V

VETUS CICATRIX NON EST REFRICANDA (Walther 33 272f)

Stará jizva se nemá znovu rozdírat

Smysl: nemáme si připomínat staré bolestné vzpomínky. Srov.: ...jak říká Zénón, i v duši mudrce zůstává jizva, i když se rána zacelila (Seneca, O duševním klidu).

VINO LAC SENI

Víno (je) mléko starců

VIA CRUCIS – VIA LUCIS (Walther 33 284)

Cesta kříže – cesta světla

Kontradiktorní středověká sentence z doby největšího temna a heslo mnoha teologů a tmářů. → Via Dolorosa. Srov. příklad použití: Velikost v ženě? Jak se velikost v příbytku takovém musí zkrotit, znetvořit – ó, co všechno stane se z ní... Pro ženu takovou je život via crucis... – nejstrašnější vůbec možná sudba... (L. Klíma, Soud Boží)

VIA DOLOROSA

Cesta bolesti

Via Dolorosa je ulice v jeruzalémském Starém Městě, kudy dle tradice nesl Ježíš Kristus svůj kříž při cestě k ukřižování (→ Via crucis). Je tak předobrazem křížových cest. Její trasa se ustálila v osmnáctém století. Má devět zastavení a dalších pět je uvnitř baziliky Svatého hrobu. Via Dolorosa je pozůstatkem jedné ze dvou východozápadních cest přes Aeliu Capitolinu postavenou římským císařem Hadrianem. Srov.: Proto vyhledávám ještě osamělejší procházky. Mám svou trasu, nazývám ji "via dolorosa" (Strindberg, Osamělý).

VIA FACTI

Cestou skutku; ve skutečnosti, skutečně

Říká se hlavně o tom, co se událo bez předchozího souhlasu, bez domluvy.

VIA SACRA

Svatá cesta

Ve starém Římě se tak nazývala cesta, která vedla od východní části Palatinu (tzv. Velie) podél Fora Romana[9] na Kapitol. Po ní procházely různé průvody a procesí, zvláště při triumfu. Nero nechal Svatou cestu obroubit kolonádou. Srov.: Cloelia osvobodila od nepřátel mladé, nedospělé jinochy a dívky, neboť na ty obvykle doléhají křivdy a strasti války nejvíc. Když byl potom obnoven mír, odměnili Římané nevšední statečnost té ženy i nevídaným způsobem pocty, totiž jezdeckou sochou. Na nejvýše položeném místě Svaté cesty postavili sochu dívky sedící na koni (Starověké báje a pověsti, Hrdinové).

VICE VERSA (zkr. V.V.)

Naopak, obráceně

Srov. s příklady použití: Čím dál proti proudu času, tím to bylo lepší (a vice versa) (Misantrop, Rakovina na kůži Země 12.); Cokoliv si dá zamilovaná žena líbit od nezamilovaného muže a vice versa (I. Diviš, Teorie spolehlivosti 2.).

VICISSIM TRADITUR

Po řadě se odevzdává

Heslo s obrazem pochodně. Vychází z konkrétní představy antických pochodňových závodů, při nichž si běžci předávali hořící pochodeň. Stejnou situaci má na mysli i Lucretius, když píše: ...quasi cursores vitae lampada tradunt (O přírodě 2,79) – ...jako běžci předávají pochodeň života. O pochodni života (příp. o štafetě života) mluvíme v tomto smyslu dodnes. Srov.: Předat komu štafetu. Příklad: Máma převzala štafetu po tátovi a nyní má rýmu zase ona (Misantrop, Zápisník mrtvého muže 3.5.1.42).

VICIT SUPEROS AMOR (Seneca Mladší, Herkules na Oitě 475)

Láska přemáhá i bohy

Podobně už Vergilius: OMNIA VINCIT AMOR ET NOS CEDAMUS AMORI

VICTI VICIMUS (Plautus, Casina 510)

Poraženi zvítězíme

Tj. není třeba klesat na mysli, z prohry může vzejít příště výhra. Srov.: Porážka podle jejich pravidel může být klidně vítězstvím podle vašich (H. Rollins, Solipsista); Ve vítězství je již obsažen zárodek budoucí porážky (Misantrop, Rakovina na kůži Země 3.); Buďte nebezpeční i jako poražení! (A. Sz. LaVey, Satanská bible 2.) → Victorem a victo superari saepe videmus.

VICTOREM A VICTO SUPERARI SAEPE VIDEMUS (Catonova dvojverší 2,10,2)

Vidíme často, že vítěz je přemožen tím, koho přemohl

→ Victi vicimus.

VICTORIA NULLA EST, QUAM QUAE CONFESSOS ANIMO QUOQUE SUBIUGAT HOSTES (Claudianus, O IV. konsulátu Honoriově 248–249)

Neexistuje žádné vítězství než takové, kdy nepřátelé i v duchu uznají, že jsou poraženi

Neboť není zdolán nepřítel, dokud i básník neoslavil písní svou vítězný triumf nad lidstvem. Teprve pak je člověk přemožen, když i poražený a mrtvý ožije znovu v tragédii lidského žití a padne pak a zemře pod náporem slova vznešeného ještě jednou – a naposled! (Misantrop, Umění nenávidět 1., Předmluva)

VICTRIX CAUSA DIIS PLACUIT, SED VICTA CATONI (Lucanus, Farsalské pole 1,128)

Vítězná pře se líbila bohům, prohraná Catonovi

Tj. vítězům přáli bohové, na straně poražených byl jen Cato. Cato Mladší, jeden z hlavních odpůrců Caesarovy diktatury, po rozhodující porážce vojsk senátu od Caesara skončil život sebevraždou († r. 46 př. n. l.).

VICTRIX FORTUNAE SAPIENTIA (Iuvenalis, Satiry 13,20)

Nad osudem vítězí moudrost

VIDE (zkr. V.)

