Clicks402

Škótski biskupi hovoria o prenasledovaní katolíkov v krajine za ich vieru. EÚ mlčí

Prenasledovanie katolíkov v Európe sa opäť posilňuje. Biskupská konferencia Škótska vydala varovanie pred snahou vlády zaviesť obmedzenie slobody slova pre veriacich katolíkov, ktorí obhajujú učenie …More
Prenasledovanie katolíkov v Európe sa opäť posilňuje.

Biskupská konferencia Škótska vydala varovanie pred snahou vlády zaviesť obmedzenie slobody slova pre veriacich katolíkov, ktorí obhajujú učenie katolíckej cirkvi v otázke manželstva a sexuality.

Podľa obáv katolíckych biskupov sa pripravuje útok na katolíckych veriacich, ktorí budú prenasledovaní za trestné činy v oblasti „šírenia nenávisti“ len z dôvodu, že hlásajú učenie Cirkvi. Toto rozhodnutie prišlo potom, čo v októbri škótska polícia uviedla, že vystavenie vatikánskej zástavy v krajine „provokatívnym spôsobom“ bude považované za trestný čin.

“Treba zabezpečiť, aby bol umožnený slobodný a otvorený dialóg umožňujúci vymieňanie si rôznych pohľadov. Je potrebné zabezpečiť, aby rôzne pohľady v dialógu neboli hodnotené ako prejavy nenávisti,” uviedli škótski biskupi na adresu aktivity vlády.

“Základné právo na slobodu prejavu a právo jednotlivcov vyjadrovať svoje názory, aj keď sú inými považované za kontroverzné, musí byť zaručené,” dodávajú biskupi. Biskupi takto reagovali na aktivity škótskeho ministerstva pre bezpečnosť a právne veci.

Katolícky poslanec v parlamente Anthony Horan podporil stanovisko biskupov a vyhlásil, že v “súčasnej precitlivenej atmosfére sa stane trestným činom nielen prehlasovanie názorov, ale už aj viera v ne. Musíme sa proti tomu postaviť a zabezpečiť, aby sloboda náboženstva a svedomia bolo chránená.”

Európska únia zriadila nedávno post vyslanca pre náboženskú slobodu a posilňuje jeho mandát. Funkciu vykonáva Ján Figeľ. Európska únia nevydala žiadne stanovisko k prenasledovaniu katolíkov v Škótsku aj keď v rokovaniach o Brexite má možnosť klásť požiadavky, aké hodnoty musí krajina rešpektovať. Ján Figeľ v minulosti kritizoval prenasledovanie Svedkov Jehovových v Rusku, ktorú nazval prejavom totality.

alianciazanedelu.sk/archiv/3445
Rafał_Ovile likes this.
Neomarxisti, ultraliberáli a extrémistickí zástancovia bojového ateizmu sa radujú z víťazstva Z.
Čaputovej. Video: I. Štefunko, volič SMERu – SD na schôdzi starých, zarytých komunistov, zgrupených po roku 1989 okolo SDĽ, odkiaľ pochádza aj Róbert Fico
Johanka2
To,čo tu uverejňuješ,je vytrhnuté z kontextu!
Pápež nás upozorňoval,aby sme sa nedali strhnúť témami,ktoré urputne denne nastoľujú liberáli.

Ty si prečítaj toto.

rcmonitor.cz/svet/7766-Odkud-se-b…

Odkud se berou všelijaká lidská práva?
Častěji dnes můžeme z různých (zvláště nevládních) zdrojů slýchat, že člověk má právo na to či ono – a jsou to někdy prapodivná „práva“: právo ženy na nakládání…More
To,čo tu uverejňuješ,je vytrhnuté z kontextu!
Pápež nás upozorňoval,aby sme sa nedali strhnúť témami,ktoré urputne denne nastoľujú liberáli.

Ty si prečítaj toto.

rcmonitor.cz/svet/7766-Odkud-se-b…

Odkud se berou všelijaká lidská práva?
Častěji dnes můžeme z různých (zvláště nevládních) zdrojů slýchat, že člověk má právo na to či ono – a jsou to někdy prapodivná „práva“: právo ženy na nakládání s vlastním tělem, za nímž se skrývá možnost usmrcení počatého dítěte („umělé přerušení těhotenství“); právo těžce nemocného člověka na svévolné ukončení vlastního života – tedy na jakousi „asistovanou sebevraždu“ (eutanazii, „umělé přerušení nemoci“?); právo homosexuálně orientovaných osob na uzavření manželského svazku a na adopci dětí; právo dětí určit své pohlaví apod.

