Hlavní navigace

Jak vznikají vakcíny: první je bezpečnost, až třetí fáze řeší účinnost

6. 6. 2019

Sdílet

 Autor: Jan Branč
Bezpečnost vakcín, jejich snášenlivost a účinnost bývají předmětem vášnivých debat. Tato tři kritéria jsou přitom základním předpokladem pro uvedení očkovací látky na trh, říká specialista, který stál u vývoje mnoha z nich.

Docent Igor Kohl svůj profesní život zasvětil epidemiologii a vývoji vakcín. Podílel se na vývoji hexavakcíny, vakcíny proti meningokoku B, pneumokoku, lidskému papilomaviru, hemofilové infekci, chřipce a mnoha dalších. V současnosti dozoruje vývoj dalších tří vakcín.

Přibližuje, co všechno zahrnuje výzkum a vývoj vakcín, jak je náročný a proč většina vyvíjených léčiv neuspěje.

Vývoj očkovacích látek začíná experimenty na zvířatech 

S prvními idejemi na vývoj nových vakcín přicházejí především výrobci, podnět může přijít i z akademické obce nebo od státu a jeho orgánů. Všichni se při svých úvahách řídí epidemiologií daného onemocnění. Celý proces vývoje očkovacích látek je pak značně dlouhý a složitý.

Pokud bychom si ho měli představit stručně, skládá se z několika fází. Začíná výzkumem a preklinickým výzkumem, v jehož raných stadiích se provádějí experimenty na zvířatech. „Kromě jiného je velká pozornost věnována toxikologii, genotoxicitě, karcinogenitě a dalším oblastem, protože vakcíny podané lidem nesmí mít negativní dopad na jejich zdraví,“ popisuje doc. Kohl. Až po úspěšném dokončení výzkumné fáze je možné přejít k vlastnímu klinickému vývoji vakcíny. Následuje licencování, a teprve po mnoha letech práce uvedení na trh. Může se jednat o osm, ale někdy také až dvacet let. A řada látek se na trh nedostane nikdy. „Obecně z padesáti léků, které vstoupí do klinického vývoje, se jen jediný dostane na trh,“ říká odborník.

Vývoj vakcín má své logické posloupnosti a není možné podceňovat žádnou z jeho fází. Každý z uvedených kroků má svá specifika. Přinést na trh novou vakcínu tedy není nic jednoduchého, rychlého ani levného. Například jen klinický vývoj vyjde řádově na zhruba sto milionů amerických dolarů.

V první fázi testuje vakcínu dvacet až dvě stě lidí

Očkování v jeho moderní podobě už lidé využívají více než dvě stě let, od doby, kdy ho koncem 18. století začal jako ochranu před neštovicemi využívat britský lékař Edward Jenner. Tyto dlouholeté zkušenosti částečně vědeckým a výzkumným týmům usnadňují práci, nicméně to neznamená, že by se mohli pevně držet nějakých osvědčených postupů. „Dnes už samozřejmě díky zkušenostem dokážeme predikovat nejen to, jak bude lidský organismus reagovat na konkrétní antigeny, tedy látky, které navozují produkci protilátek, nebo kolik jich bude potřeba. Tušíme, jaké by mohlo být ideální očkovací schéma. Každá vakcína je nicméně vždy připravována unikátně nejen s ohledem na účinnost, ale zejména na bezpečnost a dobrou snášenlivost,“ říká Igor Kohl.

Doc. MUDr. Igor Kohl, CSc. stál u vývoje řady vakcín
Autor: Jan Branč

Doc. MUDr. Igor Kohl, CSc., stál u vývoje řady vakcín

To, zda je očkovací látka bezpečná a dobře snášená, se zjišťuje právě během klinického vývoje. Tentokrát již ne na zvířatech, ale na lidech. Využívají se k tomu dobrovolníci, kterých v první fázi, tedy při prvním podání lidem, bývá mezi dvaceti a dvěma sty. Podmínkou zde také je, že se musí jednat o dospělé či dospívající a zdravé jedince. V této fázi se sledují zejména dopady vakcíny na organismus. „Samozřejmě vnímáme i účinnost, ale ta není tak podstatná. Prvořadé jsou snášenlivost a bezpečnost, což jsou rozhodující faktory v celém procesu,“ přibližuje lékař.

Doplňuje také, že uvedené množství dobrovolníků většinou pro první fázi postačuje, nicméně dozorové orgány mohou doporučit navýšení počtu testovaných osob. Bezpečnost vakcín se sleduje nejen při vývoji, ale i po uvedení na trh. „V minulosti v USA vzniklo podezření, že vakcína proti rotavirovým infekcím může způsobovat takzvané vchlípení střev. Při klinických studiích se mezi pěti tisíci naočkovanými objevily jeden nebo dva případy, což nebylo o nic víc než v nenaočkované populaci. Po výskytu více případů vchlípení ale přišel výrobce o licenci a konkurenti byli na možné komplikace ihned upozorněni. Zároveň dostali doporučení testovat vyvíjenou vakcínu na desítkách tisíců dobrovolníků, aby se testování přiblížilo reálnému životu.“

Na účinnost je zaměřena až třetí fáze testování

Po první fázi klinického vývoje následuje druhá fáze, která má potvrdit záměry celého vývoje. V jejím průběhu se provádějí testy na bezpečnost a snášenlivost. Zjišťuje se, jaké je ideální množství použitých antigenů a vyhodnocují se nejvhodnější očkovací schémata.