Viz

VIDEANT CONSULES, NE QUID DETRIMENTUM RES PUBLICA CAPIAT (Cicero, Řeči proti Catilinovi 1,2)

Ať konsulové dbají, aby stát neutrpěl nějakou škodu

Cicero cituje římskou právnickou formuli CAVEANT (též VIDEANT) CONSULES, NE QUID RES PUBLICA DETRIMENTI CAPIAT. Obecně se užívají převážně první dvě slova jako varování a výzva k bdělosti. Srov. parafrázi → VIDETE PATRES, UT ERADICETIS SCHISMAM HUSSITARUM

VIDE INFRA

Viz dole (níže)

Odkaz na následující text, který se ve starověkých svitcích nacházel dole (níže). Opakem je → Vide supra.

VIDE SUPRA

Viz nahoře (výše)

Odkaz na předcházející text, který se ve starověkých svitcích nacházel nahoře (výše). Opakem je → Vide infra.

VIDENTUR OMNIA DIVITIIS EMI SEU COMPARARI POSSE (Walther 33 310d)

Zdá se, že vše se dá koupit nebo získat za peníze

Srov.: Peníze jsou pány světa; Peníze vládnou světu. Srov.: Všechny války končí dříve nebo později zotročením lidu, poněvadž mocní mají peníze, a peníze jsou pánem všeho ve státě. Pravím ve státě, poněvadž mezi národy tomu tak není. Národ, který lépe vládne železem, podrobí si vždycky národ, jenž má více zlata, ale méně odvahy (Voltaire, Filosofický slovník, Rovnost); Dnes jen peníze platí, za ně získáš hodnosti i přátele (Ovidius, Kalendář); Země – planeta šílených numismatiků! (Misantrop, Plivanec na rozloučenou 2.6.8.). → VIDETE, QUAESO, QUOD POTEST PECUNIA → AURO SOLENT ADAMANTINAE ETIAM PERFRINGI FORES

VIDEO DETERIORA PROBOQUE MELIORA SEQUOR (Misantrop, Divoká svoboda 3.7.7.45)

Vidím a schvaluji horší, za lepším jdu

Srov.: Vidím vše – ze všech stran. A vím, co vidím! Video deteriora proboque meliora sequor, jak praví klasik. Vidím to horší, za lepším však jdu (tamtéž). Jde o převrácenou parafrázi Ovidiova verše → VIDEO MELIORA PROBOQUE DETERIORA SEQUOR.

VIDEO MELIORA PROBOQUE DETERIORA SEQUOR (Ovidius, Proměny 7,20)

Vidím a schvaluji lepší, za horším jdu

Básník zobrazuje vnitřní boj kolchidské princezny Médei, která se snaží potlačit v sobě lásku k cizinci Iásonovi (více viz pověst o Argonautech, U krále Aiéta). Srov. opačnou parafrázi → VIDEO DETERIORA PROBOQUE MELIORA SEQUOR

VIDETE PATRES, UT ERADICETIS SCHISMAM HUSSITARUM

Dbejte, otcové, abyste vykořenili to husitské schisma

Parafráze výroku → VIDEANT CONSULES, NE QUID DETRIMENTUM RES PUBLICA CAPIAT. Tato slova i s gramatickou chybou (schisma je podstatné jméno středního rodu skloňované zde jako by bylo rodu ženského) pronesl císař Zikmund († r. 1437) na kostnickém koncilu a proti opravě se ostře ohradil slovy: EGO SUM REX ROMANUS ET SUPRA GRAMMATICOS

VIDETE, QUAESO, QUOD POTEST PECUNIA (Plautus, Stichus 410)

Pohleďte, prosím, co zmohou peníze

Srov. → VIDENTUR OMNIA DIVITIIS EMI SEU COMPARARI POSSE → AURO SOLENT ADAMANTINAE ETIAM PERFRINGI FORES[10]

VIDI (zkr. V.)

Viděl jsem

Spisová značka.

VIGILANDUM EST SEMPER: MULTAE INSIDIAE SUNT BONIS (Cicero, Řeč na obranu Plancia 59)

Vždy je třeba být bdělý: dobrým lidem hrozí mnoho nástrah

Srov.: Lidé, bděte! Srov. polemiku: Ačkoliv se už téměř nic nečte, přesto cenzura považuje každé kritické, provokativní a svobodné slovo za natolik silné a nebezpečné pro falešnou pýchu člověka, že má potřebu bdít a neustále střežit a mazat byť i jen pouhé slovní výpady vůči lidstvu (Misantrop, Umění nenávidět 3.54).

VIGILANTIBUS IURA SUBVENIUNT

Bdělým pomáhají práva

VILE DONUM, VILIS GRATIA (Walther 33 331b)

Nepatrný dar, nepatrný vděk

VILIS SAEPE CADUS NOBILE NECTAR HABET (Walther 33 361)

Často levný džbán chová vznešený nápoj

Tj. nedej se mýlit zevnějškem. Srov.: Pod drsnou slupkou dobré jádro; Zdání klame.

VILIUS ARGENTUM EST AURO, VIRTUTIBUS AURUM (Horatius, Listy 1,1,52)

Stříbro se cení méně než zlato a zlato méně než ctnosti

Srov.: OMNI THESAURO SAPIENTIA PRAESTAT ET AURO (Walther 19 949) – Moudrost je lepší než zlato a všechny poklady světa.

