Join Gloria’s Christmas Campaign. Donate now!
Clicks1.2K
Terezie
33

Benedikt XVI.: dospělost ve víře neznamená emancipaci od učení Církve

Nedostatek pokory a mírnosti, náboženský analfabetismus a falešná emancipace od učení Církve, na jehož místo nastupuje diktatura médií a veřejného mínění – to jsou problémy současné církve, které Benedikt XVI. zmínil během setkání s kněžími římské diecéze. Podle zvyku zavedeného Janem Pavlem II. se papež setkává s klérem své diecéze vždy na začátku postní doby. Při některých setkáních odpovídal na jejich dotazy, dnes nabídl Lectio Divina, rozjímání nad úryvkem z listu Efezanům.
Benedikt XVI. zdůraznil, že zachování jednoty Církve vyžaduje pěstování těch evangelijních ctností, které se mezi předkřesťanskými ctnostmi neobjevují. Patří mezi ně především pokora a mírnost. Jak papež poznamenoval, mírnost není projevem slabosti. Kristus dokázal postupovat tvrdě, když to bylo nutné, ale nikdy bez dobroty a vstřícnosti.

Opakem pokory je pýcha, kořen všeho hříchu. Pýcha je arogance, která usiluje zejména o moc, vnější vzhled, chce se ukazovat očím druhých, být někým, něco znamenat, nestará se o to, aby se líbila Bohu, chce dobře vypadat, chce se líbit sama sobě, být přijímána druhými, ba dokonce být druhými uctívána. Je to „Já“ jako centrum světa, všechno se odvíjí od mého pyšného „já“, které ví všechno lépe. Být křesťanem znamená překonat toto pra-pokušení -které je také jádrem dědičného hříchu: být jako Bůh, být bez Boha - a být pravdivými, upřímnými a realistickými. Pokora je především pravda, život v pravdě. Jde o to, učit se své malosti. Právě ta je totiž mou velikostí, protože tak se stávám důležitým ve velkém tkanivu dějin Boha s lidmi. Uznám-li, že jsem Boží myšlenkou, součástí konstrukce jeho světa a jako takový nenahraditelný, právě tehdy a jedině tehdy jsem ve své nepatrnosti velký.“

Pokora je tedy především životem v pravdě s vědomím vlastní malosti. Benedikt XVI. slovy, v nichž komentátoři vidí reakci na rozruch intepretovaný jako mocenské boje ve vatikánské kurii, vybídl k realismu pokory, který neusiluje o to vypadat dobře, nýbrž líbit se Bohu. „Myslím, že ona drobná pokoření, která musíme každý den snášet, jsou nám prospěšná, protože nás učí pravdě o nás samých a vysvobuzují nás z marnivosti, jež nevede ke štěstí“ – řekl papež. Jak dodal, platí to i v Církvi, kde se má každý učit přijmout svou pozici, svoji skromnou službu, která je velká v Božích očích.

„Právě tato pokora a tento realismus nás činí svobodnými. Pokud jsem pokorný, jsem také svobodný k tomu, abych se postavil převládajícímu mínění, názorům druhých. Právě pokora mi dává tuto možnost, svobodu pravdy.“

Během setkání s kněžími své diecéze Benedikt XVI. upozornil také na chabé znalosti pravd víry v současné Církvi. Víra totiž není pouze osobním aktem důvěry, nýbrž má také svůj obsah, který nás sjednocuje:

Velkým problémem současné Církve je neobeznámenost s vírou, náboženský analfabetismus, jak o tom naposled mluvili kardinálové... Tento analfabetismus znemožňuje rozvoj a posílení jednoty. Proto si i my sami musíme znovu osvojovat obsah víry, jako bohatství jednoty a ne jako souhrn dogmat a přikázání. Není možné žít v duchovní nezralosti, v nezralosti víry.... Vidíme ovšem, že v našem světě je tomu právě tak. Všechno končí s první katechezí. Buď z ní nějaké jádro zůstane, nebo ne. Věřící se nechává unášet na vlnách světa a není s to jako dospělý kompetentně a s hlubokým přesvědčením předkládat a zpřítomňovat filosofii víry, její velkou moudrost, její racionálnost, aby otvíral oči druhých, otvíral oči k tomu, co je na světě pravdivé a krásné.“

