Vysázel jsem tuto Vinici a nazval jsem ji: Opravdový život v Bohu

12. dubna 2004

Pane, zvu Tě a Ty mi odpovídáš.
Hovoříš ke mně a vše kolem mě okamžitě rozkvétá,
Když se potýkám s těžkostmi, tak se ke mně skláníš,
abys mi naslouchal,
Když volám, pospícháš, abys mi odpověděl.
Velebeno buď Tvé Jméno!

Má Vassulo, od chvíle, kdy jsem tě obnovil, jsem ti dal jazyk učedníka, abys kázala, napomínala, učila kázni a vzdávala chválu. Vdechl jsem do tebe božské inspirace, prýštící z Mého Srdce, abys věrně vydávala svědectví.

Před tím, než jsem tě začal učit, jsem si tě zasnoubil a dal jsem ti milost Své Přítomnosti. S radostí jsem ti udělil přístup ke Své Vznešenosti, aby ses těšila v Mé Přítomnosti. Ale v poslední době jsem viděl, co jsem viděl. Jak postupuji, kříží Mi cestu mínění a vrtochy lidí. Všiml jsem si, že mnozí  mají oči, ale nevidí. Dcero, s láskou a něžností jsem tě korunoval a naplnil tě učením  Moudrosti k užitku těch, kdo po tobě nyní šlapou. Ten, kdo šlape po tobě, šlape i po Mých nařízeních. Cožpak se nikdy neučili tomu, že Má vyvolená je jedno s Mým Poselstvím? Možná jim nikdy nepřišlo na mysl, že jsi byla živena na Mé Hrudi? Umlčím člověka, který tě tajně pomlouvá. V Mém Domě není žádné místo pro pyšná srdce ani lháře... tvá přítomnost je sama Mým Poselstvím. Pracujeme spolu...

Protože začínají snižovat Mé Dílo, zanedbávat cestu Moudrosti, pokoušet Mou Svrchovanou Moc kvůli té, kterou jsem si vyvolil, abych ji obdařil darem proroctví, tak Já, jako Otec, pozvednu pryč Své dítě od těch, kdo jí ubližují. Dnes říkám:

Od nynějška na nějaký čas skryji Svá Poselství, protože Mé Volání není náležitě přijímáno, ani se nežije podle Mých Nařízení. Tento způsob  Mé Přítomnosti, nebyl také doceněn, a jestliže to uznám za nutné, odepřu jim též naše návštěvy.

Má Vassulo, požehnal jsem ti a pomazal tě pro toto apoštolské poslání. Požehnal jsem ti, abys dokonale rostla v Mém Duchu, abys rostla do výšky jako cedry a cypřiše, doširoka rozpínajíce své větvoví, předpověděl jsem ti, že do tebe vdechnu mnohem více zjevení. Připravoval jsem tě v Mých královských nádvořích, stále skrápěl nebeskou rosou, abych tě poslal všem lidem. Poslal jsem tě mezi ně jako Mou Vlastní, jako Můj Vlastní dar, který nese Mé učení, abys jim jej předala pro jejich užitek, ale oni nedocenili ani tebe ani Mé učení. Pokládali tebe a Má učení za samozřejmé. Přijali  Má Slova a tu, která Je nese lehkovážně, mnozí z nich tě zbytečně zatěžovali, zacházeli s Mým darem bezohledně, podle svého rozmaru. Nemám potom zasáhnout? Připravím je o Své věrné slovo, které jim skrze tebe přináším, protože jejich srdce zhrubla vůči tobě a Mým promluvám.

Jednou jsem řekl¹, že když ji budete soužit, dám jí dostatek síly, aby vás přemohla a připomněl jsem vám, že její přísnost bude Mou přísností. Řekl jsem každému,¹ že ty přicházíš ode Mne, a že tak budu mezi vámi a toto znamení bude zjevné na tobě...¹ Ach, tolikrát jsem slyšel tento zástup, jak se ti za zády posmívá, když tě odděluje od Mého poselství! Rozeklanými jazyky na tebe plivou jed... šťastní jsou ti, kdo s nimi nebyli a měli tu slušnost, aby respektovali Má učení a její nositelku. Otevřu jim brány ctností.

A tobě dcero říkám, že Má Volání k tobě budou pokračovat. Nepřipravím tě o Svoji Přítomnost. Když se tě bude kdokoliv dotazovat na tuto výpověď, tak jim řekni: „Po všechny ty roky na vás kanul med z plástů, ale vy jste hledali jiné věci. Nezatěžovali jste se tím, abyste ho ochutnali.“ Ani trochu nejste spokojeni s tím, co jsem vám nabídl, ale dychtivě běháte za posledními novinkami, shromažďujete celé stohy jiných poselství podle své vlastní chuti, namísto toho, abyste naslouchali pravdě, tak jste se obrátili k mýtům...²

Vysázel jsem tuto Vinici a nazval jsem ji: Opravdový život v Bohu. Neumístil jsem ji vysoko v horách, ale v nížinách, aby byla snadno dostupná pro každého. Přišly dny zúčtování. Dny odvety byl tady. Sestoupil jsem do Své Vinice, a když jsem jí procházel, zasténal jsem a vyšel ze Mne povzdech plný bolesti. „Toto je místo, kde mělo být tisíce vinných keřů?“ Všiml jsem si, že pod révou jsou skryté rostliny, kopřivy a ostružiní, které bránily Mé vinné révě v růstu. Zpod vinné révy jsem uslyšel hlas: „Ach, nyní mám možnost, abych se postavil na důležité místo a tak předstihl ostatní.“ Rozhořčen jsem nařídil Mému vyslanci vydat nařízení a s Mou autoritou vytrhat i s kořeny všechny tyto kopřivy a ostružiní neustále sužující Mou révu. Já Jsem Majitel Vinice, který do ní přichází, kdy se Mu zachce, a dohlíží, zda prospívá.

Ukázal jsem jim Své Království a učil je poznání svatých věcí, ale oni Mi nedali celý výnos, ze všech těch milostí, které jsem jim dal. Živil jsem je, ale oni nebyli uspokojeni stravou, kterou jsem jim dal. Dával jsem jim pít, ale oni ve své pomatenosti místo toho pili rtuť, když dali přednost své slávě před Mou Slávou. Ačkoliv jednou řekli: „Nedám ničemu jinému přednost před Boží Slávou,“ přesto před Mou Slávou dali přednost své slávě. Já teď na jejich místo zasadím pokorné. Pýcha nebyla stvořena pro člověka. Co má prach a popel, aby se nadýmal pýchou?

A Já tě budu spolu se Svým Svatým Duchem nadále navštěvovat tímto tichým způsobem, stejně jako krev neustále koluje v žilách, aniž by byla slyšet, tak tě budeme navštěvovat. Zůstaň skrytá ve Mně, Má Vassulo. IC