Silván z Athosu - O modlitbě
18.5.2010
Mnozí se rádi modlí ústně a podle knihy; je to dobré a Pán tuto modlitbu přijímá a miluje je. Když se však někdo modlí k Bohu a myslí přitom na něco jiného, takovou modlitbu Bůh neslyší.
Kdo se modlí ze zvyku, u toho nedochází modlitbou k proměně, ale kdo se modlí usilovně, děje se s ním v modlitbě mnoho proměn: prožívá boj s nepřítelem, boj se sebou samým, s vášněmi, konflikty s lidmi. A je třeba být v tom statečný.
Ptej se na radu zkušených, najdeš-li je, a pokorně pros Boha, a Bůh ti za pokoru dá dar rozumu.
Když se modlitba líbí Bohu, Duch vydává v duši svědectví; je příjemný a tichý. Dříve jsem nevěděl, jestli Pán modlitbu přijal nebo ne a jak je možno to zjistit.
Mnozí lidé se naučili modlit díky trápení a prožitému nebezpečí.
Zašel za mnou do krámku jeden voják; chystal se do Soluně. Mé duši se zalíbil a říkám mu:
„Modli se k Bohu, aby bylo méně utrpení.“
A on říká: „Já se modlit umím. Naučil jsem se tomu ve válce. Úpěnlivě jsem prosil Boha, aby mě nechal naživu. Létaly kolem mě kulky a vybuchovaly granáty a jen málokdo přežil. Byl jsem v mnoha bitvách, ale Bůh mě ochránil.“ Přitom mi ukázal, jak se modlí, a podle pohybu těla bylo poznat, že se celý pohroužil do Boha.
Ustavičná modlitba vychází z lásky. Lze o ni přijít odsuzováním, prázdnými slovy a nezdrženlivostí. Kdo Boha miluje, ten na něj může myslet dnem i nocí, protože žádné věci nebo činnosti nemohou člověku v milování Boha zabránit. Apoštolové přece milovali Pána a svět jim v tom nebyl překážkou, i když na svět museli myslet, modlili se za něj a hlásali v něm evangelium. Arseniovi Velikému bylo sice řečeno: „Utíkej před lidmi.“ Ale i v samotě nás Duch Boží učí modlit se za lidi a celý svět.
V tomto světě má každý svoje povolání: někdo je car, někdo patriarcha, někdo kuchař, někdo kovář nebo učitel. Ale Pán miluje všechny stejně a velkou odměnu dostane ten, kdo miluje Boha víc. Máme přikázání milovat Boha celým srdcem, celou myslí a celou duší. Ale jak je možno milovat bez modlitby? Proto mysl i srdce člověka musí být vždycky svobodné pro modlitbu.
Koho miluješ, na toho se ti chce myslet, o tom se ti chce mluvit, s tím se ti chce být. A Pána miluje duše jako Otce a Tvůrce a stojí před ním v bázni a lásce: v bázni, protože je to Pán; v lásce, protože jej zná jako Otce; on je nekonečně milosrdný a jeho milost je sladká nade vše.
Poznal jsem, že modlit se je snadné, protože nám pomáhá milost Boží. Pán nás dobrotivě miluje a v modlitbě nám umožňuje hovořit s ním, činit pokání i vzdávat díky.
Nelze slovy vypovědět, jak velice nás Pán miluje! Jen v Duchu svatém je možné tuto lásku poznat. A duše modlícího se zná Ducha svatého.

Nemíním nikoho poučovat Tuláku.... jen do toho Monku, proto jsem tady Pokud by někdo viděl za chárošema jen glosolálie a odhazování pomůcek....slovíčko jen bych obměnila za i.Jo tak je to správně.Na zbytku věty pak trváš?

Aobubo, oplzlost v kostele jo?A to kněz toleruje? no nevím, co si mám představit.Raději snad nic.Tak to víš, ženská z vesnice.Snad vás v tomto dohánět nebudeme.

Marki dobře mluvíš jak nás učí Pán Ježíš k modlitbě Otče náš.Tím ale,tak tomu věřím,nám také dává inspiraci,jak se modlit,ne jen jako pouhou formalitu či frázi,ale tvořivou modlidbu,která je z ducha.Vlastními slovy modlitba nás v mnohém vybízí k soustředění nad slovy,kde nejsme tolik rozptýlení myslí,a rutinou nad stejnými slovy,ale dáváme si pozor co říkáme,usebrání.U jakékoli naučené modlitby hrozí jen odříkání,kde mysl lítá sem a tam.
Tvoření je bych řekl normální jev a projev Ducha.Už ve Starém zákoně jsou izraelité vybízení k tvoření žalmů,které mají zpívat.Nu a dodnes se zpívají,modlí.A tím to přeci nekončí,čas jde dál a mnoho světců se modlilo také svým způsobem slov,a dodnes se je i my modlíme.Kolikrát je modlitba poezií pro Boha,kde mu v lásce k Němu rádi říkáme,zpíváme od srdce.V Otčenáši vidím hlavně nový přístup k Bohu jako k Otci.
Snad píšu srozumitelně co mám na mysli.

SalveRegino75: Co se týče NOMu, chápu, že člověk, který v tom žije celý život je tím zmasírovaný...ovšem k platné mši je zapotřebí pár věcí..mimojiné liturgické nádoby (lze snadné vyhledání, jaké nádoby to jsou). Za další bych zmínil, že NOM vznikl uměle za spolupráce arcibiskupa Bugniniho s protestantskými pastory (informace ohledně osoby Bugniniho jsou také snadno k vyhledání :-) )...proměňování-nám známé za všechny-je chybné,řečtina zná rozdíl mezi mnohé a všichn ..atd. Doporučuji Vám onu již zmíněnou Ottavianiho intervenci..není to nijak dlouhé, ale rozhodně kdo si přečte to pochopí, co se vlastně děje.