A ono by se takových „práv“ jistě našlo více. Přitom heroldi těchto práv často matou a překrucují pojem práva, s nímž pak pracují. V tomto článečku mi proto jde o to tento a související pojmy, resp. premisy vymezit, aby bylo možno zjistit, zda z nich lze vyvodit logicky koherentní závěr. Přitom se neobejdeme bez trochy obecné teorie práva. Odkud se tedy tato práva berou?

Z lidského pozitivního práva
Právem se v těchto případech samozřejmě rozumí právo v subjektivním smyslu (tedy tzv. subjektivní právo čili oprávnění), které ovšem musí vyplývat z nějakého práva v objektivním smyslu (objektivní právo), tedy z právní normy. Subjektivní právo je právními teoretiky celkem shodně vymezováno jako míra (objektivním) právem dovoleného chování. Chovám-li se podle práva, mám/měl bych mít jistotu, že za toto chování nebudu postižen veřejnoprávní sankcí.
Člověk se sice fakticky může chovat i jinak – pak už ovšem nejde o realizaci jeho práva, nýbrž o libovůli či svévoli. A co je třeba považovat za zákon, který je nejvýznamnějším pramenem práva, to elegantně vymezil ve své Teologické sumě už sv. Tomáš Akvinský, a sice jako rozumné ustanovení toho, komu je svěřena péče o společnost, zaměřené na obecné dobro a řádně vyhlášené (I-II 90,4). Většina moderních definicí práva z tohoto Tomášova vymezení více či méně vycházejí. Jde samozřejmě o tzv. právo lidské (ius humanum), jehož původcem je lidská autorita. Takovýmto „lidským“ zákonem je u nás ženám, za určitých okolností, umožněn potrat. Jak je to ale s ostatními výše uvedenými „právy“, která nemají (alespoň u nás a alespoň zatím) povahu pozitivního zákona? Kdo je dává a kdo je garantuje?

Snad z přirozeného práva?
Není-li formálním pramenem subjektivního práva právo pozitivní, nezbývá než obrátit se k právu přirozenému, obecně chápanému jako „nadpozitivní“, které má dokonce sloužit jako korektiv vůči právu pozitivnímu – jiná kategorie práva totiž není známa. S výjimkou dnes už poněkud kuriózních postojů ultrapozitivistického právního monismu se existence jakéhosi přirozeného práva, ať už jakkoli chápaného, celkem obecně uznává.
Pracuje s ním i preambule k naší ústavě, když mluví o „nedotknutelnosti hodnot lidské osoby“. Zde však ani tak nejde o koncepci přirozeného práva, odpovídající na otázku, odkud se toto právo bere: podle naturalistické koncepce prý pramení v přírodě (ale kde? v lese?); podle racionalistické koncepce v lidském rozumu (ale každý má přece svůj vlastní rozum!); podle teologické koncepce, která je už na první pohled nejpravděpodobnější variantou, pramení toto právo v Bohu (vedle zákona božského pozitivního, tj. v Písmu zjeveného). Důležitější je, jaký je obsah tohoto práva; co všechno lze pod ně subsumovat, a zda je tento obsah konstantní, neměnný – tedy zda ono přirozené právo je věčně platné, anebo zda je také „flexibilní“, tak jako právo lidské.
A to je dodnes předmětem neutuchajících polemik právních teoretiků a filosofů práva. Vždyť např. jestliže se dnes (přibližně od dob osvícenství) s odkazem na přirozené právo všeobecně deklaruje „přirozená“ rovnost všech lidí, v antice se s odkazem na totéž přirozené právo argumentovalo ve prospěch „přirozeného“ rozdělení lidí na svobodné a otroky (Platón, Aristoteles, Cicero, Gaius...). Nelze zde nezmínit drsná slova dánského právního filosofa Alfa Rosse (1899–1979) v jeho publikaci On Law and Justice (Londýn 1958), že totiž „přirozené právo, stejně jako děvka, poslouží každému. Neexistuje ideologie, která by se nedala obhajovat odvolávkou na právo přírody“ (s. 260). Prostě: přirozené právo je považováno za značně „kaučukový“ pojem.