VIM VI REPELLERE LICET (Ulpianus, Digesta 43,16,1,27)

Je dovoleno odrážet násilí násilím

Jedna ze zásad římského občanského práva, která bývá uváděna i v podobě: Vim vi repellere omnes leges, omnia iura permittunt (Walther 33 384d) – Všechny zákony a všechna práva dovolují odrážet násilí násilím. Srov.: Jestli vás někdo udeří do tváře, práskněte ho přes druhou! (A. Sz. LaVey, Satanská bible 2.); Je chybou se domnívat, že jsme v civilizované společnosti v bezpečí; že se můžeme plně spolehnout na zákony, na policii, na dobré mezilidské vztahy a společenské ohledy: na nic z toho není spoleh, nic z toho nefunguje a nic z toho nenahradí možnost a schopnost bránit se vůči napadení kýmkoliv sám a vlastními prostředky. To by ovšem byla anarchie. Již pouhé toto hrůzostrašné slovo nahání hrůzu všem vládám a všem jejím občanům, to jest poddaným, to jest otrokům. Čím silnější vláda panuje nad svými otroky, tím vytváří totalitnější fašismus. A čím totalitnější fašismus, tím víc proto není legální vlastnit a používat zbraň. V ochraně proti strašáku anarchie se dokonce připouštějí takové absurdity a zjevná bezpráví, že je místo útočníka trestán obránce, který se brání sám a vlastními zbraněmi. Děje se to jednak proto, že bezbranný otrok se tím stane ještě více závislejším na státu, a za druhé z pochopitelné obavy každého státu, že ozbrojený občan by se potom nemusel bránit jen proti státem kriminalizovaným vrahům, násilníkům, zlodějům a nebezpečným zvířatům, ale bránil by se aktivně se zbraní v ruce i vůči státu samotnému, to jest vůči všem těm různým výběrčím daní, úředníkům, policistům a dalším přisluhovačům vlády (Misantrop, Vanaprastha 7.11.6.44).

VINA DANT ANIMOS (Ovidius, Proměny 12,242)

Víno dodává odvahy

VINCE ANIMOS IRAMQUE TUAM, QUI CETERA VINCIS (Ovidius, Listy heroin 3,85)

Přemoz svou pýchu a hněv, ty, kdo ostatní přemáháš lehce

Tak píše Bríseovna Achillovi, když ho přemlouvá, aby se znovu účastnil boje o Tróju. Smysl: ovládáš-li jiné, musíš umět ovládnout i sám sebe. Srov.: IMPERARE SIBI MAXIMUM IMPERIUM EST (Seneca Mladší, Listy Luciliovi 113,30) – Největší moc je moc nad sebou samým.

VINCERE SCIS, HANNIBAL, VICTORIA UTI NESCIS (Livius, Dějiny 22,51)

Dovedeš vítězit, Hannibale, ale vítězství využít nedovedeš

S těmito slovy se obrací velitel kartáginské jízdy Maharbal k Hannibalovi, když po skvělém vítězství nad Římany v bitvě u Cann (r. 216 př. n. l.) odmítl uposlechnout Maharbalovu radu, aby neprodleně táhl na Řím a tak upevnil své vítězství.

VINCULA DA LINGUAE, VEL TIBI VINCLA DABIT (Walther 33 446)

Jazyku pouta dej, nebo ti pouta dá sám

Uvedené latinské úsloví cituje Erasmus (Adagia). Smysl: dej si pozor na jazyk, nebo si způsobíš nepříjemnosti. Srov.: Dobře jazyk za zuby jmíti (Komenský); Držet jazyk na uzdě. → OS GARRULUM INTRICAT OMNIA[11] → LINGUA FUIT DAMNO[12] → LINGUA LOQUAX, ODIOSA, PROCAX, PARIT OMNE MOLESTUM[13] → SAEPE SIBI ET ALIIS GARRULA LINGUA NOCET[14] → TACERE NUMQUAM, SAEPE PAENITUIT LOQUI[15]

VINCUNTUR MOLLI PECTORA DURA PRECE (Tibullus, Elegie 3,4,76)

Zvítězí jímavá prosba nad srdcem zatvrzelým

Srov. opačný názor: Slyšeli jste někdy, jak křičí ztracené kůzle? Je to jako když pláče dítě. To dnešní vykořeněný člověk nezná. Neb on opile oslavuje vítězství nad přírodou a tančí v prachu jako ten nejposlednější kosti ohryzávající kanibal, jehož srdce se ničím neobměkčí. (Misantrop, Rakovina na kůži Země 7.)

VINDICTA NEMO MAGIS GAUDET QUAM FEMINA (Iuvenalis, Satiry 13,191–192)

Nikdo se neraduje z pomsty víc než žena

VINO DIFFUGIUNT MORDACES CURAE (Walther 33 458)

Dotěrné starosti se rozplývají ve víně

Rčení vzniklo kontaminací dvou veršů z Horatia: Nunc vino pellite curas (Ódy 1,7,31) – Teď starosti zažeňte vínem; Neque mordaces aliter diffugiunt sollicitudines (Ódy 1,18,4) – Nelze jinak zaplašit zlé starosti, jež hlodají v nitru (tj. než vínem). Srov.: Utopit starosti ve víně (v alkoholu).

VINUM BONUM LAETIFICAT COR HOMINIS (Starý zákon, Žalmy 104,15)

Dobré víno rozveseluje srdce člověka

VINUM LAC SENUM (Walther 33 476)

Víno je mléko starců

VINUM SUME VETUS, SI VIS VETERASCERE LAETUS (Walther 33 499)

Popíjej staré víno, chceš-li vesele stárnout

VIOLENTI RAPIUNT ILLUD (Bible 6. Nový zákon, Matouš 11,12)

Násilníci je uchvacují

Latinská citace poslední části věty z Matouše 11,12: „Ode dnů Jana Křtitele až dosud nebeské království snáší násilí a násilníci je uchvacují.“ Srov. použití: Zůstalo v tomto království chlípnosti ještě místo pro něžnost? Něha je zapovězena v této říši, do níž zve evangelium slovy: violenti rapiunt illud. Matka mě směrovala právě k tomuto násilí, nad nímž vládla. Byla v ní, i pro mne, láska podobná té, kterou podle mystiků chová ke všemu živému Bůh, láska vzývající násilí a nikdy nenechávající místo k odpočinku (G. Bataille, Matka).

