvky jeho vyprávění:

„Otec Ramon se právě chystal do Loyoly – ví, že je to místo navrácení vašeho sv. Ignáce. Měl mít duchovní cvičení. Chtěl, aby jsem jel s ním. Já jsem si zase pomyslel: Co já tam budu dělat, já protestant. Tam všechno dýchá papeženstvím. (…) Ale potom se ve mně něco hnulo a řekl jsem si: Pojedu do Garabandalu a poprosím – tak jsem si to v hlavě říkal – onu „Pannu“, že jestli je to opravdu Ona, aby mi dala znamení, že chce, abych jel na duchovní cvičení. A jak jsem řekl, tak jsem i učinil. Bylo to asi kolem půl čtvrté ráno, to jsem si uvědomil později. Šla v extázi. Vešla mezi přítomné, kteří náhle umlkli a jako by neviděla nikoho jiného než mne – šla přímo ke mně. Když přistoupila, podala mi kříž k políbení. Podala ho jen mně jedinému nikomu více!. Co jsem si měl myslet?! (…) Sbalil jsem se a 19. března jsem začal ony duchovní cvičení“.22

Zázračné uzdravení

Španělský jezuita, o. Ramon Andreu, velký odpůrce „zjevení“měl cestou do Garabandalu automobilovou nehodu. Po příjezdu lékaři na místě zkonstatovali zlámaní PISZCZELI a minimálně podélné prasknutí kosti. V tu stejnou noc navštívila v extázi Hiacynta nemocného o. Andreu, dala mu kříž k políbení a řekla mu: „Otče – „Panna“ mi řekla, že se cítíte moc špatně a mám vyřídit, že všechno bude v pořádku, odsloužíte i mši svatou.“ 23. Následující den ráno lékaři s překvapením zkonstatovali, že se otok zmenšil a pacient přestal cítit bolest. O.Andreu se vydal na vlastních nohách do místního kostela, aby odsloužil Mši svatou.

Smrt v extázi

Bratr zmiňovaného o. Andreu a zároveň jeho spolubratr v řeholi Luis Maria byl profesorem dogmatiky. V roce 1961 při svém pobytu v Garabandalu byl svědkem jedné z extází. V jedné chvílí uviděl to co děvčata, tedy zjevení „Panny“. Následujícího dne, když jel autem s dalšími čtyřmi osobami, byl hodně klidný a zároveň dojatý zjevením, které viděl předcházejícího dne. V určitém momentě zastavil a zopakoval: „To je nejšťastnější den mého života“ a poté dle vyprávění o. Ramona Andreu: „Majitel vozu – zdálo se mu, že slyší jakoby sténání – se znepokojeně zeptal: Co je Otci? Řidič dívajíc se bratrovi do očí zavolal: S otcem je zle! Zavezli ho na místní kliniku. Tady už jenom konstatovali smrt…“. 24

Levitace

Během vizí se děvčata často stávala předmětem událostí, které byly v rozporu s fyzikálními zákony. Existuje hodně svědků, kteří říkají, jak se Conchita vznášela nad zemí. Tyto případy byly ostatně zachycené na fotkách i video záznamech. Během jedné z levitací se jeden „střízlivý“ svědek snažil pohnout z místa vznášející se nad zemí holčičku – bezúspěšně. Jeho závěr byl: „Toto ta malá nedělá“.25

Kritérium hodnocení zjevení

Při analýze jakýchkoliv zjevení vždycky užívala Katolická církev proces postupné eliminace. Při hledání hlavní příčiny daného zjevení postupně vyloučil všechny možné hypotézy až do momentu, kdy zůstala ta jediná přijatelná.

V souladu se zmiňovaný procesem začal otec Warszawský svou analýzu od prozkoumání možnosti přirozeného původu událostí. Po vyslechnutí názorů lékařů mnoha specializací, kteří byli zaangažovaní ve vyšetřování garabandalských zjevení, potvrdil, že zjevení, jež se zde udála, nemohou přičítat k eventuálnímu psychopatologickému a nemocnému podloží děvčat. Nedá se také přijmout hypotéza o autosugesci dětí nebo také o hromadné sugesci. Lékaři mimo jiné konstatovali, že celý soubor parapsychických zjevení, jako je telepatie, vidění budoucnosti, znalost minulosti, poznání svědomí, přenášení se a levitace, které doprovázely extázi, proběhly za zcela absolutní somaticko-psychické normálnosti děvčat“. 26

