Vatikánské Betlémské Postavy Hrůzy Se Navrátili Domů

Umění je vždy o myšlence, provokaci, inovaci i schopnosti zasáhnout určitým způsobem vnímání člověka a pohnout jeho myšlením nebo schopností abstrakce. Přímočarost se vyplácí při hloubení geologických vrtů nebo vojenském marši :) Umělecká tvorba poskytuje mnohem širší záběr.... Posoudit kvalitu je nelehké... Umění je krásné, inspirující, motivující a nebo na opačném konci hrubé, primitivní či nihilistické vyjadřující spíše traumata tvůrce, než krásu a naději. To samé shledáváme v hudbě, malířství, sochařství, architektuře... Máme cit, jsme lidé, umění nás provází každý den a činí nás dokonce i více lidmi :) Někdy si myslím, že zabednění konzervativní staromilci vůbec nepochopili architektonické skvosty kaplí, kostelů, katedrál nebo basilik.... Odříkajíc si svoje a nechápou, že forma dalekosáhle zaostává nad vztahem, který je prioritní a nosný pro duchovní život člověka a jeho duši. Primitivové víry se poznají podle neohrabanosti, vulgarity, tvrdosti, mstivosti a neústupnosti s kterou klonují své demagogické poučky. Přitom umělecké sdílení krásna a víry je vtěleno zcela páteřně v mnoho prvků, které nás obklopují a formují. Duchovní umění má v sobě krásu jako přidanou hodnotu. Občas sice zápasí s kýčem, naivností a nebo přeslazeností či uměleckou primitivností, ale v zásadě je katolické umění v širokém záběru prodchnuto výrazem toho nejcennějšího co v životě pociťujeme a prožíváme.... Učit se žasnout, učit se naději, očekávání, učit se žít a vnímat dobrodinní života.... To je cíl a smysl života. Cesta k Tvůrci.