Benedikt XVI. zároveň upozornil, že pojetí zralé a emancipované víry bylo v posledních desetiletích chápáno právě opačně, jako svého druhu obracení se zády k učení Církve. Ve skutečnosti ovšem taková emancipace vede k podléhání diktatuře světa, obecného mínění a médií, takže vlastně o emancipaci nejde - řekl papež při setkání s kněžími římské diecéze.
Jovana
Spoj nás v jedno Pane,
spoj nás v jedno poutem,
jež nemůže být zlámáno,
spoj nás v jedno Pane,
spoj nás v jedno Pane,
spoj nás v jedno láskou svou.

Je jen jeden Pán,
je jen jedno Tělo, je jen jeden Král,
proto zpíváme:
Spoj nás v jedno Pane........
Jovana
Pokud jsem pokorný, jsem také svobodný k tomu, abych se postavil převládajícímu mínění, názorům druhých. Právě pokora mi dává tuto možnost, svobodu pravdy.“
One more comment from Jovana
Jovana
Velkým problémem současné Církve je neobeznámenost s vírou, náboženský analfabetismus, jak o tom naposled mluvili kardinálové... Tento analfabetismus znemožňuje rozvoj a posílení jednoty. Proto si i my sami musíme znovu osvojovat obsah víry, jako bohatství jednoty a ne jako souhrn dogmat a přikázání.
Žito
Evelino!
evelina
Tak ako píšeš žito
evelina
Monku, ty si dáš dnes nočnú, že?
Máš moc zameškané
Žito
Církev se ve světě musí umazat. To je psáno a s tím se nic nenadělá.


Dodatek.
Já bych se s tím faktem zas až tak netrápil.
Jen je vždy třeba vědět, co je Církev a co špína.
Jedno od druhého lze oddělit umytím v krvi Beránkově.
Žito
evelina — 20.11.2012 19:38:41: Ty víš, cirkev je cirkev a newage je newage.

Někdy ovšem je rozdíl velmi nepatrný. Zvláště tehdy, když se z kazatelny hlásá pravda New Age o pěti lidských rodech.
Nebo když se hlásají pravdy New Age o spáse všech lidí bez rozdílů v mravech. A bez pokání!
evelina
Ti víš, cirkev je cirkev a newage je newage.
TULÁK
jen si kopni Zino do Církve, nebudeš jediná
TULÁK
Zino, počteš si.Máš tam o Theosofické společnosti, rosenkruciánech, zednářích, francouzské a americké revoluci, která to vše řídila.Proč by to psali?Uvažuj.A nebo si budu myslet, že si v té dizidentské pozici libuješ.Jinak opravdu nerozumím.Opustit Církev Kristovu můžeš i s bumážkou v kapse.Už těmi pomluvami, co bez přemýšlení šíříš. Ty varuješ nás, tak já zase tebe.
2 more comments from TULÁK
TULÁK
Ježíš Kristus, nositel živé vody (2003)
Papežská rada pro mezináboženský dialog, Lukáš Drexler, 21.7. 2007
Dokument Papežských rad pro kulturu a pro mezináboženský dialog z roku 2003, který se zabývá problematikou New Age a jeho srovnáním s křesťanskou vírou.

Úvod
Ježíš Kristus, nositel živé vody je dokument Papežské rady pro kulturu a Papežské rady pro mezináboženský dialog z r. 2003, který …More
Ježíš Kristus, nositel živé vody (2003)
Papežská rada pro mezináboženský dialog, Lukáš Drexler, 21.7. 2007
Dokument Papežských rad pro kulturu a pro mezináboženský dialog z roku 2003, který se zabývá problematikou New Age a jeho srovnáním s křesťanskou vírou.

