Noemova archa=archa bratstva!!! To je škandál a výsmech Sv. Písmu!!!

Logo pro cestu papeže Františka do Arabských Emirátů představuje holubici s olivovou ratolestí. Jak vysvětlil papež, tento obrázek připomíná vyprávění o dávné potopě, které se objevuje v různých náboženských tradicích. Podle biblického vyprávění Bůh, aby zachránil lidstvo od záhuby, požádal Noema, aby vstoupil se svou rodinou do archy. Proto »dnes také my, ve jménu Boha, abychom zachránili mír, potřebujeme vstoupit společně do jedné rodiny, do archy, která může brázdit moři v bouřích světa: archa bratrství«.

»V tomto smyslu Noemova Archa je archa bratrství, kde žijí spolu lidé různých náboženství, protože pluralismus a různost náboženství, barev, ras a jazyků je moudrá Boží vůle, s jakou Bůh stvořil lidské bytosti«.
To je naprostý zvrat nauky evangelia! Neboť archu, kterou Noe z Božího příkazu zbudoval jako útočiště pro sebe, svou rodinu a všechny živočichy (Gen 6, 13-22), představuje sv. Pavel jako útočiště spásy pro věřící a znamení záhuby světa (Žid 11,7).

Proto katolická tradice spatřovala v Arše Noemově vždy symbol Církve, mimo kterou není spásy (1) A proto posláním Církve je zachovávat a bránit katolickou víru.

Náš Pán totiž řekl Apoštolům: »Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu stvoření. Kdo uvěří a bude pokřtěn, bude spasen. Kdo naopak neuvěří, bude zavržen« (Mk 16,16). Apoštol Národů zdůrazňuje: »Neboť je jen jeden Bůh, jedna víra a jeden křest« (Ef 4,5).

Je to dogma víry vyhlášené na Lateránském koncilu za Inocence III., že »je jen jediná univerzální církev věřících a mimo ni absolutně nikdo nemůže být spasen«.

Tato pravda víry byla mezi jiným potvrzena Řehořem XVI. (Mirari Vos 15. srpna 1832); Piem IX. (Singulari quidem 18. března 1856, k rakouským biskupům); Lvem XIII. (Satis cognitu 29. června 1869). Pius XI. v encyklice Mortalium animos z 6. ledna 1928 vysvětlil znovu, že v boji za víru není možno dospět k bratrské jednotě ani pomocí politického boje.

Podřídit pravdu víry bratrství znamená vyznávat náboženský indiferentismus, trvale odsouzený obecným Magisteriem církve.

„Bratrství“ spolu se „Svobodou“ a „Rovností“ je naopak jedním z hlavních požadavků Francouzské revoluce. Revoluční trinomium se redukuje na systém vztahů, ve kterém neexistuje žádný transcendentní princip, ke kterému by se tři nejvyšší hodnoty mohly vztahovat, každá z nich je pokládána za absolutní, a proto nutně vstupují do konfliktu jedna proti druhé.
Protože schází vyšší cíl, bratrství, které má daleko k tomu, aby se stalo prvkem kohese společnosti, stává se zdrojem rozkladu. Jestliže totiž lidé ve jménu bratrství jsou nuceni pobývat spolu bez cíle, který by dával smysl jejich citu sounáležitosti, „Archa“ se stává žalářem, bratrství vyhlášené jako heslo vede k rozplynutí odstředivou silou do rozdrobení a chaosu.

Prosté přitakání bratrskému soužití není schopno ospravedlnit oběť, která je projevem nejvyšší lásky k bližnímu; a protože oběť znamená zříci se reálného dobra ve jménu vyšších hodnot; ale bratrství nepředkládá žádné vyšší dobro, které by zasluhovalo oběti, kromě soužití, které není hodnotou, ale faktem, který postrádá význam.

Mýtus bratrství je ve skutečnosti nejvyšší sociální egoismus a představuje protiklad ke křesťanské lásce, jedinému základu sociálních vztahů mezi lidmi.

Bratrství představuje také dogma masonerie, která ve své ideologii a svých rituálech předkládá parodii křesťanské nauky a liturgie. Není to náhoda, že Velká Lóže Španělska děkovala papeži Františkovi za jeho Poselství 25. prosince 2018 tímto tweetem: »Všichni zednáři světa se sjednocují s žádostí papeže o bratrství mezi různými náboženstvími« (2) .

»Ve svém vánočním poselství z centrální lóže Vatikánu – pokračují španělští zednáři – požadoval papež František triumf univerzálního bratrství mezi všemi lidskými bytostmi. Bratrství mezi osobami všech národností a kultur. Bratrství mezi osobami různých idejí, ale schopných respektovat se a naslouchat jeden druhému. Bratrství mezi osobami rozličných náboženství (…)

Papežova slova demonstrují aktuální odstup církve od obsahu Humanum Genus (1884), posledního velkého katolického odsouzení masonerie«.
Ve skutečnosti církevní odsouzení masonerie nadále trvá, i když lidé církve na jejích nejvyšších místech, jak se zdá, objímají tyto ideje.

Ale nauka Božského Učitele nadále zaznívá v srdcích věřících: tak trvá láska k bližnímu, která se nemůže zakládat na ničem jiném než na lásce k Bohu. A bez vztahu k Bohu, který může být milován jen uvnitř Archy spásy, kterou je církev, je bratrství pouze prázdné slovo, za kterým se skrývá nenávist k Bohu i k našemu bližnímu.

Poznámky:
(1) srov. sv. Ambrož De Noe et Arca 6.9 in Migne, Patrologie Latna sv. 14 cool. 368-374 a Hugo von Ruter De arca Noe Ecclesiae typo Patrum sententuaw, in Patrum opuscula electa III, Insbruck 1868 ss. 217-233
(2) (twitter.com/…/108219298416103…).

Roberto de Mattei - Corrisponenza Romana
--------------
zdroj: lumen de lumine