člověk je svéprávný a způsob života s Bohem má právo rozvíjet

.... takových je a rozvíjí...a taky to pak vypadá

Už Basto psal, že charismatici jsou neospiritisti

Jinak to co tu povídáš Monku o velmi důležitých vlastních slovech je také zcestné!
Když se apoštolové ptali Ježíše jak se mají modlit, řekl: Vy se modlete takto Otče Náš...

Než vymýšlet nová slova, jen abych mohl mluvit je lepší mlčet a naslouchat

člověk musí zvažovat na co má a nemá...

no a to právě Monku, že mnohdy nedokáže zvážit a proto je třeba se obrátit na kompetentní v tomto rozhodovat, svého duchovního
(dneska budu přísná )

Důležité je vědět, že staroslověnština je stejně jako latina liturgický jazyk, protože je jazykem mrtvým. Čili jazykem běžně nepoužívaným. Odvolávat se čistě na evangelium je protestantismus :-) to mě poučil jeden kněz. Katolická Církev má tradici a ta jde s Písmem ruku v ruce, tudíž kdo nectí tradici, která je stará jako Církev sama, dopouští se nekatolického chování. Jak jsem již zdůrazňoval, je důležité znát základní dokumenty a historii Církve. Jinak vše zůstává na mrtvém bodě v nevědomosti..

Teda ve mě se vytváří z některých vkladů pocit,že záleží více na nějaké tradici,formě,zvyklostech,jako například latina při mši,při které se prý pozná skutečná přítomnost Ducha Svatého.Co pak Duch Svatý je vázán nějakou formou,nějakou latinou?
Písmo říká:Mat 18,

20 Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.“
Proto mám za to,že Boha nelze urazit,pokud jdu za ním se svým srdcem,které mu dávám úpřimně.
Na konferenci se sešlo hodně lidí,myslíte,že jen tak tam přišli?Kdo je tam přivedl,kdo jim dal touhu jít tam,kde jde o Boží věci,kdo asi,Duch Svatý.
Duch Svatý je neomezený v tom co dělá a jak.Někomu vadí jiné způsoby projevu ? Mám za to,že je na Duchu Svatém,kde zasadí semeno Božího Slova,tam kde jsou srdce pro Něj otevřená a dají Mu prostor se projevit.
Chce snad někdo postavit stan ve kterém si bude celý život lebedit svou utkvělou představu, svou formu,pocit nádhery,zvyk a nebo se nechá vést Duchem,protože Duch kam chce tam jde a kde chce zasadí nový strom a klidně jinde,když není přijat.
Proto také vkládám rozhovor Ježíše s Nikodémem,protože tam je o Duchu Svatém řečeno dost jasně.Jan 3

— Rozmluva s Nikodémem
1 Mezi farizeji byl člověk jménem Nikodém, člen židovské rady.
2 Ten přišel k Ježíšovi v noci a řekl mu: „Mistře, víme, že jsi učitel, který přišel od Boha. Neboť nikdo nemůže činit ta znamení, která činíš ty, není-li Bůh s ním.“
3 Ježíš mu odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží.“
4 Nikodém mu řekl: „Jak se může člověk narodit, když je už starý? Nemůže přece vstoupit do těla své matky a podruhé se narodit.“
5 Ježíš odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího.
6 Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch.
7 Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se narodit znovu.
8 Vítr vane, kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam směřuje. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha.“
9 Nikodém se ho otázal: „Jak se to může stát?“
10 Ježíš mu řekl: „Ty jsi učitel Izraele, a tohle nevíš?
11 Amen, amen, pravím tobě, že mluvíme o tom, co známe, a svědčíme o tom, co jsme viděli, ale vy naše svědectví nepřijímáte.
12 Jestliže nevěříte, když jsem k vám mluvil o pozemských věcech, jak uvěříte, budu-li mluvit o nebeských?
13 Nikdo nevstoupil na nebesa, leč ten, který sestoupil z nebes, Syn člověka.
14 Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka,
15 aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný.
16 Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.
17 Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen.
18 Kdo v něho věří, není souzen. Kdo nevěří, již je odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího.
19 Soud pak je v tom, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé.
20 Neboť každý, kdo dělá něco špatného, nenávidí světlo a nepřichází k světlu, aby jeho skutky nevyšly najevo.
21 Kdo však činí pravdu, přichází k světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu.“
Davy mladých se většinou hrnou na fesťáky,mejdany,giga párty,kde se zpijou,zhulí, zfetujou do neznáma a hle jednou je větší akce věřících a hned je řečí co je špatně.

Primus — 18.7.2012 00:02:10:
Dovolím se zeptat:
- na čem se zakládá Vaše pochybnost, že při této mši nedošlo ke konsekraci? Týká se tato pochybnost jen této mše, nebo NOM obecně?

- Jak velkou roli v tom hraje Vámi zdůrazněná latina? Chybovali podle Vás svatí Cyril a Metoděj, když sloužili mše sv. ve staroslověnštině?

SalveRegina - Bohužel Vás zklamu, ale Novus Ordo Missae je v rozporu s Tradicí i katolickou naukou. Právě z tohoto důvodu nemohou být tyto "mše svaté" považovány za přínosné, jelikož silně pochybuji o tom, že přítomní kněží skutečně proměnili Tělo a Krev Pána. Celá tato mše je v podstatě urážkou Boha. Klid do duše Vám to přinášet může, ale to jen proto, že jste doposud nepoznala pravou katolickou mši, slouženou v latině podle starého ritu. Potom poznáte skutečnou přítomnost Ducha Svatého na mši svaté.