228. Láska k bližnímu. Poznání Boha a Boží Láska.

1) (PÁN:) „Je sice psáno, že se má tomu, kdo učinil někomu zlo, sedmkrát úplně odpustit; ale Já pravím vám: sedmdesátsedmkrát máte odpustit tomu, kdo vás urazil, nežli ho obžalujete před soudcem! Nepolepší-li se však ani tehdy, vylučte ho z obce! Kdo však nepočítá, jak často ho někdo urazil, tomu nebude také v nebi počítáno, jak často se prohřešil vůči Bohu.

2) Prosí-li vás někdo o laskavost, prokažte mu s radostí ještě více, nežli zač vás prosil! Kdyby například přišel k tobě někdo v zimě a prosil tě o suknici, ježto máš suknic ještě několik přidej mu k tomu také ještě plášť; a kdyby tě někdo prosil, abys s ním šel hodinu cesty, kterou nezná, jdi s ním dvě hodiny, abys mu prokázal více lásky, nežli od tebe žádal! Co ty jsi někomu více učinil, to ti bude desatero-, třicatero- a také stonásobně v nebi splaceno.

3) S čím větší opravdovou láskou někdo něco pro svého potřebného bližního vykoná, tím mnohonásobněji bude mu jednou splaceno co učinil. To si všichni dobře zapamatujte a podle toho jednejte, tak budete mít jako pravé Boží děti život věčný a věčně budete sklízet jeho nezměrné poklady! Já pravím vám: Slunce (dám) tomu, kdo se z opravdové lásky k bližnímu také jen o haléř se svým bližním a chudým bratrem rozdělil !“

4) Tu pravil farizeus, jenž byl nyní již velmi věřící: „Pane, co by kdo dělal se Sluncem?“

5) Pravil jsem JÁ: „Zda není Slunce svítilnou dne a zda neotepluje celý okrsek zemský svým světlem a teplem, aby vše vzrůstalo a prospívalo na Zemi?! Pravím-li však: „Slunce (dám) tomu, kdo Mou nauku ,ve všem následuje!“, nemíním tím Slunce hmotné, nýbrž úplné duchovní Slunce v jeho srdci, což znamená tolik jako úplnou bohopodobnost jeho duše. - Rozumíš tomu dobře?

6) Ostatně ti však ještě pravím, že tací Bohu úplně podobní duševní duchové obdrží ke správě také přirozená Slunce, což znamená nesmírně mnoho; neboť tím obdrží také správu nade všemi Zeměmi, které krouží kolem Slunce. A ještě jiným dokonalejším dětem Božím budou k úplné správě odevzdány Centrální slunce, od nichž obdrží při zvláštních příležitostech příkazy správcové menších planetárních Sluncí. Aby však to mohlo být, musí člověk dříve chovat ve svém nitru úplné a celé duchovní Slunce.

7) Neboť na cokoli se jen podíváš, to vše je vedeno duchy, ježto k tomu dostávají způsobilost od Boha. A blaženost každého ducha spočívá právě v tom, aby opatřen vší silou a mocí od Boha, slouže Bohu, mohl být činný.

8) Vy všichni jste na této Zemi postaveni jen nad málem; ale kdo je věrný v tomto malém, bude jednou postaven nad velkým. Avšak také to vám pravím, že nikdo nemůže sloužit Bohu a zároveň mamonu; poloviční službou se však nespokojí ani ten a ještě méně onen. - Rozumíš tomu?“

9) Pravil farizeus: „Pane, tomu nyní již zcela jasně rozumím; ale já jsem v nynějším svém postavení získal i s ostatními velmi mnoho mamonu. Co s ním mám dělat?“

10) Pravil jsem JÁ: „Jak jsi jej získal, tak jej také rozděl opět těm, kteří ho potřebují! Neboť kdo opravdu chce být a také bude, chce-li vážně být, Mým učedníkem a následovníkem, ten se nebude muset starat o příští den, co bude jíst a pít a čím se bude odívat, nýbrž ať jen co nejhorlivěji hledá Království Boží a jeho spravedlnost! Vše ostatní, čeho k životu potřebuje, bude mu přidáno; neboť Otec v nebi ví vždy, co potřebují jeho (učedníci). On, jenž živí trávu na poli a všem zvířatům opatřuje píci a oděv, bude zajisté ještě více pečovat o lidi, kteří kráčí v jeho lásce a v jeho zalíbení; neboť takový člověk má větší cenu nežli všechny rostliny a všechna zvířata celého světa. - Rozumíš tomu?“

11) Pravil farizeus a také šest ostatních s ním: „Ano, Pane, také, tomu nyní rozumíme a také učiníme, jak jsi nám to nyní co nejmoudřeji poradil! Jenom zde v Jeruzalémě nemůžeme toto zatím snadno učinit; ale vezmeme vše to své s sebou a pak již budeme mít ještě hojnost příležitostí, kde budeme jednat podle Tvé rady - neboť Země je všude Boží a lidé jistě ne méně! - Pane, je to tak správné?!“