Principy přirozeného práva u sv. Tomáše Akvinského
To je ovšem směrem k přirozenému právu závažná výtka, která ale není nová – byl si jí dobře vědom už výše zmíněný sv. Tomáš Akvinský, když ve své Teologické sumě řeší otázku, co vlastně pod střechový pojem přirozeného práva spadá. S jistotou uvádí jen jedinou normu: „Ačkoli existují četné přirozené zákony, přesto je všechny lze vztáhnout k jednomu přikázání, a sice že je třeba konat dobro a usilovat o ně a vyhýbat se zlu“ (I-II, 94,2 concl.). A na příkladu Abrahámovy oběti versus páté přikázání Dekalogu výslovně poukazuje na to, že i přirozený zákon může být změněn, ovšem pouze ze strany zákonodárce – tedy ze strany Boží.
Tomáš nejprve vymezuje pojem přirozeného zákona jakožto souboru přirozených sklonů (inclinatio), mezi nimiž uvádí nejprve sklon k zachování sebe sama, dále sklon k zachování rodu (zde výslovně mluví o pohlavním spojení muže a ženy a o výchově jejich dětí) a konečně tendence, které jsou vlastní člověku jakožto rozumné bytosti (tendence poznávat Boha, žít ve společnosti, varovat se nevědomosti, neurážet ostatní). A následně jen velmi opatrně rozvádí, které další normy ještě lze podřadit pod tuto obecnou normu přirozeného zákona – tedy které z něj vyplývají a jsou jeho konkretizací: milovat Boha a bližního, nikomu nečinit zlo, jednat podle rozumu. A tyto principy rozumu, které zde mají vůči člověku mediační funkci, nazývá svatý Tomáš slovem synderesis, které představuje určitý habitus člověka, ve své podstatě zaměřený na dobro. Když si zde (přirozeně za cenu jistého zjednodušení) pro snazší pochopení místo syndereze dosadíme slovo svědomí, asi příliš nepochybíme.
Zcela analogicky se touto problematikou zhruba o čtyři sta let později zabýval např. anglický právní filosof a čelný představitel teorie společenské smlouvy Thomas Hobbes (1588–1679) ve svém slavném Leviatanu, a zdaleka nebyl sám.

Cui bono?
Jak je zřejmé, ona úvodem zmíněná a na první pohled prapodivná lidská „práva“ jsou v přímé kontradikci ke sklonům, kterými podle sv. Tomáše člověka vybavila sama přirozenost: s tendencí k zachování sebe sama je v rozporu „právo“ na eutanazii; s tendencí k zachování lidského rodu je v rozporu jak „právo“ ženy na potrat, tak „právo“ na manželské svazky osob homosexuálně orientovaných; s používáním zdravého rozumu je dokonce ve flagrantním rozporu snaha prosadit „právo“ na rozhodování o vlastním pohlaví, kdy člověk by chtěl zasahovat do oblastí, které leží za hranicemi jeho svobodné dispoziční sféry apod.
Co z toho vyplývá? Společným jmenovatelem všech norem přirozeného zákona je podle sv. Tomáše (a přirozeně nejen podle něj) sledování dobra – ať už obecného (bonum commune) nebo jednotlivých členů tohoto lidského obecenství, což zásadně nemůže být v rozporu (vždyť dobro či Dobro je jen jedno) – nelze si dost dobře představit, že by se skutečné dobro jednotlivce dalo prosadit na úkor společnosti – to snad jen za cenu hříchu. A je úkolem lidského rozumu, aby rozlišil mezi dobrem skutečným a dobrem zdánlivým, které je dnešní společnosti různými (vesměs nátlakovými) skupinami předestíráno či dokonce nestydatě vnucováno, což zřejmě nejde na vrub jen lidské omezenosti a touze po extravagancích. A proto tak, jak je to běžné v kriminalistice, tak i zde se podbízí otázka: cui bono? – komu to všechno vyhovuje a slouží? Nicméně kdo konkrétně je v pozadí těchto útoků na rodinu a další přirozené hodnoty je obtížné vymezit, aniž by se zabředlo do neověřených konspiračních teorií; můžeme se jen domýšlet a přitom být ve střehu. Samo označení „neomarxisté“, s nimiž jsou tyto aktivity obvykle spojovány, má jen velmi malou výpovědní hodnotu.

