Dvanáct

12 ako symbolický počet... rozhnevaní muži, ktorých "153 minút" donútilo premýšľať a zjednotiť sa. Ukážka davovej jednohlasnosti, mentálnej zaostalosti... atmosferické prevedenie Ruskej svojpravnosti, cti, rešpektu, práva a povinnosti. Osud chlapca zverený do rúk 12 mužov, ktorí svojím hereckým talentom a vytrvalosťou prevedú dej hneď v 13 príbehov s ktorých ako inak plinie ponaučenie... 8/10 (25.02.2009)

Zejména se mi líbí jedna ve filmu použitá metafora (která je vlastně shrnujícím poselstvím celého díla): Školní tělocvičnou, kde dvanáct porotců zasedá, vede kvůli někdejší chybě v centrálním plánu už čtyřicet let kanalizační potrubí - na což v průběhu snímku kriticky upozorní hned několik hrdinů. Na konci však porotce, kterého hraje Michalov, odhalí jejich pokrytectví: Všichni potrubí (tento symbol nepravosti ve věcech veřejných) odsuzují a dělají si z něj srandu - nikdo z nich však není ochoten osobně se angažovat při jeho odstranění, "a tak není pochyb, že tu tahle trubka bude ještě alespoň dalších čtyřicet let". A právě tato ústřední myšlenka zásadně liší novou ruskou verzi 12 rozhněvaných mužů od té původní americké: Henry Fonda ve starém filmu prosazoval dodržování zákonnosti. Postava Nikity Michalkova jde dál, když říká: Legalita není ničím, pokud se dodržování zákonů stalo formalitou nebo pokud jsou tyto zákony nedostatečné. Legalita není ničím bez osobní angažovanosti. "Nad zákonem někdy stojí milosrdenství," doplňuje hlavní úvahu citát v závěru. - Co mi v tomto pozoruhodném filmu naopak poněkud vadí jsou některé přehnaně (jaksi na efekt) vyhrocené dramatické situace a možná také poněkud scénáristicky nepromyšlený způsob, kterým porotci dospějí k závěrečnému resumé (nejednou někteří z porotců tahají jakoby mimochodem z rukávu zásadní informace k projednávanému případu, ke kterým by se jen těžko mohli ve skutečnosti dostat - scénáristé tedy občas spějí k pointě skrze princip deus ex machina). (13.07.2008)

Ruská verzia Dvanástich rozhnevaných mužov nie je tak pôsobivá ako originálna americká verzia. Hoci prináša ruské reálie, dialógová bitka tu nie je taká účinná, dokonca niektoré kecy sú tu zbytočné. Film je predĺžený o zábery z mladosti obvineného, a tak je tá stopáž takmer neúnosná. Herci tu boli nevyrovnaní a málo výrazní v porovnaní s pôvodným spracovaním. Záver je naozaj fajn, problémom je, že málokto sa k nemu možno dostane. (20.08.2017)

(Čiastočne) mením môj skeptický pohľad na remaky najlepších rebríčkových filmov. Videl som originál, uchvátil. Videl som remake, ohúril, oslnil, fascinoval, nadchol, učaroval, okúzlil. Lumetova klasika z roku '57 ostane navždy jediná, Michalkov jej ale týmto filmom vzdáva patričný hold. Kostra príbehu ostáva takmer rovnaká, ale je veľmi šikovne a nenápadne obalená úplne odlišným portfóliom udalostí, na ktorých príbeh stavia. Michalkov okrem toho, že (na rozdiel od pôvodného filmu) použil veľmi citeľne podporujúcu zložku, akou v tomto filme hudobné podfarbenie jednoznačne bolo, citeľne sa od svojho vzoru odchýlil najmä zábermi zo života obvineného. Takže okrem toho, že som bol počas filmu neustále dobíjaný neskutočne skvostnými a precíznymi hereckými výkonmi, tak bola rozmanitosť deja veľmi elegantne a trefne spestrená sekvenciami zo spomienok na kruté chlapcovo detstvo. Prakticky celý film je ale upletený z jedného dlhého, šťavnato napísaného dialógu, v ktorom nechýbajú miesta, pri ktorých mi stuhla krv v žilách, dojemné ľudské scény, či trefné odľahčenie vyostrenej atmosféry. Stopercentný zážitok trošku skresal samotný záver (tú poslednú finálnu hollywoodsku minútku si mohli tvorcovia odpustiť), ale nič to nemení na tom, že táto, o polstoročie mladšia ruská kópia, sa mi páčila omnoho viac, než jej starší, čiernobiely brat. 95%. (26.09.2009)

Ne každý remejk musí být zákonitě špatný. Nikita Michalkov si zkusil udělat 50 let starý legendární film 12 rozhněvaných mužů na ruský způsob a je nutno říci, že se vší ctí. Z původního Lumetova snímku sice čerpá téměř dokonale, nicménně jeden rozdíl tu je. A tím je postava, kterou hraje režírující Michalkov. Tato postava je totiž v této verzi klíčem. Michalkov to je, který celou dobu sedí, nic neříká, až na konci přijde s odlišnou (šokující) verzí. Příznačně je i režisérem oněch dvanácti "rozhněvaných" mužů. Nešvary ruské společnosti tak můžeme spatřit i v tomto brilantně okopírovaném originálu. Skvělá režie, skvělé herecké výkony. Nemám co bych dodal. (10.05.2009)