VIR BENE VESTITUS PRO VESTIBUS ESSE PERITUS, // CREDITUR A MILLE, QUAMVIS IDIOTA SIT ILLE (Walther 33 505)

Dobře oděný muž co moudrý je mnohými ceněn // pro svoje pěkné šaty, ač v pravdě je úplný hlupák

Jedno ze středověkých proverbiálních rčení, jež si často berou na mušku zlozvyk posuzovat lidi podle oblečení i představu, že kdo je chudý nebo chudě oblečený, je hloupý. Srov.: Šaty dělají člověka. → VESTIS VIRUM REDDIT

VIRES ACQUIRIT EUNDO (Vergilius, Aeneis 4,175)

Cestou nabývá sil

Rozumí se pomluva. → FAMA CRESCIT EUNDO

VIRESCIT VULNERE VIRTUS

Mužnost sílí utrpením

Heslo Oldřicha, hraběte Kinského (17. stol.). Srov.: Bolest je slabost opouštějící tělo.

VIRES SUBTRAHIT IPSE TIMOR (Ovidius, Listy heroin 14,132)

Už sám strach ubírá síly

Srov. podobnou myšlenku: Ta chorobná introspekce ubírá mu sílu a nevinnost divokého zvířete (Misantrop, Rakovina na kůži Země 12.).

VIRI BONI EST NESCIRE FACERE INIURIAM (Publilius Syrus, Myšlenky V 22)

Kdo řádný muž, ten křivdy páchat neumí

VIRIBUS UNITIS

Spojenými silami

Heslo rakouského císaře Františka Josefa I., které bylo přijato r. 1848 na návrh dvorního učitele Josefa von Bergmanna.

VIRIS FORTIBUS NON OPUS EST MOENIBUS

Stateční muži nepotřebují hradby

VIRI URBIS MOENIA SUNT (Walther 33 639f)

Muži jsou hradbami města

Myšlenka pochází od řeckého básníka Alkaia.

VIR PRUDENS ANIMO EST MELIOR QUAM FORTIS IN ARMIS (Walther 33 559)

Muž s rozumnou myslí je lepší než statečný ve zbrani

Vychází z výroku nekanonické starozákonní Knihy Moudrosti 6,1: Melior est sapientia quam vires et vir prudens quam fortis – Lepší je moudrost než síla a rozumný muž než muž statečný.

VIR SAPIT, QUI PAUCA LOQUITUR

Moudrý muž, který málo mluví

Viz Shakespeare, Marná lásky snaha IV.,2. Srov. Stendhal: Věznice parmská: „To je opravdu rozumný člověk, neřekl ani jediné zbytečné slovo.“

VIRTUS ET CONCILIAT AMICITIAS ET CONSERVAT (Cicero, O přátelství 100)

Ctnost přátelství získává i udržuje

VIRTUS IN ASTRA TENDIT, IN MORTEM TIMOR (Seneca Mladší, Herkules na Oitě 1960)

Statečnost míří ke hvězdám, strach k smrti

Podobná myšlenka je → SEMPER IN PROELIO IIS MAXIMUM EST PERICULUM, QUI MAXIME TIMENT[16]

VIRTUS NOBILITAT HOMINEM (Walther 33 682)

Ctnost člověka šlechtí

Uvádí se i v obměně: Virtus sola nobilitat – Jenom ctnost šlechtí. Srov.: Muže šlechtí-li vzdor a směle svobodná síla, hluboké tajemství, věř, svědčí mu ještě snad víc (Goethe, Básně, Římské elegie 20). V moderní době už to není ctnost, co šlechtí člověka, ale práce. Srov.: Práce je jenom svinstvo prasečí. Že prý šlechtí; dobrá, jenomže leda mezka nebo vola (L. Klíma, Lidská tragikomedie); Lidé říkají, že práce šlechtí člověka. Hmm, podivné. Já si myslím, že toto tvrzení je jen další důkaz, jak lidé glorifikují svoje nedostatky. Práce je jen způsob, jak trávit čas a zahnat nudu. Jestli je práce nutná k přežití, pak nemůže na ní být nic ušlechtilého. Spíš naopak: stavba domu nebo polní práce jsou jen známkou přirozené nedostatečnosti člověka. Práce přivedla lidstvo a celý svět na pokraj ekologické katastrofy. Člověka šlechtí ne práce, ale dovedná schopnost jeho organismu přežít bez práce. Teprve tehdy bude člověk vyšlechtěný, až se obejde bez práce. Nejušlechtilejší člověk (misantrop) je ten, kdo se umí vyhýbat práci (Misantrop, Plivanec na rozloučenou 5.6.3.); Práce nás nectí, jak říkají, ale slouží jen k tomu, aby naplňovala prasečí panděro těch, kdo nás vykořisťují. Naproti tomu práce, kterou děláme pro radost, protože jsme k ní povoláni, člověka šlechtí (L. Buñuel, Do posledního dechu).

VIRTUS OMNI LOCO NASCITUR (Walther 33 685b)

Ctnost se rodí všude

Podle Senecy (Listy Luciliovi 66,3), který tuto myšlenku obšírněji vyložil: I v ošklivém a slabém těle může být velký a krásný duch, ušlechtilost si nevybírá rod ani bohatství.

VIRTUS SOLA NOBILITAT → VIRTUS NOBILITAT HOMINEM

VIRTUS SUDORE PARATUR (Walther 33 694)

Ctnosti se nabývá usilovnou prací

Jeden příklad za všechny, kam až se zvrátilo původní rčení VIRTUS NOBILITAT HOMINEM. Srov.: Práce šlechtí (člověka).

VIRTUS UT SOL MICAT

Ctnost září jako slunce

Heslo Kryštofa Haranta z Polžic († 1621).

VIRTUTEM FORMA DECORAT (Leonardo da Vinci, Portrét Ginevry de' Benci)

Krása je ozdobou ctnosti

Motto, jež malíř připojil k portrétu Ginevry de' Benci (*1458) na stuhu vinoucí se okolo snítek vavřínu (symbolizující vznešenost), palmy (vítězství) a jalovce (jalovec, italsky ginepro, upomíná na jméno portrétované).

VIRTUTEM INCOLUMEM ODIMUS, // SUBLATAM EX OCULIS QUAERIMUS, INVIDI (Horatius, Ódy 3,24,31)

K ctnosti žijících máme zášť, // z očí zmizelou ji hledáme se závistí

Srov.: Máš mě, nedbáš mě, ztratíš mě, poznáš mě.