Je třeba poslouchat více Boha než lidi
Zbývá zmínit případy, kdy nějaké jednání je sice lidským pozitivním zákonem dovoleno, avšak příčí se zákonu Božímu – ať pozitivnímu nebo přirozenému (typicky jde o právo na potrat, v zemích Beneluxu či ve Švýcarsku právo na eutanazii, právo na manželství homosexuálně orientovaných osob apod.). Že mezi chováním právem dovoleným a chováním morálně bezvadným může existovat diskrepance, toho si byl vědom už klasický římský právník z přelomu 2. a 3. stol. Iulius Paulus se svým slavným výrokem: Non omne quod licet honestum est – „Ne všechno, co je [právem] dovolené, je počestné“ (Digesta 50, 17, 144 pr.). Pro křesťana to znamená, že nemůže využít „dobrodiní“ takové lidské normy, která je v rozporu s normou Boží; nemůže využít „práva“ na potrat a neměl by u potratu aktivně asistovat (v těchto případech by šlo dokonce o kanonický trestný čin podle kán. 1398 CIC); nemůže žádat o eutanazii; nemůže vstoupit do „manželství“ s osobou téhož pohlaví – jakkoli by takováto jednání světské právo umožňovalo.
Na případy těchto a podobných kolizí, kdy jedno a totéž chování je dovoleno právem světským a současně zakázáno právem božským (resp. církevním, kanonickým), popř. křesťanskou morálkou, pamatuje obvykle právní řád civilizovaných států uzákoněním tzv. výhrady ve svědomí, která znamená, že zákonodárce toleruje, když občan z důvodu svědomí či náboženského přesvědčení odmítne výkon některých činností, které jsou mu ukládány jako povinnosti vyplývající z pracovně právního či obdobného vztahu (v našich poměrech půjde zpravidla o problematické otázky bioetiky).
Nelze-li ale věc řešit jinak, může přijít ke slovu i tzv. občanská neposlušnost, kdy občan, který se jí kvůli svému svědomí či přesvědčení dopustí, je předem připraven snášet zákonem předvídané sankce a nekličkuje před nimi (jak je tomu pravidlem u kriminálních živlů). Vždyť už podle sv. Augustina (De civitate Dei 19, 21) non est lex nisi justa – „nemůže existovat zákon, leda spravedlivý“; to už by pak totiž nešlo o zákon, tedy o normu se skutečně obecnou závazností, nýbrž o jeho karikaturu, třebaže formálně bezvadnou. A dosáhne-li tato nespravedlnost jisté kritické hranice, pak je nejen možno, nýbrž i nutno takový zákon nerespektovat, jak v reakci na zrůdné nacistické zákonodárství ve svém článku Gesetzliches Unrecht und übergesetzliches Recht (1946) brisantně rozvedl původně pozitivistický německý právní filosof a ministr spravedlnosti Výmarské republiky Gustav von Radbruch (1878–1949). Jde o proslavenou tzv. „Radbruchovu formuli“: „Konflikt mezi spravedlností a právní jistotou by se snad mohl řešit tak, že ono pozitivní (...) právo bude mít i tehdy přednost, je-li obsahově nespravedlivé a neúčelné, leda by rozpor pozitivního zákona se spravedlností dosáhl tak neúnosného stupně, že zákon musí jakožto „nesprávné právo“ ustoupit spravedlnosti.“
A nakolik jde o případy kolize zákona Božího a světského, pak zde platí ona novozákonní Petrova maxima, že totiž je třeba poslouchat více Boha než lidi (srv. Sk 4, 19). Zásadně je sice třeba dávat císaři, co je císařovo; jiný případ ovšem nastane, když císař svévolně sahá i po tom, co jeho není – z pohledu věřícího po tom, co je Boží (srv. Mk 12, 17).