Úvod
Ježíš Kristus, nositel živé vody je dokument Papežské rady pro kulturu a Papežské rady pro mezináboženský dialog z r. 2003, který reflektuje náboženské hnutí New Age, hnutí, které se začalo výrazněji profilovat a šířit přibližně od konce 60. let minulého století, i když jeho ideové počátky sahají až do 19. století (např. H. P. Blavatská a založení Theosofické společnosti r. 1875 ad.), hnutí, které očekává příchod Nového věku (anglicky New Age) - Věku Vodnáře, v němž má dojít k „vylití vody Ducha" na celé lidstvo (odtud parafráze v názvu dokumentu, že pravým nositelem „živé vody Ducha" je Ježíš Kristus, což je zároveň odkazem na 4. kapitolu Janova evangelia, obzvláště na verše 10-14, viz i 5. kapitolu dokumentu) a ke kvalitativnímu skoku ve vědomí a existenci lidstva.
V případu tohoto dokumentu se jedná „o provizorní zprávu, která je plodem společného zamyšlení studijní skupiny pro nová náboženská hnutí, složené ze členů různých dikasterií Svatého stolce: Papežské rady pro kulturu a Rady pro mezináboženský dialog (které jsou hlavními tvůrci tohoto projektu), Kongregace pro evangelizaci národů a Papežské rady pro jednotu křesťanů"[1]. Dokument je určen především pro pastorační pracovníky, „aby byli schopni vysvětlit, jakým způsobem se hnutí New Age liší od křesťanské víry"[2].
Cílem tohoto dokumentu je nabídnout určité rozlišení, které mnohdy mezi křesťany chybí, a to formou představení základních charakteristik New Age a jeho srovnáním s křesťanskou vírou. „Předkládaná publikace upozorňuje na nezbytnost poznat a pochopit New Age jako kulturní směr a zároveň na nutnost, aby katolíci znali pravou katolickou nauku a spiritualitu a aby tak správně hodnotili témata tohoto myšlenkového proudu."[3] Podle tohoto záměru je pak celý dokument rozdělen: „První dvě kapitoly představují New Age jako obsáhlý kulturní směr a nabízejí rozbor základních prvků jeho myšlení. Od třetí kapitoly dále jsou poskytnuty některé ukazatele pro studium tohoto směru ve srovnání s křesťanským poselstvím. Nacházejí se tam i některé rady pastoračního typu."[4] Celé pojednání je v závěru doplněno slovníkem základních pojmů hnutí New Age, seznamem knih na toto téma (ať od stoupenců hnutí nebo kritickými studiemi od křesťanských autorů) a shrnutím věrouky New Age pomocí krátkých formulací myšlenek tohoto hnutí.
Dokument nemá závazný charakter, závěrem však lze říci, že obsahuje mnoho trefných postřehů jak o symptomech současné doby, tak o hlavních aspektech hnutí New Age, jakož i o nedostatcích v postoji křesťanské strany k New Age. Dokument lze jen doporučit k hlubšímu studiu. Jeho úplné české znění lze stáhnout z odkazu níže.

Několik myšlenek z dokumentu:
„Zaobíráme-li se mnohými tradicemi New Age, je nám hned jasné, že nového je tu vpravdě velmi málo. Zdá se, že jméno se rozšířilo prostřednictvím rosenkruciánů a zednářů během francouzské a americké revoluce, ale skutečnost, které se týká, je současnou obdobou západního esoterismu."[5]
„Existence a zanícenost myšlení a praxe New Age svědčí o neuhasitelných tužbách lidského ducha směřujících k transcendentnu a k náboženskému smyslu, což není jen kulturní jev současnosti, ale byl patrný už v antickém světě, křesťanském i pohanském."[6]
„I když připustíme, že religiozita New Age jakýmsi způsobem odpovídá oprávněným očekáváním lidské přirozenosti, je nutno si všimnout, že se tak snaží pokaždé činit v opozici ke křesťanskému zjevení."[7]
„Patřičné křesťanské rozlišení myšlenek a praktik New Age nemůže nedojít k názoru, že tak jako gnosticismus druhého a třetího století, tak i New Age zastává pozice, které církev označuje jako bludařské."[8]
„Jedná se jen o nový způsob gnóze čili o postoj ducha, který ve jménu hluboké znalosti Boha převrací jeho slovo a nahrazuje je těmi, která jsou pouze lidská."[9]
„Jestliže církev nechce být obviněna z hluchoty k tužbám člověka, musí její členové učinit dvě věci: zapustit ještě pevněji kořeny v základech své víry a naslouchat křiku, často tichému, který stoupá ze srdcí osob a který, jestliže ho církev neslyší, je přivádí jinam."[10]
„Považovat vše, co je spojeno s New Age, jen za dobré nebo špatné, by bylo nerozvážné a chybné. Avšak způsob myšlení, který stojí u základů religiozity New Age, je ve svém celku těžko smiřitelný s křesťanským učením a spiritualitou."[11]