Bylo nutné také vyloučit možnost podvodu. V této fázi zněl závěr o. Warszawského následovně: „Nadpřirozenost těchto zjevení, jako třeba fyzická síla, která se v nich objevuje a která přerůstá přirozenou sílu, především pak intelektuální dominanta přerůstající zároveň psychické síly vizionářek, tak i davu lidí kolem, přikazuje označovat tento faktor jako prvek nejenom neslýchané fyzické síly, ale především neobyčejné inteligence. Nepřetržité výzvy k činitelům a nadpřirozeným otázkám, které se stávaly údělem jejich účastníků během těchto události-zjevení, nás až příliš nutí – především, když bereme v úvahu jejich charakter přerůstajícího známé přirozené příčiny – vyhledávat v tomto činiteli faktor prvku s nadpřirozenou sílou, tj. sestupujícího ze světa neobyčejných jevů.“27.

Jestli byl příčinou garabandalských zjevení nadpřirozený faktor, pak přichází do úvahy jenom jedna alternativa: buď je za těmito událostmi dobrý duch nebo duch zlý. Metoda, která dovoluje vyřešit toto dilema, spočívá na posouzení kvality účinku o kvalitě příčiny.

Toto pravidlo, nazývané katolickými mystiky „pravidlo rozeznávání duchů“, bylo charakterizováno sv. Ignácem z Loyoly: „Taktikou zlého anděla je se vplížit dovnitř nábožné duše ve shodě s jejími přesvědčeními, aby ji pak takto „omámenou“ přetáhnul na svou stranu a mohl navést ke svým cílům… Pro rozpoznání typu působícího ducha musí duše bedlivě obrátit svou pozornost na všechny myšlenky, které jí jsou sugerované duchem v ní působícím. Jestli si všimne, že sugerovaná myšlenka byla složena na začátku, uprostřed tak i na konci jen z dobrých prvků směřujících k dobru, pak to bude znak toho, že tam působí dobrý duch; jestli že se ale objevil třeba jen stín zla, bude to znamení působení ducha zlého.“.28

Zmiňovanou zásadu použil kněz Warszawski ke garabandalským zjevením. Sledoval okolností jejich začátků, prozkoumal charakteristické rysy celého jejich průběhu a cíle, ke kterému směřují a zároveň sugesce, které obsahují.

Okolnosti začátku

Jak už bylo výše zmiňováno, první zjevení „anděla“ probíhalo beze slov. Překvapující jsou okolnosti této první vize, která se stala v nedělní večer po právě ukončených nešporách v místním kostele. Tehdy se čtyři děvčata-vizionářky vydala krást jablka do sadu. Když jedla ovoce krádeže, povídala si: „Udělaly jsme radost satanovi.“ To, co ihned upoutá pozornost, v případě těchto okolností, je skoro stejná analogie se začátkem „zjevení“ v Medžugorie – tam měly děti první vize, když šly kouřit cigarety. Je to velký kontrast ve srovnání s okolnostmi prvních Fatimských zjevení – František, Hyacinta a Lucie poprvé uviděli Anděla Míru, když pásli ovce a přitom se modlili růženec. Tak tedy okolnosti, které doprovázely garabandalská zjevení „anděla“, byl hřích vizionářek: „Bylo to kolem 19.20. Pokušitel je začal opravdu pokoušet, když nastávala temná noc. Garabandalské zjevení si vybralo jako „svůj čas“ ne jasnost poledne, ale nadcházející soumrak dne (…). Navádět a svést k hříchu – zároveň si zvolit právě takovou chvíli, kdy byl hřích spáchaný, jako moment zjevení se a započetí sérii zjevení varující před hříchem – toto vypadá jako zcela satanský nápad.“ 29

Ještě více jsou překvapující znaky a vzhled zjevujícího se „anděla“. Dle vyprávění děvčat uslyšely „šramocení“ v blízkém kamení, který je vylekalo. Nedaly se však hned na útěk, ale jednohlasně potvrdily: „To je ďábel!“ a pak začaly směrem k šramocení házet kameny. Není jasné, zda si instinktivně uvědomovaly skutečnost zjevení, ale vypadá to, že zmiňované zvuky, které byly vždycky znakem zlého ducha má mnoho jednoznačné historické analogie: „Mimovolně totiž toto zjevení připomíná podobný šelest, které zažil zakladatel protestantství Martin Luther a to také v pro něho kritických momentech, když byl na wartburském zámku. Večer a v noci se šramot ozýval v jeho pokoji, při posteli, nakonec i na schodech a to tak hlasitě, jakoby někdo shodil celou hromadu beček. Chování Luthera je v této chvílí velmi podobné k chování děvčat: neutíkal. A i když neházel opravdovými kameny, vyšel na schody a začal „házet“ na adresu satana slovy: „Jsi, tak si buď.“ A potom – podobně jako garabandalská děvčata – v sobě probudil „náboženské myšlenky.“ 30