VIRTUTEM PRIMAM ESSE PUTA COMPESCERE LINGUAM! (Catonova dvojverší 1,3,1; cit. Molière, Žárlivý břídil 1,6)

Pomni, že první ctností je držet na uzdě jazyk!

Tato latinská slova vkládá Molière do úst pyšného doktora, jenž je pronáší ve větě: „Říkat málo slovy hodně je krásná vlastnost a příliš hovorní lidé nebudí u posluchačů nikdy pozornost, nýbrž jsou naopak velmi často obtížní, takže jim nikdo nenaslouchá. Virtutem primam esse puta compescere linguam! Ano, nejkrásnější vlastností slušného člověka je mluvit málo.“

VIRTUTI NULLA INVIA VIA EST (Ovidius, Proměny 14,113)

Pro ctnost není žádná cesta neschůdná

Tak odpověděla Sibylla Aeneovi na jeho žádost, aby směl vyhledat otce v podsvětí.

VIR UNIUM LIBRI

Muž jedné knihy

Tak je nazýván německý spisovatel Sebastian Brant (1457–1521), autor Lodi bláznů, jediné, leč slavné knihy, kterou kdy napsal.

VIS CONSILII EXPERS MOLE RUIT SUA (Horatius, Ódy 3,4,65)

Moc bez rozumu hroutí se tíhou svou

VIS MAGNA POPULI EST ([Seneca Mladší], Octavia 185)

Velká je síla lidu

VIS MAIOR

Vyšší moc

V římském právu se tak nazývaly vnější faktory (požár, záplavy, zemětřesení), které znemožnily splnění nějaké povinnosti. Užívá se o případech, kdy není v lidských silách zabránit neštěstí, nehodě apod., nebo o okolnostech, které člověk nemůže ovlivnit.

VIS MAIOR NATURAE MEDICATRIX (Misantrop, Zápisník živého muže 3.8.6.42)

Vyšší moc (síla) léčivé přírody

Srov.: Ach jo. Co jsem to udělal. Měl jsem to nechat na přírodě, na vis maior naturae medicatrix – na velké hojivé síle přírody, totiž na odvaru z řepíku – a ty zuby by samy bezbolestně uhnily a vypadaly. V životě už k zubaři nejdu! (tamtéž) → VIS NATURAE MEDICATRIX

VIS NATURAE MEDICATRIX

Léčivá síla přírody

Srov. → VIS MAIOR NATURAE MEDICATRIX. Viz také → QUEM MEDICAMENTA NON SANANT, NATURA SANAT[17]

VITA BREVIS, ARS LONGA

Život je krátký, umění trvalé

Tak překládá Seneca (O krátkosti života 1,1) začátek aforismů řeckého lékaře Hippokrata († asi r. 400 př. n. l.). Srov. Goethe: Viléma Meistera léta učednická: "Umění je dlouhé, život krátký, úsudek těžký, příležitost prchavá."

VITA CIRCULUS EST (Walther 33 842a)

Život je kruh

Původcem by mohl být řecký básník Fókylidés (6. stol. př. n. l.). Myšlenka o koloběhu všech věcí a všeho vesmírného dění je velmi stará a také častá a táhne se staletími napříč kulturami. Srov.: Po dosažení osvobození pochopitelně filosof ještě dožije do normální smrti, jako se dotočí hrnčířský kruh (E. Bondy, Indická filosofie); Zarathustrovská únava ze samoty mi nehrozí. Po zhruba jedenácti letech se tak kruh definitivně uzavře (Misantrop, Škarohlíd 2.6.); Obejdouc celý kruh rozličných skrytých forem se otroctví vrací ke své prvotní formě, třeba ve změněné podobě (L. N. Tolstoj, Otroctví naší doby); Silnou dlaní zlomíš starého života kruh zavřený a úzký (Čapkové, Adam Stvořitel); Lidé, schopní bleskem myšlenky proběhnout uzounký kruh možných uspokojení, zůstávají zdrceni nicotou štěstí, jednotvárností a chudobou pozemských radostí. Jakmile překročí třicítku, všecko pro ně skončí. Co by očekávali? Nic je už nebaví; prošli již celým kruhem našich ubohoučkých radostí (Maupassant, Šlechtici v Cannes); Všechno se motá v kruhu (Misantrop, Bůh nesmiřitelného hněvu 1.); Jsou lidé, kteří se ustavičně motají v bludném kruhu utrpení (Misantrop, Plivanec na rozloučenou 2.6.9.) atd. → CIRCULUS VITIOSUS[18]

VITAE NON SCHOLAE DISCIMUS

Učíme se pro život ne pro školu

Parafráze rozhořčeného výroku Senecova: Non vitae sed scholae discimus (Listy Luciliovi 106,12) – Učíme se pro školu, ne pro život. Senecův výrok míří jednoznačně proti bezduchému vzdělávání. Často se cituje v jiném slovosledu: NON SCHOLAE, SED VITAE DISCIMUS. Srov.: Škola je průpravou do velkého světa dospělých. Říkají, že je určená na to, aby naučila děti číst, psát, počítat a jiným vědomostem, ale hlavním cílem školy je vygumovat mozek (Misantrop, Rozhovor mezi světem a právě narozeným dítětem).

VITAE SUMMA BREVIS SPEM NOS VETAT // INCHOARE LONGAM (Horatius, Ódy 1,4,15)

Krátký života čas nám zbraňuje daleko doufat

Srov. → TEMPUS VIVENDI BREVE EST[19]

VITAE LAMPADA TRADUNT → VICISSIM TRADITUR

VITA INCERTA, MORS CERTISSIMA

Život je nejistý, smrt zcela jistá

VITAM IMPENDERE VERO (Iuvenalis, Satiry 4,91)

Zasvětit život pravdě

Tuto část Iuvenalova verše si zvolil za své heslo J. J. Rousseau.

VITA MISERO LONGA, FELICI BREVIS (Walther 33 855)

Život je pro chudáka dlouhý, pro šťastného krátký

Podle Publilia Syra, Myšlenky O 3.