Až teprve třetí fáze je zaměřena na zjišťování účinnosti vakcíny a vybraného vakcinačního schématu. I během ní se ale vedle účinnosti podrobně vyhodnocuje bezpečnost podání a místní i celková snášenlivost očkovací látky. Třetí fáze je velmi náročná, protože se do ní obvykle zapojuje osm set až šest tisíc dobrovolníků.

Pro sledování plnění cílů při práci na nové vakcíně existují takzvané plány klinického vývoje, které přesně popisují, čeho a proč má být dosaženo, jaké povedou k dosažení těchto cílů kroky a v neposlední řadě parametry, podle kterých se bude posuzovat, zda bylo, či nebylo vytyčených cílů dosaženo, a bude-li tedy vývoj pokračovat, nebo ne. Tyto parametry jsou pečlivě vyhodnocovány v každé fázi klinického vývoje. „Podcenit nebo zanedbat se nesmí opravdu vůbec nic – účinnost, bezpečnost ani žádné další faktory. Osobně jsem byl u toho, když jeden americký výrobce zastavil práce na vývoji vakcíny ve třetí fázi, protože očkovací látka přestala splňovat očekávanou účinnost. V té době už přitom celý projekt stál desítky milionů dolarů. Každý výrobce je tedy více než opatrný a je v jeho vlastním zájmu přicházet s vakcínami bezpečnými, dobře snášenými a zároveň účinnými,“ vysvětluje doc. Kohl.

Sledování nežádoucích účinků

Podle specialisty je jedním z důkazů, že zájmem farmaceutických firem je vyrábět bezpečné vakcíny a snažit se při klinickém vývoji odhalit i ta sebemenší rizika, množství možných nežádoucích účinků uváděných v příbalových letácích vakcín. „Dříve se do letáku dostávaly jen hlavní nežádoucí účinky, dnes se uvádějí i takové, které se projeví u několika jedinců. Když jsme například chystali vakcínu proti meningitidě B, zaznamenali jsme pět případů Kawasakiho syndromu. Přestože následné testování naznačilo možnou souvislost pouze v jednom případě, je to uvedeno v příbalové informaci,“ popisuje konkrétní příklad.

Nicméně je známo, že ohlášen je jen velmi malý podíl nežádoucích účinků. Státní ústav pro kontrolu léčiv, který v ČR dohlíží na tuto problematiku, uvedl v reakci na článek serveru Vitalia.cz o nežádoucích účincích vakcín: „SÚKL si je vědom toho, že počty hlášení nepředstavují reprezentativní vzorek nežádoucích účinků, které se mohou po očkování objevit.“ Podle oficiálních odhadů je v ČR hlášeno pouhé jedno procento případů vedlejších účinků očkování.

Nicméně je i v zájmu samotných farmaceutických firem, aby nedošlo k poškození žádného očkovaného. Alespoň podle specialisty, který se v prostředí vývoje vakcín pohybuje celý život. „Panuje přesvědčení, že vakcíny jsou dobrým byznysem, ale musím vás vyvést z omylu. Vývoj léčiv je obecně velmi dlouhý a finančně náročný proces,“ říká. Jak již bylo zmíněno, statistiky ukazují, že z padesáti druhů léčiv, které vstoupí do první fáze vývoje, se na trh dostane pouze jeden. A jen čtyřicet nových léků dosáhne na takzvaný bod zlomu, kdy prodej pokryje náklady související s výzkumem a vývojem. Trvá to až dvacet let. „Farmaceutické společnosti musí být schopné dobře počítat a predikovat. V praxi to bývá tak, že jeden úspěšný projekt pokrývá ty ostatní, které nevyšly nebo nejsou profitabilní. V tom se farmaceutický průmysl nijak neliší od jiných druhů byznysu,“ uzavírá.

Doc. MUDr. Igor Kohl, CSc.

Absolvent Lékařské fakulty hygienické UK (dnes 3. LF) se věnuje epidemiologii a vývoji vakcín. Prošel několika celosvětově působícími farmaceutickými společnostmi a stál u vývoje řady vakcín. V současnosti působí jako jednatel firmy věnující se klinickému hodnocení vakcín a dozoruje vývoj dalších tří vakcín.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Redaktorka, editorka, dlouholetá šéfredaktorka serveru Vitalia.cz (do června 2022)

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).