předchozí kapitola obsah následující kapitola
21. října 1843 od 16,45 do 18,30 hodin
Bohatý jinoch v evangeliu atd. Penězoměnci a lichváři v chrámu. Lichva kořenem všeho zla, jest tím nejzatracenějším před Pánem. Nebezpečí při tom pro ducha.
Řekne se však, toto ustanovení zní podivně, neboť může dědic za to když dostal podle státních zákonů právně jmění buď svých rodičů anebo jiných bohatých příbuzných? Měl by při takovém obdržení počítati pro sebe přirozeně právní podíl a z dědictví vzíti jen tolik, kolik obnáší tento podíl? A měl by pak druhý komukoli darovati?
Anebo měl by sice celé jmění převzíti, ale vzíti z toho jako vlastnictví jen jemu příslušný podíl, velký přebytek však buď ku podpoře zbědačených lenochů sám spravovati, anebo jej ihned odstoupiti ve prospěch dobročinných ústavů představeným právě těchto ústavů?
Tato otázka je zde tolik jako otázka, které obyčejně nejsme povinni buď žádnou, anebo v nejlepším případě jen nanejvýš jednoslabičnou odpověď. Cožpak božský zákon a státní zákon, anebo božská moudrost a péče a světská státní politika a tak zvaná diplomatika jsou jedno a totéž?
Co praví Pán? Praví; „Vše co je před světem velké, jest před Bohem ošklivostí!“
Co je však většího na světě, nežli s božského hlediska dolů uvažováno, uchvácená státní moc, která nikdy nepodmaňuje národy podle božské rady, nýbrž jen podle své světské moudrosti, která záleží v politice a diplomacii a sil národů používá vlastnímu hýřivému prospěchu.
Je-li však již ošklivé a hanebné, když nějaký člověk jen jednoho, dva neb tři ze svých bratří oklame, oč ošklivější před Bohem musí být když se lidé velkou mocí dávají korunovati a pomazávati, aby pak pod tímto korunováním a pomazáváním ve prospěch svého hýření všemožným způsobem oklamávali celé národy, buď tak zvanou státní chytrostí, anebo kdyby to s touto chytrostí nešlo, krutým veřejným násilím!
Já myslím, že z této větvičky lze téměř rukama nahmatati, kterak se práva většiny nynějších států přímo příčí právu božskému. Myslím také dále, že praví-li Pán k bohatému jinochovi; „Prodej všechny své statky a rozděl je chudým, ty však následuj Mne, tak si poklad v nebi připravíš; „ stačí snad dostatečně tento výrok, aby se z něho vidělo, jaké rozdělení bohatý pozemský člověk by měl se svým bohatstvím učiniti, chce-li skliditi Říši Boží. Neučiní-li to, pak si musí sám přičísti, postihne-li ho tentýž rozsudek, který Pán právě při této příležitosti vyslovil nad zesmutnělým jinochem, že totiž velbloud snáze projde uchem jehly, než-li boháč do Říše nebeské!
Při tom je ovšem velmi podezřelé vzíti v úvahu okolnost, že Pán zde vyslovil tak nejvýš politování hodný rozsudek nad jinochem, tedy jistě nad dědicem.
Mohli bychom se zde ovšem tázati. Proč zde musel vystoupiti zrovna „bohatý jinoch a proč ne nějaký „letitý spekulant, „kterému by Pán vyslovil Svou věčnou nelibost nade vším pozemským bohatstvím? Odpověď je zcela nasnadě, protože jinoch nebyl ještě kovaným správcem bohatství, jenž byl ještě na stanovisku, z něhož takové mládí nedovede obyčejně ještě náležitě oceniti pozemské bohatství a právě z toho důvodu se mohl Pánu aspoň na krátkou dobu přiblížiti, aby od něho uslyšel správné poučení a správné používání svého bohatství. Teprve při poznání božské vůle odpadá od Pána a vrací se domů ke svému bohatství.
Měl by tedy tento jinoch právě jako jinoch, jenž nebyl ještě odpovědný, tu výsadu, že se mohl k Pánu přiblížiti, ale již kovaný letitější bohatý hospodář a lichvář, stojí jako velbloud za uchem jehly kterým by se musel dříve protáhnout, aby se k Pánu dostali jako tento jinoch. Tak tedy takovému boháči nebylo již vůbec dopřáno a dáno, aby se dostal tak jako tento jinoch k Pánu.
Pro ně uvedl však Pán, žel velmi „pozoruhodný příklad“ ve vypravování a „bohatém hýřilovi“; více vám říkati nemusím.
