Clicks152
Victory
4

Rozjímání nad Ř 6,17-18

„Díky Bohu za to, že jste sice byli služebníky hříchu,
ale potom jste se ze srdce přiklonili k tomu učení, které vám bylo odevzdáno.
A tak jste byli osvobozeni od hříchu a stali jste se služebníky spravedlnosti.“


Bohu patří vděčnost za to, že obrácením jsme dostali milost přijmout spasitelné učení, postavené na víře v našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. Jím jsme osvobozeni od zotročení, které působí hřích, a nastoupili jsme na novou cestu spravedlnosti.
V 6. kapitole se vícekrát mluví o hříchu. Je zde řečeno: „...vy jste sice byli služebníky (řec. duloi – otroky) hříchu...“ Dnes vidíme názorně, co to je být otrokem hříchu. Hřích v nitru člověka nesnáší především pravdu a pravdivou sebekritiku, tedy jeho podstatou je pýcha, to znamená nekritičnost, neochota přiznat si pravdu, neochota se poučit ze svého poklesku a naopak snaha házet vinu na druhé lidi či na Boha nebo na tzv. okolnosti.
Hříchem jsou vraždy, obracení se na ďábla v čarodějnictví a jiných okultních praktikách, hříchem jsou podvody, krádeže, zneužívání, znásilňování, nečisté myšlenky, slova, skutky, různé zvrácenosti, rozvody, nenávisti, války. Co je plodem hříchu? Utrpení, slzy, opuštěnost, vězení, smrt. Z lidí se stávají otroci narkotik, alkoholu, bezdomovci, zločinci. Realitu hříchu nelze popřít. A přesto hřích je jaksi skrytý, je nad naším myšlením, proniká naši duši i její mohutnosti a působí i na naše tělo. Všichni lidé se rodí v hříchu, v tomto smutném dědictví po prvních rodičích. Hřích má kořen v duchu lži a pýchy, kterým je ďábel. Hřích je v podstatě vzpourou proti Bohu i proti řádu, který nám dal. Hřích klame člověka falešnou svobodou a odvádí ho od Boha a Jeho přikázání. Je to však velký podvod. Sloužit Bohu a zachovávat Jeho přikázání vede k pravé svobodě, člověk je osvobozován od hříchu a jeho otroctví. Politická svoboda nezaručuje svobodu od hříchu. Svobodu od hříchu nám dává jedině samotný Bůh v Ježíši Kristu. On vzal na sebe náš hřích, zaplatil za všechny hříchy lidstva, ale odpuštění má jedině ten, kdo si hřích přizná a zároveň přijme odpuštění, které nabízí samotný Ježíš pro svou oběť kříže, přinesenou na odpuštění našich hříchů. To je jedna věc – odpuštění. Druhá věc je osvobození od otroctví hříchu. A právě o tomto osvobození pojednává zvláště 6. kapitola listu Římanům. Je spojeno se sjednocením se s Kristem na kříži. V 6. verši je řečeno: „Víme, že náš starý člověk byl spolu s Kristem ukřižován.“ Starý člověk programuje styl života, jehož centrem je naše ego – naše pýcha, která se nechce podřídit Bohu. Nechce poslouchat a podřizovat se Božím přikázáním, a proto ráda věří lžím. Vytváří si sebeklamy k vlastní obhajobě a k vlastní svévolné cestě, která je bezbožná. Prorok Izaiáš říká: „Všichni jsme bloudili jako ovce, každý z nás se dal svou cestou, jej však Hospodin postihl pro nepravost nás všech. Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni.“
Kolik lidí je v dnešní době otroky hříchu, dnes říkáme závislými, závislými na alkoholu, narkotikách, pornografii, hazardních hrách, internetu, dekadentní hudbě – metal, heavy metal, techno... Jsou i menší otroctví – závislost na kariéře, lidském úsudku, materialismu, hněvu, závisti, sebelítosti... Můžeme povědět, že se pohybujeme v otrokářské době. Hlavním otrokářem je hřích a za ním je ďábel. A nakonec odplata hříchu je smrt, a to věčná. Největší tragédii je, že člověk se z tohoto otroctví nechce dostat, brání se Vysvoboditeli, kterým je Ježíš, vyhýbá se těm lidem, kteří mu chtějí vysvobození zprostředkovat, a dokonce je někdy nenávidí a očerňuje.