Celý dokument ke stažení (pdf, 753 kB)
Anglické znění dokumentu včetně textů z jeho prezentace

(Český překlad dokumentu je uveřejněn s laskavým svolením Tiskového střediska ČBK, na jehož stránkách je rovněž volně ke stažení.)
TULÁK
Asi to jinak už nebude a nesmíme ztrácet s druhými trpělivost.Vysvětli mi, milá Zino, když obviňuješ třeba J.P.II z toho, že přináší učení New Age do Církve, proč během jeho pontifikátu vznikala taková díla Ježíš Kristus Nositel živé vody?Je to určeno pro interní účely, pro duchovní, aby se orientovali v tom, co je právě učení New Age.Nesmírně zajímavé a je jen škoda, že to asi duchovní nečtou.…More
Asi to jinak už nebude a nesmíme ztrácet s druhými trpělivost.Vysvětli mi, milá Zino, když obviňuješ třeba J.P.II z toho, že přináší učení New Age do Církve, proč během jeho pontifikátu vznikala taková díla Ježíš Kristus Nositel živé vody?Je to určeno pro interní účely, pro duchovní, aby se orientovali v tom, co je právě učení New Age.Nesmírně zajímavé a je jen škoda, že to asi duchovní nečtou.Kněz, kterého jsem se ptala, jestli to četl, řekl, že ne.Je to ke stažení na Theofil Revue.cz.
Z těch let 1986 moc záznamů nevzniklo a jen kousky se vynořují opředené různými výklady.Z třetího Assisi máme záznamů dost.Nevím, nalezla jsi něco závadného v tom?
Pak, dogma platí a co je nad to, nemusíš přijímat.Kdyby ses dokázala s tímto ztotožnit, tak nemáš problém.
Příklad.Píšeš: Církev klesla hlouběji, zneužité děti kastruje.Aby tě Pán Bůh nepotrestal, milá Zino.Važ slova.
Marki
Děkuji, za tento dárek od tebe, potažmo pana Semína, který toto pojednání přeložil . Už název článku je jaksi nejasný Jak rozumět Assisi 1986 a 2002? Autor patrně neví, zda chce něco sdělit, nebo jen hádá (odvozuji od otazníku).
Zkusíš mi ty slova, co jsi ze článku vypreparovala, přeložit?

A něco o tom ztrhávání křížů jsi zatím nic nedohledala?

děkuji
TULÁK
To je barev jako od karmel. Slabé Zino.Přitvrď.Dneska nejsi ve své formě vůbec. Dej do toho všechno.
TULÁK
Benedikt je člověk skromný, pokorný, rozvážný a někomu se to může jevit jako zbabělost a nerozhodnost.Jsem ráda, že je právě takový jaký je.
Marki
Víte paňmámo, abych se přiznal, tak o tom sundávání křížů vím jenom od tebe. Když jsem chtěl nějaký důkaz, řekla jsi dohledej si..
Děkuji Bohu, že takového služebníka do čela své církve dosadil jako je Benedikt XVI. Je to člověk pravdy a víry. Neplete nám hlavu, že si ze mše svaté místo požehnání neseme prokletí a podobné bludy. Na to jsou zcela jiní "pastýři".

Tak Pá
Marki
Jak papež poznamenoval, mírnost není projevem slabosti. Kristus dokázal postupovat tvrdě, když to bylo nutné, ale nikdy bez dobroty a vstřícnosti.

Opakem pokory je pýcha, kořen všeho hříchu. Pýcha je arogance, která usiluje zejména o moc, vnější vzhled, chce se ukazovat očím druhých, být někým, něco znamenat, nestará se o to, aby se líbila Bohu, chce dobře vypadat, chce se líbit sama sobě, být …More
Jak papež poznamenoval, mírnost není projevem slabosti. Kristus dokázal postupovat tvrdě, když to bylo nutné, ale nikdy bez dobroty a vstřícnosti.