Vzhled „anděla“ byl asi nejvíce překvapujícím prvkem této počáteční vize. Garabandalský „sv. archanděl Michael“ se zjevil děvčatům jako devítiletý chlapeček strašné tváře (terrible – tak ji popisovaly vizionářky), křídly stojícími odděleně, jako kdyby byly na bocích figurky a dlaněmi umístěnými hřbety k divákovi s nehty „ostříhanými tupě jako lopaty“. Trochu zvláštní vlastnosti na Knížete nebeské armády. Každá vize anděla je samozřejmě vizí pseudotělesnou, protože andělé nemají tělo, nicméně je těžké si představit, aby jim Pan Bůh, chtíc promluvit do představivosti děvčat, poslal archanděla Michaela v takovéto podobě. Katolická církev si představuje sv. archanděla Michaela jako postavu rytíře ve zbroji, který drtí hlavu satana. Odráží to zásadní vlastnosti tohoto archanděla Božího. Znaky garabandalského „anděla“, které odráží sílu (nehty), hrůzu (tvář) a ZABAWNOŚĆ (věk, „křídelka“) jsou nanejvýš parodii a výsměchem postavy Knížete nebeské armády.

Text z písmen a římských číslic, který se objevil jak pod postavou „anděla“, tak i později pod „Pannou“, zůstal do dnešního dne tajemstvím. Děvčata se mnohokrát ptala na jeho význam, ale nikdy nezískala odpověď. „Anděl“ je posílal k „Panně“ a „Panna“ k „Andělovi“, zvětšující jedině zvědavost vizionářek. „Hledajíc podobnost k tomuto zjevení, píše kněz Warszawski, obracíme se stále přeci k předpokladu působení zlého ducha – nacházíme pouze jednu, tj. podobnost kabaly.“31

Podivné jsou také znaky spojené s první vizi „Panny“: „Trojúhelník s hledícím okem je zobrazení starce věků STARCA WIEKOW – určitě, ale ne opravdové Matky Boží. Z daleka poutá pozornost turisty na věži londýnské svatyně zednářů. Figuruje pod ním také text jednoho z nejváženějších z orientálních jazyků, i když nesrozumitelného pro obyvatele tohoto města a kraje, tj. hebrejského. Symbol červeného ohně nebo plamene to je zase typický symbol, který zdobí mnohokrát malovanou postavu zlého ducha.“32

Charakteristické rysy průběhů zjevení

Jeden z nejvíce charakteristických rysů garabandalských zjevení je fakt, že se skoro vždy udály ve večerně-nočních hodinách. Je to rys precedensu v historii pravdivých zjevení Matky Boží a těžko ho můžeme uznat za skutečný znak pro Ducha světla. Dalším očividným rysem zjevení je jejich scéničnost. Očití svědci extází děvčat shodně potvrdili, že se děvčata pohybovala s charakteristickou automatičností „jako by byla na jevišti, stejně zpívala a stejně se modlila“, měla stejně srovnané ramena „jako loutky“. Zmiňované „jeviště“ není metaforou: byl to doslova ohraničený prostor, kde se zjevení konala. Stávalo se, že když některá z děvčat vypadlo ze „scény“, ihned také vypadlo i z extáze, natož se vracelo zpátky, jako by bylo vtaženo nějakou velkou sílou zpátky na „scénu“. Garabandalská zjevení byla kromě již výše zmiňovaných také plná parapsychologických jevů – odhadování minulých a budoucích událostí, bezchybné vrácení nalezených předmětů jejich majitelům, levitace, MATERIALIZACJA („zázrak“ viditelného „WYKOMUNIKOWANIA“ Conchity), kluso-běhy MARSZO-BIEGI, „houpání- KOLYSO-SPADY“. Všechny tyto prvky ve spojení s fakty, že u děvčat byly zjištěny nepravděpodobné přímo MEDIUMISTYCZNE schopnosti, ukazují, že garabandalská zjevení měly charakter spiritistický – výše zmiňované jevy poměrně dost často doprovázejí spiritistické seance. Spiritistický duch, který stál za těmito událostmi, se zjevoval „za zvláštních efektů“, které vyvolal, jako duch neklidu, zmatku a násilí: „Chytal vyhlédnutou čtveřici děvčat do svých spárů takzvaných extází, které byly obyčejnými FLUIDALNYMI PETANIAMI snůtky/svazky, i dalej nimi obracac dowoli, bez logiky, bez posledního pomazání a bez klidu, jenom pro to, aby je za chvíli vypustil z transu a opětovně je dostal do okruhu bezvýhradné poslušnosti/povolnosti ULEGLOSCI. (…) Dále jim pak obracel hlavu dozadu v hrozném zakřivení, přímo strašným tahem krk, známým z tolika jiných metapsychických úkazů – NAKLADAJAC IM DLA ZMYLENIA I NIEPOZNAKI ANIELSKIE TWARZE. kterým dával andělskou tvář, aby byly k nepoznání a mátly. Rozháněl je na všechny strany, rozkračujíc nohy ne zrovna nejvhodněji a hnal je před sebou jako už na půl posedlé lidí, jakoby byl sám posedlý: jednou dopředu, jednou dozadu, jednou na kolenou, tu zase v sedě, chybělo jenom chození na hlavě. Nechyběly ovšem fotografie, které byly pořízené během levitace a publikované v pařížském Machu. K dovršení všeho začal házet děvčaty o zem, jakoby se vztekal nezkrotným vztekem. Pořád na kolenou, klečící před nimi. Z donucení. A když ne klečící, pak tedy hlavou o dlažbu. A všechno za hřmotu a třeskotu. Ať se rozbije, to co je katolické. Opravdu obcházející řvoucí lev hledající někoho, koho by sežral (1 P 5, 8)“ 33.