VITAM REGIT FORTUNA, NON SAPIENTIA (Cicero, Tuskulské hovory 5,9,25)

Život řídí Štěstěna, nikoli moudrost

VITAQUE MANCIPIO NULLI DATUR, OMNIBUS USU (Lucretius, O přírodě 3,984)

Život si nekoupí nikdo, však užívat může ho každý

VITARI MELIUS VISA SAGITTA POTEST (Walther 33 901)

Snazší je vyhnout se střele, kterou jsi uviděl včas

Tj. je dobré vědět, jaké nebezpečí a odkud ti hrozí.

VITIA ERUNT, DONEC HOMINES (Tacitus, Dějiny 4,74)

Chyby budou, dokud budou lidé

A protože je človjek omylný, je jeho pravda vždy jen MYLNÁ představa o skutečnosti (Misantrop, Zpátky ke zvířeti); Je-li však pravidlem lidského intelektu systematicky se plést, nepoučovat se ze svých chyb a chybovat dál ve stejných situacích, kde je potom zdroj oné arogantní povýšenosti, jíž je lidský druh tak proslulý? Přitom na neomylnosti lidí jsou založeny veškeré zákony a veškerá morálka (Misantrop, Rakovina na kůži Země 5.). → CUIUSVIS HOMINIS EST ERRARE, NULLIUS NISI INSIPIENTIS IN ERRORE PERSEVERARE

VITIA NOSTRA QUIA AMAMUS, DEFENDIMUS ET MALUMUS EXCUSARE ILLA QUAM EXCUTERE (Seneca Mladší, Listy Luciliovi 116,8)

Protože máme rádi své chyby, hájíme je a raději je chceme omluvit než vymýtit

VITIA OTII NEGOTIO DISCUTIENDA SUNT (Seneca Mladší, Listy Luciliovi 56,9)

Škodlivé následky nečinnosti se musí odstranit prací

VITIIS SINE NEMO NASCITUR (Horatius, Satiry 1,3,68)

Nikdo se nerodí bez chyb

Nejlepší je tedy ten, kdo má nejmenší chyby. Často užívaná část Horatiova dvojverší: NAM VITIIS NEMO SINE NASCITUR; OPTIMUS ILLE EST // QUI MINIMIS URGETUR

VITIOSUM EST UBIQUE, QUOD NIMIUM EST (Seneca Mladší, O duševním klidu 9,6)

Ve všem je na škodu, co je přílišné

Srov.: MULTA NOCENT – Všeho moc škodí. Odpovídá řeckému rčení „Ničeho příliš“.

VIVAT

Ať žije

Blahopřejná zdravice, často doplňovaná dalšími slovy: Vivat, crescat, floreat – Ať žije, roste a vzkvétá. Srov.: Vivat odium! Vivat, crescat, floreat odium! Ať žije nenávist! Ať žije, roste a vzkvétá nenávist! (Misantrop, Divoká svoboda 3.7.7.45)

VIVA VOCE → Viva vox adficit multo magis

VIVA VOX ADFICIT MULTO MAGIS (Plinius Mladší, Dopisy 2,3)

Živý hlas působí mnohem více

Tj. co slyšíme, je působivější, než co čteme. Užívá se i obratu VIVA VOCE – živým hlasem, ve smyslu „ústně“, „v rozhovoru“.

VIVE MEMOR LETI, FUGIT HORA (Persius, Satiry 5,153)

Žij pamětliv smrti, čas utíká

VIVERE EST COGITARE (Cicero, Tuskulské hovory 5,38,111)

Žít znamená přemýšlet

Tato slova, která jsou částí Ciceronova výroku: DOCTO HOMINI ET ERUDITO VIVERE EST COGITARE, hlásal jako svou zásadu filosof Voltaire. → COGITO ERGO SUM.

VIVERE MILITARE EST (Seneca Mladší, Listy Luciliovi 96,5)

Žít znamená bojovat

Podobná myšlenka se objevuje již u Eurípida, Médeia („Teď je konec lásky, vše je samý boj!“) a také v bibli: Militia est vita hominis super terram (Starý zákon, Jób 7,1) – Život člověka na zemi je jako vojenská služba. Srov.: Neustálý boj je nevyhnutelný (Misantrop, Veganství); A tak se v průběhu dějin znova a znova odehrává boj, který je ve svých hlavních obrysech stále stejný (Orwell, 1984); Život je boj.

VIVERE NATURAE CONVENIENTER OPORTET (Horatius, Listy 1,10,12)

Je třeba žít ve shodě s přírodou

Básník líčí půvaby i výhody venkova, kde jedině lze tento požadavek splnit. Srov.: Umění je spolutvorba s přírodou (E. Bondy, Čínská filosofie); Nikdo na světě ti nemůže bránit jednat a mluvit pokaždé v souhlasu s přírodou, jejíž jsi součástí (Marcus Aurelius, Hovory k sobě); My jsme přírodou (Nietzsche, Vůle k moci); Věčně zakamuflován do tisíce převleků a vrostlý a srostlý s velikou Přírodou! (Misantrop, Bůh nesmiřitelného hněvu 2.)

VIVE VALEQUE

Žij a buď zdráv

Závěrečná formule latinských dopisů.

VIVITE FORTES // FORTIAQUE ADVERSIS OPPONITE PECTORA REBUS (Horatius, Satiry 2,2,136)

Žijte statečně; statečně nastavte hruď, i když vás neštěstí potká

Srov.: Jsem čtverhran, stojím, ať vržen jakkoli (Dante, Božská komedie, Ráj); Teprve, až stejně často, jako dnes slyší od rodičů: „buď hodný!“, slyšeno bude: „buď statečný!“, hodna bude Evropa pozoru (L. Klíma, Vznešená síla); Karakteristikou vyššího člověka, jako na příklad mne, jest, že je statečný ve všem, že nic nemůže svésti ducha jeho z přímé cesty, kterou kráčí! (L. Klíma, Soud Boží); „Co jest dobré?“ se ptáte. Býti statečný je dobré (Nietzsche, Tak pravil Zarathustra).