Opakem pokory je pýcha, kořen všeho hříchu. Pýcha je arogance, která usiluje zejména o moc, vnější vzhled, chce se ukazovat očím druhých, být někým, něco znamenat, nestará se o to, aby se líbila Bohu, chce dobře vypadat, chce se líbit sama sobě, být přijímána druhými, ba dokonce být druhými uctívána. Je to „Já“ jako centrum světa, všechno se odvíjí od mého pyšného „já“, které ví všechno lépe. Být křesťanem znamená překonat toto pra-pokušení -které je také jádrem dědičného hříchu: být jako Bůh, být bez Boha - a být pravdivými, upřímnými a realistickými. Pokora je především pravda, život v pravdě. Jde o to, učit se své malosti. Právě ta je totiž mou velikostí, protože tak se stávám důležitým ve velkém tkanivu dějin Boha s lidmi. Uznám-li, že jsem Boží myšlenkou, součástí konstrukce jeho světa a jako takový nenahraditelný, právě tehdy a jedině tehdy jsem ve své nepatrnosti velký.“
TULÁK
Termín soudný den v někom vyvolává nejspíš pocit strachu a v někom zase naději.V tom bude zakopaný pes.
Žito
Souhlasím.
Politici a ekonomové potřebují optimisticky laděného konzumenta, který na obzoru své mysli nebude mít smrt, ale pouze lepší zítřek, plný světské veteše, nejlépe na úvěr.
Kristovo Evangelium je světu nepřátelské pro svůj důraz na chudobě, prostotě a mravnosti.
Na tom se netrhne. (Nevydělá)
TULÁK
Téma soudného dne světa a dějin je v dnešní době prubířským kamenem křesťanské víry, protože klade nepříjemné otázky široce akceptovanému optimismu evidentně politického zabarvení.
...a to se právě nelíbí tak, tak, bude za tím politika.
Žito
Milan Glaser: Tato fiktivní realita sycená výdobytky rozmanitých lidských činností se stále intenzivněji vytváří zejména posledních dvě stě let, během nichž si už celé generace osvojily specifické chápání dějin, které už nemají být dějinami spásy, nýbrž dějinami lidského pokroku a demokratického sebevykoupení.

Dvě století. Dvě stě let.
Podívejme se, jaká dogmata nám v té době přibyla.
Jaké svět…More
Milan Glaser: Tato fiktivní realita sycená výdobytky rozmanitých lidských činností se stále intenzivněji vytváří zejména posledních dvě stě let, během nichž si už celé generace osvojily specifické chápání dějin, které už nemají být dějinami spásy, nýbrž dějinami lidského pokroku a demokratického sebevykoupení.

Dvě století. Dvě stě let.
Podívejme se, jaká dogmata nám v té době přibyla.
Jaké světlo se nám rozsvítilo.
A jaké světlo by se chtělo ještě rozsvítit?
TULÁK
Ano, je to skvělý článek, ale všem se zamlouvat nebude.
Žito
Tuláku, to je dobrý článek. Hlavně k věci.
Přidám ještě citát, který na slovenské sekci vložil Cmeliak:

„Mnoho katolíků dnes vidí svět tak, že cesta do nebe je široká a půjdou jí téměř všichni; cesta do pekla je však úzká a nehrozí téměř nikomu,“ řekl profesor Martin. „To je ale velmi problematické, protože Ježíš řekl pravý opak.“ … „Všechna napomenutí, že nová evangelizace si žádá …More
Tuláku, to je dobrý článek. Hlavně k věci.
Přidám ještě citát, který na slovenské sekci vložil Cmeliak:

„Mnoho katolíků dnes vidí svět tak, že cesta do nebe je široká a půjdou jí téměř všichni; cesta do pekla je však úzká a nehrozí téměř nikomu,“ řekl profesor Martin. „To je ale velmi problematické, protože Ježíš řekl pravý opak.“ … „Všechna napomenutí, že nová evangelizace si žádá více nadšení a horlivosti, padají do téměř hluchých uší, když lidé skutečně nevěří, že jde o podstatný rozdíl v lidském životě. Nejen v tomto životě, ale i v tom věčném.“
TULÁK
Na Radio Vaticana vychází skvělé články.Třeba tento.Nepodařilo se mi vložit do textů.
O zvrhlém optimismu