P. Prof. JUDr. Ignác A. Hrdina, DrSc., O.Praem.
předseda Metropolitního církevního soudu Arcidiecéze pražské, vyučující kanonického práva na KTF UK


21. 02. 2019, RCM 1/2019
dneska skoti, zajtra slovaci.
ľubica and one more user like this.
ľubica likes this.
Zedad likes this.
matej87
Johanka2
Prečítaj si toto, veľmi poučné, pápež trafil klinček po hlavičke Katolíci sú posadnutí sexualitou ... Pope Francis’ Remarks About Birth Control ‘Methods’ Offend Pro-Choice Catholics www.catholicsforchoice.org/pope-francis-re…
Johanka2
zdravysex.sk/…/ciele-gender-id…

Ciele gender ideológie z knihy pochádzajúcej už z roku 1997
9. septembra 2016
Mnohí ľudia v dnešnej dobe stále nerozumejú o čom je gender ideológia. A je to pochopiteľné. Pod odborne znejúce cudzie slová alebo mnohé vymyslené pojmy (prípadne pojmy, ktorým je pozmenený ich význam) sú maskované ideologické ciele rodovej rovnosti. Dale O’Leary preskúmala rodovú …More
zdravysex.sk/…/ciele-gender-id…

Ciele gender ideológie z knihy pochádzajúcej už z roku 1997
9. septembra 2016
Mnohí ľudia v dnešnej dobe stále nerozumejú o čom je gender ideológia. A je to pochopiteľné. Pod odborne znejúce cudzie slová alebo mnohé vymyslené pojmy (prípadne pojmy, ktorým je pozmenený ich význam) sú maskované ideologické ciele rodovej rovnosti. Dale O’Leary preskúmala rodovú ideológiu už pred dvomi desiatkami rokov:
Johanka2
Matej nadhodil tému...a nedovoľuje nám zareagovať?

zdravysex.sk/…/ciele-gender-id…

Ciele gender ideológie z knihy pochádzajúcej už z roku 1997
9. septembra 2016
Mnohí ľudia v dnešnej dobe stále nerozumejú o čom je gender ideológia. A je to pochopiteľné. Pod odborne znejúce cudzie slová alebo mnohé vymyslené pojmy (prípadne pojmy, ktorým je pozmenený ich význam) sú maskované ideologické ciele …More
Matej nadhodil tému...a nedovoľuje nám zareagovať?

zdravysex.sk/…/ciele-gender-id…

Ciele gender ideológie z knihy pochádzajúcej už z roku 1997
9. septembra 2016
Mnohí ľudia v dnešnej dobe stále nerozumejú o čom je gender ideológia. A je to pochopiteľné. Pod odborne znejúce cudzie slová alebo mnohé vymyslené pojmy (prípadne pojmy, ktorým je pozmenený ich význam) sú maskované ideologické ciele rodovej rovnosti. Dale O’Leary preskúmala rodovú ideológiu už pred dvomi desiatkami rokov:
Johanka2
Johanka2
Pápež o genderizme:
Natláčanie genderovej ideológie porovnal s totalitnými ideológiami minulého storočia, ktoré sa snažili vplývať na výchovu detí, pričom pripomenul ideologizovanie detí organizáciou Balilla vo fašistickom Taliansku a nemeckým Hitler Jugend. Poukázal na nesprávne podoby globalizácie, ktoré chcú potrieť kultúrnu identitu jednotlivých národov.
4 more comments from Johanka2
Johanka2
Pápež odsúdil teóriu gender. Je ako jadrová hrozba, vyhlásil

www.lifenews.sk/14579/pastiersky-list…

Pastiersky list – Katolíckej identite protirečí liberalizmus!

Libérali v médiach sa snažia prekrútiť obsah posledného pastierského listu KBS o Katolíckej identite, ako keby sa zaoberal Kotlebom.

Pravda je taká, že list jednoznačne odsuzuje Liberálnu ideologiu a vyzýva katolíkov nevoliť politik…More
Pápež odsúdil teóriu gender. Je ako jadrová hrozba, vyhlásil

www.lifenews.sk/14579/pastiersky-list…

Pastiersky list – Katolíckej identite protirečí liberalizmus!

Libérali v médiach sa snažia prekrútiť obsah posledného pastierského listu KBS o Katolíckej identite, ako keby sa zaoberal Kotlebom.