VIVIT POST FUNERA VIRTUS (Walther 34 026)

Ctnost žije i po smrti

VIVIT SUB PECTORE VULNUS (Vergilius, Aeneis 4,67)

V nitru je živá rána

Původně se vztahuje na lásku kartáginské královny Didony k Aeneovi. Užívá se o citu, který nedáváme najevo.

VIVITUR PARVO BENE (Horatius, Ódy 2,16,13)

Dobře se žije z mála

Tj. ke štěstí stačí málo. Podobně se vyjadřuje i Claudianus: Vivitur exiguo melius (Proti Rufinovi 1,215) – Z mála se žije lépe. → DISCITE, QUAM PARVO LICEAT PRODUCERE VITAM // ET QUANTUM NATURA PETAT (Lucanus, Farsalské pole 4,373) – Tomu se učte, že za malý peníz lze naživu zůstat, // málo jen příroda žádá.

VIVOS VOCO, MORTUOS PLANGO, FULGURA FRANGO

Živé volám, mrtvé oplakávám, blesky odháním

Nápis na zvonu. Básník F. Schiller užil tato slova jako motto básně Píseň o zvonu. Také Gercen zvolil pro svůj časopis Kolokol (Zvon) motto Vivos voco.

VIVUM CADAVER (Walther 34 040)

Živá mrtvola

Tj. zchátralý člověk, tělesně i duševně sešlý. Srov.: → PERINDE AC CADAVER[20]; Dlouho jsem pak ležel jako nějaká hudbymilovná živá mrtvola a nechtělo se mi vůbec vstávat, ba ani otevřít oči a čelit opět realitě všedního víkendového dne (Misantrop, Zápisník mrtvého muže 6.10.2.42).

VIX ALIOS SPERNIT PROPRIA QUI CRIMINA CERNIT (Walther 34 049)

Sotva pohrdá jinými, kdo vidí vlastní chyby

Myšlenkově vychází z bible (Nový zákon, Matouš 7,3–5): „Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ? Anebo jak to, že říkáš svému bratru: ‚Dovol, ať ti vyjmu třísku z oka‘ – a hle, trám ve tvém vlastním oku! Pokrytče, nejprve vyjmi ze svého oka trám, a pak teprve prohlédneš, abys mohl vyjmout třísku z oka svého bratra.“ → TOLLERE FESTUCAM SI VIS DE FRATRIS OCELLO, // QUAE TUA CONTURBAT LUMINA, TOLLE TRABEM[21]

VIX CANIS MORDERE SUEVIT, USQUEQUAQUE QUI LATRAT (Walther 34 057a)

Obvykle nekouše pes, který pořád štěká

Pramenem je výklad Curtia Rufa (O činech Alexandra Velikého 7,16,13), z něhož vzniklo velmi rozšířené proverbiální rčení, tradované v různých variantách, např. Nemo canem timeat, qui non laedit, nisi latrat (Proverbia Henrici 114) – Nikdo ať se nebojí psa, který nekouše, jen štěká. Srov.: Který pes nejvíc štěká, nejmíň kouše (Komenský); Pes, který štěká, nekouše. → Canis timidus... → Canis allatrat... Opačný názor: Pes, který štěká, nekouše. Pravda, už jste někdy viděli psa, jenž je zakousnutý do něčího lýtka a zároveň štěká? (Misantrop, Krev a sperma)

VIX PLACET AMBOBUS, QUI VULT SERVIRE DUOBUS (Walther 34 094)

Stěží se líbí oběma, kdo sloužit chce pánům dvěma

Srov.: Dvěma pánům nelze sloužit. → UTILITER SERVIT NEMO DUOBUS HERIS[22]

VIX SINE SORDE POTES PARTICIPARE LUTO (Walther 34 104)

Sotva můžeš zacházet s blátem a neumazat se

Srov.: Kdo se lidským blátem obírá, ten se v něm utopí (Misantrop, Sentence o lidském smradu); Kdo se s blátem obírá, zamaže se.

VIXI ET QUEM DEDERAT CURSUM FORTUNA PEREGI (Vergilius, Aeneis 4,653)

Života běh, jejž mi Štěstěna dala, jsem prožila, skončila již

Tak promlouvá před smrtí kartáginská královna Dido. Rozhodla se spáchat sebevraždu, když ji Aeneas opustil a odplul z Kartága.

VOLENS NOLENS

Chtě nechtě

Srov.: NOLENS VOLENS – Volky nevolky. Snad podle Augustina (Úvahy 1,13,5). Možný je ale i opačný průnik ze staroangličtiny do latiny (will I, nill I či will ye, nill ye). Obrat má nicméně různé národní podoby, např.: chtíc nechtíc (české), willy-nilly (anglické), chcąc nie chcąc (polské), волей-неволей, хочешь-не-хочешь (ruské), nicht wollend wollend (německé).

VOLENTEM DUCUNT FATA, NOLENTEM TRAHUNT → FATA VOLENTEM DUCUNT, NOLENTEM TRAHUNT[23]

VOLENTI NON FIT INIURIA (Walther 34 133c)

Tomu, kdo souhlasí, se neděje křivda

Podle slov Ulpianových: Quia nulla est iniuria, quae in volentem fiat (Ulpianus, Digesta 57,10,1) – Protože není křivdou to, co se děje chtějícímu. Jedna ze zásad římského práva, podle níž se čin uskutečněný se souhlasem postiženého nepokládá za poškození a postižený nemá právo si stěžovat. → ARGUMENTUM E(X) SILENTIO[24] → QUI TACET, CONSENTIRE VIDETUR

VOLUNTAS REGIS SUPREMA LEX → REGIS VOLUNTAS SUPREMA LEX

VOTA MOVENT SUPEROS (Propertius, Elegie 4,11,7)

Sliby dojímají bohy

Tj. může se jimi u bohů něčeho dosáhnout, ale kdo jednou odešel do podsvětí, toho žádný pláč a sliby nepřivedou zpátky.

