Svatý prorok Daniel a tři mládenci Ananiáš, Azariáš a Misail
památka 17. / 30. prosince

Šest set let před Kristovým Narozením, dobyl Jeruzalém babylonský král. Jeruzalémský chrám, zbudovaný králem Šalomounem, byl zničen a mnoho izraelského lidu bylo zajato. Mezi zajatci byli urození mladíci Daniel, Ananiáš, Azariáš a Misail. Babylonský král Nebukadnesar II. (Nabuchodonozor) nařídil, aby byli na jeho dvoře vychováváni v přepychu a učeni chaldejské moudrosti. Mladíci však, přes všechna pokušení, dodržovali přikázání své víry, odmítali veškerý přepych, vedli odříkavý způsob života, jedli jen zeleninu a pili jen vodu. Hospodin jim dal moudrost a svatému Danielovi, dar jasnozřivosti a výkladu snů.
Svatý prorok Daniel, v posvátné úctě, zachovával a ochraňoval víru v Jediného Boha, doufajíce na Jeho všemocnou pomoc, svojí moudrostí, předčil všechny chaldejské hvězdáře i mágy, přitom byl však v přátelství s Nebukadnesarem.
Jednoho dne se stalo, že měl Nebukadnesar zvláštní sen, který ho velmi ohromil, když se však probudil, už zapomněl, co ve snu viděl. Babylonští mudrci nebyli schopni zjistit, o čem se královi snilo. Tehdy svatý prorok Daniel, přede všemi oslavil moc pravého Boha, který mu zjevil nejen obsah králova snu, ale i jeho prorocký význam. Daniel byl poté, králem povýšen do hodnosti vládce Babylonu.
Brzy na to, nařídil král Nebukadnesar vztyčit zobrazení sebe v podobě obrovské sochy, které musela být projevována božská úcta. Za to, že tuto sochu odmítli uctívat Ananiáš, Azariáš a Misail, byli tito tři mladíci uvrženi svázaní do rozpálené ohnivé pece. Pec byla nadmíru vytopena, sedmkrát víc, než se obvykle vytápěla a ony muže, kteří tam tyto tři mladíky vynesli, usmrtil plamen ohně. Svatí mladíci, však v peci kráčeli uprostřed plamene, modlili se k Pánu a zpívali mu chvály. Objevil se totiž anděl Páně a ochladil plamen pece a mladíci tak zůstali nezraněni. Když to král viděl, přikázal jim, aby vyšli, a obrátil se k pravému Bohu (Dan 3, 1-28).
Za vlády krále Balšazara (Bél-šar-usur, byl korunní princ a syn posledního novobabylonského krále Nabonida) vyložil svatý Daniel tajemný nápis „Mene mene tekel ú-parsín“, který se objevil na zdi paláce během hostiny a předznamenával pád babylonského království (Dan 5, 16 – 28).
Poté za vlády perského krále Dareiose I., byl svatý Daniel pomluven nepřáteli a svržen do jámy s hladovými lvy, ti se ho však nedotkli a Daniel zůstal nezraněn. Král Dareios I., se nad Danielem radoval a přikázal uctívat Danielova Boha v celém jeho království, „neboť on je Bůh živý a zůstává navěky, jeho království nebude zničeno a jeho vladařská moc bude až do konce.“ (Dan 6, 13 – 28).
Svatý prorok Daniel, hluboce truchlil pro svůj lid, který snášel spravedlivý trest za množství hříchů a nepravostí, za přestoupení Božích přikázání, tíživé babylonské zajetí a zničení Jeruzaléma. Takto se obracel a modlil k Bohu: „ Nakloň, můj Bože, své ucho a slyš, otevři své oči a viz, jak jsme zpustošeni my i město, které se nazývá tvým jménem. Vždyť ne pro své spravedlivé činy ti předkládáme své prosby o smilování, ale pro tvé velké slitování.“ (Dan 9,18). Svatému proroku, který byl spravedlivý životem a modlitbou a který vykoupil nepravost svého lidu, byl zjeven osud Izraelského lidu i osud celého světa.
Při výkladu snu krále Nebukadnesara, prorok Daniel oznamoval království, které střídají jedno druhé. Oznámil pak i majestátnost a velkolepost posledního Království – Království Pána našeho Ježíše Krista (Dan 2, 44).
Za doby vlády velkokrále Kýrose, se svatý Daniel za svůj lid velmi přimlouval, Kýros, který si ho velmi vážil, vyhlásil zajatcům svobodu.
Svatý prorok Daniel, zemřel v zajetí v Babylóně, kdy se dožil vysokého věku, předtím vykonal mnoho zázraků, stejně takt i svatí Ananiáš, Azariáš a Misail.
Avšak podle mínění svt. Cyrila Alexandrijského, byli svatí Daniel, Ananiáš, Azariáš a Misail na příkaz perského velkokrále Kambýsese popraveni a zemřeli jako mučedníci.
zdroj: fb Pravoslavný křesťan