Pravda je taká, že list jednoznačne odsuzuje Liberálnu ideologiu a vyzýva katolíkov nevoliť politikov čo podporujú potraty, homo zväzky, genderizmus.

www.blogovisko.sk/slovensko-a-ist…

Slovensko a Istanbulský dohovor
Slovenská národná strana navrhuje ukončiť proces ratifikácie Istanbulského dohovoru jeho úplným odmietnutím a odstúpením od jeho podpisu v roku 2011.
www.ta3.com/…/sns-ziada-vladu…

www.blogovisko.sk/…/gender-1024x573…
www.youtube.com/watch
Johanka2
Prosím,podpíšte a rozširujte túto petície za zastavenie vydania bohorúhavého komiksu.

Hlavný vydavateľ komiksu DC / Vertigo plánoval vydať v marci rúhový seriál. Stretli sa však s viacerými petíciami vrátane jednej z Americkej spoločnosti na obranu tradície, rodiny a majetku.

Avšak, nový vydavateľ bol vybraný, aby predstavoval strašne rúhavý komiks, Ahoj komici.

petícia TU:
www.tfp.org/…/tell-…More
Prosím,podpíšte a rozširujte túto petície za zastavenie vydania bohorúhavého komiksu.

Hlavný vydavateľ komiksu DC / Vertigo plánoval vydať v marci rúhový seriál. Stretli sa však s viacerými petíciami vrátane jednej z Americkej spoločnosti na obranu tradície, rodiny a majetku.

Avšak, nový vydavateľ bol vybraný, aby predstavoval strašne rúhavý komiks, Ahoj komici.

petícia TU:
www.tfp.org/…/tell-ahoy-comic…
Johanka2
HON na kardinála Duku!

pravyprostor.cz/hon-na-kardinala-duku/

Hon na kardinála Duku

pravyprostor.cz
Svědectví obětí sexuálního zneužívání nezletilých je nesmírně bolestivé a citlivé téma vzbuzující v každém z nás silnou emocionální odezvu. Zpracování dokumentu s tímto nesmírně závažným tématem má vycházet především z nezpochybnitelných faktů a ověřitelných skutečností.
V posledních týdnech …More
HON na kardinála Duku!