Ježíš nás vysvobozuje z otroctví hříchu. Podmínkou je živá víra, spojená s úplnou vnitřní vydaností Ježíšovi. Taková víra počítá vážně se smrtí, s Božím soudem a věčností a vzbuzuje vědomí, že náš život je jenom zkouška, která rozhoduje o věčnosti. Navíc nikdo neví ani den, ani hodinu, kdy nás Bůh z této zkoušky odvolá. Proto máme být stále připraveni. Pokud si uvědomujeme realitu, že náš starý člověk byl a je s Kristem ukřižovaný, tedy paralyzovaný, pak platí, že nečinným /katarghéthé/ je tělo /soma/ hříchu /tés hamartias/ (v. 6). Tedy k pravé svobodě, k osvobození od hříchu, je nutná spolupráce i z naší strany. Podstata vítězství spočívá v tom, že hned v zárodku usekneme myšlenkou víry jako mečem ložisko plánovaného zla od našich údů, tedy od naší paměti, představivosti a rozumu. Hlavní je: nedáme svoji vůli pod moc sebeklamu – lži – tedy hříchu!
Jaká je motivace? Je to svatý egoismus: máme milovat sami sebe tak, abychom byli spaseni, a přesně tak máme milovat i svého bližního, aby i on byl spasen. To je druhé přikázání po tom největším – milovat Boha. Boží vůle je, abychom byli spaseni. A tuto vůli Boží máme realizovat. Samozřejmě jde o vnitřní boj, boj v našem srdci. Je to boj světla s temnotou. Boj ducha lži s pravdou Kristova slova.
Pamatujme, že pravdivá svoboda je jedině v Kristu. Proto je třeba se na Ježíše obracet nejen modlitbami v době klidu, ale i když jsme vystaveni konkrétním zkouškám. Boj s hříchem je boj nejtěžší, ale vítězství je nejslavnější! Čeká nás koruna věčné slávy. Pokud bojujeme s hříchem v nás, pomáháme tím i jiným k vítězství. Jednak že jim můžeme předat zkušenost, a jednak že jim dáváme dobrý příklad. Před námi apoštolé, proroci, mučedníci bojovali s hříchem a zvítězili nad ním. Někteří v tomto boji prolili svou krev, obětovali život. To jsou pravdiví světci, pravdiví hrdinové, které máme následovat. V žádném případě nemohou být pro nás vzorem různé rockové hvězdy, které se oddaly zvrácenostem, narkomanii, až satanismu, a vnášejí tuto zkázu do nerozumných a nezkušených duší.
V řeckém originálu je řečeno „být otroky hříchu“, ale také sloveso „zotročeni“ /edúlóthéte/ je zde uvedeno ve vztahu ke spravedlnosti. Totiž zde termín „zotročeni“ spravedlností neboli dobrem vyjadřuje, že už jsme tak vnitřně sjednoceni s dobrem, spravedlností, s pravdivou láskou, že už nemůžeme konat zlo. Toto „zotročení“ spravedlností je pravá svoboda. Nejsme svobodní, otročíme-li hříchu. Abychom v pravé svobodě byli zakořeněni, musíme být vírou a oddaností zakořeněni v Kristu. Zevnějškově se to projevuje plněním Jeho přikázání. Ježíš slibuje, že do takové duše přijde On i Jeho Otec a učiní si v ní příbytek v Duchu svatém. Zde je pravý pokoj, pravé štěstí. Člověk nemusí prožívat frustraci, že ho někdo zradil, opustil anebo ho pronásleduje. Nemusí se bát ani utrpení a smrti, protože Ježíš je s ním a v něm. Toto je vítězný život, o kterém platí: je-li Bůh s námi, kdo proti nám?

Byzantský katolický patriarchát
zaba and 3 more users like this.
zaba likes this.
krumpeľ likes this.
Segal likes this.
apredsasatoci likes this.