Milan Glaser
Pasáže z Písma či přesněji Kristovo proroctví o soudném dni tohoto světa je klíčové pro pochopení smyslu stávající krize víry. Působí pesimisticky někdy i na křesťany, takže si s ním nezřídka nevědí rady, považují je za okrajové anebo se je v duchu či výslovně snaží neutralizov…More
Na Radio Vaticana vychází skvělé články.Třeba tento.Nepodařilo se mi vložit do textů.
O zvrhlém optimismu

Milan Glaser
Pasáže z Písma či přesněji Kristovo proroctví o soudném dni tohoto světa je klíčové pro pochopení smyslu stávající krize víry. Působí pesimisticky někdy i na křesťany, takže si s ním nezřídka nevědí rady, považují je za okrajové anebo se je v duchu či výslovně snaží neutralizovat. Téma soudného dne světa a dějin je v dnešní době prubířským kamenem křesťanské víry, protože klade nepříjemné otázky široce akceptovanému optimismu evidentně politického zabarvení. Tento zvrhlý optimismus sekularizovaného mesiášství se nejvíce rozmáhá v takzvaném transatlantickém prostoru, jak se - kdovíproč - označuje západní Evropa a Spojené státy.
Důvodem, proč líčení posledních dnů ve starozákonních i novozákonních textech někomu připadá pesimistické, čímž se chce říci nepřijatelné či nadsazené, je skutečnost, že se mentálně a pocitově zabydlel ve virtuální realitě mýtů, tedy zcela bezbožných představ o světě. Tato fiktivní realita sycená výdobytky rozmanitých lidských činností se stále intenzivněji vytváří zejména posledních dvě stě let, během nichž si už celé generace osvojily specifické chápání dějin, které už nemají být dějinami spásy, nýbrž dějinami lidského pokroku a demokratického sebevykoupení.
Nemá-li křesťan propadnout tomuto zvrhlému pojetí, musí dějiny nejenom ustavičně vztahovat k jejich i svému Pánu a Bohu, ale také vnímat tajemství špatnosti, které v dějinách pracuje (2 Sol 2,7). Není sice záhodno hloubat o mysteriu iniquitatis více, než je zdrávo, protože člověk vlastními silami není schopen odolat přitažlivosti zla a snadno i nepozorovaně se může stát jeho spojencem. Avšak stejně nebezpečný je i druhý extrém, že se totiž ze všeobecného křesťanského povědomí vytrácí zmínka o tomto tajemství a jeho působení se v lidských dějinách důmyslně zakrývá nebo dokonce omlouvá. „Nedejte se žádným způsobem oklamat. Napřed totiž musí nastat odpad a objevit se člověk skrz naskrz hříšný, propadlý záhubě..“ (2 Sol 2,3), varuje sv. Pavel před naivním očekáváním druhého Kristova příchodu, které nebere v úvahu příchod Antikrista.
Zdá se, že v obecném povědomí skutečně převládá dojem skrz naskrz pozitivní dějinné nutnosti, která se stále více stává stmelujícím globálním názorem a cenzuruje nejenom zmínky o tajemném působení špatnosti, otci lži a nepříteli lidské přirozenosti, ale také o dějinném působení zbožnosti, tajemství víry a Ducha svatého.
Evangelní proroctví o soudném dni světa a dějin věřící obvykle odbude tím, že neví, kdy ten den nastane, a proto není třeba se jím zaobírat. Avšak skutečnost, že o tom, kdy nastane, neví nikdo jiný než Bůh, neznamená, že by věřící neměl tomuto úběžníku věnovat pozornost a nevnímat v minulosti i současnosti tohoto světa znamení, která mu nakonec vlastně zprostředkovávají jistotu, že skutečně prožíváme dějiny spásy. Evangelní pesimismus ohledně světa, který si buduje lidstvo samo, je zkrátka nezbytný k účinnému optimismu Božího království, které z tohoto světa nebude.
Existují vskutku taková znamení? Bible jich vypočítává mnoho. Nejenom ta zevnější jako jsou války, hladomory, zemětřesení a pronásledování, ale také vnitřní jako je úzkost národů, bezradných nad hukotem moře, nedorozumění, které vzájemně rozdělí i ty nejbližší, duchovní spoušť, tj. ochladnutí lásky a možná i vyhasnutí víry. Tato znamení lze nepochybně spatřovat i v rozmanitých peripetiích soudobé lidské činnosti a lidského smýšlení. Konspirační terorismus, ekonomická diktatura padělatelů peněz, nadnárodně organizovaná kriminalita, mocensko-ideologické výboje struktur hříchu vydávané za spontánní politickou opozici anebo demokratickou vládu – podle toho, jak se to hodí - apod., zejména však uzákoňování kolapsu logiky a zdravého rozumu např. v podobě legalizace interrupcí či nepřirozeného sexuálního soužití. Znamení rozmáhající se špatnosti musí křesťan do své vize světa a dějin zahrnovat a nikoli je minimalizovat anebo zastírat, má-li žít dějiny spásy své i světa doopravdy.
Skutečnými dějinami jsou totiž ty, do nichž je člověk vtahován vtělením Božího Syna, Ježíšovými událostmi v Nazaretě, v Betlémě, v Jeruzalémě, na Golgotě a na Olivové hoře. To jsou jediné skutečné dějiny člověka a naplňují se pod vedením Vševědoucího Boha, nikoli ty, které křečovitě lpějí na své autonomii nekomunikující s transcendentním Božím Slovem, které se stalo konkrétní tělem a imanentně přebývá v mystickém těle církve.
Pravá a věčná radost, ke které chce věřící dorůst, se neobejde bez slz pokání. Evangelní blahoslavenství to říká jasně: radovat se budou lkající. Proto je třeba nezříkat se podnětů, které nás k tomu vedou.
Žito
Ten, kdo ti našeptává, ti našeptává zle.
Tvé svědectví je tedy falešné.
pařez
No, ještě štěstí, že Pán Ježíš to vysvětlil trošku srozumitelněji, např. Mt 25,31-46
Žito
Reakce na komentář Libora Halika— 19.11.2012 17:51:50:

Mám nepříjemný pocit z toho, že Benedikt XVI promlouvá ke kněžím římské diecéze zbytečně. Nebyla to řeč k laikům, ale ke kněžím. Snad by se jim nemuselo připomínat, co by pro ně mělo být samozřejmostí.
Nebo muselo?

Muselo. Jsme ovšem stále v zevní části křesťanství. Tedy v poloze, kdy pseudokajícník zcela neodložil starého člověka a …More
Reakce na komentář Libora Halika— 19.11.2012 17:51:50:

Mám nepříjemný pocit z toho, že Benedikt XVI promlouvá ke kněžím římské diecéze zbytečně. Nebyla to řeč k laikům, ale ke kněžím. Snad by se jim nemuselo připomínat, co by pro ně mělo být samozřejmostí.
Nebo muselo?

Muselo. Jsme ovšem stále v zevní části křesťanství. Tedy v poloze, kdy pseudokajícník zcela neodložil starého člověka a musí své myšlení, svoje činy porovnávat se sbírkou zevních předpisů. Tento stav, lépe snad mezistav, je velmi nebezpečný. Pokud pseudokajícníka někdo nepostrčí, může v tomto mezistavu navždy uvíznout. Z tohoto mezistavu pochází všechno nedorozumění.
Zde polokřesťan dává slovům Pána jiný obsah, jinou náplň, vždy podle své mdloby.
Polokřesťan příkladně do své mysli uchopí tento Ježíšův výrok: Budeš milovat svého bližního jako sám sebe. (Mt 22:39) Pokud tento výrok prožene svou porušenou myslí, dojde ke zvrácenému výsledku, který bude vždy obrážet míru jeho porušení. Hrozím se představy, že by se zevní křesťan, pseudokajícník uvízlý v plodech své vlastní porušené mysli, chtěl k mé osobě chovat podle jiného Ježíšova výroku: A jak chcete, aby se lidé chovali k vám, stejně tak se chovejte i vy k nim. (L 6:31)
Je tedy žádoucí, aby tato poloslepá ovce měla svého pastýře a oba, pastýř i ovce, měli světlo majáků. Předpisy a dogmata. Ale to jen proto, že ani pastýř nemá zákon Boží v srdci. Pouze v mysli. A pokud si není jist, běží do své knihovny, aby se upamatoval.

Tak tomu ale nemá být.