Hlubší analýza struktury garabandalských zjevení přivádí k ještě více překvapujícím závěrům: stejně jako na základě „poselstvích“ namířených do celého světa, tak i na základě samostatných „výroků“, které předala děvčata, je těžko definitivně říci, kdo byl skutečným předavatelem poslání: „anděl“ nebo „Panna“? Nejvíce do očí bijící je fakt, že „anděl“, který dorazil do Garabandalu 18. června 1961, aby oznámil příchod „Panny“ spolu s posláním pro celý svět, nejenom, že po splnění tohoto poslání neopustil místo událostí, ale byl tím, který o čtyři roky později, na konec „zjevení“ ohlásil vrcholné poselství! Dějiny pravdivých mariánských zjevení neznají podobný případ: nebeská hierarchie zde zůstala evidentně zničena.

Jak bychom si mohli představit, že ten, jehož posláním je ohlášení příchodu Nebeské Královny, definitivně zaujal místo této Královny a ohlásil Její poslání, použil pro to formulaci plnou pokrytectví: „Prosté nás – my Vás UZYSKAMY“? Autorem takového scénáře může být jedině zlý duch, plný nenávisti k Nejsvětější Matce, která potřela jeho hlavu. , ve své perverzní ambici touží zaujmout její místo. Tento duch, ať pod postavou „anděla“ nebo „panny“ se od samého začátku dožadoval víry – od děvčat, od svědků, od celého světa. Nechtěl se podrobit zkoumání Církve. „Věříte?“ – ptal se bez přestávky. Neudělal žádný zázrak, který by stanovil definitivní „Boží podpis“ pod zjevením, mimo ujištění, že se stane zázrak a bude „větší“ než ten ve Fatimě“. Místo toho „obdařil“ děvčata ujištěními a rozkazy: „Já jsem Marie, Panna (…), a existuje jenom jedna Panna. (…). Setrvejte s Bohem – ale také se mnou“ 34. Předával proroctví týkající se papežství a konce světa, vůči kterým se věřící dodnes ztrácí v dohadech. Během spiritistického „WYKOMUNIKOWANIA“ Conchity se zase domáhal úcty náležící samému Bohu: „Odříkej Confiteor a zvaž koho přijímáš…“. Pýcha, základní vlastnost „Panny“ a „anděla“, odhaluje více než cokoliv jiného toho, který se ukrýval za postavami a byl skutečným původce garabandalských událostí. Je třeba přiznat, že se mu povedlo (a stále se mu to daří) svést z cesty hodně zbožných duší. Zdá se, že tímto je nutno vysvětlovat i „hlasitý smích“ garabandalské „Panny“. Zvlášť výmluvný smích vůči inauguraci Vaticana II, největší katastrofy v historii Církve. Neboť podle výpovědi jedné z děvčat – „se smála hodně…“ 35.

Cíl – zničení Fatimy

Nejvíce tajemným aspektem celého garabandalského případu je cíl, který doprovázel zlého ducha při realizaci tohoto prapodivného scénáře. Charakteristické pro satana záměr imitovat Boží díla, který je zapříčiněn touhou po odebrání Boží úcty třeba jen na nějakou dobu?