Kdo z vás však dovede jen poněkud mysleti, ten za všeho toho s největší lehkostí shledá, že Pánu nebe a všech Světů nebyla žádná lidská neřest tak hrozně opovržení hodná jako právě bohatství a jeho obyčejné následky, neboť pro žádnou jinou neřest nevidíme Pána nad životem a smrtí propast pekla tak zřejmě a jasně otevírati, jako právě u této neřesti.
Ať je to zabití, cizoložství a podobného více, u všeho toho nikdo se na Zemi nedožil toho, aby ho Pán za to odsoudil do pekla, ale tuto lichvářskou neřest trestal Pán slovem a skutkem všude, jak u stavu kněžského tak také u každého jiného privátního stavu co nejpronikavěji! Kdo může při všech ostatních lidských přestupcích Pánu dokázati, že by byl kdy nad nějakým hříšníkem trestaje pozvedl Svou mocnou ruku? Ale penězoměnci, kramáři s holuby a ještě podobná „spekulující sebranka“ si musela dát líbit, že bude co nejmilostivěji z chrámu vymrskána a potrestána důtkami, všemohoucí rukou Pána Samého pletenými!
Víte však co to znamená? Tato nejvýš opravdová evangelická událost nechce říci nic jiného, nežli že Pán nebe a všech Světů jest úhlavním nepřítelem této nepravosti. Při každé jiné nepravosti projevu Svou božskou lásku a trpělivost, ohledu a slitování, ale nad touto nepravostí vyslovuje Svůj hněv a zlobu!
Neboť zde zatarasuje předně přístup k Sobě známým uchem jehly, otvírá zřejmě propast pekla a ukazuje v ní skutečně odsouzeného, vyslovuje se vůči panovačným a hrabivým farizeům tak hrozně, že jinak zřejmě dává poznávati, že spíše nevěstkářství, cizoložníci, zloději a ještě jiní hříšníci vejdou do Říše Boží nežli oni.
Konečně se v chrámu chápe trestající zbraně a bezohledně vyhání všeliké ty spekulanty a označuje je jako vrahy božské Říše, neboť oni učinili z chrámu, jenž právě představuje onu božskou Říši, dokonce již i peleš lotrovskou.
Podobných příkladů bychom mohli uvésti ještě několik a dalo by se z nich všude ukázati , jak nanejvýš úhlavním nepřítelem této nepravosti jest Pán. Ale kdo dovede jen poněkud přemýšleti, tomu to jistě postačí. A právě při této příležitosti můžeme také činiti ještě zcela krátký pohled na naše 9. přikázání a z tohoto pohledu seznáme, že Pán právě při žádném jiném lidském vztahu, při žádné jiné i zakázané příležitosti a činnosti neomezil dokonce žádost, jako při této Jemu nanejvýš protivné lichvářské činnosti
Všude zakazuje výslovně jen činnost; zde však již i žádost, protože nebezpečí, které z toho pro ducha vzrůstá, je až příliš velké, neboť ducha odvádí úplně od Boha a obrací úplně k peklu, což můžete také poznati z toho, že každý jiný hříšník pocítí jistě po hříšném činu lítost, zatím co bohatý spekulant nad šťastně podařenou spekulací triumfuje a jásá!
A to je pravý triumf pekla a proto se kníže pekla snaží všemožným způsobem naplniti lidi především láskou k světskému bohatství, neboť dobře ví, že jsouce naplněni touto láskou, jsou před Pánem ti nejošklivější, nad nimiž se Pán co nejméně slitovává! Více o tom říkat nemusím.
Blaze každému, kdo tato slova hluboko uváží; neboť jsou věčnou navrstvenou božskou pravdou! A můžete to nade vše považovati za pravdivé a věřiti tomu; neboť ani o slabiku v tom není více, spíše byste mohli předpokládati, že zde je ještě celkem příliš málo řečeno. Toto si však každý zapamatuj; Pán při každé jiné příležitosti spíše všemožně vynaloží, nežli by někoho nechal zahynouti, ale vůči této nepravosti neučiní nic jiného, nežli že podrží propast pekla otevřenou, jako to ukázal v evangeliu. Toto vše je až příliš jisté a pravdivé a my jsme tím poznali pravý smysl tohoto přikázání a pravím ještě jednou: Dobře si každý zapamatuj, co zde bylo řečeno! A nyní již nic o tom dále, zde je desátý sál a vstoupíme tedy do něho!
předchozí kapitola obsah následující kapitola