pravyprostor.cz/hon-na-kardinala-duku/

Hon na kardinála Duku

pravyprostor.cz
Svědectví obětí sexuálního zneužívání nezletilých je nesmírně bolestivé a citlivé téma vzbuzující v každém z nás silnou emocionální odezvu. Zpracování dokumentu s tímto nesmírně závažným tématem má vycházet především z nezpochybnitelných faktů a ověřitelných skutečností.
V posledních týdnech probíhá ze strany veřejnoprávních médií a zpravodajského serveru SeznamZprávy mediální kampaň zaměřená na svědectví obětí sexuálního násilí, kterých se měli dopustit v naprosto ojedinělých případech někteří duchovní z řad katolické církve.
Cílená proticírkevní kampaň
Vše nastartoval jeden z pořadů veřejnoprávní ČT (Události, komentáře), kde o obětech sexuálního násilí v katolické církvi mluvili „tři odborníci na katolickou církev“. Religionista opustivší již před mnoha lety katolickou církev, představitel jedné z křesťanských církví a kontroverzní progresivistický katolický kněz oplývající vysokou nákloností k LGBT a jiným menšinám, jehož tolerance již hraničí s extrémismem (pokud by takové názory neměl, na obrazovkách České televize by se asi pravidelně neobjevoval).
Jednalo se o další z řady „objektivních diskuzí“ na veřejnoprávní ČT, v níž zazníval jen jeden názorový proud. Tato trojice „nezávislých odborníků“ již po dlouhé roky kritizuje katolickou církev, jmenovitě její vedení na čele s panem kardinálem Dukou. Od zhrzeného pana religionisty (ještě, že má Českou televizi, kam ho neustále zvou, kdo by ho jinak poslouchal) dokonce padlo obvinění směrem ke kardinálu Dukovi, že prý kryl sexuální zneužívání dvou seminaristů, když byl opatem dominikánů. Celkové vyznění tohoto příspěvku bylo jednoznačné, ve vedení církve je něco nezdravého.
Vyšší laťku v posledních dnech nasadili redaktoři SeznamZpráv Slonková a Kubík, kteří vytvořili „investigativní dokument“ ( sami ho nazývají dokumentární detektivkou) o zneužívání v církvi. Jeden z dílů byl věnovaný kauze faráře obviněného ze sexuálního zneužití nezletilých dívek, u jedné z postižených se měl činu dopustit dokonce opakovaně.
Absence presumpce neviny, soudci Slonková a Kubík
Násilí na bezbranných je vždycky hodno odsouzení a musí se řešit se vší důsledností. Jenže celá série od tvůrců Kubík, Slonková zabalená do navoněného obalu pomoci obětem sexuálního zneužívání je ve skutečnosti cílenou proticírkevní kampaní s cílem dehonestovat pražského arcibiskupa Dominika Duku.
SeznamZprávy jako televizní stanice se potýká s velmi nízkou sledovanosti na hranici rentability, dokonce někteří odborníci na média hovoří o potřebě stamiliónových injekcí ročně, proto není překvapením, že Slonková s Kubíkem po nevydařené kauze údajného únosu Babišova syna, kdy neváhali zneužít pro svou reportáž duševně nemocného Babišova syna, se nyní rozhodli chytit jiného mediálně propíraného tématu, které je konečně vítanou příležitostí pro zvýšení sledovanosti. Církve u nás v nijak zvláštní oblibě nejsou, takže ideální objekt k okopávání, navíc si ještě zvyšujete popularitu.
V manipulativně zpracovaném dokumentu přistupují k tématu nikoliv z pozice nezávislých redaktorů, ale spíše soudců bez respektu k presumpci neviny. V jejich dokumentech o sexuálním zneužívání vyvstává řada otázek, které nejspíš záměrně nepokládají, soustředí se na emoce, prostředí, ve kterém k činu mělo dojít. Příkladem nezodpovězených otázek může být příběh jedné z obětí, která měla být opakovaně zneužívaná:
Proč tato oběť, tehdy patnáctiletá dívka, po prvním znásilnění znásilnění chodí k tomuto násilníkovi dál a opakovaně? Proč si vše po celou dlouhou dobu (cca 20 let) kromě jedné kamarádky nechala pro sebe?
Proč neřekla nic své matce (o otci se nezmiňuje)?
Ale hlavně vyvstává zásadní otázka, pokud došlo ke znásilnění, proč ani jedna z obětí nenahlásila čin na policii? Žijeme ve svobodném sekulárním státě, takže každý trestný čin má být nahlášen na policii a je jedno, jestli trestný čin, v tomto případě znásilnění, spáchá učitel, farář nebo redaktor SeznamZprávy.
Jeden z dílů dokumentu obviňuje kardinála Duku z krytí pachatele, ale „zapomíná“ upozornit na skutečnost, že v době spáchání údajných činů sexuálního zneužití kardinál Duka nebyl arcibiskupem, další podstatnou skutečností je fakt, že k činům došlo v českobudějovické diecézi pod vedením biskupa, který již zemřel! Pražský arcibiskup nemůže zasahovat do činnosti jiné než pražské diecéze.