Zdá se, že by to bylo dostačujícím zdůvodněním pro „ústupky“, které zlý duch učinil během sérii zjevení (křest židovky, navrácení víry, pobídnutí k modlitbě a k pokání). Avšak hlubší analýza událostí jako celku, jak i jeho zásadních detailů nutí ke konstatování, že nadřazeným cílem ďábla zde byla imitace, zesměšnění a nakonec zničení poslání Nejsvětější Marie Panny z Fatimy v duších katolických věřících. Toto poslání, které je za jedno se slovy samé Matky Boží, „jedinou záchranou pro svět“. Garanandal a Fatima si jsou velmi podobné, zároveň jak v obecném obrysu tak i v nejdrobnějších detailech. Všímá si faktu, že obsah garabandalských „zjevení“ vůbec nestanoví dodatek ani doplnění poslání Naší Paní z Fatimy, právě naopak výmluvnost garabandalských „poselství“ je mnohem slabší. Za to smyslové dojmy, které doprovázely garabandalské zjevení, jejich nepravděpodobné nahromadění, všechno zachvacující všeobecná bezmezná atmosféra neobvyklostí, množství „zvláštních efektů“ přímo „poráží na hlavu“ autentické Fatimské zjevení.

Zdá se, že toto vše ještě stále nestačí, autor garabandalských událostí se snaží vsugerovat už samotným faktem nových „zjevení“, jakoby něco chybělo poslání z Fatimy, proto je nutné jeho doplnění. Mluví při tom přímo o novém zázraku, který bude „větší než ve Fatimě“. Spolu s tímto zázrakem má přijít „nová éra v dějinách spasení“36. Éra Fatimy, říkají stoupenci Garabandalu, skončila spolu s koncem studené války, teď jsme v „éře Garabandalu“37. Tady je proto zásadní cíl garabandalského ducha: místo aby lidstvo splnilo požadavky Nejsvětější Panny Marie z Fatimy má čekat na zázrak, který vyznačí „novou éru“. Dnes tedy nechybí „šířitelů“ Garabandalu, kteří byli doopravdy poblouznění PRZEJELI SIE ďábelským vábením „Panny“ a „anděla“ – do dnešního dne působí mezinárodní Garabandalské Centrum Sv. Michala pro Naší Paní z Hory Karmel38 (název dokonale vystihuje schizofrénii garabandalského ducha!) založené v roce 1964 a australské garabandalské centrum oznamuje, že se v prosinci 1998 bude v Melbourne konat už osmá z řady konference věnovaná garabandalským „zjevením“39. 18. července 1991 se Conchita González setkala v New Yorku s pravoslavnou hysteričkou Vassulou Ryden, která je zanícenou stoupenkyni Garabandalu, což se odrazilo v její nekončící se epopeji „zjevení“ Pravdivý život v Bohu – sepsané podle autorky automatickým písmem, jako odkaz údajně od samotného Pana Ježíše Krista. Na hodně místech tohoto rouhavého díla najdeme jednoznačné potvrzení pravdivosti „zjevení“ v Garabandalu a na některých přímo vyzývání k „posvěcení“ Garabandalu“40.

Nezávisle na tom existují celé davy aktivních „stoupenců“ Medjugorje, které jako parodie autentických zjevení Nejsvětější Matky zdá se, že dnes zaujímá místo Garabandalu. O. Eusebio Garcia de Pesquera o tom píše přímo: „Tyto událostí (z Medjugorje – red. „Vždycky věřící“) jsou tak podobné garabandalským, že – podle jednoho vynikajícího portugalského kaplana, dobrého znalce dané věci – může jít o to stejné zjevení ve dvou fázích. Dále také soudí, že by možná nebylo Medjugorje, kdybychom lépe přijali Mariino poselství v Garabandalu“41.

Garabandalské a medjugorské událostí mimo mnoha zásadních podobenství mají jeden společný prvek: míří ke zničení Fatimy přes její obyčejnou REDUPLIKACJE.

Už dnes, v pozadí opakujících se už od 15 let den co den charismatických ekumenických „zjevení“ medjugorskiej Gospy, se poslání Matky Boží Fatimské zdá být něčím vzdáleným a méně zřejmým. Ať nám historie Garabandalu dovolí získat zdravý odstup od Medjugorie a mnoha jiných současných událostí, které přitahují svojí nezvyklostí a zázračnosti „aby uvedli v omyl, jestli je to možné i vyvolených“ (Mt 24,24).

1 comment

  1. peter říká:

    co mi na tomto texte chyba je osoba patra PIA. Coz je jeden z pre mna najsilnejsich argumentov pravdivosti, alebo nepravdivosti tychto zjaveni.
    Pater PIO timto zjaveniam predsa silne veril.

Napsat komentář