VOX AUDITA PERIT, LITTERA SCRIPTA MANET (Walther 34 168)

Pomíjí slyšený hlas, trvá napsané slovo

Často se užívá jenom druhé poloviny verše: LITTERA SCRIPTA MANET – Co je psáno, trvá (zůstává). Srov.: Co je psáno, to je dáno.

VOX CLAMANTIS IN DESERTO (Starý zákon, Izajáš 40,3)

Hlas volajícího na poušti

Objevuje se rovněž v Novém zákoně, ve všech čtyřech evangeliích jako slova Jana Křtitele (Nový zákon, Matouš 3,3; Marek 1,3; Lukáš 3,4; Jan 1,23). → EGO VOX CLAMANTIS IN DESERTO (Nový zákon, Jan 1,23) – Já jsem hlas volajícího na poušti. Těmito slovy se měl Jan Křtitel prohlásit za předchůdce Mesiáše, jak to předpověděl prorok Isaiáš (Starý zákon, Is. 40,3). Srov.: Nejsem hlas volajícího na poušti. Pro koho si namáhat hlasivky? (Misantrop, Sentence o lidském smradu 1.)

VOX POPULI, VOX DEI (Walther 34 182)

Hlas lidu, hlas boží

Úsloví přisuzující mínění lidu platnost božské autority. Základní myšlenka je vyslovena už v díle řeckého básníka Hésioda (Práce a dni 763). V uvedeném znění poprvé u Alkuina (8. stol. n. l.). Srov.: „Man sagt: Vox populi vox Dei – ich habe nie daran geglaubt.“ (Říká se: hlas lidu, hlas boží – nikdy jsem tomu nevěřil.) – řekl Beethoven r. 1827 před svou smrtí. „Hlas lidu – hlas zboží.“ (Misantrop: Výroky s nároky na nesmrtelnost)

VULGARE AMICI NOMEN SED RARA EST FIDES (Phaedrus, Bajky 3,9,1)

Běžné je označení „přátelé“, ale věrnost je vzácná

VULGATA

Obecně rozšířený (text)

Užívá se jako název církví schváleného Jeronymova latinského překladu bible.

VULGUS PROFANUM → ODI PROFANUM VULGUS ET ARCEO[25]

VULGUS VULT DECIPI, ERGO DECIPIATUR

Lid chce být klamán, tedy je klamán

Parafráze → MUNDUS VULT DECIPI, ERGO DECIPIATUR

VULNERA DUM SANAS, DOLOR EST MEDICINA DOLORIS (Catonova dvojverší 4,40,2)

Léčíš-li rány, je bolest vždy na bolest nejlepším lékem

Smysl je asi ten, že bolest lze vyléčit jen další bolestí (i v přeneseném smyslu). Srov.: Jeden blbec si dloubal nožem v noze, aby přehlušil bolest zubů. Není v tom něco analogického s učením buddhismu, podle kterého se lze vysvobodit z koloběhu životů (= utrpení) přísnou životosprávou a ctností, když přitom třeba člověk rád žije prostopášně a jinou radost nemá a přísná sebekázeň, jakou doporučuje Buddha, by mu způsobila zbytečná utrpení navíc? Nedloubá taky ono náboženství nožem v noze, když by mělo radši bolavé zuby vytrhnout? (Misantrop, Krev a sperma) Naproti tomu → VIRESCIT VULNERE VIRTUS

VULNERANT OMNES, ULTIMA NECAT → OMNES VULNERANT, ULTIMA NECAT[26]

VULNERA VERBORUM PLUS LAEDUNT QUAM GLADIORUM (Walther 34 202)

Rány, jež působí slova, víc bolí než bodnutí meče

→ SCINDIT MENDOSA GLADIO PLUS LINGUA DOLOSA (Walther 27 607) – Lstivý a prolhaný jazyk víc zraňuje než ostří meče. Srov.: Horší jazyk falešníka nežli kopí protivníka. Srov. další příbuzné myšlenky: Hle, pošetilče, přírodní svět se tvým klnutím nebo naopak lnutím nezboří ani nepostaví; ale tvůj mravní svět dokáže rozbořit pouhé slovo, holá pravda, dokonce holá věta (Misantrop, Divoká svoboda 2.17.5.45); Ačkoliv se už téměř nic nečte, přesto cenzura považuje každé kritické, provokativní a svobodné slovo za natolik silné a nebezpečné pro falešnou pýchu člověka, že má potřebu bdít a neustále střežit a mazat byť i jen pouhé slovní výpady vůči lidstvu. Slova. Ta přece nikomu ve skutečnosti neubližují, pouhá slova nikoho nezabíjejí – a třikrát běda, že ne...! (Misantrop, Umění nenávidět 3.54.)

VULNUS VETUS NON EST RESECANDUM (Walther 34 215b)

Stará rána se nemá otevírat

VULPES NON ITERUM CAPITUR LAQUEO (Walther 34 223b)

Liška se znovu do oka nechytí

Srov.: Starou lišku těžko chytit (Komenský); FACIT EXPERIENTIA CAUTOS (Walther 8696) – Zkušenost dělá lidi opatrnými; Spálený se bojí ohně. → Expertus metuit → TERRITUS IGNE SEMEL POST HAEC PUER ODIT EUNDEM (Walther 31 377) – Koho jednou vyděsil oheň, ten potom už vždy se ho bojí. Obecně o varující špatné zkušenosti. Srov. parafrázi: Jako si spálený dává pozor na oheň, tak si Já dávám pozor na lidi. (Misantrop, Sentence o lidském smradu)

VULPES PILUM MUTAT NON MORES (Suetonius, Životopis Vespasianův 16)

Liška mění kožich, ne způsoby

Srov.: Liška srst změní, ale vášní nezmění. Podobně tomu: Každá krvelačná bestie si hraje na lidumila (Misantrop, Básně a písně 3.). → CUTE SUB AGNINA LATET MENS SAEPE LUPINA

V.V. → VICE VERSA