Pro koho byl určen tento výrok Hospodinův?
33 Ale tatoť jest smlouva, kterouž učiním s domem Izraelským po těchto dnech, dí Hospodin: Dám zákon svůj do vnitřnosti jejich, a na srdci jejich napíši jej; i budu Bohem jejich, a oni budou mým lidem.
34 A nebudou učiti více jeden každý bližního svého, a jeden každý bratra svého, říkajíce: Poznejte Hospodina. Všickni zajisté napořád znáti mne budou, od nejmenšího z nich až do největšího z nich, dí Hospodin; milostiv zajisté budu nepravosti jejich, a na hřích jejich nezpomenu více.
Jr 31.kap.

Kdo přijal Krista do svého srdce a přijal Ho za svého Pána, nepotřebuje nic víc z tohoto světa. Stal se na tomto světě nezávislým.

30 Ústa spravedlivého mluví moudrost, a jazyk jeho vynáší soud.
31 Zákon Boha jeho jest v srdci jeho, pročež nepodvrtnou se nohy jeho.
Z 37.kap.
Žito
Sestro Zino, možná se církevní představitelé tehdy báli, že poruší předpisy o rovnosti. Potrestán: starosta kritizoval Halloween

Nikdo rozumný nemůže pochybovat o tom, že šlo o
akt demonstrace rovnosti před světem.
Někteří místní blouznivci si plně nedokáží uvědomit slovo Pána:
Pokolení zlé a zpronevěřilé si hledá znamení... Znamení Jonášovo
evelina
čosati nezdá pařízku?
O tom assisi naozaj bolo
:))
pařez
"...já pod tou jednotou viděla jednotu "šamani všech zemí spojme se".

A pak, kdo má "jiné vnímání reality". Ach jo :-(
pařez
Já to nechápu tak, že by B16 považoval dogmata jako taková za nedospělost, spíš mu šlo o to, aby se nezůstalo jen u těch dogmat a přikázání. V podstatě dogmata jsou ve víře něco jako kostra těla - dávají tvar, pevnost, ale nelze zůstat jen u kostry samotné.
Kostra není člověk, ale člověk nemůže být bez kostry, podobně víra nejsou jen dogmata a přikázání, ale nemůže bez nich být.
Libor Halik
27.2.2012 Benedikt XVI. označil dogmata víry za nedospělost, ač právě jen duchovně dospělý zná a chápe i dogmata víry. Jen začátečníci ve víře se krmí výlučně (jen a pouze) mlékem sladkých náboženských pocitů. Ruku na srdce milý bratře, kdo z věřících dnes zná dogmata víry? Téměř nikdo. Proto je dnešní víra tak ufňukaná, slabá, povrchní a nevydrží sebemenší odpor nepřátel. Víra bez Božích …More
27.2.2012 Benedikt XVI. označil dogmata víry za nedospělost, ač právě jen duchovně dospělý zná a chápe i dogmata víry. Jen začátečníci ve víře se krmí výlučně (jen a pouze) mlékem sladkých náboženských pocitů. Ruku na srdce milý bratře, kdo z věřících dnes zná dogmata víry? Téměř nikdo. Proto je dnešní víra tak ufňukaná, slabá, povrchní a nevydrží sebemenší odpor nepřátel. Víra bez Božích přikázání je morální Sodomou.
Viz Benediktův citát na konci: "musíme znovu osvojovat obsah víry, jako bohatství jednoty a ne jako souhrn dogmat a přikázání."
Ve skutečnosti dogmata byla, jsou a budou majáky, které ukazují kapitánům lodi (biskupům, kněžím), kde se nachází mělčina či nebezpečný skalní útes. Víra bez dogmat a bez Božích přikázání, která je pouhým bohatstvím jednoty, je tím, oč usiluje satanistická sekta zednářů iluminátů. Ztratí-li Katolická církev pod vedením Benedikta XVI. (který je pořadím předposledním papežem v dějinách – dle předpovědi počtu papežů od svatého středověkého irského arcibiskupa Malachiáše) svá katolická dogmata a Boží přikázání, ztratí svou slanost a bude nepřáteli církve pošlapána, jak předpověděl sám Ježíš Kristus, hlava církve. Pak se teprve vzchopí po té mučednické očistě. Podobnou krvavou lázní prošla za trest pro ztrátu slanosti Ruská pravoslavná církev po r.1917.