Obvinění ze zakrývání skutečnosti ze strany církve je postavené na hlavu, protože takový násilník znesvěcuje samotnou církev a je v nejvyšším zájmu církve se s takovými jedinci rázně rozloučit. Papež František se v této souvislosti vyjádřil více než jasně.
Nebezpečí zneužití, křivé svědectví
Je jasné, že v případě sexuálně motivovaných zločinů z církevního prostředí pachatel využívá důvěry obětí (pokud k uvedeným sexuálním činům došlo). Nedokáži si ale jako rodič představit, že bych měl jen minimální toleranci k takovému jednání. A podání trestního oznámení je to úplné minimum.
Ještě pro upřesnění, biskup nemůže jen na základě mailu nebo dopisu přikročit k okamžitému zbavení kněžství, pokud není obvinění řádně prošetřeno. Optimální je propojení církevního a policejního vyšetřováním spolu s lékařským vyšetřením prováděným za účelem shromáždění důkazů (oděrky, stopy po násilníkově spermatu, atd.). Policejní vyšetřování se nemůže rozeběhnout bez podání trestního oznámení ze strany obětí. Fenomén sexuálního zneužívání je mnohdy těžké odhalit, protože pachatelé jsou často vychytralí jedinci, ale není možné kvůli pochybení pár jedinců obviňovat celou katolickou církev čítající tisíce obětavých duchovních.
A tady se dostáváme k dalšímu momentu a tím je možné zneužití. Může se stát, že dotyčný farář se může komukoliv znelíbit. Již se takový případ stal, kdy byl kněz obviněn ze sexuálního zneužití a zbaven všech kněžských povinností, nesměl vykonávat duchovní činnost. Nakonec se po delším vyšetřování prokázalo, že si údajná oběť vše vymyslela. Jaké škody může napáchat křivé svědectví na pověsti obviněného v případě duchovní služby, je nabíledni.
Všichni, kdo dnes pracují s mládeží, učitelé, instruktoři i duchovní věnující se dětem a mladistvým jsou dnes pod Damoklovým mečem křivého obvinění.
Štvanice připomínající mediální praktiky StB
Ale zpátky ke kontroverznímu dokumentu SeznamZprávy. Celý cyklus je ve výsledku štvanicí na otce Dominika Duku, který zosobňuje hodnoty, které se dnešnímu mainstreamu ovládanému aktivisty příčí. Otec Dominik se dokázal jasně postavit dnešnímu pokrokářskému běsnění zaměřeném na destrukci rodiny, adopci dětí homosexuálním párům a nekontrolované migraci z kulturně nekompatibilních kultur.
Není náhoda, že právě SeznamZprávy a veřejnoprávní média jsou největšími propagátory homo sňatků a gender a proimigračního aktivismu. Katolická církev pod vedením otce Dominika svým pevným postojem vadí.
Když se nepodařilo Dominika Duku odstranit „spontánní exhibicí“ na Hradčanském náměstí pořádaném 20 „křesťanskými aktivisty“ zahrnující bisexuálku žijící se dvěma muži, nastoupila výše uvedená média k proticírkevní kampani, která svou histerii silně připomíná mediální praktiky StB v padesátých letech.
Porovnejte sami dokument StB o tzv. Číhošťském zázraku (z roku 1950), kde jen chybí zmínka o bestiální vraždě umučeného faráře Toufara ze strany StB s dokumentem SeznamZprávy od Slonkové s Kubíkem pod názvem Kardinál Duka znal svědectví o sexuálním zneužívání, tvrdí jeho podřízený. Roky se nic nedělo.
Namísto církve řízené ideo diverzními centrálami z Vatikánu a vrahy z Wall streetu nyní slyšíme o krytí sexuálních zločinů vedením katolické církve. Znovu je církev a její vedení tím pomyslným zlem, jen příčina se „aktualizovala“.
Jen se ptám, komu bude čtenář/divák věřit, otci Dominiku Dukovi, který celý svůj život zasvětil pravdě, žil v pravdě, dokonce byl i na Borech ve vězení, pobírající i dnes ve svém arcibiskupském úřadě plat nižší než asistentka ředitele nebo mediálním manipulátorům plnícím svědomitě zadání postavené na ideologickém aktivismu?
Johanka2
Matej sa tu baví.Sám so sebou?
Zedad
matej87
před 4 minutami
Presne tak sexuálna výchova je obrovské zlo Oběti většinou netuší, co se děje, říká sexuolog Weiss o zneužívání mladistvých

Myslím se, že dokládat něco pane Weissem je nízké a neslušné. Pan Weiss, jak doufám, již dělá pokání.
matej87
Zedad
Za čo by mal pokánie? Za to že je žid?
matej87
Katolíci sú posadnutí sexualitou ... Pope Francis’ Remarks About Birth Control ‘Methods’ Offend Pro-Choice Catholics www.catholicsforchoice.org/pope-francis-re…
jasne ked sa pozeraš na Pro-choise stranku nejakých liberalov, čo sa len nazývaju katolikmi, ale pozri sa tu na GTV - tu su pravoverní katolíci
matej87
zaleží na tom, kto vyučuje ... lebo ak niekto kto sa nevyzná, potom to aj tak vyzera, ale na druhej strane keby nebola katolicka výchova, tak by dopadli ešte horšie