Kriminalita

Kriminalita je veškeré páchání přestupků nebo trestných činů. Vědecky ji zkoumá kriminologie.

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Kriminalitu lze obecně chápat jako protiprávní jednání, čili veškeré páchání přestupků nebo trestných činů. Odborná literatura však uvádí, že kriminalita je souhrn spáchaných trestných činů (Vichlenda, Béreš, 2008, p 7). Jandourek uvádí (Jandourek, 2011, p 12), že zločin jako produkt kriminality je vědomé a dobrovolné spáchání činu považovaného za společensky nebezpečný a zakázaný určitým pravidlem stanoveným oprávněnou osobou. Také uvádí, že v každé společnosti je považováno za zločin něco jiného.

Vzhledem k tomu, že co není zakázáno je povoleno, je hlavní směrnicí pro určování, co lze považovat za nezákonné z hlediska přestupků zákon č. 250/2016 Sb. a zvláštní zákony obsahující skutkové podstaty jednotlivých přestupků, a z hlediska trestných činů trestní zákoník č. 40/2009 Sb. Vědecky kriminalitu zkoumá kriminologie, je to věda o kriminalitě (zločinnosti) a o její kontrole, zabývá se pachateli i oběťmi trestných činů. Samotné slovo „kriminologie“ je odvozeno od latinského crimen (zločin) a řeckého logos (zde ve smyslu učení). Kriminologie je naukou charakterizovanou spoluprací více vědních oborů. Kriminalita zahrnuje aspekty společenské i osobnostní, což je důvod, proč kriminologie čerpá své poznatky například ze sociologie, psychologie, psychiatrie, kriminalistiky, pedagogiky, trestního práva. Současně je kriminologie vědou empirickou, neboť kriminalitu zkoumá jako reálný jev.

Lze se zamyslet nad tím, od kdy se lidstvo vlastně zločinem zabývá. Jandourek uvádí (Jandourek, 2011, p 21), že by se mohlo zdát, že vědecky od poloviny 18. století, toto však považuje za zavádějící, jelikož zločin k lidské společnosti patří odjakživa a metaforicky dodává, že se o něm uvažuje od dob, kdy Kain zabil Ábela.

Kriminalita dospělých[editovat | editovat zdroj]

Kriminalita dospělých je páchání přestupků nebo trestných činů dospělými osobami, tzn. osobami, které jsou starší než 18 let. V této skupině je třeba rozlišovat mladé dospělé (věkové rozmezí 18–24 let).

Kriminalita mladistvých[editovat | editovat zdroj]

Kriminalita mladistvých (též juvenilní delikvence) se týká věkové kategorie 15–18 let. V tomto období dospívání, které je považováno za kritické, se formují hlavní rysy osobnosti. Vliv vrstevníků je velmi silný, vytváří se party. Vytrhnout mladého člověka z takové party je často velmi nesnadné až nemožné. Nejčastější delikty mladistvých jsou:

násilí proti jednotlivci či skupině
opilství a výtržnictví
neoprávněné užívání motorového vozidla
rozkrádání, vandalismus
toxikomanie
prostituce
gamblerství
prodávání drog

Kriminalitu mladistvých řeší zvláštní soudy pro mládež.

Dětská kriminalita[editovat | editovat zdroj]

Dětská kriminalita (též dětská delikvence, predelikvence, prekriminalita) se týká věkové kategorie dětí do 15 let. Typickým znakem dětské delikvence je skupinovost, malá připravenost i promyšlenost. Jde o činy páchané převážně spontánně, méně často jde o plánované a předem připravené akce. Nežádoucí aktivity těchto jedinců (skupin) jsou směřovány převážně proti majetku, jde i o nežádoucí jednání ve spojení s drogovou závislostí, méně často se pak setkáváme s násilnými činy.