12) Pravil jsem JÁ: „Nezáleží opravdu na tom, zda pamatujete na chudinu zde anebo někde jinde; ale zde u stolu, kde sedí žena, kterou jsem dnes zachránil z chlípných drápů chrámu, bylo by dobrodiní třeba. Žena a její muž jsou chudí a ostatní muži u téhož stolu též. Dejte tedy prohraných 100 liber Lazarovi a on jako Můj pravý bratr se postará o to, aby se tím těmto chudým dostalo dostatečného zaopatření!“

13) Pravili farizeové: „Pane, nejen 100 liber, nýbrž 1000 liber zlata dáme k tomu účelu Lazarovi a on ať s tím naloží podle Tvé vůle! Neboť světlo, které jsme obdrželi od Tebe, je nesmírně cennější a Tvá trpělivost s námi je věčně nezaplatitelná! Je jen dobře, že nebydlíme všichni v chrámě, protože my sami jsme velmi bohatí a tak můžeme se svými soukromými penězi a poklady činit co chceme. Dosti značný vklad v chrámu je ovšem tak jako tak ztracen. Neboť cestujeme-li my čestní kněží také jako misionáři, nemůžeme od chrámu očekávat žádnou náhradu, - avšak také chrám nemůže od nás nic dalšího očekávat nežli to, co již má; a tak dáme ještě této noci peníze Lazarovi. - je to tak správné?“

14) I pravil jsem JÁ; „Na to se Mne ještě dále tázat, je zcela zbytečné; neboť nyní již zajisté poznáváte, že každý si dobývá tím větší zásluhy, čím je obětavější a čím více to koná s opravdovou láskou k Bohu a k bližnímu. Čiňte tedy podle své dobré vůle a bude vám to odplaceno!“

15) Poté žádalo sedm farizeů, aby několik silných mužů, kteří seděli u stolu se ženou šlo s sebou a nesli jim peníze. I vstali všichni, počtem 72, šli s oněmi sedmi a přinesli těžkých 1000 liber zlata a to již za hodinu. Když byli všichni v sále, složili podle Mé rady zlato ve 100 těžkých pytlích k nohám Lazarovým a Lazar poděkoval nejprve Mně, že ho činím hodným milosti, aby se směl postarat o chudé a pak teprve pochválil také oněch navrátivších se sedm, že také oni Mne ve svých srdcích poznali.

16) Také chudí Mi děkovali a jeden pravil: „Pane, kdybychom mohli být také my Tvými učedníky, zřekli bychom se této velkolepé podpory; neboť lépe je být Tvým učedníkem nežli mít všechno zlato celého světa! Neboť ti, o které Ty se, ó, Pane staráš, ti jsou na celou věčnost dobře zaopatřeni!

17) Pravil jsem JÁ: „Mluvit o tom není této noci ještě na čase; ale může se ještě vše stát, jelikož Já teprve ode dneška za 7 dní opustím na čas Jeruzalém. Poraďte se však ještě dříve s Mými starými učedníky o hlavním obsahu Mé nauky; co vám chybí, bude- vám ve chvíli, kdy toho budete potřebovat, vloženo do úst.

18) Pro nynějšek však pravím vám všem: Jelikož jsem měl dnes tak velkou žeň, mám z toho také Já velkou radost a proto tuto noc strávíme bděním a každý z vás bude však zrána nicméně tak posílen, jakoby po celou noc nejlépe odpočíval. Do rána budeme ještě pojednávat o lecčems, co vás uvede na vyšší stanovisko poznání Boha; neboť Boha co možno dokonale poznat, je to prvé pro každého člověka.

19) Kdo Boha správně nepoznává, nemůže nikdy v Boha dokonale věřit, ještě méně Ho nadevšecko milovat a nemůže tedy nikdy také mít úplně podíl na Duchu Božím. Neboť z nesprávného poznání Boha přichází časem následkem svobodné vůle lidí mezi lidstvo všeliké omyly, které pak bují jako tisícihlavá hydra dále, dělají z lidí modloslužebníky a zatarasují jim bránu k pravému věčnému životu, takže potom jako duše v záhrobí těžko kdy budou moci do něho vejít; neboť co může duše ke svému zdokonalení života vyřídit zde za den, nedokáže na onom světě často ani za několik tisíc pozemských let. Moji staří učedníci mají o Bohu sice již mnohé rozsáhlé poznatky; ale vy novější učedníci jste v nich ještě vesměs slabí a proto chci vás v nich posílit.“

20) Pravili všichni: „Pane, učiň to a nic nám nezadržuj; neboť prahneme po nich jako uschlá tráva po oživujícím dešti!“

21) Pravili také Římané: „Také my - a to tím více, že v tomto nejdůležitějším poznání všech poznání jsme úplnými nováčky!“

22) Pravil také PETR: „Také pro nás staré to bude velmi užitečné; neboť ani my nejsme v něm ještě příliš pevni!“

23) Pravil jsem JÁ: „A jaké máte v něm ještě nesnáze?“